Balíte na prázdniny a přemýšlíte, co si vezmete s sebou na čtení? Pokud si nejste jistí, jak na tom budete s dobíjením elektroniky a internetovým připojením, možná uvažujete o klasické papírové knize. A jestli nehledáte jen ukrácení času, ale chcete, aby vám kniha něco dala, řešení vám nabízí internetový antikvariát Přečtené knihy. Ten se specializuje na křesťanskou literaturu a seženete tam nejen knížky, které jste si kdysi prohlíželi u babičky na půdě, ale i novější knihy, které prostě jen někdo nabídl dál. Antikvariát vytvořil a spravuje Josef Míček, s kterým jsme si povídali o tom, jak se to stane, že má člověk najednou sedm a půl tisíce knížek na prodej.

Na pouti na Levém Hradci pravidelně stával stánek s antikvárními knihami. Za pultem jste byl Vy a členové Vaší rodiny. Jak se to stalo, že jste si založili rodinný antikvariát s křesťansky zaměřenou literaturou?

V roce 2002 mi zemřel tatínek, který měl moc rád knihy, a když jsme si maminka, mé tři sestry a já vzali několik knížek na památku, zbylo asi deset banánových krabic a nikdo nevěděl, co s takovou hromadou knih. Začal jsem se zabývat myšlenkou: Kde končí křesťanská literatura? A po nějaké době, asi osmi letech, a mnoha rozhovorech s přáteli na toto téma jsem v roce 2010 spustil internetový křesťanský antikvariát. Bez rodiny to ovšem nešlo ani na začátku, ani v současné době. Manželka Lída pracuje pro antikvariát v pátek. (To se hodí. Když už toho mám dost, tak zařadíme prodloužený víkend a snížím komunikaci se zákazníky na minimum.) Část dcer pomáhala s balením, teď je to na té nejmladší, Klárce. Maruška vede účetnictví, kterého je taky dost. Jediný syn Vašek se mnou jezdí hlavně pro knihy. Kdo s knihami pracoval, tak ví, jak jsou knihy těžké. Říká se: „Těžší je už jen železo“.

Takže to byl způsob, jak se zbavit vlastních knih? Deset banánovek je hodně, když člověku překáží uprostřed obýváku, ale v antikvariátu to zase tak moc není. Domácí zásoby musely hodně rychle dojít. Kde jste získával a získáváte další knihy?

V Katolickém týdeníku jsem měl inzerát jednou za tři čísla, ale už asi pět let neinzeruji vůbec a pořád někdo volá: „Pane Míčku, přijeďte si, máte tady banánovky křesťanské literatury.“ Zrovna dneska volala paní z Brna. Na Moravu taky jezdím. Mám u Tišnova u sestřiček takový malý skládek a kamarády, kteří to tam svezou. Jsou ale i lidi, kteří knihy posílají poštou nebo je sami přivezou. Zrovna včera přijely do skladu do Noutonic dominikánky s banánovkami. To už je podruhé, co knihy přivezly. 

Sklad - je jasné, že když doma překáží deset banánovek, založením antikvariátu se problém nevyřeší a banánovek bude mnohem víc. Kde knihy skladujete? Jak se takový sklad na knížky shání? 

Doma to bylo krušné. To byla nejtěžší část mého života s antikvariátem a v antikvariátu. Večer usínáte a všude banánovky - desítky banánovek. Ráno se probudíte a zase knihy. Čas bez knih se smrsknul natolik, že už jen do sprchy a na toaletu se nedostaly. Vysvobodil nás Pavel Š. z farnosti sv. Matěje. Chtěli řešit farní knihovnu, a tak mě pozvali. Chvíli jsme si povídali i s panem farářem, a tak jsem se zeptal, zda nemají nějaké volné prostory, a oni mi od roku 2015 pronajali takový malý domek vedle fary. 

Čtyři roky jsem měl antikvariát doma. Ten pohled zpět mne naplňuje díkem a vděčností, že to se mnou a s tím nápadem provozovat křesťanský antikvariát doma vydrželi. Jsou okamžiky v životě, které, kdybyste znali dopředu, tak do nich nikdy nepůjdete. 

