Pešu s kamarádkami dál putuje Evropou na Světové dny mládeže. Jaká místa po cestě na Světové dny mládeže stihly navštívit?

19. 7. Annecy 

Mrzelo nás sice, že musíme opustit Švýcarsko, ale akutní potřeba vrátit se do online světa nás hnala kupředu. Po příjezdu do Francie jsme tak mohly rychle všechny informovat, že jsme živé a zdravé. První civilizované město, které jsme navštívily, měl být původně jen průjezdní bod na doplnění baterek a vody. Nakonec se z něj vyklubalo krásné historické město plné katedrál a kostelů s překvapivě čistým jezerem Lac d`Annecy, do nějž jsme samozřejmě hned skočily. Centrum města je plné úzkých uliček, kaváren a restaurací a gotické kostely, některé zdobenější, některé působící uvnitř o něco prostším dojmem, mají všechny klidnou atmosféru a rozhodně stojí za navštívení. Ubytovaly jsme se poblíž rybníků, jejichž voda taky byla překvapivě čistá, a my jsme si tak mohly zaplavat při západu slunce. Věděly jsme předem, že Francouzi jsou na svůj jazyk velmi hrdí, což znamená, že na vás mluví francouzsky, i když se jim rukama a nohama a frází “I don’t speak French” snažíte říct, že to nemá žádný smysl. Naštěstí se vždycky dá nějak domluvit – často nedostanete úplně přesně to, co jste chtěli, ale na druhou stranu vás to učí skromnosti a trpělivosti. Nepříjemná věc, na kterou v Česku nejsme zvyklí, jsou mýtné brány, kterých je na francouzských dálnicích opravdu hodně – několikrát se tak musíte zastavit a lovit a počítat peníze, ale je to jen poněkud otravná záležitost, žádná velká komplikace. 

20. 7. Marseilles 

Naším hlavním cílem na jihu Francie bylo od počátku Marseilles, které nás nezklamalo. Bylo už o něco více turistické než Annecy, ale tím nejlepším způsobem. Uličky, palmy, moře, hned vedle přístavu obrovská katedrála La Major, do níž byl díky Bohu vstup zadarmo – opravdu stála za to. Návštěvu Marseilles jsme si okořenily návštěvou zapadlé kavárničky a vintage obchodu; na všech místech byli moc hodní lidé, kteří dokonce komunikovali anglicky a nešetřili úsměvy. Navíc jsme poprvé za náš roadtrip skočily do moře! Pláž byla sice mírně přelidněná, ale voda úžasná. 

21. 7. Barcelona 

Po dvou krásných pohodových dnech ve Francii jsme se přemístily do Španělska, které nás okamžitě strhlo svou energií. Obávaly jsme se předem dálnic, ale kupodivu ty francouzské byly daleko chaotičtější. S blinkry se to má tady na jihu tak – buďto se nepoužívají, nebo se používají, když vlastně ve skutečnosti neodbočujete (možná finta na zmatení nepřátel), nebo se často používá např. levý blinkr pro odbočení vpravo. Fakt je, že vás tu může potkat cokoliv a ostražitost řidiče je opravdu potřeba. Barcelona byla jedním z měst, na které jsme se těšily nejvíc – bohužel jsme vstupenky do Sagrady Familie a do Parku Güell hledaly až den předem a nebyly už žádné volné. Sagrada Familia je ale tak nádherná a impozantní stavba ve středu města, že i pohled zvenčí bral dech – dohodly jsme se, že pohled zevnitř si nenecháme ujít a brzy se do Barcelony vrátíme. Navštívily jsme tedy alespoň barcelonskou katedrálu Svatého kříže a svaté Eulálie, do níž byl zahrnut i vstup na střechu a do rajské zahrady. Na pláži byla hlava na hlavě, což se dalo čekat, ale i tak to byl příjemně strávený den a vřele doporučuji návštěvu tohoto města všem: Barcelona má grády. 

22. 7. Zaragoza 

Příjemnou a poklidnou zastávkou byla Zaragoza, jejíž centrum nebylo zdaleka tak přelidněné jako Barcelona, ale i tady se našlo několik památek, např. Bazilika Panny Marie na Sloupu. Jestliže Barcelona má svého Gaudího, Zaragoza má Francisca Goyu, malíře a rytce, který tvořil v duchu romantismu a jehož fresky zdobí tuto nádhernou katedrálu. Co já osobně na roadtripu miluju, je to, jak moc je všechno přizpůsobitelné. Chceme spát u vody? Najdeme místo u vody. Chceme udělat neplánovanou návštěvu Madridu? Tak ji udělejme! Tento večer se nám podařilo najít oázu uprostřed vyprahlé španělské krajiny – respektive velkou vodní nádrž, v níž se dalo krásně okoupat. Několik kilometrů od této nádrže se nacházela levandulová pole, o kterých se nám ani nesnilo (respektive snilo, ale ve Francii, a když jsme je nepotkaly tam, myslely jsme, že je už nepotkáme vůbec). Mezi levandulemi jsme následující dopoledne strávily asi hodinu kocháním se a focením, protože to jsme si nemohly nechat ujít. 

23. 7. Madrid 

Musím říct, že ohledně Madridu nemám slov. Předčil naše očekávání a zjistily jsme, že jeden den tady zdaleka nestačí, aby člověk viděl a zažil všechno podstatné. Na nadýchání atmosféry nám to ale stačilo. Navštívily jsme lokální trhy, ochutnaly zajímavá místní jídla, viděly zvenku královský palác, který je považován za nejrozlehlejší palác v západní Evropě, navštívily katedrálu Panny Marie Almudenské, v níž se měla podle informací z internetu konat mše svatá a nekonala, což nás hodně zamrzelo. Musím říct, že na řízení v Madridu musí mít člověk tuhý kořínek. Chodci auta prakticky ignorují a neřeší vůbec nic… a že tam těch chodců je! Jih Evropy je jedna velká nádherná chaotická krajina, která vás přivítá s otevřenou náručí, a vám se z jejího objetí nechce vůbec ven. Zítra už podle plánu dorazíme do Portugalska, čímž vlastně teprve začíná ta nejdůležitější část – těžko uvěřit, po tom všem, co už jsme zažily. Žijte blaze, mažte se opalovákem a na shledanou v Portugalsku!

Autorkou textu je Anna Pešu Pešlová, fotografie poskytla autorka.