Ne šťastný, poslušný máš být!

„Když já tady nejsem šťastná!“ případně „Když já s ním nejsem šťastná!“ – to je argument, proč opustit práci nebo partnera, a v poslední době je považováno za slušné alespoň mlčet, pokud s ním nedokážeme souhlasit. Chtít být šťastný se bere jako nezpochybnitelné lidské právo. Rádi bychom řekli, že být šťastný je lidské právo, ale víme, že ho nedokážeme vymoci. Bez ohledu na okolnosti mnoho lidí šťastných není a nikdo zvenku jim nemůže pomoci.

Většina světa bojuje svůj boj o štěstí. Lidé se snaží uzavřít sňatek s člověkem, kterého milují, mít ten počet dětí, který pro sebe považují za ideální, pracovat v práci, které je zábavná, ne moc vyčerpávající a pokud možno časově nenáročná, mít dost peněz, hezké bydlení a jezdit na vysněné dovolené. Proti nim stojí hlouček těch, kteří tvrdí, že člověk není na světě od toho, aby byl šťastný, ale aby poslouchal Pána Boha. I za cenu, že nebude žít s milovaným člověkem, dětí bude mít víc nebo méně, než by si přál, pracovat bude tam, kde je třeba, a peníze na dovolenou, pokud náhodou vydělá víc, než nezbytně potřebuje k přežití, rozdá potřebným. Masochisti, tvrdí ti první. Lehkomyslníci, tvrdí ti druzí. Navzájem se nechápou.

Poselství z dnešního evangelia na první poslech vlastně vůbec nezní jako důvod k radosti: „Je mi dána moc - jděte – získejte – křtěte - učte zachovávat vše, co jsem přikázal.“ To zní jako důvod k panice: takové práce! Kdyby tam alespoň bylo „získávejte“, mohli bychom říct, že jsme se snažili. Ale „získejte“? To je buď ano, nebo ne. Buď to zvládneme, nebo nezvládneme. O snaze a dobrých úmyslech se vůbec nemluví. Mluví se o tom, že Ježíši byla dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jenže to nepokračuje „Nebojte se, já jsem váš kamarád, dluhy zaplatím, nepřátele porazím, Otce usmířím, nekonečný blahobyt zajistím.“ Leccos z toho už slíbeno bylo. Teď ale poslední pokyny nezní „Já už všechno udělal a jdu domů, vy slavte a radujte se a ničím se netrapte.“ Pokyny jsou dost konkrétní a jednoznačné: „Já jsem přesvědčil vás, a všechny ostatní musíte přesvědčit vy. Vám jsem dal důkazy, ty ostatní už musíte přesvědčit bez důkazů. Není to tak, že teď po vzkříšení už je všechno dokončeno, práce hotová. Radost do vašich životů samozřejmě patří, ale také to všechno ostatní, co jsem říkal. Snad jste to nezapomněli. Je vás jedenáct, tak sedněte a vzpomínejte, to dáte nějak dohromady. Nezvěstujete jen mé vítězství nad smrtí, ale i ty další věci, které jste mě slyšeli říkat a které jste se mnou zažili. To, že jsem za vás zaplatil dluh, neznamená, že máte volno. To znamená, že máte důvod jít a hlásat, čeho jste se stali svědky. Takovou věc si nemůžete nechat pro sebe. Na vás záleží, kolik lidí radost z mého vzkříšení zakusí.“

Ježíš sice nebude dál chodit se svými učedníky zemí a uzdravovat a kázat z hory nebo loďky, ale nejde domů hodit si nohy nahoru a s hrnkem kafe v ruce sledovat, jak se to jeho učedníkům dole daří. „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.“ Pořád budeme spolu, ale zatímco doteď jsem byl vidět spíš já a vy jste mi dělali křoví, teď budete vidět vy a o mně se lidé dozvědí jen to, co jim povíte. Uzdraví se ten, koho vy uzdravíte, odpuštění zakusí ten, koho vy přesvědčíte, že ho zakusit může. Vy jste moje ruce, moje ústa. Lidé si o mně udělají takovou představu, jakou vy jim svými životy umožníte si vytvořit. A jen pokud se tato představa bude shodovat s realitou, mohou se se mnou setkat. Je to na vás.

