Jsou postavy, které nepřehlédnete. A lidé, u kterých na první pohled tušíte, čím se zabývají. Jinak vypadá učitelka ze základní školy, jinak traktorista a jinak farář. Když přijdete do farního společenství, předpokládáte, že faráře poznáte, i když bude v civilu. A některé duchovní vysloveně baví tyhle představy bořit. Jedním z nich je i evangelický farář Filip Boháč. Že Filip Boháč není evangelický farář, ale dominikán z Dominikánské 8? Co když je pravda oboje? A co když chce žít evangelík v klášteře?

Jsi součástí kuriozity v české ekumeně: stejné jméno nesou dva teologové, jeden katolický, jeden evangelický. Stalo se ti, že tě oslovil někdo, kdo si myslel, že jsi katolický řeholník? Myslím po e-mailu nebo po telefonu; naživo by si vás někdo spletl jen těžko.

Ano, stalo se mi to. Několikrát mi přišel e-mail s poděkováním, jaké jsem dával pěkné exercicie. Nevím o tom, že bych nějaké kdy vedl, tak jsem pobaveně odepsal, že je to asi mýlka, a začal jsem googlit Filipa Boháče. Tak jsem zjistil, že mám šikovného jmenovce. Dokonce jsme spolu provedli ekumenickou bohoslužbu v lese, při které jsme pokřtili malou holčičku.

A členkou které církve se ta holčička stala? ;-)

Stala se členkou sboru ČCE v Opatově.

A bratr dominikán se tam tedy ocitl jak?

Když jsem zjistil s kým si mě lidé pletou, tak jsem bratru Boháčovi napsal. Domluvili jsme se, že by bylo fajn udělat ekumenickou bohoslužbu v mém tehdejším působišti v Opatově. Jmenovalo se to 2x Filip Boháč. Bohoslužba proběhla v lese, který patří sboru a říká se tomu Farský kázek.

Dvakrát Filip Boháč zní dobře, zopakovali jste to někdy víc veřejně? Přijde mi to jako dobrý název programu třeba na UNITED.

Od té doby jsme se už neviděli, ale nebránil bych se tomu. :-)

Píšu si. :-) A teď tedy k tobě. Jak se stalo, že jsi evangelickým farářem? Narozdíl od katolíků, kde něco takového není možné, je u evangelíků farářování povolání takřka dědičné. Máš nějakého faráře v rodině?

V tomhle smyslu jsem úplný mudla a žádného faráře v rodině nemáme. Pocházím ale z šikovné křesťanské rodiny, ekumenicky otevřené, a to mě asi dovedlo na Evangelickou teologickou fakultu. Nastoupil jsem tam tak trochu, abych si tu celou záležitost s křesťanstvím a tradicí proklepnul. Zajímaly mě různé podoby křesťanského myšlení v historii, jak se měnilo, co k biblické vědě přinesla archeologie a tak podobně.

Takže bez pevného plánu na službu kazatele?

Ano, v první řadě jsem tam šel ze zájmu. Ono se to ale docela rychle přehouplo k tomu, že mě farářina začala lákat a větší část studia už jsem prožil s tím, že půjdu na vikariát.

A tvoje rodina je z ČCE? Podporovala tě v tomhle rozhodnutí?

Rodičové jsou z ČCE a nejen že mě podporovali tehdy, ale podporují mě velmi intenzivně i teď, když už se potloukám po církvi. :-) 

Co konkrétně tě na farářování lákalo?

Když to povím krátce, tak mě lákalo, že v naší společnosti existuje letitá pozice či poslání, při kterém se můžu s lidmi sdílet o tom nadějném a povzbudivém (...), čím jsem se nechal oslovit.

Oslovit… Takže jsi se cítil být k této práci povolán? Nebo jsi “jen” chtěl sdílet to oslovení, které je připraveno každému?

Myslím to tak, že díky fakultě se mi povedlo odstranit část toho balastu, který se na pojmu “Bůh” může objevit. A tak jsem se dostal k něčemu, co mi fakt začalo dávat smysl, a propůjčil jsem tomu důvěru. A povídat o tom ještě dalším lidem, vymýšlet kreativně různé akce a tak podobně, tak to mi přišlo fakt dobrý. A to oslovení, to je samozřejmě vítaný bonus. :-) Ale nemám moc rád, když mě lidi oslovují nějakým extra vybraným slovem (velebnosti, otče, důstojný pane, vážený bratře faráři). Přijde mi to spíš, jako že jsem se ocitl v nějakém filmu, když se tohle děje. :-) 

A stává se ti to? Neumím si představit, že ti někdo řekne důstojný pane. :-) Spousta jiných oslovení mě napadá, ale důstojnost není to, čeho si člověk všimne na první pohled a jak bys chtěl na lidi působit, ne?

