„To je trapný. Po tom, co jsem udělala, už tam nemůžu. Nechci se jim pořád omlouvat. Nechci se jim vůbec omlouvat. Radši zůstanu doma. Vždyť já je vůbec nechci vidět!“ Možná to neříkáme právě takhle, možná si i uvědomujeme, proč takový přístup není správný, ale chuť po svém selhání někam zalézt a s nikým o tom nemluvit jsme asi někdy měli. Nikdo si rád nepřiznává, že něco zvoral, natož aby se k tomu hlásil před ostatními.

Zdroj: Flickr

Hospodin ví, že je to normální. Ukazuje nám to na příběhu Adama a Evy. Neposlechli, a pak se schovali do křoví. Poté, co byli z křoví zavoláni, snažili se z toho vykroutit. Nedokázali se přiznat, že něco udělali špatně, proto nemohli ani prosit o odpuštění. A tak jim odpuštěno nebylo.

Když Jan Křtitel začal veřejně působit, hlásal právě nutnost si svá provinění uvědomovat a přiznávat se k nim. „Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů!“ To byl veškerý jeho program. Nevysvětloval, nedokazoval na základě literatury, nezaobalil to do dlouhé řeči tak, aby to lidem mohlo dojít, ale aby to on přímo nevyslovil. Žádný rozbor, proč lidé jednají špatně a v čem konkrétně. Prostě je to tak: dopouštíte se hříchů. Jediná možnost, jak se usmířit s Bohem, je tyto hříchy vyznat a nechat se očistit. Lidem tahle slova zřejmě stačila, protože za Janem přicházeli a jeho nabídku přijímali.

Kdysi dávno měl Hospodin pocit, že lidé své svobodné vůle nevyužívají tak, jak by měli, a rozhodl se je spláchnout z povrchu zemského. Ušetřil jen jednu rodinu, která skýtala naději, že její potomci nebudou zpupní a půjde se s nimi domluvit. Když všichni ostatní zahynuli a svět se vzpamatoval z nebývalého množství vody, slíbil Hospodin, že stejným způsobem už na lidské chyby reagovat nebude. Dokonce svůj slib zobrazil na nebesa – duha nám připomíná, že Bůh se chce domluvit i s těmi, kteří aktuálně zpupní jsou, kteří neposlouchají. Chce tu být i pro ně a být nekonečně trpělivý.

A tak se lidé chodili a chodí máčet do vody a připomínají si, že nemá smysl zalézat do křoví, protože Hospodin stejně ví, co udělali, a že je možné své viny vyznat, projít vodou a dál si připomínat jen Boží lásku, nikoli svá selhání.

Když lidé přicházeli za Janem a připadal jim báječný, upozorňoval je, že on jen připravuje cestu někomu, komu není hoden zavázat sandály. Věděl, že i on, který vyzývá k pokání, se má z čeho kát. Snad by byl zůstal u řeky, dělal svou práci a za Ježíšem vůbec nešel, jenže Ježíš dorazil za ním. Na žádné „nejsem hoden“ nehrál. Příchod Mesiáše si zřejmě všichni představovali slavnostní, takový, který nenechá nikoho na pochybách. Nejlépe, kdyby sestoupil rovnou z nebe před zraky celého Jeruzaléma. Ježíš se objevil na břehu říčky. Nepochválil Jana, jak hezky plní vůli jeho Otce, a nepochválil kajícníky, že se hezky kají. Stejně jako každý jiný sestoupil do vody, i když, jak věříme, neměl, z čeho by se očišťoval. Jenže on přišel lidem zvěstovat lásku, nikoli převahu. A z nebe se neozvalo káravé „Ty to nepotřebuješ!“, ale vroucí „Tebe mám rád.“ Ježíš neudělal chybu, když se choval jako hříšník a symbolicky žádal o odpuštění. Byl s těmi, pro které přišel. Nevysvětloval jim, jaký je rozdíl mezi ním a jimi. Neargumentoval, že kdyby se tvářil jako hříšník, shodil by tím svého Otce a to, co od něj dostal. Necítil jako svou povinnost vysvětlit lidem, jak se věci mají. Sestoupil s hříšníky do bahnité vody a nechal se zmáčet a pak šel a byl s nimi. A oni poznali, že je s nimi Bůh.

 

 

Svátek Křtu Páně

1. ČTENÍ Iz 55,1–11
Pojďte k vodě; poslouchejte, a naplní vás nový život!

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin:
   „Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez peněz, pojďte, zásobte se a jezte bez peněz a zdarma víno a mléko!
   Proč vydávat peníze za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla!
   Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte a naplní vás nový život! Sjednám s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi. Jeho jsem národům ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů.
   Přivoláš národy, které neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko!
   Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští. Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho.
   Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zem a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyšlo z mých úst:
   nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

Iz 12,2–3.4bcd.5–6 Odp.: 3
Odp.: S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.

Bůh je má spása! Bez obavy mohu doufat. Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. S radostí budete vážit vodu z pramenů spásy.
Odp.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno! Hlásejte mezi národy jeho díla, zvěstujte vznešenost jeho jména!
Odp.
Zpívejte Hospodinu, neboť učinil velkolepé věci, ať je to známo po celé zemi! Plesejte a jásejte, obyvatelé Siónu, neboť nad vámi vládne Svatý Izraele.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Jan 5,1–9
Duch, voda a krev.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.
Milovaní!
   Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání.
   Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?
   Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno.
   Když přijímáme svědectví lidské, tím větší platnost má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu.

Evangelium Mk 1,6b–11
Slova svatého evangelia podle Marka.
    Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým.“ V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana pokřtít v Jordáně. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se z něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!“