Věrný jednomu ze svých životních hesel, uvedenému v nadpisu této kapitoly, jsem se mezi 6. a 11. listopadem 2023 rozhodl vyrazit do Londýna. Jsem člověk od přírody spořivý a tak jsem to pojal jako studentskou cestu s minimálními náklady a maximální mírou nepohodlí. Zatím jsem vždycky byl v Londýně s někým a musel navštívená místa, vzdálenosti a tempo někomu přizpůsobovat - ale teď jsem tu byl úplně sám a vše bylo po mém. Na první návštěvu cizího města bych si takhle asi netroufnul, ale popáté jsem chtěl zkusit, jaké to je jet úplně na vlastní pěst. Následující text má ambici ukázat, jak se do Londýna dostat, kolik to tak stojí, co tam musíte a chcete vidět a co jsem musel vidět já. 

Jak se dostat tam?

Kdo sleduje ceny letenek, tak ví, že do Londýna toho létá hodně. Letenky tam i zpátky mě vyšly na cca 1 300 Kč, ale jde se vejít i do 1 000 Kč, když vám nezáleží na termínu. První nevýhoda je malé zavazadlo - ale mě osobně batoh (40*20*25 cm) na pár dní pohodlně stačí. Druhou nevýhodu je to, že jsou to supernoční nebo superranní lety. A jak stihnout let z Prahy v 5:50, když první ranní vlak přijede do Prahy v  6:12? Přespat u kamarádů? To znamená vstávat tak ve 3:00 ráno, aby se člověk na letiště rozumně dostal a stihl prohlídky a kontroly. To nedává smysl, takže… Přesně tak - přespat na letišti! 

Když jsem o půlnoci přijel na letiště (hodinu po odletu posledního letadla) a nakráčel si to k bráně, securiťák na mě divně koukal. “Víte, že tam vevnitř je všechno zavřený?” ptá se. “No jasně, ale já nepotřebuju kupovat voňavky, chci se trochu vyspat…” Pražské letiště má zásadní výhodu, že má bezpečnostní brány hned po vstupu na letiště a když se dostanete za ně, budete tam jen s lidmi, co taky někam letí  - šance na okradení radikálně klesá a možnost klidného spánku radikálně stoupá. A tak jsem zalezl za brány, na radu securiťáka (kterému začala docházet krása mého plánu) našel pohodlný gauč v meditačním koutku a ulovil krásných pět hodin spánku. Cesta začínala dobře.

 

Konečně Anglie

Let trvá něco přes hodinu a pak již konečně stojíte na anglické půdě! Jaký to pocit pro milovníka Impéria! Další nevýhodu levných letů je fakt, že přiletíte na Stansted airport, což je 50 km od centra. Jezdí tam busy, ale vážně se vyplatí jet vlakem. Stansted express staví přímo na letišti, dobijete si tam mobil a cesta trvá 45 minut místo dvou až tří hodin (kvůli zácpám, ve kterých autobus stojí). Na nádraží si vyřiďte lítačku Oyster Card a za nějakých 30 £ můžete jezdit po centru tři dny do haleluja - platby mají totiž denní limit a když nebudete jezdit z jednoho konce města na druhý, tak vám to na tři dny vystačí. A mladší a dobře plánující osoby s ubytováním blízko centra mohou určitě chodit jen pěšky - tak toho uvidíte stejně nejvíc. Dost technikálií, je čas vyrazit!

 

První den

Úplně nejlepší věc na Londýně je ta, že za vstupy do velkých veřejných muzeí vůbec nic neplatíte a při prvních několika návštěvách vám ta veřejná muzea bohatě vystačí. 

Moje první zastávka - National portrait gallery. Obrovská sbírka těch nejvybranějších obrazů od středověkých mistrů po expresionisty. Jedny z nejkrásnějších malířských výtvorů lidské kultury na jednom místě. Když začněte tady, pochopíte, že kdo měl takovouhle krásu na dosah ruky, určitě mohl mít pocit, že vládne světu. Na prohlídku si nechte dvě až čtyři hodiny podle toho, jak moc vás umění zajímá.

