Odcházím, co s vámi bude není můj problém

„To je skvělé, co děláš! Hned bych se přidal, ale já už svoje úkoly mám. Jsem tam nepostradatelný. Prostě nemůžu. Ale mrzí mě to, fakt.“ Den má jen dvacet čtyři hodin. Nemůžeme zvládnout všechno. A je tolik věcí, které se prostě opustit nedají. Rodina. Škola. Práce -buď proto, že by se to tam bez nás zhroutilo, nebo je někdo závislý na penězích, které prací vydělám. Jsem zodpovědný, vím, že musím zůstat tam, kde jsem.

V době hesel typu „Nevaž se, odvaž se!“ by se mohlo zdát, že lidé problémy s opouštěním starého nemají a ochotně se vrhají do nových výzev. Sběrné dvory jsou plné nepoškozeného nábytku, který někoho začal nudit. Jen párkrát použité oblečení se nosí do speciálních kontejnerů. Mnoho lidí studuje dvě tři vysoké školy, než se rozhodnou nějakou dodělat nebo definitivně odejít a začít se živit třeba něčím úplně jiným. Víru, že manželství vydrží celý život, si lidé těžko zachovávají už ve chvíli, kdy do něj vstupují. Vždyť stačí tak málo a naše sny se zbortí. Tolik věcí může ovlivnit a zvrátit naše aktuální odhodlání. Lidé mění církevní příslušnost, dokonce i náboženství. Jakmile nám ve společenství, do kterého patříme, něco nesedí, něco je pro nás těžko uvěřitelné nebo potkáme člověka, jehož slova a činy si neodpovídají, poohlédneme se jinde. To je přeci ta pravá zodpovědnost, nezůstávat u toho, co mi nevyhovuje. Problém není lidi přesvědčit, že by měli něco opustit, ale přesvědčit je, že by u něčeho měli zůstat.

Málokdo to tak má ale úplně se vším. Jsou věci, které konkrétní člověk opustit nechce. Má pro to samozřejmě ušlechtilé důvody. Nechce-li opustit rodiče, kteří zajišťují tři jídla denně a přísun čistého prádla do skříně, je milující syn. Nechce-li opustit práci, která už je pro něj rutinní, je loajální zaměstnanec. Je-li fixován na člověka, o kterém se domnívá, že je pro něj ten pravý, i když leccos mluví proti, tak drží své slovo. Někdy se ušlechtilé důvody hledají hůř, třeba u zvyku, který nás ničí, ale my nemáme dost silnou vůli zbavit se ho. O tom, co opouštíme nejméně rádi, neradi mluvíme: nesnášíme zmínky, že bychom měli opustit své představy. Když už jsme si je jednou vytvořili, jsou naše, jsou naší součástí, ztratili bychom něco ze svého já, kdybychom se jich vzdali. Víme, podle čeho se pozná správný křesťan, správný manžel nebo manželka, správný rodič, slušně vychované dítě… Víme, jaké má Bůh vlastnosti, víme, co od něj můžeme čekat a co on čeká od nás.

Na břehu moře byli čtyři mladí muži, dva sourozenecké páry. Šimon a Ondřej házeli do mělké vody své sítě a doufali, že alespoň nějaké rybky nestihnou zmizet na hlubinu. Jejich otec s nimi nebyl. Neměli s sebou víc rodinného majetku než právě ty sítě, ale doma na ně čekali příbuzní, kteří počítali s tím, že bratři večer dorazí domů, s rybami nebo penězi, které za ryby utrží, předpokládali, že na břeh vyrazí i zítra a pozítří… Jakub a Jan byli na lodi, kde pracovali se svým otcem a lidmi, které si otec na práci najal. Byli součástí větší skupiny lidí, snad jako synové majitele lodi uměli něco, co bylo k manévrování na hluboké vodě potřeba, snad měli na starost skupinku pomocníků, snad stánek na trhu, kde ulovené ryby prodávali. Okolo kráčel jiný mladý muž. Nevíme, zda se mezi rybáře donesla zvěst o novém učiteli. Zda ho mohli poznat, zda se mohli domnívat, že navazuje na učení již populárního Jana Křtitele. Nic se o tom neříká. Procházející mladý muž osloví jiné mladé, pracující muže. „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“ A rybáři zahodí sítě, obživu své rodiny. Druzí opustí bez rozloučení svého otce, nepředají nikomu své pravomoci, nevysvětlí nikomu svou práci. Odejdou za tím, kdo je zavolal. Doufáme, že je to básnická zkratka, přehánění, které má zahnat naše výmluvy. Představit si to neumíme.

Čtyři muži teď a další později opustí smysluplnou a užitečnou práci a vydají se na nezajištěnou cestu za někým, komu věří, že ví, proč je na tuto cestu zve. Jak poznali, že ten muž je Mesiáš, nechápeme. Pravděpodobně neodpovídal představám, jaké o Mesiáši měli. Jejich okolí nemohlo rozumět tomu, co dělají. Kdyby stejně jako oni jednali jiní, pozvaní svým vrstevníkem k opuštění domova, bylo by to nezodpovědné a sobecké jednání. Tihle čtyři ale nějak museli rozeznat, že tohle je ta chvíle, kdy stojí zato opustit to, co jim dosud dávalo smysl a co mělo smysl i pro ostatní. Možná i nás tenhle Ježíš někdy někam zve. Žádnou příručku, jak rozeznat, kdy je čas opouštět a kdy je čas setrvávat, k dispozici nemáme. Co víme, je, že smysluplnost a správnost toho, co teď děláme, nestačí jako důvod k tomu, abychom jeho výzvu nepřijali.

3. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Jon 3, 1-5. 10
Ninivští obyvatelé změnili své hříšné chování.

Čtení z knihy proroka Jonáše.
   Hospodin oslovil Jonáše: "Vstaň, jdi do velikého města Ninive a volej tam, co ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: "Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!"
   Ninivští obyvatelé však uvěřili Bohu, vyhlásili půst, oblékli se v žínice, velcí i malí.
   Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřivedl na ně zkázu, kterou jim hrozil.

Žl 25 (24), 4-5ab. 6+7bc. 8-9 Odp.: 4b
Odp.: Ukaž mi své cesty, Hospodine!

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Odp.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, na své milosrdenství, které trvá věčně. Pamatuj na mě ve svém milosrdenství pro svou dobrotivost, Hospodine!
Odp.
Hospodin je dobrý a dokonalý, proto ukazuje hříšníkům cestu. Pokorné vede k správnému jednání, pokorné učí své cestě.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 7, 29-31
Tento viditelný svět pomíjí.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Říkám, bratři, toto: Čas je krátký.
   Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí.

EVANGELIUM Mk 1, 14-20
Obraťte se a věřte evangeliu.

Slova svatého evangelia podle Marka.
   Když byl Jan ( Křtitel ) uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: “Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu."
   Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: "Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí." Ihned nechali sítě a následovali ho.
   Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním.