Jestli máte děti školou povinné a ještě jste nezačali hledat, kam je letos pošlete na tábor, máte nejvyšší čas. Kvalitní komerční tábory už budou nejspíš plné, takže pokud vaše dítě není členem skauta nebo z88 jiné organizace, která tábor pořádá, možná nebude snadné vhodný letní pobyt zajistit. Někde pořádají farní tábory, ale zdaleka to není všude. Někde se spojí víc farností dohromady a pořádají tábor společný. A třeba ho pak otevřou všem zájemcům, jak se to stalo původně farnímu táboru v Boršicích u Blatnice, který s partou kamarádů pořádá Zuzana Mitáčková. A co je hlavní: ještě pár volných míst mají.

Pořádáte letní křesťanský tábor, na který zvete děti i mimo vaši farnost. Jak jste se k pořádání takového tábora dostali? 

Začínali jsme jako farní tábor farnosti Boršice u Blatnice. A rok od roku s námi jezdilo čím dál víc dětí z okolních farností. Většinou to bylo tak, že nějaké dítě z Boršic si vzalo na tábor kamaráda odjinud a už to jelo, taková štafeta, a okruh zájemců se rozšiřoval. Taky se k nám začaly přidávat děti, které chtěly jet na křesťanský tábor, ale jejich farnost takový nepořádala. Tak se přidaly k nám. Jelikož vedoucí nám „vzchází“ z táborových účastníků, tak i naše parta vedoucích je z různých obcí a díky tomu všemu jsme cítili, že se nemůžeme a ani nechceme omezovat příslušností k určité farnosti. Spíš se cítíme jako takový „mezifarní“ tábor. Ono taky spousta z nás je z malých farností a víte, jak to dnes s počty dětí v kostele je - z jedné farnosti bychom ani tolik dětí nenasbírali. 

Kolik dětí na tábory jezdí? Pořádáte dva turnusy rozdělené podle věku, že?

Většinu let máme cca osmadvacet dětí na jednom turnusu. Tábory pořádáme od roku 2013. Většinu let byly turnusy dva, tzv. starší a mladší, celkem se tedy bavíme o cca padesáti dětech. První roky byl turnus jeden, ale jak začalo dětí přibývat a taky jak začaly dorůstat mladší, které chtěly jezdit dál, tak jsme přidali starší tábor. Pak jsme zas párkrát udělali jen jeden turnus, protože mezi vedoucími se nám to začalo vdávat a ženit a rodit děti a taky už jsme nebyli středo nebo vysokoškoláci s volnými prázdninami, ale čím dál víc z nás už jsou pracující. Takže jsme to museli přizpůsobit a udělat, jak se dalo. Rozdělení podle věku se nám osvědčilo. Jde tak udělat lepší program, který dětem sedne a baví je. Malé děti potřebují více individuální přístup, takže jezdí i víc vedoucích, téma je více pohádkové, tajemné, hodně pohybových her a celkově hoooodně her. Starší děcka už ocení i volný čas, kdy můžou posedět a povykládat, pak je baví různé nečekané události a překvápka, taky je mnohem víc bereme jako parťáky, ptáme se na jejich názory a přání, co by chtěly dělat oni. 

Dřív se u vás tábory nepořádaly, nebo je pořádal někdo jiný?

Ne, v boršické farnosti dřív tábory nebyly. Nebo aspoň já je nepamatuju. Já sama jsem začala jezdit na tábory s Hroznovou Lhotou díky své nejlepší kamarádce jako pomocná vedoucí, pak i zdravotník a jejich tábory mě tak oslovily, že jsem chtěla, aby něco tak skvělého mohly zažít i děcka z mojí farnosti. No tak jsem uspořádala první tábor u nás a už to bylo. 🙂

Dokážeš seřadit, co je pro vás organizátory tábora nejdůležitější? Chcete, aby si děti užily zábavu, chcete je něco naučit, upevnit je v nějakých hodnotách, nebo chcete pomoci rodičům „udat“ děti během prázdnin?