Žejo? No přesto to sem tam někdo řekne. Nepohybuju se jen v prostředí ČCE, takže když se někde proflákne, že jsem farář, tak lidi vytahují všelijaká oslovení. Je to trochu sranda, ale přesně jak píšeš, se ani já necítím nějak důstojně, ba naopak. Vím, že jsem prachsprostej hříšník a nízký člověk doufající jen v to nejlepší. Nejvíc se mi to asi stává na svatbách. Hodně oddávám a většinou nekostelové páry, takže lidi, kteří si se mnou na svatbách chtějí povídat, jsou pak roztomile v rozpacích, jak se mnou vlastně mluvit. Možná proto se objevují tyhle komické výrazy.

Já bych naopak čekala, že někdo bude čekat důstojného faráře, postaršího, s profesionálním zbožným úsměvem… a totálně ho vykolejí, když tě spatří. To musí být častější případ, ne? Ubohá babička nevěsty, která doufala, že zavzpomíná na mládí v nedělní škole…

Tak to oni asi čekají. Stereotypní postava faráře zvlášť pro nekostelové lidi je něco skrupulózně a staticky nudného, čeho je třeba se obávat a co nám všem vynadá za nemravné chování a pohrozí trestem. Na stranu druhou je to pro mě takové negativní kyvadlo, na kterém se dá dobře zhoupnout. Zvlášť třeba na těch svatbách lidi čekají něco dlouhého, nicneříkajícího a ono vlastně cokoli tam člověk předvede, tak je lepší než to očekávání. A ještě když se to povede, tak je to vyloženě fajn sledovat ty tváře.

Nudný a statický opravdu nejsi. Kdy jsi začal s muzikou a kdy jsi začal s “farářskou” muzikou?

Děkuju pěkně. S hraním jsem začal jako kluk, když mojí mamku napadlo zapojit děti do doprovodu bohoslužeb (sbor ČCE v Praze Uhříněvsi). Tak jsme se s kamarády začali na něco učit, jeden na klávesy a flétnu, já na kytaru, další na bicí. Já jsem tehdy hrával na klarinet v ZUŠce. Pak jsem se pár let učil na bicí, ale nakonec mi vydržel právě ten nástroj, na který mě nikdo neučil - kytara. No a s těmi písničkami pro faráře jsem začal těsně před příchodem covidové éry. Byl jsem předtím na koncertu jednoho písničkáře a přišlo mi, že se to dá určitě dělat nějak lépe. :-) 

Jaké máš na své písně z farářského prostředí ohlasy? “Náborovka” Já bych chtěl bejt farářem vypadá, že jsi nadchl spoustu kolegů.

Ohlasy mám přejné až nadšené. :-) Ta písnička vznikla za den jako taková instantní fast foodová rychlovka, abychom měli nějakou novinku na sjezdu mládeže, který se konal v Táboře. Klip jsem vlastně dodělával o poznání později, když už jsem nastoupil jako farář do Třebíče.

Ty jsi tedy jako malý zažil farářku Irenu Škeříkovou? To by také leccos vysvětlovalo. 🙂

Je to tak. Irena mě křtila a její programy mě provázely v dětství. Když se přestěhovala do Prahy Nuslí, tak se kontakty pochopitelně trochu ztratily. Ale asi právě od ní mám představu tradiční bohoslužby plné písní ze zpěvníku Svítá a hodně kytarového zpívání na všech akcích.

Písničky s kytarou oslovují především mládež. Věnuješ se aktivitám pro mládež nějak víc?

Nemyslím, že by to bylo v současnosti něco typicky pro mládež. Přeci jen generace, která prosazovala v kostelech kytaru, se dnes těší důchodovému věku a to téma ne/vhodnosti kytary pro doprovod už moc živé není. S mládeží pracuji asi nejvíc na sboru, či na seniorátní úrovni při různých společných setkáních. Taky už skoro desátým rokem vedu s Danem Šourkem pro církev Bigbítový kurz, kam jezdí převážně mládežníci. Ale jinak v tomhle směru nemám tak výkonnou kreativní buňku, jak bych rád, a tak větší zapojení přenechávám někomu, komu to jde.

Na Bigbítový kurz právě v tyto dny zvete účastníky. Řekni mi o něm víc, prosím.

