Tématem minulého zamyšlení bylo štěstí a poslušnost. Někteří čtenáři měli pocit, že se štěstí s poslušností vylučují – buď hledám své štěstí, nebo se podřídím pravidlům, daným zvenku. Jako by člověka a pravidla, daná v Písmu, nevytvořil stejný autor. Jako by člověka nestvořil milující Bůh, který touží po oboustranném vztahu lásky a důvěry – a to by šlo těžko s někým, koho zároveň svými příkazy činím nešťastným. Jako by pravidla byla jen zkouškou, která má dokázat, jak moc jsme ochotni se obětovat, a nebyla návodem, jak prožít život šťastný a zároveň činící šťastnými i ostatní lidi.

Zdroj: Flickr

Kdo má děti, a je jedno, jak velké, zná to dobře. Má představu o tom, co je pro dítě dobré, kterou ale jeho potomek ne vždy sdílí. Pravidlo, že se před jídlem myjí ruce? Jak omezující! Dvouleté dítě neví, jak nepříjemná je taková žloutenka nebo i jen obyčejný průjem. Pravidlo, že v určitých chvílích je nutné použít slova „prosím“, „děkuji“ nebo „promiň“. Dítko nemá představu, že to, co cítí ono, cítí druhý, a že se slušností a vstřícností je soužití příjemnější. I puberťákům je třeba připomínat, že jídlo alespoň třikrát denně, pravidelný spánek a pobyt venku jejich spokojenost neumenšují, ale jsou její podmínkou. A oni se brání a mají pocit, že jen cola (v lepším případě) a dostatek počítačových her je mohou učinit šťastnými. Jen nejnovější typ mobilního telefonu. Pokud ho nedostanou, bude jim něco zásadního chybět, nebudou moci být šťastní.

Dospěláci se pak domnívají, že ke štěstí je nutný partner, se kterým jim to jiskří, o něco víc finančních prostředků, než má jejich okolí, mít postavu podle nejnovějších trendů, i kdyby to znamenalo novou plastickou operaci. A on to dnes není nedostižný sen. Všechny smlouvy jdou zrušit, práci lze měnit a upřednostnit výdělek nad smysluplností, tělo jde upravovat vlastním úsilím či chirurgicky. Kdyby někdo v hloučku kolegů v práci při hovoru o plánech na prázdniny mezi pobyty u moře a poznávacími zájezdy po exotických zemích zmínil, že pojede do kláštera, aby zlepšil svůj vztah s Bohem, rozhovor by tím asi ukončil a příště by pil kafe sám.

„Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu,“ je dobrý argument, proč se z toho nezbláznit. Ježíš nechtěl, aby jeho učedníkům kručelo v břiše, tak jim dovolil mnout klasy, i když přísně vzato to bylo považováno za práci, v sobotu zakázanou. Tedy i my můžeme v neděli pokračovat v malování dětského pokoje, protože se to udělat musí a v týdnu chodíme do práce. A když se to sejde, ani do toho kostela se nutně nemusí, vždyť ten oddělený den má sloužit nám, a ne my jemu, takže proč se trochu nevyspat, když jsme to včera s kamarády poněkud přehnali. Copak si Bůh přeje, aby nás bolela hlava?

Farizeové jsou zase za ty zlé, nelidské, nechápající. Klidně by nechali skupinu lidí o hladu, protože pohyb prstů považují za práci. Nechali by člověka s ochrnutou rukou bez pomoci, prostě proto, že se s Ježíšem potkal právě v sobotu. Jak se stane, že skupina dospělých lidí, od malička zvyklá dodržovat židovské předpisy, nemá na sobotu připravené jídlo? Proč Ježíš nemůže ochrnutého uzdravit až po západu slunce, případně nemůže říct „Až se zítra probudíš, budeš zdráv,“ takže by jeho činnost nebyla tak očividná? Evangelista Marek se snaží sdělit něco důležitého k Ježíšovu pojetí soboty, něco, co má zaznít do běžné praxe počítání kroků a nerozdělávání ohně. V dodržení těchto vnějších pravidel podstata soboty nespočívá.

Zachovávat sobotu jako den bez práce je příkaz. Je to připomínka vyvedení z Egypta. Křesťané si připomínají Ježíšovo vzkříšení. Oddělený den není oddělen proto, aby svazoval ruce, ale aby je rozvazoval. Šest dní bylo určeno k práci. Šest dní pro věci pozemské, pro lidi okolo nás. Sedmý den má být dnem radosti a vděčnosti. Dnem, kdy nic neupřednostníme před Hospodinem. I to jídlo je možné připravit den předem, aby práce v kuchyni nestrhla naši pozornost. Rodinní terapeuti připomínají uštvaným manželům, že je zajisté správně, že se snaží uživit rodinu a doprovázet děti na kroužky a starat se o zdravé stravování, ale že pokud nemá po krásném dětství potomků následovat nepříjemné procitnutí do rozvodového řízení, musí si najít čas sami pro sebe, jen ve dvou, i kdyby dětem měli sehnat hlídání. Vztah čas o samotě potřebuje. A Bohu jde o vztah s člověkem. Proto vydělil jeden den ze sedmi a řekl: Tento den si nenecháme ničím a nikým vzít, ten bude náš, tento den budeme spolu, já a tvoje rodina, tvůj muž nebo žena a tvé děti a budeme se společně radovat.

