„Nechovej se jako ovce a mysli trochu!“ případně „Šli za ním jak ovce a takhle to dopadlo.“ Ovce nemají dobrou pověst. Jsou to zvířata nepříliš bystrá, slepě následující toho, kdo je vede, případně své stádo, a to bez ohledu na to, kam je vede. Pokud se někam vypraví na vlastní pěst, nebývá to projevem velkolepého plánu, spíš nedostatku prozíravosti. Možná se v zemi pastevců těžko hledal jiný příměr, ale nálepka ovcí pro Hospodinovy děti jim v očích ostatních úplně dobré jméno nedělá.

Zdroj: Flickr

 

Jít jako ovce na porážku, říká se také. A skutečně křesťané od první chvíle jako ovce na porážku chodili, neutíkali a nebránili se, jako by měli pocit, že jejich smrt pro víru má nějaký smysl, snad větší než jejich život. Vždyť i jejich pastýř se vůči svému Otci choval jako poslušná ovce; byl někam poslán a šel, a když byl poslán na smrt, šel i tam.

Ovce potřebují pastýře, jinak jsou ztracené. Nezdivočí jako koně, nestanou se z nich svobodní mustangové klusající prérií. Ovce popadají do skalních průrev, nenajdou vodu, neubrání se šelmám. Pokud ovce nevede někdo, kdo to s nimi myslí dobře, vyzná se v místní krajině a umí s ovcemi zacházet, ovce bídně zahynou. Obraz, který si křesťané nesou už dva tisíce let, a který zásadně ovlivňuje jejich pouť. Ovcí se nikdo neptá, chtějí-li jít s pastýřem, a najde-li pastýř ztracenou ovci z cizího stáda, logicky se jí ujme, protože alternativou může být její bolestivá smrt. Pozornost se soustředí na ovce, neschopné o sobě zodpovědně rozhodovat. Pastýř se vždycky nějaký najde, a ovce mají tu smůlu, že z podstaty nejsou schopny jeho kompetence posoudit - kdyby byly, žádného pastýře by přece nepotřebovaly. Takže na jejich případné výhrady nemusí brát pastýři zřetel, je to jen takové bečení nerozumných zvířat.

Ježíš určitou cestu nabízí, když sám o sobě říká, že je pastýř, a navíc dobrý pastýř. Proč hledat jiného pastýře? Bohužel to, co ovcím pomáhá přežít, tedy, že pastýře hledají a jsou ochotny ho následovat, jim zároveň komplikuje život. Samy jsou ochotny do této role pasovat kohokoli, kdo vyběhne trochu dopředu, kdo hlasitěji zabečí. Nechtějí žít bez vůdce a pokud mají pocit, že se pastýř vzdálil, okamžitě jeho roli někým obsadí. A ty lidské ovce pak občas v důsledku následujícího dění usoudí, že jsou ve špatném stádu, případně, že vůbec nechtějí být ovcemi.

Sochy Dobrého pastýře jsou dojemné a uklidňující. Jsme vděční, že Ježíš tento obraz přinesl, protože kdyby zůstal u příměru, který zmínil pár vět dříve, měli by křesťanští umělci problém. Sochejte či malujte dveře… Kdo by chtěl mít nad postelí ve zlatém rámu dveře od chlíva? Ovšem pastýř, objímající malou, před chvílí zaběhnutou ovečku, to člověku vlije mír do duše. Nic nemusíme, jen nekopat a příliš se nerozbíhat… a všechno bude dobré. Naší záchranou je pasivita a poslušnost. Těžko říct, jestli by nám jiný obraz pomohl, nebo jestli jsme jako lidé skutečně ovcím tak podobní.

Zajímavá je Ježíšova zmínka o jiných ovčincích. Proč nám říká, že má i jiné ovce, když tentokrát neříká „Běžte a přiveďte je,“ ale aktivitu si nechává pro sebe? Neříká „Sjednoťte ovčince,“ ale „Já sjednotím ovčince.“ Neříká „Naženu sem i jiné ovce,“ ale „Uposlechnou můj hlas.“ Poslušnost často spojujeme s pasivitou. Typická je právě pro ovce – být poslušný jako ovce znamená neodmlouvat. Být poslušný ale znamená prostě poslouchat, reagovat na něčí hlas. Poslušnost předpokládá možnost volby. Kdo je poslušný, ten volil mezi poslušností a neposlušností. Nebyl přinucen, ale ať už z naivity, nebo z rozumnosti, se rozhodl poslechnout, co mu bylo řečeno.

Ježíšova oběť byla projevem poslušnosti, ale zároveň to bylo jeho svobodné rozhodnutí. Hospodin neposlal svého syna na svět naprogramovaného na jediný úkol, ani Ježíš v Getsemanské zahradě během rozhovoru s Otcem nezmiňoval, že se bojí smrti na kříži, ale podstoupí ji, protože alternativy se bojí ještě víc. Nenechal se zatknout v hrůze z pekla. Šel na smrt, protože to byla jeho volba. Nechal se dobrovolně zabít, protože ve své osobě spojoval poslušného beránka s milujícím pastýřem. Nešel na smrt slepě, ale s vědomím, že je to jediný způsob, jak všechny ovce svolat dohromady a přivést je do ovčince.

Žádný příměr není dokonalý. Z obrazu ovce a pastýře si můžeme odnést pocit vlastní nerozumnosti a potřeby být veden, nebo vědomí hlasu, který nás láskyplně zve, a který můžeme o své vůli následovat. Zve nás, stejně jako ostatní z našeho ovčince i ze všech ovčinců světa.

 

 

Liturgické texty na 21. 4. 2024

4. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 4, 8-12
V nikom jiném není spásy.

Čtení ze Skutků apoštolů
   Petr, naplněn Duchem svatým, řekl: "Přední mužové v lidu a starší! Když se dnes musíme odpovídat z dobrého skutku na nemocném člověku, kým že byl uzdraven, tedy ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.
   On je ten 'kámen, který jste vy stavitelé odhodili, ale z kterého se stal kvádr nárožní'. V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy."

Žl 118 (117), 1+8-9. 21-23. 26+28-29 Odp.: 22
Odp.: Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. nebo: Aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v člověka. Lépe je utíkat se k Hospodinu než důvěřovat v mocné.
Odp.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel a stal se mou spásou. Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích.
Odp.
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu! Žehnáme vám z Hospodinova domu. Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 3, 1-2
Budeme vidět Boha tak, jak je.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní!
   Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

EVANGELIUM Jan 10, 11-18
Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl:
   "Já jsem pastýř dobrý. Dobrý pastýř dává za ovce svůj život. Kdo je najatý za mzdu a není pastýř a jemuž ovce nepatří, jak vidí přicházet vlka, opouští ovce a dává se na útěk, a vlk je uchvacuje a rozhání. Vždyť je najatý za mzdu a na ovcích mu nezáleží.
   Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce a moje ovce znají mne, jako mne zná Otec a já znám Otce; a za ovce dávám svůj život. Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.
   Také ty musím přivést a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.
   Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, a zase ho přijmu nazpátek. Nikdo mi ho nemůže vzít, ale já ho dávám sám od sebe. Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout. Takový příkaz jsem dostal od svého Otce."