Bydlíme s tchyní, Pane, pomoz!

Víte, proč Šimon Petr zapřel Ježíše? No přece proto, že mu uzdravil tchyni. Tak alespoň praví jeden křesťanský vtípek. O Šimonovi toho víme hodně - jaké měl povolání, že měl bratra, jaké byly jeho dobré a špatné vlastnosti. A také, že měl tchyni. Bydlel s tchyní v jednom domě. Při tomto vědomí jeho rychlý souhlas s připojením se k Ježíši a s odchodem z domova najednou vypadá mnohem méně jako heroický čin, spíš jako využití příležitosti k záchraně.

Když měl Šimon tchyni, měl nutně i manželku. O té se v Novém zákoně nemluví, když nepočítáme Pavlovu zmínku, že doprovázela svého muže na cestách. Pokud se na to podíváme jako na obyčejný příběh, byla to vdaná žena, která se starala o svou nemocnou matku. Přišel cizí muž, její matku uzdravil a jejího manžela si odvedl. Už nikdy pak nic nebylo jako dřív. Přestože se její muž později hodně bál, že mu přátelství s Ježíšem přivodí problémy, nebyl spolu se svým učitelem odsouzen k smrti, manželé se k sobě zase vrátili, ale už nikoli do domu v Kafarnaum. Šimon měl svůj úkol a věrná žena ho, alespoň občas, následovala. V Novém zákoně je mnoho žen, o kterých víme mnohem víc, s nimiž můžeme prožívat jejich příběh, sdílet jejich obavy, stud, naději a radost. O dvou ženách v životě Šimona Petra, jednoho z nejdůležitějších mužů Nového zákona, víme jen to, že byly. Jedna byla nemocná a Ježíš ji uzdravil, tu druhou jsme si vydedukovali.

Přitom se v Novém zákoně mluví o mnoha ženách, jejichž příběh je podán mnohem plastičtěji - ženy milující a toužící, které vědí, co chtějí, a usilují o to, ty, které se v životě dostaly úplně jinam, než chtěly, a dokážou to přiznat. Šimonova manželka neřekne ani slovo. Domysleli jsme si ji jako takovou, můžeme si domýšlet i to, jak klečí u lůžka své matky, zatímco její muž je pryč, jak se zmateně dívá na přicházejícího cizince s doprovodem, jak nevěřícně otevírá oči, když vidí, že se její mamince ulevilo, jak pak své matce pomáhá s přípravou večeře pro hosty. Druhý den spolu obě ženy sedí u opuštěného stolu v prázdném domě. Z čeho žily po dobu, co Šimon a Ondřej doprovázeli Ježíše? Kdo se o ně staral? Proč o tak důležité věci Bible mlčí? Opravdu se Šimona nesnažila jeho žena zadržet? Stihli si něco říct, když odcházel?

Vtípek z úvodu tvrdí, že pro Šimona nebylo uzdravení tchýně radostnou událostí, ale pokud by k ní měl opravdu vztah, který vtip předpokládá, tím spíš mohl být Ježíšovi vděčný – po zázračném uzdravení se domov opouští určitě snáz, než kdyby doma zanechal manželku s umírající matkou. A jedovatí muži by mohli říct, že tak jako Ježíš osvobodil Šimonovu tchýni se sevření horečky, tak osvobodil Šimona ze sevření dvou žen.

