Když jsem letos procházela veletrhem Svět knihy, říkala jsem si, jak je neuvěřitelné, kolik knih vychází a že všechny najdou své čtenáře. I těch dobrých vychází tolik, že není v silách jednoho člověka je přečíst. Je nutno si pečlivě vybírat, jakou knihu si pořídíme (levné nebývají) a které věnujeme svůj čas. Ve spolupráci s revue Universum vám přinášíme pár tipů na kvalitní četbu. V novém čísle Universa jich najdete ještě víc a také spoustu dalšího kvalitního čtení, třeba o moci v církvi nebo o budoucnosti české katolické církve (jestli tam Tomáš Holub píše to samé, co říkal na stejnojmenné besedě, stojí zato si Universum pořídit ;-)). Bude vám dělat ve vlaku společnost Marek Orko Vácha nebo James Martin? 

Zdroj: Flickr

Marek Orko Vácha, Renata Kalenská: Když za nás Bůh netahá kaštany z ohně
Mladá fronta 2024
Známá novinářka Renata Kalenská se po týdnu na faře v Lechovicích, který zde se svými dvěma dětmi strávila za účelem nabrání materiálu ke knižnímu rozhovoru s knězem M. O. Váchou, nechala i s dětmi pokřtít. Po jednom intenzivním týdnu prožitém s jedním intenzivně žijícím mužem.
Psaní Marka Váchy šlo vždy na dřeň. Na dřeň života čtenářů i na dřeň života autora. A s každou další knihou jakoby autor šel ještě hlouběji a ještě víc na dřeň, i když by čtenář myslel a snad i doufal, že to už víc než v té poslední knize (tedy v tomto případě v souboru Nemocí stala se pravda: Texty 2021–2023, Cesta 2024) nejde.
Vácha s upřímností odhaluje téměř vše, často i to, co mnozí v církvi vědět a vidět nechtějí, před čím zavírají oči, co je nebezpečné (otázka celibátu). A zatímco dosud psal o tom, co bylo, v rozhovoru s Kalenskou odhaluje i to, co prožívá v současné době – a tím se vše dostává na novou, do značné míry nejistou úroveň. Zároveň Vácha ale na osobní přímé otázky odpovídá vyhýbavě, zobecňující úvahou či natolik jinotajně, až si čtenář říká, zda je důstojné takovou hru hrát.
Předkládaný rozhovor je již třetím knižním dialogem s Markem Orko Váchou. Nad Jízdou v levém pruhu Váchova kamaráda Jožina Valenty (Cesta 2019) a Dobrem a zlem 21. století lifestylové novinářky Kláry Mandausové (Mladá fronta 2022) ovšem nejnovější interview s přehledem vítězí. Stylem vedení rozhovoru, intimností, živelností i širokým záběrem.
Lukáš Jirsa

 

Philippe Lefebvre: Jak zabít Ježíše?

Krystal 2024
Název knihy cituje úvodní chvíle likvidace Ježíše z Nazareta podle Markova evangelia. Nešlo již o to zda, ale jak. Té „impozantní 
mašinérii propojující politickou, náboženskou a intelektu￾ální moc, jež se po staletí proplétaly,“ brzy poté Nazaretský podlehne. Bible není jen dechberoucím svědectvím o tom, jak lidé po tisíciletí vnímali Boží blízkost a zápasili s tím, jak ji uchopit slovy, ale také svědectvím o rozkrývání zneužívání moci v jejích nejrůznějších podobách. „Mluvit o zneužívání a zneužití moci s Biblí v ruce znamená pustit se do samého jádra Božího slova,“ píše autor, uznávaný francouzský biblista, kterého okolnosti přiměly zabývat se několik let pomocí obětem sexuálního zneužívání ve francouzské církvi. A v této knize s podtitulem Zneužití moci, zneužívání a násilí v Bibli se vyrovnává s otřesnými zážitky a hledáním něčeho životodárného pro oběti i pro další lidi, jejichž důvěra v církev byla zašlapána do země. 
Každá kapitola, ať už se věnuje mechanismům ovládání druhých, výmluvám, že se „to“ děje všude, mlčení, uzavírání se před oběťmi, mužské dominanci či znásilňování jazyka, vždy začíná přesnou charakteristikou důležitých momentů z příběhů, které v nedávné době autor vyslechl, a po ní následuje autorova reflexe relevantních biblických pasáží. Díky erudici biblisty, přímosti 
a vnitřní poctivosti autora se do rukou čtenářů dostala nevšední burcující knížka, která obžalovává mocenské pletichy, jež se nevyhýbají ani náboženskému prostředí, zároveň ale poukazuje na „oživující pravdu“ zachycenou v Bibli. 
Josef Beránek

 

James Martin: Ježíš: Svědectví o cestě, která může změnit váš život
Karmelitánské nakladatelství 2024
Autor recenzované knihy není tuzemské čtenářské obci neznámý. Už v troufale znějícím „Jezuitském návodu (téměř) na 
vše“ se představil jako duchovní spisovatel, který umí i o podstatných věcech pojednat přístupně, humorně a aktuálně, aniž by věci banalizoval a příliš zjednodušoval. Tento svůj talent uplatnil i ve svébytném „cestopisu“, který není pouhopouhým popisem 
pouti po Svaté zemi, ale také přesvědčivým svědectvím o cestě do lidského nitra, ozářeným Ježíšovým příběhem. 