 

Pak jsem strávil značnou část dne touláním po historickém centru. Určitě se vyplatí se projít po nábřeží, pak od Westminster Abbey na Trafalgar Square a zahnout k Buckingham Palace. Ale nebojte se zahnout do kterékoliv uličky, která vám přijde zajímavá, architektura a atmosféra číhá na každém rohu. 

Severně od Trafalgar Square se nalézá čínská čtvrť Soho, kam se taky určitě vyplatí nakouknout - ať už na jídlo nebo jen tak. Pro mě tam byl hlavním cílem obchůdek “All u can eat” - vše, co se vejde do krabičky, si můžete odnést jen za 5 £. Na tuto část města se evidentně nevztahuje inflace, neboť stejnou cenu měli i v roce 2020 i v roce 2016.

 

Když už mě unavilo procházení, zamířil jsem do Wallace Collection, soukromé sbírky odkázané státu (takže zdarma přístupné), kde najdete úžasnou sbírku středověkých a novověkých zbraní a zbrojí. Čtyři místnosti do slova po strop nacpané nádhernými kousky železa. Pak jsou tam pochopitelně i nádherné obrazy a kusy nábytku, ale ty zbraně… Na prohlídku počítejte tak jednu hodinu.

 

Zbytek odpoledne už jsem strávil jen v Imperial War Museum, než mě večer vyhodili, že už zavírají. Stihnul jsem tak vlastně jen úžasnou výstavu o 1. světové válce. Nejlepší výstava, na které jsem kdy byl, velmi interaktivní a pro zájemce o válčení naprosto dechberoucí. Nechte si tři až pět hodin na prohlídku celého muzea, pokud vás vojenská historie zajímá.


Ubytování

Večer jsem zakempil v hostelu pod vlakovým nádražím v místnosti pro osmaadvacet lidí. A bylo to… úplně v pohodě. Pokud jste nastaveni na studentské přespávání, tak nebudete mít problém - pročtěte si aktuální recenze na Booking.com a cokoliv s hodnocením nad sedm bodů bude velmi pravděpodobně úplně bezproblémové. Ověřte si, že tam mají uzamykatelné skříňky na věci (zámek si přivezte vlastní!) a že poskytují deky a povlečení (95 % hostelů je má dnes v ceně). Nabíječka je bonus (redukce nutná), většina hostelů má nabíjecí zdířky, ke kterým stačí kabel (opět si ověřte). Většina hostelů nabízí i nějakou verzi kuchyňky - tam se kvalita liší úplně extrémně. U většiny ubytování se dá platit až na místě s minimálním navýšením ceny, ale dobře si pohlídejte, jestli se platí kartou nebo cash. Dalších lidí v místnosti se nebojte, po dni chození po památkách usnete, jak když vás do vody hodí. 

Druhý den

Můj problém je, že vstávám brzo. A v týdnu většina památek otevírá až v deset hodin. Takže jsem ráno opět využil k přesunu, abych byl přesně v 10:00 na značkách před Natural History Museum. Už jsem tam několikrát byl, ale vždycky se alespoň dojdu podívat do vstupní haly, kde na vás opět dýchnou dějiny. Pokud to bude vaše první zastávka v Londýně, rozhodně tomu dejte velkou prioritu a tak cca dvě hodiny.


V bezprostřední blízkosti najdete několik dalších míst k navštívení - speciálně zmíním velmi dobře udělané Science Museum pro příznivce techniky. Já jsem ale zamířil naproti přes ulici do Victoria and Albert Museum. Při všech svých předchozích návštěvách se mi vyhnulo, ale teď jsem si říkal, že mu dám šanci.

A dobře jsem udělal. Muzeum je obrovské. Všechna muzea jsou tu obrovská, ale tohle je skutečně obrovské. Na ploše několika fotbalových hřišť tu najdete skvělé ukázky umění - zejména šperků, oblečení, nábytku a zejména soch. Sochy jsou od nejmenších plastik po obří 40 metrů vysoké repliky sumerských sloupů. Většina z vystaveného jsou originály. Za zmínku stojí i místní knihovna. Jedna až tři hodiny podle vašeho zájmu o šperky a sochařství.

Tohle muzeum mě nadchlo a zároveň rozčílilo. Naplno se tu bohužel projevilo dnešní západní šílenství korektnosti. Fogginiho socha z roku 1749, která zobrazuje Samsona bojujícího s dvěma Pelištejci. Socha, která je mistrnou ukázkou renesančního umění, na které se jde učit anatomie, protože realisticky zobrazuje každý sval a přesně z ní vidíte pohyb a příběh nerovného souboje… stojí hned vedle železného odlitku černocha fotícího si selfie. Umělecká hodnota nulová - pouze oběť bůžkům údajného boje proti rasismu a neadekvátnímu zastoupení černošského umění ve sbírce. Jak překvapivé u sbírky, která vznikala v druhé půlce 19. století. Šílenství - ale naštěstí jsem ho zažil jen v tomto muzeu.

Od všech tří muzeí je nejlepší vyrazit na sever a zvenku se podívat na Royal Albert Hall, která je krásně nově opravená a hlavně na, podle mého, nejkrásnější venkovní kus umění Albert Memorial. Nádherná ukázka venkovní sochařské práce a památník plný významů - doporučuji poctivě pročíst nějakého průvodce, např. (tenhle), abyste si všimli všech detailů. 


Po důkladné prohlídce památníku se vydejte do Hyde Park a načerpejte trochu energie v obřím parku, kde si na existenci města ani nevzpomenete.

Odpoledne jsem strávil touláním po centru, jeho antikvariátech, knihkupectvích a malých krámcích - doporučit mohu zejména uličku Cecil court, South Bank Book Market nebo obří knihkupectví Foyles. Okolo večeře jsem se vlastně náhodou a neplánovaně ocitl na pěkné historické tržnici Covent Garden Market. Volně se tam mísily zajímavé místní stánky a stánky, co by zapadly na každou vietnamskou tržnici kdekoliv po světě. Atmosféra ale neskutečná. Odtud jsem vyrazil do velmi fotogenického zákoutí Neal's Yard a opěty vychutnával okolí a hemžící lidi a rozsvícené město. Celou oblast Seven Dials mohu za tímto účelem také vřele doporučit.

Čas jít spát, zítra to bude náročný den.

Třetí a poslední den

Ráno jsem se vydal na Greenwich. Vřele doporučuji vydat se dlouhou cestou a vystoupit na zastávce metra Canary Wharf a projít skrze obří korporátní věžáky na Isle of Dogs. Hned za nimi je ale krásné Londýnské předměstí a nádherné výhledy na řeku. Cesta vás vede kousek i přes městský park kombinovaný s farmou. Uvidíte zase jinou stránku Londýna a naskytnou se vám opravdu nádherné pohledy na řeku. Pod ní projdete pěším tunelem a vylezete přímo před areálem okolo National Maritime Museum. Ráno po dešti to byla nádherná podívaná na téměř prázdný areál jako vystřižený z románů. 


Royal Greenwich Observatory se často uvádí jako místo nejkrásnějšího výhledu na město, ale z města toho uvidíte opravdu jen zlomek. Stejný názor sdílela i česká škola, kterou jsem tam náhodou potkal. Ale vylézt se tam vyplatí, minimálně kvůli pohledu na celý areál pod ním. 


National Maritime Museum pro mne bylo velkým zklamáním a kromě historických obrazů a uniforem pro mne nenabízelo nic zajímavého. Ale pokud má někdo moře rád, třeba mu to sedne. Zklamán z muzea jsem se opět vydal k řece a byl naopak nesmírně mile překvapen Greenwich Market - což byl ten správný blešák. Pak se naplno projevila výhoda samostatného výletu a já mohl bez výčitek a dohadování zamířit zpátky do Imperial War Museum a doprohlédnout ostatní expozice. Zejména příběhy držitelů vyznamenání Victoria cross stojí za ten čas.