Na hospodské vtipkování je tu očividně prostoru dost. Bohužel, jako Ježíš nedovoloval mluvit zlým duchům, evangelisté nenechali mluvit ty dvě ženy, takže naše vtipkování je zcela nepodložené. Jenže když se nad tím zamyslíme, pravděpodobně většina z nás dojde k závěru, že nemocné vztahy nás dokážou potrápit víc než nemoci těla. Pokud fungují naše mezilidské vztahy, jdou i tělesné neduhy nějak zvládnout, ale když vztahy nefungují, nepomůže nám ke štěstí ani dokonale zdravé tělo. Přitom pokud o něco prosíme, bývá to častěji uzdravení tělesné. Když nám někdo oznámí, že jde na operaci, slíbíme mu, že se za něj pomodlíme. Pokud nám kamarádka vypráví o svých trablech s manželem nebo tchyní, podpoříme ji, ale modlitbu nabídne jen někdo. A možná ještě méně se modlíme za uzdravení vztahů vlastních. Děláme, co můžeme, ale zvát Boha, aby do těch motanic vstoupil a zasáhl, nás často napadne, až když už jsme se silami v koncích a nezadržitelně se blíží rozvrat.

Možná Ježíš tehdy opravdu pomohl nejen staré paní od horečky, ale i celé rodině. Třeba odvedení pozornosti mladého muže jinam něčemu pomohlo. Šimonův odchod manželství nezhatil, po pár letech ho jeho žena provázela na cestách. Ježíš neuzdravuje jen nemocné a posedlé, smysl má předkládat mu k uzdravení i naše vztahy. Pustíme-li ho do svého domova, je možné, že uzdraví i to, o co jsme neprosili. Možná může lecčemus pomoci, když svou pozornost odvrátíme od toho, co nás svírá, k tomu, k čemu nás Pán zve.

5. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Job 7, 1-4. 6-7
Sytím se neklidem do úsvitu.

Čtení z knihy Job.
Job řekl: "Což nejsou svízele údělem člověka na zemi, dni jeho jako dni nádeníka?
   Jak otrok touží po stínu, jak nádeník čeká na svou výplatu, tak jsem dostal v úděl měsíce bídy a noci soužení byly mně přiděleny.
   Když uléhám, říkám si: Kdy asi vstanu? Když končí večer, sytím se neklidem do úsvitu. Mé dni jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí." 

Žl 147 (148), 1-2. 3-4. 5-6 Odp.: srv. 3a
Odp.: Chvalte Hospodina, který uzdravuje ty, jimž puká srdce. nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, neboť je dobrý, opěvujte našeho Boha, neboť je milý, zaslouží si chvály. Hospodin buduje Jeruzalém, shromažďuje rozptýlené z Izraele.
Odp.
Uzdravuje ty, jimž puká srdce, a jejich rány obvazuje. Určuje počet hvězd, každou z nich nazývá jménem.
Odp.
Velký je náš Pán a přemocný, jeho moudrost je bez míry. Pokorné Hospodin pozvedá, bezbožné však ponižuje k zemi.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 9, 16-19. 22-23
Běda, kdybych nehlásal evangelium.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
   Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen. Jaká je tedy moje odměna? To, že hlásám evangelium, a nic za to nechci, takže se vzdávám práva, které mi evangelium poskytuje.
   Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech, abych tak získal tím větší počet lidí. U slabých jsem se stal slabým, abych získal slabé. Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia.

EVANGELIUM Mk 1, 29-39
Uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami.

Slova svatého evangelia podle Marka.
    Ježíš vyšel ze synagógy a vstoupil s Jakubem a Janem do Šimonova a Ondřejova domu. Šimonova tchyně ležela v horečce. Hned mu o ní pověděli. Přistoupil, vzal ji za ruku a pozvedl ji. Tu jí horečka přestala a ona je obsluhovala.
   Když nastal večer a slunce zapadlo, přinášeli k němu všechny nemocné a posedlé. Celé město se shromáždilo u dveří. I uzdravil mnoho nemocných s rozličnými chorobami a vyhnal mnoho zlých duchů. Nedovoloval však zlým duchům mluvit, protože věděli, kdo je.
   Brzo ráno, ještě ze tmy, vstal a vyšel ven, zašel si na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon se svými druhy se pustili za ním. Našli ho a řekli mu: "Všichni tě hledají!"
   Odpověděl jim: "Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel." A procházel celou Galilejí, kázal v jejich synagógách a vyháněl zlé duchy.