Marta Sýkorová: Dny v diecézích aneb Ahoj babi, jsme nastaveni na režim chaos

Dny v diecézích pomalu vrcholí. Sotva jsme se tady zabydleli, už budeme balit kufry. Proto si říkám, že není na co čekat. Odložený rozhovor se může stát neuskutečněným, úsměv a poděkování našim dobrovolníkům, kteří nám k filmu dokonce připravili popcorn, už brzo nebude komu adresovat, a o mávání na naše milé místní důchodce si taky budeme moct nechat zdát. A nezaznamenané zážitky brzo zapomeneme. Navíc jsem slíbila babičce, že ji budu o všem průběžně informovat, tak ahoj babi, posílám fotky a zprávy z cest!

Úterý, 26. 7.

Babi, dobrodružství, jak už víš, začalo v pondělí, kdy si Helča z naší skupiny popletla čas odjezdu. Liduška, která si od ní přišla půjčit karimatku, se loučila se slovy „Tak zítra, čau!“ 

„Jak zítra? Dneska v noci, ne?“ 

„Cože? Ale vždyť odjíždíme v úterý!“ 

Odlétali jsme ve středu 26.7. v 7:10, ale autem bylo třeba vyrazit už v úterý v druhé polovině noci, čili vlastně ve středu nad ránem.

A tak nás díky Lidušce nakonec naštěstí kompletně sbalená a připravená Helča nebudila v noci o den dřív. Tyto události byly předzvěstí všeho, co nás teprve čekalo.

V úterý kolem půlnoci vyrazila část naší skupiny autem do Brna, odkud jim jel na letiště do Vídně ve 2:07 vlak. Druhá část jela autem až k letišti. 

Středa 27. 7. 

Už tady začínáme potkávat spoustu známých. Zdravíme se, stojíme společně ve frontě na záchod nebo napouštíme pití. Za chvíli sedíme v letadle a podřimujeme. Než se nadějeme, tleskáme pilotovi za hladké přistání. A ne, netleskají jenom Češi! 😁😇

Na letišti v Portu na nás čekal český dobrovolník. Dal nám kartičky na autobus, které tady teď budeme týden používat, a řekl, že se máme v hlavě nastavit na režim chaos. Pak nás poslal nějakým neurčitým směrem na metro a ujal se další skupiny. S druhou zmatenou skupinkou jsme po delším hledání metro našli. Cesta do cílové stanice Sao Romao byla ještě dlouhá, ale to trochu přeskočím, abych ti mohla říct, co tady zažíváme!

Naše želechovická parta tráví tyto dny v děkanátu Trofa, ve farnosti Coronado (aspoň takto to chápeme), v malé vesničce u Porta, v Sao Romao. Představ si domy zdobené kachličkami, zahrady plné citronovníků a vinných rév, ulice vyhřáté sluncem. Jeden pán tady má krásného bělouše. Ukazoval jej hrdě všem českým poutníkům (a nechal nás jej i pohladit!), když jsme kolem jeho domu procházeli do kostela na mši. 

Po příjezdu jsme byli ubytováni ve třídách ve škole, nebo v tělocvičně. Dostali jsme stravenky, batůžek, dvě trička, placku a další milé drobnosti, což jsme vůbec nečekali, protože poutnický batoh dostaneme až v Lisabonu na hlavní program. Odpoledne strávila naše výprava hledáním restaurace opět v Portu, kde by vzali naše stravenky a kde bychom se najedli. Během toho jsme se seznámili s partou holek z Guatemaly, které sem cestovaly letadlem dva dny! Výprava skončila úspěšně, kolem čtvrté hodiny jsme i s Guatemalany zapadli do McDonaldu a zhltli porci vyměněnou za stravenku. Do večerní mše byl ještě čas, tak jsme se vydali prozkoumat Porto. Objevili jsme super zajímavý hřbitov, kde místo hrobů byly rakve uloženy v minikapličkách! Na jednom náměstí se mezi nás nenápadně vmísila milá portugalská babička s perfektní angličtinou: „I feel so young between you!“ (Cítím se mezi vámi tak mladě!)

Úterý jsme zakončili českou mší v kapli svatého Bartoloměje a pak společným večerem s Portugalci, kde zazněla hymna setkání, modlitba a video, v němž nám představili děkanát Trofa.

Čtvrtek, 27. 7. 

Místní lidé jsou z nás nadšení. Když se někam přesouváme, stojí u plotu nebo ve dveřích, zdraví nás a mávají. Policisté dbají na naši bezpečnost. Od té doby, co přijeli všichni čeští poutníci, se nesmíme přesouvat sami, protože tady v Sao Romao je nás fakt hodně, kolem pěti set lidí. 

Během středečního dopoledne jsme poznávali historii a zajímavosti vesnice Sao Romao. Organizátoři si připravili nádherná stanoviště ukazující místní kulturu. Vyzkoušeli jsme si zahrát na specifický hudební nástroj, co vypadá jako ukulele, ale není to ukulele. Viděli jsme krásné obrazy místního malíře a hodně originální hračky z lokální firmy, například čtyři dřevěné slepice zobající díky jednoduchému mechanismu zrní. Předváděli nám, jak tady vyráběli len, jaké tady mají trhy a také jak vyrábějí sochy. V této vesnici totiž také vznikla první socha Panny Marie fatimské!

Odpoledne se neslo opět ve shánění oběda a poznávání Porta. Máme tady v rámci dnů v diecézi úžasné možnosti! Můžeme navštívit ochutnávku vín, koncerty, divadla a muzikály, kostely, muzea nebo také centrum podmořského světa Sea life. Vydali jsme se na muzikál Via crucis do Coliseum do Porto (místní „Janáčkovo divadlo“) a byli jsme unešeni! I když bylo představení v portugalštině, dostali jsme QR kód s anglickým scénářem. Bohužel jsme museli odejít dřív, abychom stihli mši opět v Sao Romao. Večer po modlitbě nám Portugalci pustili film Mamma mia. Geniální bylo, když nám k promítání rozdali vyrobené papírové kornouty s popcornem! Usínáme tady vždycky unavení, ale šťastní! Nejlepší zážitky předchozího dne vždy přebijí nové nejlepší zážitky ♥️

Pátek 28. 7.

Dnes končí všechny možnosti v Portu, takže od rána plánujeme, jak toho ještě co nejvíce stihnout! Začínáme mší svatou, aby nám to rozhodování šlo líp 😁 Pak se přesouváme na sportovní aktivity, které si pro nás Portugalci připravili. Přetahování, roztáčení káči, přetláčení se na kladině, střelba z luku nebo skákání v pytli. Jedna portugalská řeholnice závodila v pytli taky. 😁 

No a odpoledne už jsme závodili s časem. Nakonec jsme se rozdělili, protože každý chtěl stihnout jiné věci. Někteří nejmenovaní si třeba stihli u oceánu rozbít obě kolena nebo šlápnout na ježovku. Ale jinak se o nás nemusíte bát! 😁 Podle toho, jak kdo přijel z Porta unaven, se potom rozhodoval, jestli půjde na večerní párty s Portugalci. 

Sobota, 29. 7.

Dnes jsme po snídani vyrazili na velikánskou mši v parku pro všechny účastníky dnů v diecézích. V metrech a vlacích je o to víc nacpáno, cítíme „všechny vůně světa“ a překřikujeme se s dalšími skupinami. Potkala jsem další anglicky mluvící babču a je tady velká mlha. Za chvíli mše začíná a už je tady pěkných pár tisíc lidí, tak se loučím!