Zdravím všechny! Tentokrát už z pohodlí domova… Chtěla bych s vámi uzavřít celý příběh našeho radtripu po Evropě. Zpáteční cestu už jsme chtěly ujet co nejrychleji. Jednak Viky spěchala na další dobrodružství, které ji čekalo, tedy puťák a skautský tábor, a jednak už jsme se těšily domů na naše rodiny, které celou dobu trnuly, abychom se vrátily v pořádku.

Po setkání s Jesusem ve Španělsku jsme se tedy přesunuly do Francie. Prvním cílem bylo Bordeaux [bordó], které je pověstné svými vinicemi. Na jedné takové vinici poblíž Bordeaux jsme se ubytovaly noc před návštěvou města. V aplikaci Park4Night bylo uvedeno, že majitelka nás po vinicích ráda provede a nechá nás za menší příspěvek degustovat. Bohužel však majitelka nebyla doma, ale dovolila nám tam alespoň přespat.

9.srpna – Bordeaux

Byly jsme tam úplně samy a ochutnaly výborné hrozny z vinic, osušily vyprané prádlo, odpočinuly si a ráno jsme mohly vesele jet do Bordeaux. Bohužel však noc byla velmi chladná a tak jsme ráno vstaly v šest, abychom vyrazily co nejdřív Byla nám taková zima, že jsme prakticky naházely všechno do kufru, skočily do auta v pyžamech, zatopily si a jely. A modlily se, aby na parkovišti byly záchody, na kterých se budeme moci zkulturnit. (Nebyly.)

V Bordeux jsme se potkaly s prvním větším průšvihem ohledně pana Ftana, našeho auta. Zaparkovaly jsme, zamkly a odešly – o tři minuty později jsme se vrátily, abychom do auta daly nějakou věc, ale bohužel nám už nešlo auto odemknout. Tady jsme se poprvé setkaly s výhodami pojištění pro auto v zahraničí. Volaly jsme do pojišťovny a zhruba po dvou hodinách čekání nám poslali pána ze servisu, který sice neuměl anglicky, ale uměl to s auty, což je hlavní.

Zkoušel se dostat do auta různými způsoby a nakonec se mu povedlo odklopit trochu dveře u spolujezdce, přilepit klíč na delší kovovou tyč, prostrčit to tou škvírou ve dveřích, strčit do zapalování a otočit – v tu chvíli se dveře odemky a bylo vše zachráněno.

Nakonec jsme si stihly projít i centrum Bordeaux. Na náměstí mají velkou vodní plochu, po které se dá bosky chodit. Hrála si tam spousta dětí, i pro dospělé to bylo příjemné osvěžení v horkém dni. Jinak bylo Bordeaux plné estetických obchůdků, kaváren a vináren. Měly jsme chuť se zastavit úplně všude, ale bohužel už jsme spěchaly, abychom další den stihly dorazit do Paříže.

Noc jsme strávily hodinu cesty od Paříže na lesním plácku a vyspaly jsme se nejlíp za posledních pár dní.

10.srpna - Paříž

Ani pro jednu z nás nebyla Paříž městem, které bychom měly na vrcholu seznamu míst, které chceme v životě navštívit. Ale město nás rychle vtáhlo a odpoledne už jsme uznaly, že má něco do sebe. Paříž je stvořená pro romantiku, pohodu, procházky i sezení v parku. Můžete tu navštívit spoustu památek – jeden den nám nestačil na všechno, co bychom chtěly vidět, takže se sem jednou určitě vrátíme se svými drahými polovičkami (tedy až je budeme mít :D).

Naše výřečná česká povaha se projevila při vstupu do Louvres [lůvru], obrovského muzea umění umístěného v zámku. Měly jsme totiž nedopatřením zarezerované lístky až na další den a chtěly jsme to vykomunikovat s lidmi, kteří u vstupu lístky kontrolovali. Po několika minutách dohadování a několika pokusech o řešení se nám podařilo dobýt se do Louvres, aniž bychom musely stát v řadě – díky tomu jsme mohly strávit prohlídkou muzea několik krásných hodin. Zde jsme se rozdělily, protože každá z nás měla jiné tempo prohlížení a nechtěly jsme se vzájemně omezovat.

V tomto muzeu se nachází díla, o kterých se učí v dějinách umění na středních školách – já osobně jsem z toho byla nadšená, protože jsem maturovala z dějin umění a dějepisu, takže všechna ta díla jsem dřív viděla na obrázích, jména umělců jsem znala... a teď jsem to viděla na vlastní oči. Nejprve jsem si prošla starověké památky: nádoby, malé sošky, egyptské oddělení se sfingami a sarkofágy, egyptskými malbami a sochami faraonů, prošla jsem si moderní umění z několika posledních století, v některých místnostech byly fresky, tapisérie, barevné vitráže, mozaiky. V zahradě pak byly sochy starořeckých bohů ze 17.–18. století, které mě svým vzhledem vyloženě fascinovaly a strávila jsem u nich hodně času.

Na konec putování po Louvres jsem si nechala oddělení s malbami, kde byla díla známých umělců jako Da Vinci, Véronèse, Botticiny, Tizián... a mnoho dalších. Největší terno byl obraz Mony Lisy, na nějž se stála fronta, ve které člověk mohl strávit klidně hodinu – já osobně jsem strávila raději několik minut fascinována obrazem přímo naproti Moně Lise – Véronèseho Svatba v Káni – který byl tak obrovský, že se mi ani nevešel na jeden záběr. Frontu u Mony Lisy jsem obešla bokem a viděla jsem ji sice z dálky, ale viděla!

Po několika hodinách v Louvres nás čekal druhý cíl naší návštěvy Paříže: Eiffelovka. Byla skoro povinnost ji najít (ono to není moc těžké, je to celkem vysoká stavba uprostřed města). Prošly jsme se k ní z Louvres pěšky, obdivovaly krásné parky a zastavily se na mostě vedoucím přes řeku Seinu. Pohled na věž byl krásný. Strávily jsme u ní hezký večer, vyfotily se s Eiffelovkou, vyfotily jsme Eiffelovku bez nás a nás bez ní a pak už jsme se odebraly k autu vstříc poslední noci strávené na roadtripu.

Načerpaly jsme síly na dvanáct hodin jízdy, které byly před námi, a prvního člena výpravy jsme doma vysadily ve čtvrt na jednu ráno.

Nezbývá mi, než projevit lítost nad tím, že už to skončilo - tolik míst jsme poznaly, tolik příjemnýh chvil strávily v přírodě i ve městech. Celkem nás roadtrip vyšel každou cca na 10 000 Kč (+10 000 za SDM), nejsou to sice dokončené výpočty, ale jen pro představu to stačí. Všechny jsme vždycky měly chuť cestovat, ale nikdy nás nenapadlo, kolik toho jde poznat za jeden jediný měsíc. A ještě více nás to namotivovalo poznávat víc a víc věcí.

Chci povzbudit všechny, aby se nebáli vykročit do světa beze strachu. Každá situace se dá vyřešit a vždycky se dá vrátit domů, když je největší krize. Pán nám dal tolik rozmanitosti a originality, je to umělec všech umělců a jeho dílo můžeme vidět na každém kroku.

Díky, že jsem se s vámi mohla o naší cestě sdílet, a přeji všem mnoho sil do školního roku!

Autorkou textu je Anna Pešu Pešlová, fotografie poskytla autorka.