Dva roky jsme byli na Hanspaulce u sv. Matěje. Na hřbitově je pochován tatínek a taky páter Machač (učil mne náboženství a vůbec křesťanskému životu). Tak jsem si říkal: „Jestli vy dva v tom nemáte prsty, to bych se moc divil.“ Tak jednou uvidím. Super místo; lidi z Prahy si jezdili pro knihy přímo tam a nejen oni. V roce 2017 nás navštívil zloděj. Vzal vzácné knížky, ty staré, peníze z pokladničky a odešel. Nikdy ho nenašli. 

Antikvariát bobtnal a bobtnal, až jsme museli hledat něco většího. Já jsem to neviděl hned, ale farní rada rozhodla a bylo to správné. A od ledna 2018 jsme na faře v Noutonicích. 

Jaké knihy Vám lidé nabízejí? Obvykle panuje představa, že antikvář přijede, naloží auto, vybere si pár knížek a zbytku se nějak zbaví, protože je bezcenný. Funguje to u křesťanských knížek jinak? Nabízejí Vám lidé jen konkrétní knihy?

Nejčastěji je to tak, že lidé chtějí knihy věnovat a já si pak nevybírám. Přijedu, naložím a odvezu. Je to taková služba za to, že je věnují. Ve skladu roztřídím: křesťanské nabídnu v antikvariátu a kvalitní nekřesťanské knihy dám do knihovniček, kterých je v okolí Prahy hodně na stanicích autobusů, ale i vlaků. A ostatní pohltí kontejnery.

Jak moc se shoduje nabídka s poptávkou? Které knihy lidé nejčastěji nabízejí a o které je nejvíc zájem?

V prvé řadě bych chtěl říci, že nabídka několikanásobně převyšuje poptávku. Za těch čtrnáct let už hodně knížek znám i podle hřbetu, ale většinou nechybí ty, kdy nakladatel přepálil náklad, a tak počty některých neúměrně naskakují. Určitě mezi ně patří knihy z doby totality, které, až na výjimky, nejsou nejkvalitnější, a z těch vyšlých po revoluci třeba Celý tvůj nebo Stalo se v adventu. Ty pak také šíří křesťanství v již zmiňovaných knihovničkách. Jsou ale knihy, a není jich málo, které v antikvariátu nevydrží ani týden: Uzdravení rodových kořenů, A přesto říci životu ano a z těch starších všechna vydání Misionárních knížek Bůh a duše; z autorů se asi nejlépe prodává sv. Jan od Kříže. 

A obecně? Po jakém typu knih je největší poptávka?

Já si statistiku, z které kategorie nejvíce knih prodáváme, nedělám, ale prodej závisí hodně na počasí. Čím horší počasí, tím lepší prodej. Sluníčko a teplo moc internetovému antikvariátu nepřejí. Lidi nám (a je to moc dobře) courají po přírodě a odpočívají u vody a k počítači se dostanou až večer. Taky je znát, když papež František zmíní nějakou knihu. Před několika lety jsme takhle vyprodali během tří dnů všechny Snoubence od Manzoniho. 

Už několik měsíců přemýšlím nad tím, jak pravidelně knihy z antikvariátu propagovat a tak upozornit na knihy, které něco spojuje (třeba knihy o Panně Marii, životopisy svatých a přátel Božích, knihy zabývající se třeba jenom žalmy); takových okruhů by byla jistě celá řada. Teď už zbývá jen najít vhodné medium nebo organizaci, která by to zastřešila a vypouštět měsíčně takový propagační balonek mezi lidi.

No, jedno takové internetové médium znám… ;-) Překvapuje mě ale, že lidé si nekupují knihy v létě. Internet má přece většina lidí v mobilu a právě do lesa a k vodě se mnohem lépe bere papírová knížka než notebook a asi i než čtečka. Už proto, že očtenou knížku vám nikdo z deky neukradne. 

I v létě kupují, ale méně, za ty roky to mám vypozorované, ale jsou i další situace, které obchodu na internetu nepřejí: třeba válka na Ukrajině - teda určitě její začátek a následující půlrok, teprve pak se to pomalu začalo zlepšovat. Ale stačí i poslední zápasy MS v ledním hokeji. To mít kamennou prodejnu, tak ji rovnou na tu dobu zavřu.  