Zkoušíme to dva tisíce let. Pokynů se do jedné věty vešlo trochu moc, tak se soustředíme vždycky na něco. Když všechny národy, tak tedy hurá přes oceán a přesvědčit lidi, že to, co dosud žili, byl jeden velký omyl. Když křtít, tak křtít, o touze a přesvědčení křtěného se tam zase tak moc nemluví, že. Zachovávat příkazy. Všechny příkazy. Tak dáme pozor hlavně na ty nejokrajovější, ty důležité se pohlídají samy. Po dvou tisících letech to lidem začne připadat trochu zvláštní. Tak ne, zkusíme to jinak, národy mají právo na své vlastní cesty, křest vlastně není důležitý, důležité je, že dotyčný chce hledat, upřímná touha po Bohu je hodnotnější než jakékoli vnější projevy, a zachovávat je potřeba jen pár základních bodů, hlavně ty o lásce. Té vzájemné a všeobjímající. Protože jak jinak bychom mohli být šťastní? A když druhého milujeme, chceme, aby byl šťastný, ne?

Ale ano, Hospodin nestaví svůj vztah s lidmi na strachu a podřízenosti. Lidské štěstí nepřekáží nalezení správného místa ve světě. V dnešním prvním čtení to sám zmiňuje jako cíl: „Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy.“ Jen když se divíme, že nám to štěstí prokluzuje mezi prsty a splnění našich snů nám ho nezajišťuje, není marné si tu Hospodinovu větu přečíst pořádně. Své příkazy nám nedal pro naše ponížení, abychom mohli osvědčit svou oddanost a odhodlanost. Správný křesťan se nepozná podle toho, že upřednostní poslušnost před štěstím. Ten, kdo stvořil zemi a na ní člověka, ten stvořil i pravidla, která vedou ke šťastnému životu – ne potom, na onom světě, ale tady na zemi. Neumíme si to představit, jak by ty spousty často protichůdných pravidel mohly vést ke štěstí? Možná k němu nevede, když z nich někdo dělá podmínku cesty k Bohu. Hospodin ale neříkal „Zachovávej mé příkazy, abych s tebou mluvil“ nebo „aby ses dostal do nebe“. Říkal „abys byl šťastný a dlouho žil“. Ano, jsou příkazy zásadní a příkazy okrajové. Ano, nezvládneme dodržet všechny. Co připadá důležité jednomu, připadá druhému směšné, co jednoho nic nestojí, na tom druhý nechá své síly. Nestálo by za to vyměnit postup, kdy si ponecháme pravidla, o kterých si myslíme, že nás to učiní šťastnými, a zbytek zahodíme, a zkusit se podívat na přikázání jako na způsob, jak se stát šťastnými? Nenechat si přikázání zošklivit tvrzením, že jsou sítem na cestě k Boží lásce, a uvěřit Bohu, že jsou projevem jeho lásky. Za zkoušku to stojí.

Pane, chceme Ti být blízko, ale často se Ti vzdalujeme.

Chceme dělat, co po nás chceš, ale nevíme, co to je.

Nepoznáme, co jsou Tvoje přikázání a co nánosy lidských výkladů,

a tak někdy klopýtáme o to, co po nás vlastně nechceš.

Tolik lidí se upřímně snaží poznávat Tvou vůli a docházejí k různým závěrům.

Někdy se trápíme kvůli maličkosti a jindy zažijeme pocit lehkosti, když usoudíme, že na něčem nezáleží.

Jenže se pořád s někým srovnáváme, jednomu se podobat chceme a druhému zase ne… a Tvoji vůli vidíme tu v tom, tu v onom.

Chtěli bychom, aby to bylo jednodušší, ale když to pro někoho jednoduché je, také nejsme spokojení.

Slíbils, že budeš s námi. Prosím, neopouštěj nás, když se snažíme žít své životy správně, i když si nejsme úplně jistí, co to právě v tuto chvíli znamená.

Liturgické texty na 26.5.2024

Slavnost Nejsvětější Trojice

1. ČTENÍ Dt 4, 32-34. 39-40
Je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného bohu.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu:
   "Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: ( ptej se ) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě?
   Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi; není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy."

Žl 33 (32), 4-5. 6+9. 18-19. 20+22 Odp.: 12b
Odp.: Blaze lidu, který si Hospodin vyvolil za svůj majetek.

Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. On totiž řekl - a stalo se, on poručil - a vše povstalo.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.
Naše duše vyhlíží Hospodina, on sám je naše pomoc a štít. Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, jak doufáme v tebe.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 8, 14-17.
Dostali jste ducha těch, kdo byli přijatí za vlastní, a proto můžeme volat: Abba, Otče!

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
   Všichni, kdo se dávají vést Božím Duchem, jsou Boží synové. Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: "Abba, Otče!" Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch ( svatý ), že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

EVANGELIUM Mt 28, 16-20
Křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
   Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.
   Ježíš k nim přistoupil a promluvil: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.
   Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa."