Rok co rok jsem na Popeleční středu napjatá, jestli tentokrát budu prach, nebo dostanu výzvu k obrácení. Většinou na mě vyjde prach, což si beru osobně, a při návratu na své místo vzdorně volám k nebesům „Pche, stejně se obrátím a budu věřit evangeliu, i bez pokynu!“ Poslední záchvěv humoru na začátku čtyřicetidenní postní doby.

Zdroj: Flickr

Se stejnou pravidelností se na Popeleční středu rozloučí na sociálních sítích spousty kamarádů a dají si postní detox. Jiní vyhlásí měsíc bez alkoholu. Někdo si vytvoří speciální jídelníček. Do plánů na usebraný čas bez zábavy házejí vidle kolegové a učitelky dětí, kteří se v tradicích příliš neorientují a karnevaly plánují „někam na únor“, a kdy je toho roku začátek půstu, neřeší. Křesťané ale mají pocit, že by si měli něco citelného odříct - a zároveň by to mělo být něco, čeho se vydrží vzdát po celou postní dobu. Potřebují být přece připraveni na setkání se vzkříšeným Pánem.

V našich životech je toho hodně, čeho by stálo za to se vzdát. A jako se morálka měří snáze sexem než laskavostí, i v postu je lépe měřitelné složení potravy než naše chování k ostatním lidem. Dokázali bychom si odříct blbé vtípky na kolegy? Hádky o to, na co se doma budeme dívat v televizi? Jak bychom o tomhle říkali lidem? Odříct si pivo zní mnohem drsněji. Fakt, že bez pátečních posezení s přáteli jsme týden od týdne protivnější a protivnější a na konci nás už rodina prosí, abychom svůj závazek porušili a odešli ven, si pokud možno nepřipouštíme. Jsme silní a odhodlaní, dáme to, odoláme pokušení. Ve snaze dostát Ježíšovu příkladu si vybíráme takové úkoly, které pro nás představují boj s pokušením, ale ve kterých máme naději obstát.

Někdy zapomeneme, že odříkat si něco má smysl, pokud uvolněné místo naplníme něčím dobrým. Nedat si v jídelně maso, které pak skončí v koši, zatímco my se jdeme dojíst vegetariánskou bagetou, moc smyslu nedává. Nejít s kamarády ven a všechny doma prudit také ne. Když si nedám maso, mohu ušetřit a peníze dát někomu, kdo si jinak nekoupí ani rohlík? Mohu si místo večera s kamarády sednout s rodinou a pustit si hezký film nebo zahrát hru? Mohli bychom si dokonce povídat o nějakém duchovním tématu? Mohli bychom spolu prostě být a udělat něco, co dlouho odkládáme?

Ježíš odešel od lidí na čtyřicet dní, aby byl pokoušen. I my si můžeme nastřádat dovolenou a na čtyřicet dní odejít do ústraní. Většinou ovšem žijeme i v postní době mezi lidmi. Tak či tak, my už neodcházíme do pusté pouště - ani před námi není úkol, jaký byl před Ježíšem. Neodcházíme do samoty - odcházíme za Ježíšem. Půst nás nemá vzdalovat lidem, ale přibližovat Bohu. S Bohem se setkáváme v lidech. Půst by nás měl lidem přibližovat.

Přemáhačky, zkoušky odhodlání mají v našich životech, a to i v těch náboženských, své místo. Půst je ale víc než přemáhačka. Možná ho lze vzít za úplně opačný konec: můžeme něco do svého života přidat. Modlitbu. Chvíli s blízkou osobou. Práci, kterou dosud dělal někdo jiný, a my víme, že ho zmáhala. Milý pozdrav bez ohledu na naši náladu. Na druhé straně našeho denního rozpisu něco vypadne, něco už se tam nevejde. O Velikonocích pak můžeme zhodnotit, co to bylo.

Půst nemusí být dobou zkroušených tváří a třesoucích se rukou. Může být časem radosti a vděčnosti. Náš Spasitel na poušti i na kříži obstál. Nepodlehl pokušení. My nemusíme přidávat trápení - pokud si připomínáme jeho bolest, tak s vděčností. Můžeme se podívat na člověka vedle sebe, zamyslet se a říct si „Tohle změním, aby se sem k nám lépe vešel Bůh.“

 

 

1. neděle postní

1. ČTENÍ Gn 9, 8-15
Boží smlouva s Noemem zachráněným od potopy.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.
    Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
    Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuj i mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo. 

Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: srv. 10
Odp.: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Petr 3, 18-22
Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
Milovaní !
    Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
    Voda, která ( tehdy byla ) předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by ( křest ) smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
    On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

EVANGELIUM Mk 1, 12-15
Byl pokoušen od satana, a andělé mu sloužili.

Slova svatého evangelia podle Marka.
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
    Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."