Mám jednoho syna, který miluje vůni knih, a těch starých zvláště. A pak druhého, kterému papír připadá předpotopní, a čte jenom ve čtečce. Milovníků audioknih a e-knih bude mezi mladými asi dost. Proč by měli navštívit internetový antikvariát a vzít na milost zažloutlý papír?

Nevím, kdo to napsal, ale četl jsem, že kniha je jednou z nejdokonalejších věcí na světě, kterou člověk vymyslel. Já ještě čtečku nemám, ale vím, že dobrá audiokniha taky má své kouzlo, ale otáčení těch stránek, někdy i zažloutlých, je určitý rituál, který aspoň k mému životu neodmyslitelně patří. A ještě vás ten obsah může potěšit, pohladit, ukázat nový pohled na něco, co vás trápí, a určitě dodat radost do života a to není málo. 

S jistotou lze tvrdit, že vám u knihy nikdy nedojde baterka. Viděl jsem takový vtip, jak v metru sedí vedle sebe několik lidí, mají v ruce mobily a tablety a jeden pán drží v ruce knihu a u něj byla taková ta bublina: „To jsem zvědavý, co budou dělat, až jim dojdou baterky“. 

Určitě je v těch knihách hodně moudrosti a životních zkušeností a určitě je tam i odpověď na mnohé otázky mladého člověka, které ho trápí.

Existují knihy, které si do čtečky prostě nestáhnu, že? A přitom to neznamená, že by nestálo za to je číst.

Ano, tak to určitě je. U odborných knih (teologických nebo filosofických), ale třeba křesťanská poezie také v e-knihách moc ke stažení není. Kázání, zvláště starší, která také mohou být obohacením nejen pro kněze a jáhny, ale i prostý lid. Jsou kazatelé, kteří byli naprosto jedineční (Reinsberg, Špidlík, Pekárek). Moc e-knihy nesleduji a možná, že se mýlím, ale z křesťanských knih jsou ke stažení jen některé z knih vydaných v posledních třiceti letech a ty starší si lze koupit jen v antikvariátech jako knihu.

Je možné si v antikvariátu Přečtené knihy udělat záznam na nějakou knížku, pokud o ni stojím, a přijde mi e-mail upozornění, až bude na skladě?

Ano, máme hlídacího psa, ale zapínám ho sám, protože je zapotřebí být naprosto přesný v zadání názvu, aby zájemci o konkrétní titul přišla odpověď, když se knížka objeví v nabídce. Poptávka není zavazující, protože zájemci nemusí vyhovovat stav knihy (třeba že je podtrhaná nebo příliš opotřebovaná), ale je to informace, že si lze knihu objednat. 

Jezdíte ještě se stánkem? Mohou vás lidé někde potkat?

Nejezdím, ale mám takový sen, který se mi asi nesplní, ale to nevadí. Chtěl bych jezdit mezi lidi s autobusem - antikvariátním autobusem. Po poutích. Pan farář by vyhlásil dopředu, že přijede pan Míček - antikvariát Přečtené-knihy, který nejen knížky nabídne, ale bude i od přebytků knihoven pomáhat. Byl by  jízdní řád podle poutí a my bychom takto objeli celou republiku a možná i kus Slovenska, kde máme také stálé zákazníky. 

Přála bych Vám, aby se Vám tenhle sen splnil. Třeba nás teď čte nějaký majitel autobusu, který neví, co s ním… ;-) Zatím ale autobusy povezou spíš než knihy ke čtenářům naše čtenáře na dovolenou. Které knihy, které máte aktuálně v nabídce, byste doporučil jako prázdninovou četbu? Třeba pro vedoucí na skautský tábor, s vysokoškoláky na čundr…

Křesťanská literatura na prázdniny, co mne tak v rychlosti na první dobrou napadne: František Lukeš Celý život jsem se učil a přece se propad, Jiří Barhoň Zlý farář přejel hodného psa a Hana Pinknerová Co Bůh šeptá maminkám a pro mladší Josef Janšta Noví kamarádi a další knihy od těchto autorů. Pro vysokoškoláky Tomáše Halíka Co je bez chvění, není pevné a Noc zpovědníka,  knihy Marka Orko Váchy Šestá cesta a Modlitba argentinských nocí, ale určitě i knihy o vztazích Waltera Trobische Dva středy však jeden kruh, od Henryho Clouda Hranice, od Larryho Crabba Modlitba a Muž a žena.