Když malé dítě miluje auta, stačí mu kus klády, na kterou si sedne a dělá ústy „Vrrrrum, vrrrrum.“ Představuje si, že jede autem. Co na tom, že tohle auto nikam nedojede, hlavně, že ho každý pozná podle zvuku, který vydává. Auta slouží k přepravě lidí a věcí z místa na místo. Kus klády nebo papírová krabice uspokojí jen děti, kterým na pravém účelu auta nezáleží. Hospodin stvořil člověka, aby mu byl přítelem, aby spolu vytvářeli vztah. Z tohoto vztahu má pramenit štěstí člověka. Pokud se rozplýváme nad novými šaty nebo opojnou zamilovaností, jsme jako děti sedící na kusu klády s kolečky na dětském hřišti. „Vruuum, vruuuum,“ děláme nadšeně, aniž bychom se hnuli jen o centimetr. Sobota je pro člověka, ale člověk je pro Boha. A co neslouží prohlubování našeho vztahu s Bohem, to je jen kus dřeva s kolečky.

 

Pane, víme, žes nás stvořil,

ale neumíme si uvědomovat, co to znamená.

Na moment máme pocit, že jsme to pochopili,

a vzápětí nás zase pohltí náš pozemský život.

Ten život, který jsi připravil pro náš vztah s Tebou,

ale my jsme Tě z něj vypudili.

Dokážeme být vzornými křesťany bez Tebe.

Vlastně bez Tebe nám to jde snáz.

Vnášíš do všeho zmatek. Nevíme, co po nás chceš.

Když na Tebe zapomeneme, Tvoje slovo začne být srozumitelnější.

A když se snažíme na Tebe nezapomínat, narážíme.

Když s Tebou jíme, někteří myslí, že hřešíme.

Když se skláníme k znetvořeným,

prý se pošpiníme.

Pomoz nám najít pravou radost

ze skutečného síle naší cesty.

Nenech nás ztrácet síly zbytečným namáháním

a veď nás tam, kde Ti porozumíme.

 

 

Liturgické texty na 2.6.2024

9. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Dt 5, 12-15
Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Toto praví Hospodin:
   "Zachovávej den sobotní a svěť ho tak, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.
   Nebudeš dělat žádnou práci ani ty, ani tvůj syn a tvá dcera, ani tvůj otrok a tvá otrokyně, ani tvůj býk a tvůj osel, žádný tvůj dobytek, ani přistěhovalec, kterého jsi přijal k sobě - aby si mohl odpočinout tvůj otrok a tvá otrokyně jako ty.
   Pamatuj, žes byl otrokem v egyptské zemi, že Hospodin, tvůj Bůh, tě vyvedl odtamtud mocnou rukou a napřaženým ramenem. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys zachovával den sobotní." 2

Žl 81 (80), 3-4. 5-6ab. 6c-8a. 10-11ab Odp.: 2a
Odp.: Plesejte Bohu, který nám pomáhá.

Zanotujte píseň, udeřte na buben, na líbezně zvučící citeru a harfu. Zadujte do trub v den novoluní, v den úplňku, v čas našeho svátku.
Odp.
Takový je příkaz v Izraeli, je to zákon Jakubova Boha. Nařízení, které dal Josefovi, když se postavil proti egyptské zemi.
Odp.
Slyšel jsem neznámý mně hlas: "Zbavil jsem jeho šíji břemena, z jeho rukou jsem vzal koš robotníka. V soužení jsi volal, a osvobodil jsem tě.
Odp.
Nesmíš mít boha jiného, nesmíš se klanět bohu cizímu! Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země."
Odp.

2. ČTENÍ 2 Kor 4, 6-11
Život Ježíšův je patrný na našich tělech.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
   Bůh, který řekl: 'Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.
   Poklad ( víry ) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.
   Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

EVANGELIUM Mk 2, 23-3, 6
Syn člověka je pánem i nad sobotou.

Slova svatého evangelia podle Marka.
   Jednou v sobotu procházel Ježíš obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?"
   Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?"
   A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!"
   Ježíš opět vstoupil do synagógy. Byl tam člověk s ochrnulou rukou. Dávali na Ježíše pozor, zdali ho uzdraví v sobotu, aby ho mohli obžalovat.
   On tomu člověku s ochrnulou rukou řekl: "Vstaň, pojď doprostřed." Pak se farizeů zeptal: "Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle? Život zachránit, anebo za-bít?" Ale oni mlčeli. Zarmoucen nad zatvrzelostí jejich srdce, rozhlédl se po nich s hněvem a řekl tomu člověku: "Vztáhni. ruku! " Vztáhl ji, a ruka byla zase v pořádku.
   Farizeové šli hned ven a s herodovci se proti němu radili, jak by ho zahubili.