Mile rád. Bigbítový kurz je hudebně vzdělávací akce pro mládež, která už běží cca dvacet let. A u zrodu byla mimo jiné také zmiňovaná Irena Škeříková. Když tehdy přišel Michal Samiec s nápadem na takovou akci, tak se to nesetkalo s velkým pochopením až na Irenu, která se prý dost zasadila o to, aby projekt dostal zelenou. Kurz si klade za cíl poskytnout opravdu vysoce kvalitní a na míru šité osobní lekce s profesionály z oboru. Učí se hře kytaru, baskytaru, bicí a zpěvu. Občas bylo více zájemců třeba i na saxofon, klávesy a podobně. Z lektorů se na kurzu protočilo víc velkých jmen a snažíme se udržet tenhle vysoký standard. Účastníci se potkají s řízeným jamováním, s aranžováním nějaké světově známé písničky a společně pak vymýšlíme právě různé úpravy kostelových písniček, které budou doprovázet závěrečnou bigbítovou bohoslužbu v místním kostelíku v Křížlicích. Na kurzu mám jako farář večerní pobožnosti, jezdím nakupovat, jsem tam pro osobní chvilky zpovědního charakteru a společně připravujeme ty závěrečné bohoslužby. Je moc fajn vidět, jak se mnozí lidé, kteří kurzem prošli, zapojili do hudební brandže ať už jako zvukaři, muzikanti, nahrávači… Docela shodně říkají, že jim ten týden dal daleko víc než rok u učitele v ZUŠce. I já tam jezdíval nejdřív jako účastník, a po deseti letech kurzu, který vedl Michal Samiec, jsem převzal spoluvedení s Danielem Šourkem.

Je kurz určen jen pro zájemce z řad členů ČCE, nebo pokud nás teď čte někdo z jiné církve a vzbudil jsi v něm zájem, může se přihlásit?

Může se přihlásit kdokoli starší patnácti let. :-) Opravdu tam byl jednou táta a syn, padesátník a dvacátník, a bylo to fajn. Jezdí tam jak lidi z církve, tak zvenčí. Nikdy jsme to nechtěli nastavit exkluzivně jen pro evangelíky. Přihlášky jsou na webu akcí mládeže naší církve, rád poskytnu další informace.

Na stránkách církve vidím také informaci, že na podzim k tobě do Třebíče přibude nová farářka. Toho bychom mohli využít k představení, jak se v ČCE dostane farnost k faráři a farář k farnosti. U katolíků přijde dopis shora, kdy a kam se má dotyčný přesunout. Tohle evangelickému faráři nehrozí, že?

V ČCE to funguje tak, že jakmile člověk úspěšně dokončí stáž (vikariát), tak může na nějaký sbor zkusit kandidovat. Sbor a jeho staršovstvo takovou kandidaturu musí povolit. Pak se sejdou a na sborovém shromáždění buď faráře zvolí, či nikoliv. Tohle samozřejmě provázejí všelijaké listiny, jako na kolik let se farář volí (maximum je deset), na jakou výši úvazku, co na sboru chce dělat, co nechce, kam bude dál dojíždět, jak bude bydlet a podobně. Dopis shora by mi asi přijít mohl, ale takhle z hlavy nevím, jak velký průser bych musel udělat, aby se to stalo. Rozhodně nejde o běžnou praxi.

Jak se zjišťuje, který sbor zrovna hledá faráře?

Hmmm, dobrá otázka, asi nám v tomhle ohledu chybí nějaký přehledný seznam. Trochu k tomu slouží takový old school evangelický portál EVANGNET.CZ. Jinak se to děje osobními rozhovory a zprávami. Členové sborů a staršovstev oslovují konkrétní faráře a lákají je na uprázdněný sbor.

Takže klasická tichá pošta? 

Více či méně tichá. :-) V tom lepším případě se staršovstvo opravdu ptá členů svých sborů, koho by třeba chtěli oslovit, aby kandidaturu zvážil. 

Na jednu stranu je fajn, že si asi lidé ušetří smiřování s vnucenou realitou, ale nevede to zase k tomu, že si lidé pokaždé vyberou faráře, který jim sedí, a nezkusí nějaký jiný styl?

To by předpokládalo jednotný vkus všech členů sboru, a to se ani v ČCE neděje. :-) Klasicky s nástupem faráře nějaká část farníků v podstatě přestane sbor navštěvovat a někdo méně aktivní se zase připojí. S mým nástupem se také nějací lidé vytratili. Už jsem si zvykl se nad tím nepohoršovat.