Najdou u vás čtenáři jen knihy, které vysloveně pojednávají o křesťanství, tedy teologii, křesťanské etice nebo církevních dějinách, nebo máte i knížky, které nejsou takhle úzce zaměřené?

Na začátku jsem o tom hodně přemýšlel. Co ještě do křesťanského antikvariátu patří a co už ne. Snažil jsem se, a ne vždy se mi to povedlo, aby kniha, pokud se o ní nedá říci, že je křesťanská, byla aspoň s křesťanstvím spojená. Historie, to je přesně případ toho, že pokud nějaký historik vynechá ve své knize křesťanství, tak asi něco z historie zamlčel. Kultura a umění, to je dost podobné. Najdete v antikvariátu knihy o památkách třeba Středočeského kraje, kde jsou vyjmenovány aspoň hlavní sakrální památky. A také u učebnic: latinu, řečtinu, hebrejštinu a aramejštinu ano, ale angličtinu a němčinu ne.

Když si někdo napíše o nějakou knížku, kterou nemáte na skladě, čekáte, až se někde objeví, nebo Vám to nedá a snažíte se po ní aktivně pátrat?

Většinou lidé volají. Málokdy píší. Mám-li aspoň trochu času, a knihu nemám, tak se jim podívám po internetu u konkurence a předám jim i telefon, aby si zavolali a domluvili se, je-li ta informace ještě aktuální. Mladí si poradí sami, ale pro lidi 60+ už to bývá někdy problém. 

Dáváte do antikvariátu všechny knížky, které získáte, nebo si některé necháte pro sebe? Je nějaký poklad, který byste nikdy neprodal?

Je pravda, že některé knížky nejdou hned do nabídky. Přečtu si je, ale po několika týdnech je stejně nabídnu. Neznám knihu, kterou bych neprodal; takovou jsem ještě neměl v rukou. 

Předpokládám, že za ty roky se mnohokrát stalo, že u vás někdo sehnal knížku, po které dlouho toužil, nebo u které dodatečně zjistil, že to je ta pravá kniha pro něj, a dal Vám to vědět. Máte nějaký takový příběh, který Vás hřeje u srdce, když je zrovna ouvej, ale Vy si můžete říct „Kdyby jen kvůli tomuhle, tak to stálo za to?“

Komunikace se zákazníky v internetovém obchodě je dost malá. Přesto existuje například na Slovensku pán, který sháněl knihu žalmů, která vyšla v roce 1889 a já ji ani neměl v nabídce, protože ta knížka byla v dost žalostném stavu, a tak jsem mu ji věnoval. Internetový antikvariát mne omezuje v tom, abych nabízel knihy ve špatném stavu a tím celkově zhoršoval stav nabídky našeho antikvariátu. 

Stává se, že zákazník zavolá a poděkuje za to, že nabízíme křesťanskou literaturu a že tak šíříme křesťanství mezi lidmi.

A snažíte se nějak dostat mezi lidi knížky, o kterých si myslíte, že je opravdu potřeba, aby je četli? Že byste je dával třeba hrozně levně nebo se jinak pokoušel zařídit, aby si je lidé koupili? :-) Poznají se v antikvariátu nějak Vaše osobní postoje a preference, nebo jste nestranný a prodáváte i knížky, s jejichž obsahem osobně nesouzníte?

Zákazníky se nesnažím ovlivňovat, každý to má jinak a já necítím potřebu rozhodovat za ně, které knihy mají kupovat a číst. Levná kniha, aspoň tak to mám já, je podezřelá. Jestli se podle nabídky více než 7 500 titulů poznají moje postoje a preference? Nevím, ale myslím si, že práce každého člověka o něm něco vypovídá. Snažím se, aby nabídka byla co nejpestřejší, ale můj postoj ke knížkám, které antikvariát nabízí, musí být minimálně neutrální. Je to jako s lidmi. S naprostou většinou dokážu vyjít, spolupracovat a žít s nimi nebo vedle nich, ale souznít dokážu jen s těmi nejbližšími. 

 

Na nabídku antikvariátu Přečtené knihy se můžete podívat na stránkách www.prectene-knihy.cz.
 

Fotografie pochází z archivu pana Josefa Míčka.