James Martin v pohledu na Ježíše kombinuje historické a archeologické exkurzy, hlubší duchovní vhledy a odlehčené vzpomínky na cestování po Judsku či Galilei a zve tak čtenáře k osobnímu setkání s živým Pánem, který k nám i dnes promlouvá. Tak se 
potulný učitel z Nazareta stává pro čtenáře někým blízkým, takže se jím nechává rád poučit, naslouchá jeho jiskřivým podobenstvím a vystavuje se jeho uzdravující moci. Tak v dosud vzdálené historické postavě evangelií může rozpoznat Mesiáše, ba i přítele a bratra. 

Mám za to, že tato kniha patří zatím k tomu nejlepšímu, co tento plodný jezuita napsal. Oceňuji, že nenapodobuje díla jiných spisovatelů, ale jde svou cestou. Čtenář má přitom dojem, že k němu autor osobně promlouvá, sdílí 
s ním radosti a obtíže svého putování, a kniha pak nepůsobí jako nepřístupný do sebe zahleděný teologický traktát, ale jako lákavé pozvání na cestu hledání. Publikace je i díky tomu přístupná a sdělná nejen pro praktikující křesťany, ale pro kohokoliv, kdo poctivě hledá duchovní zakotvení a život v plnosti.
Jan Regner

Miloš Doležal: Tady nikdo není, jen já: Židovské příběhy z Vysočiny a přilehlých krajů
Revolver revue 2023
Rodák z Vysočiny a její velký znalec zařadil do prvního dílu této knížky „Lidé“ sedm nelehkých životních příběhů. První je o lékaři Siegfriedu Löwym (1867–1942), který působil v Třešti a byl strýcem Franze Kafky. Další je o Vítězslavu Bondym (1864–1942), vinopalníkovi v Lipnici a příteli Jarosla￾va Haška. Následují příběhy historika umění Maxe Eislera (1881–1937) z Boskovic, který byl učitelem Bohuslava Reynka (v knize je jako příloha otištěna i Eislerova studie Židovské město) a číšnice Heleny Šmolkové (1882–1967), hrdince jedné povídky Z. M. Kuděje. Dále se dočteme o obchodníkovi ze Zruče nad Sázavou Eduardu Ohrensteinovi (1881–1936), otci básníka Jiřího Ortena, a o malíři Alfredu Justitzovi (1879–1934) z Nové Cerekve. První díl uzavírá příběh manželů Urzidilových, básnířky Gertrudy (1898–1977), dcery rabína Thiebergera z Golčova Jeníkova, a jejího manžela Johannese Urzidila 1896–1970), spisovatele a germanisty.
V druhém dílu, nazvaném „Dvě místa“, jsou v 16 obrazech (rozdělených do dvou částí) vylíčeny příběhy spojené s hostincem v Kalištích, v němž se narodil Gustav Mahler. Mezi tyto dvě části je vložen příběh chaty spisovatele Oty Pavla (vlastním jménem Otto Popper) na Želivce.
Autor velmi důkladně prostudoval řadu archivů a získal tak mnoho zajímavých poznatků a též dokumentů a fotografií, kterými každý příběh bohatě doprovodil.
Vladimír Roskovec

 

Ondřej Kolář: Štěstí jako téma současné teologie
Karolinum 2024 
Český evangelický teolog Ondřej Kolář si vybral téma, které je dnes pod drobnohledem řady humanitních autorů, například 
z oboru tzv. pozitivní psychologie, ale i samozvaných prodejců „zaručených“ receptů na spokojenost. Kolářovo hledání inspirované zejména německojazyčnou literaturou, se přitom nechce omezit jen na odkaz k věčné blaženosti a patření na Boha, ale zkoumá možnosti, jak by křesťanská víra mohla inspirovat dnešního člověka, aby dobře zvládal život tady a teď. 
Velký prostor je v útlé publikaci věnován otázce, jak lidské jednání ovlivňuje smysluplný život a jak Boží láskyplné působení může vést k tomu, aby člověk přijal Lásku, objal v dobrém slova smyslu dar sebe sama, sdílel s bližními dobrou vodu z nevyčerpatelné studnice Boží blízkosti, a tak vytvořil prostor pro své štěstí. Přitom jednou z nejmarkantnějších myšlenkových linií je snaha 
vyrovnat se s dědictvím německého idealismu a zejména s Kantovým morálním imperativem. Evangelický teolog naznačuje cestu, jak v postmoderní době překonat racionalistický étos založený výhradně na odpovědnosti či smyslu pro povinnost, jež touhu po štěstí vytlačil na okraj, tedy jak překonat odmítnutí eudaimonismu etických systémů, které si křesťanství kdysi osvojilo. 
Za zvláště přínosný pokládám Kolářův komparativní přístup, který odkrývá rozdíly mezi protestantskou a katolickou tradicí teologie štěstí. Nepochybuji o tom, že kniha zvláště přemýšlivým čtenářům odemkne pokladnici křesťanského „umění žít“ a teologům naznačí směr další reflexe. 

Jan Regner