Instagramový účet @kafcosesvatymi je úplná pecka. Mezi ostatními křesťanskými profily vyniká především tím, že je bezprostřední, poutavý a přitom bez obalu katolický. Pokud si vůbec nedovedete představit, jak je možné spojit dva tisíce let staré tradice s trendy reelsy, pak určitě na Kafčo se svatými mrkněte. Poklady katolické církve - modlitba růžence, liturgický rok, příběhy a příklady svatých,... to všechno autorka Klára Němcová balí do srozumitelného balícího papíru a převazuje mašlí humoru. Zavítejte na její profil a nechte se také obdarovat! A nebo si také přečtěte tento rozhovor plný smajlíků!

Archiv Kláry Němcové

Klári, nejprve bych Tě poprosila, aby ses čtenářům krátce představila 😀

Ahoj! 😀 Spousta lidí na takové otázky začíná formulací, že jsou: „úplně obyčejní lidé” a přitom všichni jsme obyčejně neobyčejní. Do této škatulky tedy také určitě zapadám. 😀 Vyrůstala jsem v „kraji razovitem” na severu Moravy – ve Slezsku jako nejstarší ze čtyř sourozenců ve velké a široké rodině. V patnácti jsem se rozhodla, že chci poznat i jiný kraj a čtyři roky jsem prožila na „ágéčku” v Kroměříži, potom jsem rok týmačila na středisku mládeže ve Staré Vsi nad Ondřejnicí a momentálně studuji v Olomouci.

Myslím, že jsem člověk protikladů, častokrát se nedokážu zařadit na jednu stranu, ale vnímám v sobě kousek ze všeho. Snažím se vidět věci z více úhlů pohledu, což je něco, na čem mi záleží, ale často v tom selhávám. Ráda se dozvídám nové věci – pokud se to tak dá nazvat, „studuji” témata, ve kterých vidím smysl. Baví mě tvořit, ať už je to obsah na sociální sítě, akce, setkání pro lidi, nebo vaření.

Děkuju! A teď už k tomu, co děláš. Tvůj instagramový účet @kafcosesvatymi (https://www.instagram.com/kafcosesvatymi/) si velice rychle získal své sledující - od jeho založení (kdy? 😁) už je jich přes tisíc! Celou dobu, co Tě také sleduji, přemýšlím, jak Tě napadl ten název! A jak Tě vůbec napadlo vytvořit právě takovýto ryze katolický profil?

Musela jsem se teď podívat na první příspěvek, který má datum 8. 6. 2019. Tento účet začal velmi zvolna. Příliš jsem nevěděla, jak to chci uchopit, sama jsem v sobě hledala, co přesně s tím chci dělat. Měla jsem inspiraci ze zahraničí a v srdci touhu po tom, aby existoval i nějaký katolický účet, aby lidi věděli, že všechny ty „katolické speciality” jsou ve skutečnosti fajn a když víš, o čem jsou a proč jsou, tak ti dávají smysl a víš, co to může nést pro Tvůj život. Je fakt, že jsem se bála. Co když to bude trapné? Vždyť přece nic nevím! Jak to chceš Bože ty? Věděla jsem, že chci, aby to nešlo úplně tak ze mě, ale aby to byla služba, která bude Boží, ať už to znamená cokoli a v jakémkoli čase. Intenzivněji jsem se pro aktivitu na „kafču” rozhodla minulý leden po novéně odevzdanosti, kterou jsem se domodlila v olomoucké katedrále a měla jsem intenzivní pocit, že Bůh fakt chce, abych do toho šla a že si to On použije.

Název se skládá ze dvou slov, které jsou mi blízko. Káva a svatí. Nápoj, který mi dělá radost plus jedna z realit katolické církve, která je častým rozporem mezi právě katolíky a jinými křesťanskými denominacemi. V první fázi tohoto účtu jsem se právě zaměřovala na svaté a na jejich životy. Nebylo to tak, že bych se chtěla nějak povyšovat nad jiné křesťany – to fakt ne, ale proč skrývat něco, co je pro nás podstatné? Proč se nebavit o eucharistii, růženci, mši, a potom se jen divit, že tomu nikdo nerozumí?

No jasně! To je skvělé - a taky hodně odvážné. Kdybys měla shrnout, co se prostřednictvím svých příspěvků snažíš všechno sdělit, co bys řekla?

Řekla bych, že je to cesta. V popisku profilu stojí: „Vítejte na účtu, který hledá cestu.” Zní to možná suše a zvláštně, nepoeticky – ale je to tak. Vím moc dobře o sobě, že toho spoustu netuším a nevím, že neumím podat ty věci tak, jak jsou. Ale jsem na cestě a snažím se poznávat. Bylo by super, kdyby bylo poznat, že mi záleží na vztahu s Bohem, na modlitbě, na srdci. A že potom z toho vyplývá to ostatní. Chtěla bych, abychom věděli rozumem i srdcem, že eucharistie je Ježíš a že to sám o sobě řekl a nejedná se jen o symbol. A taky bych přála sobě a druhým, abychom fakt hledali, kde je Pravda s velkým P a za tím šli. Nebáli se dívat na věci z různých úhlů pohledu a zároveň znali své hodnoty a to, odkud vycházíme a jaké neuvěřitelné bohatství a život se ve skutečnosti v katolické církvi skrývá. Snažím se, aby mi nebyly věci jedno, protože to nenese život. Abychom dokázali rozlišovat v tomto světě, v těch každodenních skutečnostech, co vede k životu a co ne. 

Občas sdílím i takové naprosto běžné věci – snad i vtipné, protože o tom je život. A není to v rozporu s tím, že jde „o něco víc”.

Archiv Kláry Němcové

Je neskutečné slyšet něco takového od mladé sympatické studentky - promiň, ale na Tebe vůbec neplatí „Dlouhá sukně, bledá líčka, tak se pozná katolička.” 😀 Nemůžu si přestat klást otázku, kde jsi vyrůstala? Jaké prostředí Tě formovalo? Kdo stál u začátků tohoto jedinečného guláše racionálně laskavé příchuti, která z Tebe čiší?

To je skvělá otázka! 😀 Moje svědectví by začínalo: „Vyrůstala jsem v tradiční katolické rodině…” Ale kolem mě byli lidé, kteří sice byli „tradiční”, nicméně vždycky jsem viděla, že mají vztah s Bohem a že vědí, nebo alespoň tuší, proč dělají to, co dělají. Případně šlo i vidět, kdy to tak nebylo. Mám ten velký dar, že jako nejstarší dcera a vnučka a pravnučka jsem zažila mnoho lidí ze své rodiny, kteří věřící byli a formovali mě svým přístupem k životu. Zejména všichni čtyři moji prarodiče vždycky četli duchovní knížky, bavili se o věcech víry a nad vším přemýšleli – a moji rodiče stejně. Samozřejmě to nebylo a není dokonalé a rozhodně nejsme nějaká „svatá rodina”, ale to, že jsem viděla od svých vzorů, že se zajímají a věci jim nejsou jedno, mě ovlivnilo nejvíce. Také proaktivní přístup mých rodičů, kteří se dokázali pro věci nadchnout a obětovat se pro druhé lidi, mě velmi posunul.

Není to teda moje vlastní zásluha, že se o věci zajímám, bylo to ve mně podporováno a měla jsem svobodu – také jsme se bavili v rodině otevřeně o „tabu tématech”, což vnímám jako velké plus.

Vztah s Bohem ale žádný rodič ani kamarád předat nemůže. Takže svoje „druhé obrácení” jsem také intenzivně prožila. Moje svědectví se skládá z každodenních okamžiků obrácení a z různých způsobů, ve kterých Bůh v mém životě konal. Svědectví nemusí být vždycky plná drog a alkoholu a intenzivních konverzí, Bůh se dotýká každého svým vlastním způsobem.

Už to tady vybublává na povrch různými Tvými postoji, ale ráda bych se Tě zeptala napřímo: Jak bys popsala svůj vztah k církvi a k jejímu učení?