Návštěvu si zasloužila i Westminster Cathedral. Nějak jsem si vzal do hlavy, že existuje jen Westminster Abbey, ale ona je vedle opatství ještě katedrála. A je moc hezká a vyplatí se vidět.

Mezi moje pravidelné zastávky patří i British Museum. Opět je to pro mě skoro povinnost a jde mi spíše o atmosféru místa, i když některé exponáty se vyplatí vidět vždy - třeba Rosettskou desku. Pokud jste tu prvně, tak vám to zabere minimálně dvě hodiny. 


Poslední mojí zastávkou v galerii byla moje jediná placená návštěva v Londýně (cca 10 £) - Courtauld Gallery. Já tam šel hlavně kvůli působivé sbírce impresionistů, ale každý milovník obrazů od renesence po post-impresionisty si tam jistě najde svoje. 

Můj čas se pomalu chýlil ke konci, a tak jsem skočil do vyhlášeného antikvariátu Skoob a ještě několika obchodů s knihami, které jsem cestou potkal. Celkově se musím pochválit, že jsem odjel pouze se dvěma novými knihami. Z velké části za to může nedostatek knih o búrské válce v novější britské historické produkci. Paradoxem zůstává, že až v Anglii jsem sehnal dlouho hledaný vojenský atlas Americké občanské války. 


Posledních pár hodin jsem se toulal po březích řeky, viděl alespoň zvenku druhoválečný lehký křižník HMS Belfast a překrásně nasvícený Tower bridge. To bylo to poslední místo, které jsem v Londýně opravdu chtěl vidět, a tak jsem tam svou cestu zakončil.


Cesta zpět

Vlak mě zavezl zpátky na letiště Stansted, kde mě čekala poslední noc a brzký ranní let. Pokaždé, když se tam rozhodnu z nějakého důvodu přespat, je to na letišti méně a méně pohodlné. Když jsem tam spal poprvé v roce 2016, tak bylo celé letiště otevřené, dalo se zalézt do temného kouta a spát dle libosti. V roce 2020 evidentně na noc vypínali topení a v listopadu 2023 už z celé plochy odletové haly umožnili vstup jen do malého kusu okolo krámů a záchodů. Jako vyspat se tam dá, ale roky, kdy mi spaní na studené dlažbě bez spacáku a karimatky nevadilo, jsou už pryč. I tak jsem se zásobou novin byl jedním z těch nejlépe vybavených a podařilo se mi ukořistit alespoň dvě hodiny relativně nepřerušovaného spánku. Pražské letiště tedy z hlediska podmínek pro spánek jasně vyhrálo. 


Shrnutí

Hodina zpátečního letu poskytla dost času na bilancování.

Finančně mě to od pondělního večera do pátečního poledne vyšlo cca na 6 000 Kč. 1 300 Kč letenky, 1 100 ubytování na dvě noci, 700 Kč denně za jídlo a kafe (velmi skromné) a 800 za lítačku a ještě nějaké drobnosti okolo.

Konečně jsem viděl všechna muzea, na které se v minulých letech nedostalo, a díky tomu, že jsem s sebou nikoho neměl, jsem zažíval dosud nevídanou svobodu a rychlost pohybu. Přístě už bych ale zase s někým vyrazil  - k čemu je vědět všechny ty úžasné zajímavosti z historie Londýna a nemít možnost je někomu říct? A určitě jsem ještě neviděl všechno, pořád je tu celý Londýn k prozkoumání. Myslím si, že mi to heslo: “Jednou za čas je třeba vyrazit do Londýna”  ještě chvíli vydrží. A vy vyražte taky!

Autorem textu a fotografií je Michal Šimek.