Udat určitě ne. Většina dětí, které s námi jezdí už pravidelně, to spíše mají tak, že děti nejprve nahlásí doma termín tábora a podle toho potom rodiče zorganizují dovolené atd. :-) Prostě tábor je primární, :-) což nás nesmírně těší. No a pro nás je nejdůležitější zážitek. Chceme, aby to byl fakt vytuněný týden, kde děti zažijí něco, na co vzpomínají celý rok. Hodně se snažíme zapojovat překvapení, u mladších dětí určitě kostýmy, rekvizity, vždy prožíváme nějaký příběh, do kterého jsme zapojeni. U starších už se nebojíme jít i do různých psychologických her, diskuzí, míváme i tzv. diskuzní okénko, kdy se bavíme o různých tématech víry, etiky, duchovna… tyto diskuze vede „náš“ bohoslovec a bývá to skvělé. Hodnoty jsou pro nás taky důležité, ale ty se snažíme předávat svým příkladem. Před táborem míváme my vedoucí přípravné víkendy pro nás, vedoucí, i proto, abychom si řekli, jakým vedoucím a člověkem vlastně pro ty děti chceme být. 

Je to parta speciálně pro tenhle tábor, nebo jste i nezávisle na táboře kamarádi a jezdíte třeba společně na hory? Znáte se dobře?

Řekla bych, že oboje. Všichni dohromady se scházíme kvůli táborům. Každý rok se parta lehce mění. Někdo ubyde, někdo se přidá. Ono se to nezdá, ale v podstatě se jedná o celoroční činnosti, protože v lednu začínáme plánovat termíny, tábořiště, kdo vlastně pojede, pak už frčí schůzky jednotlivých týmů vedoucích, pak je tábor, začátkem září bývá potáborko, takže v zimě se nevidíme a v lednu začínáme znovu. :-) No a jinak se kamarádíme tak po skupinkách. My starší se známe už léta, jsme dlouholetí přátelé, často i partneři, manželé. Mladší vedoucí si zase tvoří víc tu svoji partu - přece jen jim je osmnáct, nám třicet. :-)

Na kterou táborovou hru nejraději vzpomínáš? Co se vám tam nejvíc povedlo?

Tý jo, to je těžké. Na každém táboře by se dalo najít něco echt, čím byl ten tábor bomba. Víc než konkrétní hry mám v paměti spíš zážitky. Na táboře Kamelot jsme třeba šli pěšky na hrad Cimburk, kde jsme spali pod širákem přímo na hradbách. Úžasný zážitek. Mladší děti vzpomínají na mega dobrou bojovku proti Bílé čarodějnici na táboře Letopisy Narnie. Tábor Nicholas Winton byl zase mega silný co se týká diskuzí s dětmi - řešili jsme do noci u táboráku holocaust, Hitlera, druhou světovou válku…
Asi nejsilnější zážitek pro mě jako pro hlavní vedoucí, která to má všechno na zodpovědnost, byl tábor s tématem Exodus. Byl pro starší děcka, které jsme místo na táboře vysadili na Velehradě jako v egyptském zajetí. Tam museli pracovat, dostali k večeři suchou pitu a večer se vydali na noční pochod do tábora, což mělo symbolizovat přechod z Egypta do zaslíbené země. Děcka šla v noci, byli v půlce cesty a my dostali hlášku od myslivců, že v Chřibech by mohl být medvěd! Vedoucí to vyřešili skvěle - děckám neřekli důvod, ale začali zpívat a prostě dělat co největší hluk a v pořádku došli do tábora. Jestli tam někde medvěd byl, to dodnes nevíme, ale pro mě to byl za všechny tábory asi nejsilnější zážitek.

Teď mi došlo, že v Boršicích se vaše tábory asi nekonají, protože to by děti za noc z Velehradu neušly. :-) Kde táboříte? Máte jedno místo, nebo je střídáte? 

První tábor byl na faře na Nové Lhotě, což je vlastně taková naše sesterská farnost - slouží tam náš kněz, otec Norbert. Takže poprvé tam, protože jsem si poprvé netroufla hned pod stany, ale po jedné zkušenosti s táborem v budově jsem řekla, že nikdy více. Nebylo to prostě ono. Chce to ten les, stany, potok, kadibudky… pak je to ono. :) A od té doby jezdíme na Staré Hutě buď na tábořiště U potoka a nebo Pod široký dub. Jsou to klasická tábořiště bez elektriky, bez vody, stany, kadibudky, ešusy, táborák, hvězdné nebe nad hlavou, prostě nádhera. 🙂 Přemýšleli jsme, jestli neměnit i místo, ale mění se nám děti, vedoucí, témata, tak proč to místo nenechat stejné? Máme to tam rádi. 🙂

Vlastně nemám osobní zkušenost s tábory, odkud děti „trefí domů“, sama jsem zažila jen ty, kam se jede přes půl republiky. Myslíš, že to má na něco vliv, když člověk zůstává ve svém kraji a možná má v okolí nějakou babičku, tetu?

Určitě to má pozitivum především pro vedoucí, ale i pro děti. Protože se dá jednoduše přivézt zapomenutý spacák nebo nějaká speciální rekvizita. Taky máme ochotné maminky a babičky, které třeba pošlou buchtu v průběhu tábora. Většina z nás vedoucích jsme aktivní ve více směrech, takže pokud někdo například tančí ve folklorním souboru a má jeden večer důležité vystoupení, může odjet, odtančit a večer nebo ráno se vrátí. Pokud bychom jezdili přes půl republiky, tak jsme nuceni si vážně vybrat, a to není jednoduché. Takhle se to dá skloubit. Já když jsem třeba měla první miminko, tak jsem si netroufala na táboře spát s tříměsíčním prckem ve stanu, tak jsem prostě dojížděla. Kdyby ta možnost nebyla, nevím, jestli by ten rok tábor byl. Máme taky kamarádky vedoucí a zdravotníky přímo ze Starých Hutí, kteří nám neskutečně pomáhají řešit věci, které je potřeba vyřešit prostě tam, na místě. 

Můžeš prozradit, jaké téma budou mít letošní tábory?

Nemůžu, protože to je tajemství až do příjezdu dětí na tábor. :-)

Klasická otázka, kterou dnes řeší vedoucí, rodiče i děti je, jestli na táboře mobily smějí být, nebo nesmějí, a pokud smějí, tak za jakých podmínek. Dovolujete dětem mobily?

Dřív jsme nedovolovali a děti to respektovaly, mobily si nebraly. Poslední roky jsme v tomhle ohledu benevolentnější, protože například po starším táboře se nám některé děti svěřily, že mobil s sebou měly, ale že ho stejně nevytáhly, protože na to neměly ani čas ani myšlenky. :-) Spíš dětem dáváme větší volnost a důvěru. Ono je to na rozhodnutí každého. Kdo jede na tábor s odporem a vlastně tam být nechce, tak bude naštvaný, ať mobil v ruce mít bude, nebo nebude. Kdo si tábor chce užít, tak na mobil stejně nebude mít čas. :-) My vedoucí mobily máme, ale máme pravidlo, že je nepoužíváme před dětmi. Já třeba musím komunikovat s rodiči dětí, pokud je to potřeba, a taky děláme report na web, fb, ig a podobně, ale sedět s mobilem v ruce a projíždět stránky tam nikdo nikoho neuvidí. 

Informace o vás najdou lidé na stránkách bozitabory.cz. To není typický název pro tábor. :-)

Tím, že jsme se letos veřejně oprostili od příslušnosti k určité farnosti, jsme se potřebovali nějak pojmenovat, protože nebylo jasné, kdo vlastně jsme. Boršické tábory už jsme nebyly… ale kdo teda jsme? Nakonec byl zvolen název „Boží“ tábory. Má to dva významy. Boží jako skvělé, protože si myslíme, že tábory děláme fakt dobré. :-) A Boží, jako křesťanské, jako tábory s Bohem a s vírou. Protože to prostě k nám a našim táborům patří. I když s námi jezdí i děti nebo i vedoucí nevěřící. Prostě s námi může jet každý, komu se s námi líbí.
www.bozitabory.cz

Fotografie pocházejí z www.bozitabory.cz.