Když člověk tenhle způsob obsazování farářských míst popisuje katolíkům, tak ti se nejčastěji děsí toho, že když si farníci faráře vpodstatě najímají a platí, že ho pak mají v hrsti, že farář musí skákat, jak lidé pískají. V praxi ten pocit nemám, ale kromě toho, že lidé nejsou blbí a jde jim o to samé, oč jde faráři, vlastně nevím, jestli je nějaký objektivní důvod, proč se to neděje. Pokud se to tedy neděje.

Jasně, to tak asi člověka napadne, když zvenčí zvažuje rizika. Taky myslím, že se to moc neděje. Samozřejmě jsou v církvi taky lidi všelijak hvízdlí a ve farářském zákulisí kolují legendy a temné příběhy o strašidelných farnících a jejich neobvyklých požadavcích. Pořád je na sboru staršovstvo, a s tím by farář měl domlouvat cesty, kterými se pak sborový život komponuje. Když je dobré staršovstvo, tak se dýchá o moc líp. :-) 

Typická nepříjemná situace asi může být, když předchozí farář odchází do důchodu a na sboru zůstane bydlet, ale toho nejsou ušetřeni ani katolíci, jak se teď ukazuje na samém vrcholu české katolické církve. Katolíci neznají slovo staršovstvo, a protože tvoří většinu našich čtenářů, vysvětli ho, prosím.

Ano, to je jedna z nášlapných min, se kterou se leckdo potýká. Mně se to zatím vyhnulo. Německé církve prý mají dokonce směrnici, podle které musí bývalý farář sbor opustit a snad se i přestěhovat, poněvadž to fakt nedělá dobrotu. 
Slovo “staršovstvo” má původ v řeckém slovu “presbyterion” a mělo by znamenat team těch, kteří jsou ve sboru jaksi déle, vědí co a jak, jsou tzv. starší a tvoří takovou správní radu. Jde o volenou skupinu lidí, kteří spolu s farářem nesou odpovědnost za sborový život. V laboratorním případě by všichni členové staršovstva měli spolu s farářem aktivně obstarávat potřeby sboru. A to jak v oblasti finanční, hospodářské, tak i v oblasti práce s dětmi, výuky náboženství, návštěv potřebných, nemocných a podobně.

Vzhledem k tomu, že představu úctyhodného důstojného pána mají spíš ti nekosteloví lidé, neděje se přeci jen, že třeba jeden člověk tu spolupráci naruší? Nebo že farář musí věnovat příliš energie na obhajobu svých postojů?

Děje se to, přirozeně. Nejsme toho ušetřeni tak jako žádné lidské uskupení. Jsme pořád společenství hříšníků, takže leda “sola gratia”.
Když o církvi mluvím s kamarády, tak se mi vždycky smějí, že oni na své pozici mají třeba možnost pohrožit snížením platu, kompetencí, degradováním nebo vyhazovem. Zatímco faráři na sboru tohle nemají a někdy musí opravdu těžce snášet urážky, pomluvy, házení klacků pod nohy od nějakého bratra či sestry. Bývá to někdy téma tzv. “svaté zuřivosti”, kdy člověk s hrozně dobrým přesvědčením dělá hrozné věci. A tohle umí dělat i faráři svým farníkům. Pak je k dispozici nějaký z ochranných nástrojů církve, kterým se dá situace opravovat (vizitace seniorátního výboru, supervize, pastýřská rada).

V katolické církvi se teď hodně mluví o zdobrovolnění celibátu a svěcení žen. Co bys jim k tomu ze své pozice evangelického faráře vzkázal?

:-) Jsem si jistý, že moudré ženy a muži, kteří o tom přemýšlejí, nepotřebují mé rady. Zmínil bych třeba to, že vzhledem k farářské (neviditelné) časové vytíženosti nemusí být společné žití vůbec snadné a dlouho ani uspokojivé. Občas přemýšlím o tom, jestli to nevymysleli dobře pravoslavní, když mají celibát pro výše postavené duchovní a běžný pop může mít rodinu. Hodně aktivní faráři musí chtě nechtě rodinný čas všelijak ukrajovat. Pak z vlastní zkušenosti můžu taky říct, že se ne každému může líbit na faře. A tak vztah, který by za jiných okolností mohl být pěkný, může konkrétně zrovna na faře skřípat. Po zahradě, po domě a někdy i po bytě se objevují všelijací lidé, hodnotí, jak má kdo vzrostlé muškáty, jak se paní farářová obléká, co říká, jestli byla na všech bohoslužbách, jestli způsobně uklízí... A svěcení žen je za mě určitě super krok. :-) Jsem moc rád, že mám kolegyně farářky. A taky se těším na spolupráci v Třebíči, protože od října 2024 nastoupí na sbor spolu se mnou farářka Martina Zuštinová. To bude super. 

Říkal jsi, že aktivitám pro mládež se nijak zvlášť nevěnuješ. Co tedy kromě své základní farářské práce podnikáš? A co bys podnikat chtěl?

Mám v hlavě pár nápadů na hudební bohoslužby, ve směs by šlo o něco jako ty “bigbítové bohoslužby” na kurzu. Třebíčské staršovstvo se k tomu vyjádřilo docela s nadšením. Horší to je ale s ozvučením kostelů zrovna pro takový žánr. 
V souvislosti s budoucí podobou církve promýšlím už nějakou dobu výrazně větší projekt. Inspirují mě evangelická klášterní společenství (Iona, Nijkleaster atp.) a chtěl bych něco takového realizovat i u nás. Kdybych si mohl kouzelně lusknout prsty, tak by se za pár let objevil někde v přírodě malý klášter, který by měl podobu hobitích nor. Konaly by se tam jak exercicie, tak třeba svatby, dětské tábory, menší festivaly.... Žila by tam třeba malá komunita pár rodin, z nichž by ne všichni museli nutně makat fulltime pro klášter. Mělo by to celé charakter šetrného přístupu k životnímu prostředí a co já vím, třeba by k tomu patřil i malý pivovar. To by se mi fakt líbilo.

Byl jsi někdy v nějakém ekumenickém společenství, jako je třeba v Tuchoměřicích? Na ozvučení kostelů můžu doporučit firmu ozvuk.net. Když si poradí s podivuhodně členitými katolickými kostely, evangelický zvládnou určitě taky. 🙂

Ano, byl jsem kdysi přímo v Tuchoměřicích u Chemin Neuf. To bylo moc příjemné prostředí.
Určitě budou způsoby jak ozvučit kostel, já vím. Problémem ale bude nevelký sborový rozpočet na takovou profesionální službu.

V čem by se tvůj vysněný klášter lišil od Tuchoměřic?

Napadá mě dlouhá odpověď včetně toho, v čem by se nelišil… Dobrá, zkusím to krátce. Ten nápad s domky v podobě hobitích nor není jen samoúčelná kuriozitka. Hodně mě inspiruje spiritualita geniálního katolíka J. R. R. Tolkiena včetně jeho přírodního cítění. I současný nárůst solidarity s naším němým bližním typu “příroda”. A chtěl bych, aby byl hobití klášter hnutím, které v tomhle směru dělá nějaké inteligentní kroky. Jiné by to bylo taky v tom, že evangelické kláštery většinou nebývají opatřeny celibátem. Takže si dovedu představit, že by tam žily rodiny i jednotlivci podobně jako v nějakém pěkném mírumilovném bytovém sousedství. Arzenál nápadů a možných způsobů činnosti je opravdu hodně veliký. Lákalo by mě i veliké zahradnictví, bylinkářství, ovocné sady… Nechce se mi jít cestou největšího zisku, ale zase je nutné se nějak samofinancovat. Virtuozita bude v tom objevit nějaký vyvážený poměr. Chemin Neuf mi přijde zaměřené na mládež (třeba se pletu), ale jinak jsou mi právě konkrétně základní myšlenkové koncepty Chemin Neuf velmi blízké.

Nacházíš v církvi pro tenhle nápad podporu? Máš spřízněné duše?

Máme poradní odbor pro rozvoj a misii. Tam jsem to prezentoval. Je to zatím až moc ambiciózní projekt a poradili mi, abych si nejdřív ustavil skupinu lidí, kteří by toho chtěli jít se mnou, tak na tom pracuju. V současnosti jsem příjemně, ale dost zaměstnán prací na sboru, tak doufám, že po nástupu mé milé kolegyně budu mít víc času na tenhle vysněný krásný projekt. Takhle obecně se dá říct, že můj návrh nachází sympatizanty. Čekal jsem větší pochopení, než s jakým jsem se potkal.

A na co se kromě Bigbítového kurzu letos v létě těšíš?

Pořádáme sjíždění Vltavy, na které se nahlásilo hodně lidí skoro všech generací, tak na to se hodně těším. A ještě moc doufám, že se mi podaří vymyslet dovolenou s mou dívkou. Je složité smysluplně skřížit diáře. :-)

Tak to držím palce!

Fotky pocházejí z archivu Filipa Boháče.