Omluvy a přiznání chyb nesvědčí mé psychické pohodě

„Poslouchej, víš, co udělal X? To by jeden nevěřil… Copak nevidí, jak strašně se plete? Neví, co je správné a co ne? Proč se nepoučí od nás a nedělá to jako my?“ Lidé se dělí na ty rozumné, poučené a zodpovědné, kteří jednají stejně jako my. A na ty, kteří nejednají jako my – a ti jsou nezodpovědní, že si nenašli správné informace a nepřemýšleli o nich tak dlouho, aby došli ke stejnému závěru jako my.

Těžko si lze představit, že někdo jedná dlouhodobě vědomě špatně. I ten puberťák si většinou myslí, že je chytřejší než jeho totálně zabednění a trapní rodiče, nerozhoduje se, že bude chybovat. Někdy se nám úplně nedaří jednat správně a někomu ošklivě odsekneme nebo se ulijeme z nějaké práce, i když víme, že žádoucí by bylo se přemoci a odpovědět slušně nebo se pustit i do toho, co nás nebaví. Známe ale někoho, kdo je nevěrný svému manželovi nebo manželce, a přitom si myslí, že jedná špatně? Pravděpodobně je přesvědčen či přesvědčena, že má na takové jednání právo. Vždyť ten druhý je takový nebo onaký, dělá to či ono, nevěra je naprosto logickým vyústěním. Snaha řešit to jinak byla, on na ni neslyšel, tak co čekal. Mou povinností je postarat se sama o sebe, zařídit to tak, abych mohla být šťastná.

Když posloucháme Ježíšova podobenství, víme hned, kdo je ten dobrý a kdo špatný. Víme, kdo jedná jako my a nad kým se máme pohoršovat. U synů, které otec poslal pracovat na rodinných pozemcích, a z nichž jeden řekl, že nepůjde, ale nakonec šel, a druhý řekl, že půjde, ale nešel, to víme také. Lepší je moc se neholedbat a makat. Přesně tak, jak to děláme my! Ti druzí sice tvrdí, že plní Hospodinovu vůli, ale dělají něco úplně jiného než my. To je stejné, jako by nedělali nic, možná horší. Mají plnou pusu poslušnosti, ale skutek utek.

Ke spokojenému životu potřebujeme být přesvědčeni, že jednáme správně. Pokud známe někoho, kdo trpí nejistotou a výčitkami svědomí, je nám úplně jasné, že tudy cesta nevede. Ten člověk je pořád tak nervózní, nedůtklivý, takhle rozhodně skončit nechceme. A tak hledáme potvrzení, že jednáme správně.

A naše okolí nám vždycky nějaké poskytne. Není těžké najít člověka, který se chová hůř než my. Někoho, kdo je povrchní, nezodpovědný, nevěrný, sprostý. Kdo čte Písmo nepoctivě a vyvozuje z něj nesprávné závěry. My takoví nejsme, Bohu díky! Můžeme jít klidně spát, nic nás nemusí trápit.

Usuzovat, jestli patříme do skupiny poslušných nebo neposlušných dětí podle toho, jak se v našich očích chovají druzí, je velmi svůdné. Víme, kam upřít svůj zrak, abychom z toho vyšli vítězně. Například je vhodné přehlédnout Ježíšovu zmínku o Janu Křtiteli. „Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu.“ Co to ten Jan říkal? „Buďte vzorňáci!“? Říkal „Čiňte pokání,“ ale to myslel přece ty druhé, že. My nemáme proč se kát.

A protože na tomhle přístupu se po tisíciletí nic nemění, Ježíš konstatuje, že jeho učedníky, a tedy i nás, předcházejí do Božího království celníci a nevěstky. Celník a nevěstka si těžko nakecají, že dělají všechno správně. V tomhle to mají snazší. My si to trochu komplikujeme, jestliže potvrzení o správnosti své cesty vyvozujeme z toho, že nejednáme jako oni, tedy jako oni před obrácením. Není tak snadné poznat, co jsme dělali špatně. Musíme jít víc do hloubky a hledat, co se dalo udělat lépe. Ne jen lépe než někdo jiný, ale lépe, než jsme to dělali my. Pokyn jít na pole dává otec svým synům přímo, nevzkazuje jim ho. Zjistit, zda jsme jednali správně, můžeme zase jen u něj, ne hledáním těch, kteří jednají prokazatelně hůř než my.

Ti, kteří dřív nahlas odmítli Otce poslechnout, to mají snazší, protože vědí, co změnit. Ti, co od začátku hlásali svou poslušnost, to mají těžší. Musí připustit, že možná něco nepochopili. Slyšeli Otcův pokyn a možná se celý den dřeli. Říkal přece „Ukliďte v domě!“, že? Jediný, kdo nám může dát odpověď, zda jsme dobře poslouchali a dobře jednali, je Otec, pán vinice. Odpověď uslyší ten, kdo se nebude hájit, ale otevře své uši a srdce odpovědi, i když nebude příjemná. Pokud mohou vejít veřejní hříšníci, mohu i já - pokud se s nimi přestanu srovnávat.

26. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Ez 18,25-28
Jestliže se zločinec odvrátí od svých zlých skutků, sám sebe zachrání.

Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Toto praví Hospodin:
    "Říkáte: 'Pán nejedná správně!' Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil.
    Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře."

Žl 25 (24), 4-5. 6-7. 8-9 Odp.: 6a
Odp.: Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v tebe důvěřovat.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Nemysli na hříchy mého mládí, na má provinění, pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.

2. ČTENÍ Flp 2,1-11
Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři!
    Jestliže je u vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. Nic nedělejte z hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z pokory ať každý z vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých.
    Mějte v sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jako jeden z lidí. Navenek byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

EVANGELIUM Mt 21,28-32
Litoval toho a šel. Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: 'Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?"
    Odpověděli mu: "Ten první."
    Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."