My máme Pannu Marii beznosou – a ke které se modlíš Ty?

Klárka Němcová tvoří na instagramu inspirativní účet @kafcosesvatymi a také jste ji občas mohli vidět v TV Noe ve středečním pořadu „Nebojte se“. Seznámila jsem se s ní díky rozhovoru pro Signály o jejím katolickém instagramu. Už tehdy jsme spolu sdílely nadšení pro růženec a dnes bychom vás k tomu rády pozvaly.

Marta: Moje mamka je růžencový nadšenec, a když nad tím přemýšlím, táta taky. Jednu dobu měl táta náročnější období v práci a tak se začal modlit nějakou speciální novénu k sv. Josefovi, která zahrnovala čtyři růžence denně! Protože taťka podniká a hodně cestuje, a v růženci měli zaznít nějaké speciální invokace, modlil se táta tak, že ty růžence „kompletoval“. Odmodlil se určený počet zdrávasů, určený počet otčenášů a pak večer si k tomu přečetl všechny ty invokace. Smáli jsme se tomu, ale zároveň mi to přišlo mega silné. Táta říká, že růžencem se čas neztrácí, ale naopak získává.

A o Velikonocích máme na zelený čtvrtek už odmalička takový hezký zvyk, že chodíme po dědině a modlíme se všechny ségry s mámou celý večer růžence. Je to náš způsob bdění v Getsemanech. Modlíme se za naše sousedy, za přátele, za farnost, za rodinu, za všechny naše blízké, zkrátka za všechny. Až do kdy vydržíme. Takže dáme třeba čtyři růžence. 

Ve vztahu k růženci mě taky dost formoval tábor Radost, kde se často modlí růženec celý tábor – od nejmenších po vedoucí, a milosrdné sestry svatého Kříže, kam jsme jezdívali na duchovní obnovy. Jak to máš, Klári, Ty?

Klára: Můžu říct, že můj příběh s růžencem se pořád vyvíjí. Každý rok se můj vztah k Marii a k tomu, jak ji chápu v rámci celého stvoření, mění. K vnímání její úlohy v Božím plánu s lidstvem stále přibývají další stavební kameny. Minulý rok jsem hodně prožívala to, jak nás Maria jako matka vede k Ježíši. Panna Maria stála u zrodu společenství, ve kterém jsem, a pořád jej provází. My se teď už rok a půl na střídačku modlíme denně růženec. I vize toho společenství pochází ze zasvěcení se Panně Marii od Ludvíka z Montfortu (a zároveň je to i papežské heslo Jana Pavla II.): Totus Tuus, česky „celý Tvůj“. I teď tady před sebou (za obrazovkou) mám obrázek Marie a kolem toho mám pověšené růžence. Čím více jsem vůči Marii otevřená, tím více se můj pohled na ni očišťuje. Bůh mě učí, abych Marii nedávala ani přemrštěnou důležitost, protože by tak Boha zastínila, ani malou důležitost.

V létě jsem byla v Medžugorji na Mladifestu (https://www.mladifest.com/medjugorje/ ), tak si odtamtud odvážím hodně silných zážitků. Protože tam se to zdánlivě točilo celé kolem Marie, ale pro mě tam všechno směřovalo k Ježíši, k Bohu. Jako úplně 😃. Četla jsem i knížku jedné z medžugorských vizionářek, Mirjany. A já po jejím přečtení nemůžu pochybovat o tom, že ta vizionářka Marii viděla. Když jsem jela do Medžu, modlila jsem se, aby mi Bůh dal vědět, jestli to není fake. A pak jsem to zažila a viděla, co tam lidi prožívají a slyšela jejich svědectví a ono to bylo tak silné, bylo to „real“. Takže věřím, že se tam Panna Maria zjevila. I ostatní z mojí rodiny skrze Medžugorji přijali Boha jako svého Otce, a zároveň pocítili Marii jako matku. Jo, Bůh není „ani muž ani žena”, ale Marii nám dal za matku. 

O dost víc teď i chápu, proč je svět tolik proti Marii, a proč ďábel na mariánskou úctu tolik útočí. Ona je symbol mateřství, ženství, rodiny a čistoty. A to jsou věci, které ďábel chce hodně zničit. Myslím, že i proto mají s Marií „problém“ ostatní křesťanské denominace. 

Těch témat, která se týkají Panny Marie, a těch příběhů třeba jen z mé rodiny je tolik, že se určitě nějaký podcast na kafču se svatými bude věnovat Marii. Třeba moje prababička byla upoutaná na lůžko. Já jsem z polského pohraničí. No a ta moje prababička se modlila polsky růženec s rádiem. Já jsem měla pokoj vedle ní, tak jsem to poslouchala několikrát denně taky 😃.

Marta: A máš nějaký konkrétní okamžik spojený s růžencem, který bys vysypala na první dobrou? Mě teď napadl strašně dávný příběh z gymplu. Moje máma mě měla vyzvednout autem z večerního hraní na varhany. My bydlíme na Pasekách a tehdy sem ještě nevedl ani chodník a cesta nebyla osvětlená, tak nás naši takto později večer vozili autem. Ale já jsem si zapomněla mobil doma, takže jsme se nespojily a já jsem musela jít pěšky, tak jsem se celou cestu modlila růženec.

