S Kájou jsem se osobně potkala a seznámila na Arcidiecézním setkání mládeže v Olomouci, kde byly naše stánky, Signály.cz a Bílé místo, vedle sebe. Káji s přípravou stánku pomáhal její muž, Pepa, který měl na setkání také jeden workshop: „Neboj se snít“. Workshop mne zaujal a tak vznikl nápad udělat rozhovor do Magazínu Signály tentokrát s oběma inspirativními manžely Zvoníčkovými.

Zdroj: Archiv Káji Zvoníčkové.

Ahoj Kájo! Magazín Signály.cz už Ti trochu zdomácněl - už v roce 2019 o Tvém projektu Bílé místo vyšel článek, v roce 2020 jsme psali o diářích Jeho plány, moje plány, o rok později se v magazínu opět psalo o Bílém místě  a v tomtéž roce jsi vyhrála křesťanskou veřejnou anketu Signály Awards 2021. Jedna věc je dostat nápad, druhá věc je jít s ním do světa a ještě vyšší level je v realizaci vytrvat. Pokud to dobře počítám, vytváříš Bílé místo již třetím rokem, je to tak? Co je dnes jiné oproti Tvým začátkům?

Kája: Ano, instagramový profil „Bílé místo“ jsem založila před pěti lety, e-shop s naším prvním produktem (diářem 2020) před třemi. Asi nejvýraznější změna je, že nám přibyla dcera a druhá na cestě. Moje pracovní dny teď vypadají jinak. K počítači sedám při Valentýnčině spánku – mám tak sice méně času, ale o to asi i větší drajv. A taky musím diář začít tvořit už hned zkraje roku! :-) Mateřství přineslo do mé práce větší nadhled. Ve všeobecnosti už máme větší jistotu v tom, jak věci okolo e-shopu fungují, i když každý rok a jeho okolnosti jsou jedinečné.

V prvním rozhovoru pro Magazín Signály jsi psala, že jsi moc vděčná, že Bílé místo může být už rok Tvou prací na plný úvazek – s Boží pomocí a taky s pomocí svého manžela. Chci se proto zeptat právě na Tvého muže: Jakou hrál roli při vzniku Bílého místa a jak je to dnes?

Kája: On byl první, se kterým jsem sen založit křesťanské papírnictví sdílela a konzultovala. A byl taky první, kdo mu fandil! Byl se mnou v počátečních otaznících i praktických krocích – tvořili jsme spolu web, fotili fotky a balili balíčky v našem obýváku do noci (dnes už je svěřujeme do rukou našim milým brigádnicím. :-) Můj manžel Pepa hraje roli hlavně tam, kde jde o čísla – má na starosti sklad, finance, ale zároveň čte každý text předtím, než ho vypustím ven. Bílé místo je časté téma našich rozhovorů!

Zdroj: Archiv Káji Zvoníčkové.

A teď bych to ráda viděla z druhé strany. Pepo, jak svou pomoc a podporu Bílého místa vnímáš Ty sám?

Pepa: Já Káju především moc obdivuju. Vím, že to pro ni byla velká neznámá a odvážný krok, pustit se do této činnosti. Bílé místo pro mě není jen nějaký projekt, který je mimo naše manželství, ale beru to jako její realizaci, vášeň, sebevyjádření a hlavně i cestu s Bohem. Být pro ni pomocnou rukou je pro mě přirozené jako uvařit nám ráno čaj. :-)

Na arcidiecézním setkání v Olomouci jste byli nejdřív spolu u stánku a pak jste se oba přesunuli na workshop „Neboj se snít“, kde Kája zase pomáhala Tobě. Můžete čtenářům nejdřív popsat, o čem workshop byl?

Kája: Pro Pepu je letošek zlomový – opustil práci konstruktéra 3D tiskáren a začal pracovat „pro papeže Františka“ v rámci iniciativy „Františkova ekonomika“ (pozn. redakce: více se o iniciativě dozvíte na frantiskovaekonomika.org). Workshop vycházel právě z myšlenek Františkovy ekonomiky. Pepa chtěl skrze něj pozvat mladé lidi ke snění – snění na základě toho, jaké touhy do nás Pán vložil, snění o sobě, svém okolí, společnosti…

Pepa: Ano, asi tušíte, že šlo o jiný druh snění, než se děje v noci. Ve skupinkách jsme se bavili o výzvách a problémech, kterým čelíme, a hledali jsme jejich příčiny, důsledky, řešení a cíle. Vznikly z toho moc zajímavé výstupy.