Asi také jako cestu. Církev jsme my a my jsme hříšní, ale zároveň je církev svatá – Kristova. To jsou ty Boží paradoxy. Myslím, že na zlo je třeba ukazovat. Není správné jej skrývat. Je třeba se neustále obracet a usilovat o svatost – ne jen o tituly a záznamy o počtu pohřbů a křtů a hlavně o to, aby se o panu farářovi neřeklo nic zlého. Domnívám se, že je třeba jít na dřeň a hledat to, co je podstatné, co je Boží, nebát se „ušpinit si ruce”. Taky je třeba ohromná dávka pokory, znát to, co říká Bůh a znát Boha, naslouchat tomu, co On říká o své církvi – nesnažit se měnit věci, které nezapadají do dnešního mainstreamu, ale hledat to, co nese ovoce Ducha.

Zmínila jsi slovo „svatá”, a toto slovo je i v názvu Tvého profilu. Co slovo „svatost” znamená pro Tebe?

Usilovat o svatost je prvním životním povoláním každého z nás. 😇 Vnímám to jako něco podobného – když se nechávám plně milovat Bohem a dál plně miluji druhé a stvoření.

Wow! Děkuju! A jen doplnění této otázky: Máš nějakého oblíbeného svatého/svatou?

Řekla bych, že mnoho 😀 Určitým způsobem je každý oblíbený. Důležitými pro mě jsou Jan Pavel II., Zdislava, Rita, Izidor z Madridu, Klára…, ale nejvíce určitě Maria. 

Archiv Kláry Němcové

Kromě instagramu také dojíždíš do TV Noe pomáhat s jedním pořadem, je to tak? Jak tato spolupráce vznikla?

Jedná se o pořad Nebojte se!, na který se můžete dívat živě co dva týdny ve středu v osm hodin večer. Provázíme ho s otcem Danielem Víchou. Příběh je jednoduchý a pro mě osobně i vtipný. 😀 Bylo diecézní setkání mládeže v Ostravě 2021 a já jsem tam měla různé funkce. Otec Vícha byl několik let v naší farnosti a shodou okolností jsem se za něho modlila před jednou jeho přednáškou právě na tom setkání. Na obědě za mnou přišel a zeptal se mě, jestli s ním nechci moderovat pořad a já jsem řekla, že ano. Tak to vzniklo.

Poslední věc, která mi přijde hrozně cool a třeba o tom příště napíšeš pro Magazín Signály celý článek, ale teď alespoň ve zkratce: Na svém účtu jsi nedávno psala o týdenním pobytu v klášteře. Mohla bys o něm něco říct i čtenářům Magazínu Signály?

Byl to poslední týden, který jsem v létě strávila v Kanadě. Chtěla jsem jet na místo, kde bych mohla reflektovat celý tříměsíční pobyt a poznat zase nějaké nové místo v Kanadě. V podstatě to vzniklo tak, že mě během modlitby napadlo, že bych si mohla najít, zda je nějaký klášter blízko mě (respektive do pěti hodiny cesty, protože kanadské vzdálenosti jsou jiné než u nás 😀). Potom jsem do googlu napsala něco jako: convent 😀 a poslala jsem e-mail do prvního kláštera, který mi naskočil. Tam jsem i nakonec jela a byla to skvělá zkušenost. Byly tam tři sestry – jedna Kanaďanka a dvě Vietnamky a klášterek se nacházel uprostřed města Calgary. Měla jsem tam čas na spoustu zajímavých rozhovorů se sestrami a s lidmi, kteří je přicházeli navštívit. Také jsem potkala jednoho kněze, který byl třetí generací potomků emigrantů z Česka a asi tři hodiny jsme si povídali o jeho návštěvách v České republice. Nebyla jsem v tom klášteře primárně kvůli rozlišování povolání a sestry to věděly, každopádně jsem moc ráda, že mě přijaly. Dodnes jsme v kontaktu.

Díky nesmírně za Tvou otevřenost, Tvůj čas a za to, co vytváříš na instagramu! Těším se na další článek zde v Magazínu! 😀😀😀

Archiv Kláry Němcové