Taky si vybavuju, jak jsem šla dost pozdě v noci po Brně a neměla u sebe pepřák. A my cérky z Valašska se o sebe uprostřed noci ve velkém městě někdy bojíme. Modlila jsem se růženec, a pak už mi ani ten růženec moc nešel, tak jsem si začala zpívat „Mamko, moja mamko, já sa bojím v noci…“ A brala to jako modlitbu. To byl asi nejvíc osobní růženec s nejvíc osobním oslovením Panny Marie, jaký jsem kdy zažila 😀

Často se modlím růženec v takových chvílích.

Klára: Já mám taky takové zážitky, ale teď si asi nic takového nevybavím, protože pro mě už je to „normální“. Jakože takové věci s růžencem se mi dějí zkrátka často. Ale jak jsem říkala, je to asi hodně teď spojené i s tím společenstvím, a s pompejskou novénou, kterou jsem se už několikrát modlila (54 dní se člověk modlí růženec na konkrétní úmysl, pozn. redakce). A všechno tohle vím, že mě vede k Ježíši, ne k oslavě Marie místo Boha. Ona neukazuje na sebe, ale na Něj.

Ale jo, mám jeden konkrétní příběh z Mladifestu z Medžugorje. Všichni šli na Križevac a já jsem tam nešla. Já jsem chtěla jít na Podbrdo. Chtěla jsem si tam koupit růženec přímo z toho místa. A našla jsem tam takový růženec z kamínků přímo odtamtud. Jenže jsem najednou zjistila, že na něj asi nemám peníze! Nakonec jsem vyštrachala všechny drobné ze všech kapes a vyšlo to. Paní prodavačka mi ještě nabídla, že mi na křížek toho růžence vyryje mé jméno. Takže teď mám růženec se svým jménem! No a pak jsem s tím růžencem šla na Podbrdo a modlila se za všechny lidi a úmysly, se kterými jsem jela na Mladifest. Když jsem došla až nahoru – a už tak je celá Medžugorje taková hrozně pokojná – tak v tu chvíli jsem cítila pokoj na druhou 😀. Já se neupínám k té věci, ale je husté, že Bůh si i ty hmotné věci používá k ukázání těch věcí duchovních.

Marta: Souhlas! Však to přesně jsou i svátosti – viditelná znamení neviditelné Boží milosti. A na tom Mladifestu to probíhá jak?

Klára: Na začátku dne se modlí každý den společně růženec, někdy i dva až tři, protože každý desátek se modlí v jiném jazyce, podle toho, jací poutníci tam zrovna jsou. A modlí se až do mše.

Během programu taky zaznívají svědectví lidí, kteří třeba nesnášeli růženec, nesnášeli PM, ale nějakým způsobem skrze PM si je Bůh přivedl k sobě. Často tam taky dochází k osvobozování během modliteb (pokud nevíte, o co jde, zkuste mrknout třeba tady: http://www.kna.cz/aktuality/osvobozovani-od-zlych-duchu.html). To jsme se tam tak modlili, asi 70 tisíc lidí. Na pódiu probíhala nějaká společná modlitba, ale já jsem se modlila růženec. Najednou se za námi rozkřičela jedna žena, tak jsme tam šli a všichni jsme se kolem ní modlili růženec. Pak přišel i kněz. Ale šlo vidět jak ona hodně křičela proti tomu růženci. 

Ďábel prostě nesnáší Marii, takže bude dělat všechno proto, aby ji lidé buďto taky nesnášeli, nebo aby měli tu přehnanou zbožnost, aby Marii měli na stejné úrovni jako Boha, což už je mimo. A jasně, PM se nám může stát modlou, ale Bůh nás vede k tomu zdravému vztahu, tak jak On ji vnímá. Ona nikdy nestrhává pozornost na sebe. I když máme milion soch Marie, a máme Marii sněžnou, kojící, Lurdskou,... Všechna ta přídavná jména a ta místa jen ukazují na to, že Marii (a stejně tak i Bohu) nejvíc záleží na všech lidech a chce s námi být ve všech situacích. Třeba babička s dědou teď mají na zahradě Pannu Marii beznosou, protože ta socha má uražený nos. Ale má to svůj význam!

Marta: Wow, k tomu mě napadají dvě věci. Že Pannu Marii s uraženým nosem bych prosila o přímluvu, abych se tolik neurážela 😀 A ta druhá je vážnější. Že totiž v poslední době si Boha taky „rozděluju na víc Bohů“, pojmenovávám Ho, tak jak zrovna nejvíc potřebuju. Na tu myšlenku mě už kdysi přivedla židovská rabínka Sherre Hirsh, která v knize Lidé plánují, Bůh se směje, psala, že když jí umíral táta, nepotřebovala vědět, že Bůh je všemohoucí, a přesto tátovi neuleví od bolesti, ačkoli ona jej prosila o uzdravení atd. Raději se tedy modlila k Bohu milosrdnému a Jeho všemohoucnost neřešila, nepřemýšlela nad ní. 

Mně to nedávno zapadlo do sebe, když jsem se modlila u potoka. Byla to taková dost osobní modlitba, kde jsem se Ho ptala, co po mně chce, kam v životě dál. On mi místo odpovědi dal zažít, kým teď pro mě je. Silně (a nepopsatelně) jsem Ho vnímala jako Boha plačícího. Tak se teď modlím k Bohu, který pláče. Je v tom se mnou a je to pro mě mega důležité. A trochu igronuju Jeho ostatní aspekty. Takže já momentálně mám mnoho jmen nejen pro Marii, ale i pro Boha.

Díky moc za super rozhovor a těším se brzo na další!