Myslím si, že snění je jednou z cest, skrze kterou nám Bůh ukazuje, co do nás vložil. Objevit své sny někdy není jednoduché a chce to velkou dávku sebepoznání a sebereflexe. Člověk může začít tím, že se zamyslí nad tím, jaké události a oblasti se ho hluboce dotýkají. Nebo co ho štve a nejraději by změnil. Odpovědi na tyto otázky mohou být klíčem k tomu, jak změnit náš život i život v naší společnosti k lepšímu. Papež František neustále povzbuzuje mladé lidi, aby se stali aktivními aktéry ve společnosti. Na této cestě toužím mladé podporovat a doprovázet, protože oni jsou ti, kteří mají odpovědi na otázky dneška i zítřka.

Zdroj: Archiv Káji Zvoníčkové.

Zmiňujete oba Františkovu ekonomiku. Můžeš nám, Pepo, prosím, stručně přiblížit principy této iniciativy? Co za současné projekty teď v rámci této iniciativy fungují/vznikají? A jaké konkrétní kroky máš na starost Ty?

Pepa: Začnu od konce. Od začátku roku mám na starosti koordinaci celé iniciativy, to znamená, že se starám skoro o všechno :-) Společně s týmem přemýšlíme nad směřováním, vizí, jaké konkrétní aktivity chceme dělat a jak to budeme financovat. 

Stanovili jsme si směr skrze čtyři konkrétní projekty, kterým se chceme věnovat a které by měly našemu okolí přiblížit, o co nám vlastně jde. V současnosti se intenzivně věnujeme přípravě neformálního vzdělávacího programu pro mladé. Chceme společně s nimi hledat odpovědi na podstatné otázky o sobě, o naší společnosti a jak v ní najít to svoje místo a přinést pozitivní změnu.
Taky rozjíždíme můj srdcový projekt jménem Lazarus. Ten dává dohromady mladé pracující lidi a lidi bez domova pod jednu střechu, kde spolu bydlí a vytváří komunitu. Je vtipné, jak je tato myšlenka pro mnoho lidí až nepředstavitelná, ale když jsem jeden z těchto domů viděl naživo, obrovsky mě to nadchlo.

A o čem tedy Františkova ekonomika je? Ve zkratce asi o tom, jak žít dobrý život v naší aktuální společnosti plné různých možností, ale taky výzev a problémů. Jaký životní styl zvolit, aby každý člověk měl možnost naplnit svůj potenciál a zároveň jsme se nemuseli brzo stěhovat na Mars? Jakou roli v tom hraje naše spotřeba, ekonomika, vztahy, škola, lidé na okraji společnosti, náš vztah k přírodě a naše víra? Nad těmito otázkami sníme, diskutujeme a hledáme na ně odpovědi. Velkou inspirací a mentory, jak se s nimi vypořádat, jsou pro nás František z Assisi a papež František. A i proto „Františkova“ ekonomika.

Děkuji! A ještě se vrátím k workshopu na arcidiecézku a k vám dvěma. Připravovali jste workshop spolu? Jak probíhá vaše spolupráce?

Pepa: Většinou s Kájou konzultuji obsah a strukturu. Je první osobou, která mi dává zpětnou vazbu a pomáhá mi upravit věci tak, aby dávaly smysl. To je pro mě velkou pomocí, třeba když se zamotám do vlastních myšlenek. :-)

Kája: Vlastně je to v něčem podobné jako s Bílým místem, bavíme se o našich pracích, ovlivňujeme se, inspirujeme, dáváme si zpětnou vazbu. A minimálně já na sobě a našem rodinném životě vliv myšlenek Františkovy ekonomiky vidím velmi. Je pro mě ctí stát Pepovi po boku v celém tomto jeho dobrodružství, kdy rozlišoval své vnitřní motivy, poslání, změnu oboru… a teď být také součástí toho, jak to celé krystalizuje.

Skvělé, díky za váš čas. Myslím, že jste nesmírně inspirativní mladý manželský pár! Závěrem se chci zeptat, jestli je nějaká věc, kterou byste rádi vzkázali mladým lidem?

Pepa: Já bych rád každému mladému člověku řekl, že je úžasný a i když pro kluky to vyzní divně, tak že je nádherný. To myslím především ve spojitosti s naší identitou, o které sám Bůh Otec říká, že je nádherná. A taky hlavně ať jsou svobodní, hlasití a často se smějí, klidně i nad hloupostmi. A pokud bych měl říct něco hlubokého, tak řeknu, nechte se dotknout. Nechte se dotknout bolestí druhých, nespravedlností a neztrácejte naději, že se věci mohou změnit k lepšímu.

Kája: A já bych vzkázala něco, co se mě samotné před pár lety hluboce dotklo: vztah s Bohem je to nejdůležitější. Čas strávený s ním je jako sbírat drahokamy do pokladnice. Není to ztracený čas.

Za rozhovor ještě jednou moc děkuji a nám všem přeji, abychom se nebáli snít!