Životní náplní betlémských mnišek je adorace

Přišla nám do redakce žádost o propagaci brigády u betlémských mnišek ve Monts Voirons. Podepsána byla sestra Gemilah, na Signálech kdysi vystupující pod jménem Lenuš. To chce sestry pořádně představit, ať lidé vědí, kam je zveme, řekli jsme si. A než jsme dali dohromady rozhovor, kapacita brigády se naplnila. K sestrám lze jet na duchovní pobyt i bez nutnosti pracovat, pozvánka tedy jen změnila svůj obsah. Kdo jsou betlémské mnišky odpovídala parta kamarádek po cestě z návštěvy právě z jednoho jejich kláštera. Čemu se říká Betlém a proč je radost tam jezdit?

Když někdo zaslechne, že někdo pojede navštívit betlémské mnišky, co si má představit? Do Betléma v Izraeli se asi nechystá, že?

Hanka: Chystají se navštívit některý z klášterů betlémských mnišek Panny Marie Nanebevzaté a sv. Bruna, to je jejich oficiální název. Mezi těmi, kteří už je znají, se říká jen Betlém. Toto pojmenování vzniklo od lidí, kteří chodili k sestrám na mši. První kaple byla totiž vybudována v bývalém kravském chlévě a lidé si tam připadali jako v Betlémě. 

V klášteře betlémských sester mohou lidé zakusit ticho a samotu s Bohem a také překrásnou liturgii, která čerpá z byzantské liturgie (mše svatá je zachovaná v římském ritu). Sestry mají ve svém charismatu pohostinnost a nabízejí lidem okusit jejich způsob života, života na poušti. Kláštery byly založeny v přírodě daleko od civilizace. Výjimku tvoří klášter v Paříži. Pro mě samotnou je to místo velké Boží lásky a přijetí. Místo, které je výjimečné.

Míša: Pro mě je Betlém spočinutím v Bohu, místem adorace Boha a možnosti nechat se vtáhnout do krásné liturgie, která člověka přivádí blíže do Tajemství Trojice a tím pak také blíže lidem.

Jak byste tento řád představili?

Míša: Mnišská rodina Betléma, Nanebevzetí Panny Marie, a sv. Bruna je řeholní institut papežského práva, který navazuje na tradici kartuziánského řádu. Žijí mnišským kontemplativním způsobem života. Rodina Betléma se skládá z mužské větve mnichů a ženské větve mnišek. A také přátel laiků, kteří mají rádi tuto spiritualitu a čerpají z ní podle svých možností a svého způsobu života. Ve světě jsou tři mužské kláštery a asi třicet ženských. Bratři mají klášter ve Francii, Itálii a v Izraeli. Většina ženských klášterů se nachází ve Francii, ale komunity sester jsou také v Německu, Rakousku, Polsku, Itálii, Belgii, Portugalsku, Španělsku, Izraeli, v USA, Kanadě, Litvě...

Mnišská rodina Betléma byla založena 1. listopadu 1950 na Svatopetrském náměstí v Římě ve chvíli, kdy papež Pius XII. vyhlašoval dogma o Nanebevzetí Panny Marie. Několik francouzských poutníků tehdy zaslechlo povolání dát

všechno, aby se v církvi mohly zrodit nové komunity, jejichž posláním by bylo podílet se na životě Matky Boží přebývající v srdci Trojice životem adorace Otce v Duchu a v Pravdě. V roce 1951 začíná žít v jedné francouzské vesnici ve skrytosti společenství zasvěcených žen toto povolání.

Hanka: Betlémské sestry a i betlémští bratři žijí po vzoru kartuziánských mnichů a mnichů východní Církve. První sestry žily několik měsíců v pravoslavných ženských klášterech a některé prvky převedly do svého způsobu života. Například jak již zmíněnou liturgii, tak i pohostinnost, duchovní doprovázení, ikonopisectví a jistě mnoho dalšího, co je nám laikům skryté. Ve středu jejich kostela je vždy ikona Nejsvětější Trojice. Nad oltářem je holubice, symbol Ducha svatého, po levé straně ikona Panny Marie a po pravé straně ikona Ježíše. Interiér kostela bývá vždy skoro totožný, takže když vejdete, víte, že jste v Betlémě. Vůně kadidla prosakuje vstupními dveřmi kostela a vábí vás.

Sestry žijí převážně v samotě a mlčení, kromě soboty a neděle. Tyto dny jsou věnovány společenství. To znamená, že v sobotu mají sestry společnou kapitulu a v neděli jdou na vycházku cca tři hodiny trvající, která probíhá ve skupinkách. Na začátku vycházky je ticho a po nějaké době se sestry sdílí, nejčastěji o evangeliu z uběhlého týdne. Večer mají společné sdílení. Neděle je i dnem, kdy sestry obědvají společně v refektáři. Pokud to umožňují prostory a okolnosti, zvou do refektáře ke společnému stolu také hosty, ale pouze ženy. Jinak během celého týdne jedí sestry v samotě své cely a to platí i pro hosty. Každý dostane své jídlo před dveře své poustevny či cely. Hosté mají možnost jíst i společně, pokud si to přejí, například manželé nebo skupiny. V některých klášterech, například v Itálii či Belgii, jsou hosté ubytováni v poustevnách. V Německu mají pouze pokoje. 

Velmi silný rys Betléma je adorace. Sestry adorují dvakrát denně jednu hodinu. Během dne bývá v kostele vystavena Nejsvětější svátost, aby i hosté měli možnost adorace. Také mívají při klášteře ještě malou kapli, kde je možné též adorovat. Řekla bych, že adorace je jejich životní náplní. 

Samotu se snaží dodržovat i při práci. Poustevny mají kromě oratoře i dílnu. A když sestry musejí pracovat společně, třeba na zahradě nebo v kuchyni, dodržují silencium.

V betlémské rodině je zvykem mít každé pondělí den pouště. V tento den sestry společně slaví pouze mši svatou. Všechny části breviáře se modlí každá ve své cele. V Betlémě zavládne hluboké ticho. 

Jak sestry, tak i bratři jedenkrát za rok konají tzv. evangelní rekolekci pro zájemce o jejich spiritualitu, pro ty, kteří ve svém srdci hledají odpověď, zda by tento způsob života nemohl být jejich povoláním. Evangelní rekolekce trvá zhruba čtrnáct dní a bývá v jednom z klášterů. Překlad do rodného jazyka účastníků je zajištěn některou ze sester.

Míša: Sestry i bratři vyrábějí různé předměty, které pak prodávají v obchůdku kláštera nebo přes e-shop. Každý klášter se specializuje na něco. V jejich nabídce můžeme najít krásné ikony, sošky, růžence, kadidlo, svíčky, výrobky z keramiky či z kůže, různé liturgické předměty apod.

Abychom si to mohli my, co jsme se s betlémskými mniškami nikdy nesetkali, lépe představit, můžete říct, které u nás působící kongregaci jsou sestry nejblíž a také, v čem se od ní odlišují? 

Hanka: Nejblíže jsou všem kontemplativním řádům. Pohostinnost mají podobnou s benediktinskou spiritualitou, život na poušti zase můžeme najít v počátcích karmelské spirituality.

Odlišují se liturgií v byzantském ritu, životem v poustevnách a velké samotě, která v žádném z našich českých kontemplativních klášterů není praktikována v takové míře. A také adorace je jejich každodenní náplní a jsou to hodiny a hodiny, kdy je vystavena nejsvětější svátost. 

Míša: Nejblíže mají ke kartuziánskému řádu, který ovšem v České republice není. Některé prvky mají s jinými řády společné, avšak toto řeholní společenství je tak atypické, že se to těžko srovnává.

Leccos o spiritualitě konkrétního řádu lze poznat z knížek autorů, kteří k danému řádu patří. Je někdo ze sester či bratří literárně činný?

Hanka: Myslím, že není. Pokud někdo z řádu něco napíše, vždy je to jen pro vnitřní potřebu betlémské rodiny.

Míša: Když člověk přijede do Betléma, na pokoji najde malou brožurku, která uvádí návštěvníka do života v cele. Díky té může hlouběji proniknout do spirituality Betléma a také plodněji prožít konkrétní pobyt.

U betlémských mnišek různě v Evropě je více sester z Čech, že? Víte, kolik jich je a jak se k řádu, který v Čechách nemá komunitu, dostaly?

Hanka: V současné době je v Evropě v různých klášterech celkem šest českých sester. Jedna z nich je v klášteře v Monts Voirons, dříve žila v rakouské komunitě v Kinderalmu.

Další tři sestry jsou v jiných francouzských klášterech, jedna sestra žije v Polsku a jedna v Rakousku. 

Vím, že dvě Češky poznaly betlémské sestry právě ve Francii, kde nějaký čas pobývaly a bylo jim nabídnuto strávit pár dní v jednom z betlémských klášterů. Netroufám si o jejich životní cestě sdělovat podrobnosti.

To je samozřejmé. Ale třeba můžete říct, jak jste se k betlémským mniškám dostali konkrétně vy?

Hanka: Já jsem o betlémských mniškách slyšela nejdříve z doslechu, věděla jsem, že existují a to bylo vše. V roce 2008 ke mně do kanceláře nastoupila slečna, kterou jsem již znala z různých katolických akcí. Po pár měsících mi prozradila, že bude vstupovat k betlémským mniškám do Rakouska (nakonec odešla do Itálie a nyní žije na jihu Francie). V té době jsem hledala svoji životní cestu, byla jsem zasnoubená, ale mé srdce chtělo do kláštera. Rozhodování o dalším kroku bylo nad mé síly. Sr. Doreana (jak se dnes jmenuje) mi nabídla, abych s ní odjela na evangelní rekolekci do Francie do Monts Voirons a tam se pokusila rozlišit své povolání. Evangelní měsíc, jaký jsem zažila v roce 2008, již sestry v této třicetidenní podobě nepořádají. V posledních letech bývá evangelní rekolekce cca deset až dvanáct dní dlouhá. Odjela jsem tedy ještě s jednou kamarádkou hledat svou životní cestu a Boha. První dny jsem nechápala, co to mají sestry za zvláštní liturgii, byla velmi dlouhá, klaněly se při ní ikonám a celé to bylo jiné a ještě ve francouzštině, kterou jsem naštěstí milovala, i když jsem nerozuměla ani slovo. Nemůžu říct, že jsem na začátku pobytu byla nadšená; všechno bylo tak jiné, než jsem znala od nás. Dodnes vzpomínám na tento měsíc, který byl velkým zásahem do mého života. V následujícím roce jsem navštívila rakouský klášter, a Betlém se stal mou životní láskou. Poznala jsem také kláštery v Německu, Polsku, Belgii a kláštery ve Francii. 

Míša: Já jsem betlémské mnišky poznala přes Hanku. Bylo to, myslím, v roce 2014 nebo 2015, kdy jsem s ní poprvé jela do Betléma v Německu. Moc se mi tam líbilo, oslovila mě jejich bohatá liturgie, i když jak píše Hanka, byla dost dlouhá a pro mě ne úplně srozumitelná (především z důvodu cizího jazyka, ale také tím, že sestry mají jiný breviář). Přesto mě nějak vtáhla. Také ticho, adorace a krásné ikony a sochy. Když jsem pak přijela domů, můj dojem z pobytu byl: „Jen Bůh.“ To jsem si musela opakovat pořád dokola. Inspirovalo mě to také ke zřízení modlitebního koutku doma, protože v Betlémě má každý na pokoji modlitební koutek v podobě ikony Nejsvětější Trojice, Panny Marie, Pána Ježíše a malého křížku. Potom jsem měla možnost poznat ještě několik klášterů - v Itálii, ve Francii, v Belgii, v Polsku, a blíže se seznamovat s touto krásnou spiritualitou. Nejvíce jsem pak Betlém mohla poznat na čtrnáctidenním evangelním pobytu v roce 2020 ve Francii v Poligny. To už byl ten zkrácený,

z důvodu covidu. Oslovily mě počátky vzniku Betléma, i to, jakou prostotu si uchoval dodnes. Jsem karmelská terciářka a betlémská spiritualita se mi s tou karmelskou pěkně propojuje a doplňuje.

Pokud někoho předchozí řádky zaujaly, ale nemá přátele, které za sestrami jezdí a vzali by ho s sebou, co má udělat, aby se sestrami mohl strávit pár dní? Může je navštívit i svobodný muž?

Míša: Může kontaktovat některý z jejich klášterů. Adresy všech klášterů jsou na jejich internetových stránkách. Nejlépe je zavolat, případně nechat vzkaz se svým telefonním číslem, pokud sestry telefon nezvedají. Možné je také napsat dopis.

V každém klášteře se mluví jazykem dané země a společným jazykem je francouzština. 

Svobodný muž je také vítán, především u bratří, ale i u sester.

Hanka: Všechny kláštery s adresami, telefonním číslem a i pár fotkami jsou na jejich stránkách. Také na youtube se dají najít nějaká videa, dokonce jsou tam dva dokumenty/filmy cca 1 hodinu dlouhé (Un amour absolu a Monjas de Belém da Assunção da Virgem e de São Bruno), ve kterých chtějí nechat nahlédnout do života v Betlémě. 

Náš rozhovor byl iniciován žádostí sester o propagaci brigády v jejich klášteře, ale mezitím už se jim přihlásilo dost zájemců, tak na letošní brigádu nezveme. Pokud se tato možnost bude opakovat a my se to dozvíme, pozvánku zveřejníme na našich sociálních sítích. 

www.bethleem.org

Odpovídaly Michaela Jungová a Hana Terezie Krásná.