Veronika Müllerová: Zájmeno, které papež František používá nejčastěji

Dnešní doba přeje komunikaci. Můžeme mluvit kdykoli s kýmkoli, posílat si zprávy, telefonovat, spojit se přes videohovor. Když neznáme jazyk druhého člověka, pomůže nám překladač. Byť se kvalita překladačů rychle zlepšuje, s některými věcmi nám nepomohou. Třeba s tím, v jakém významu mluvčí tato slova používá. Jaký smysl slovu přikládá, čeho chce jeho použitím dosáhnout. Zní to jako věda? Však to také věda je. Na Univerzitě Palackého v Olomouci zkoumá z tohoto úhlu vzkazy papeže Františka Veronika Müllerová. Co znamená, když papež používá častěji slovo MY než VY? A může z krize vzejít něco dobrého?

Veru, mohla by ses, prosím, čtenářům trochu představit?

V současné době působím na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Přišla jsem sem z mediálního prostředí. V České televizi jsem řadu let spolupracovala na řadě projektů jako režisérka, kameramanka i střihačka. Změnila jsem televizní svět za univerzitní, a to rozhodnutí probíhalo v řádu hodin. Představ si, že z televizního prostředí, které je všechno jiné než klidné, přijdeš do chodeb staleté univerzity, kde to ze začátku pro mne vypadalo jako v jiné galaxii. A proč jsem se rozhodla pro takovou změnu? Oslovil mne tehdejší pan děkan – profesor Tavel, jestli bych nechtěla vymyslet, jak by se dala teologie učit online. Bylo to v době, kdy o nějaké pandemii a možnosti online výuky u nás nikdo ani netušil. Brala jsem nápad jako obrovskou výzvu a vrhla jsem se do něj doslova po hlavě. Po čase jsem zjistila, že zdánlivě nehybné univerzitní vody dovedou být také poměrně dynamické a společně s prvním čistě distančním programem v naší zemi – tedy s teologií – jsme začali s kolegy přemýšlet o dalším novém studijním programu. Ten je postavený na myšlence, že komunikace prostřednictvím médií vyžaduje komplexní etický přístup. Program s názvem Etika a kultura v mediální komunikaci jsme otevřeli ve stejném roce jako teologii online. 

Já sama jsem během všech příprav zjistila, že bohatá mediální praxe se sice na univerzitě hodí, ale potřebuji prohloubit i své akademické kompetence, a tak jsem začala pracovat na výzkumu. V křesťanské komunitě jsem si palčivě uvědomovala určitou disproporci ve vztahu k médiím, zvláště k sociálním sítím. Od absolutního odmítání komunikace ve virtuálním prostoru až po bezbřehé adorování nového světa internetu. Vyznat se nejen v sociálních sítích, ale i v sítích vztahů, které se díky novým způsobům komunikace do jisté míry proměňují, to je znalost, která prochází opravdu dynamickým vývojem. 

Jaké byly začátky komunikace papežů na internetu?

Hodně dynamické, ač to nikdo nečekal. Na Vánoce roku 1995 byly poprvé pro veřejnost představeny oficiální stránky Vatikánu. Ty připravila sestra Judith Zoebelein jako první webmaster papežského stolce, s podporou tiskového mluvčího Joaquína Navarro-Vallse a technika Luigiho Salimbeniho. Web obsahoval pouze jednu stránku, kde byla fotografie a text promluvy k tradičnímu požehnání Urbi et orbi. Kromě toho byla na stránce uvedena papežova e-mailová adresa. Vzhledem k tomu, že Jan Pavel II. byl na Vánoce nemocný a nemohl pronést Urbi et orbi až do konce, staly se webové stránky jediným mediálním kanálem, který text uvedl celý. Během prvních 48 hodin bylo zaznamenáno více než 300 000 návštěv této internetové adresy. Protože tým sestry Judith považoval za důležité přidat na stránky e-mailovou adresu, mnoho návštěvníků zaslalo žádosti o informace nebo modlitby, nebo zaslali papeži přání k uzdravení. Emailová schránka papeže byla zavalena tisíci vzkazy, což nikdo nečekal. „Všechny to překvapilo,“ řekla tehdy sestra Judith.  Vzhledem k neschopnosti systému reagovat na takový nápor e-mailů Vatikán pozastavil provoz na tomto webu na patnáct měsíců. Stránky se znovu objevily na Velikonoční neděli 30. 3. 1997 bez e-mailové adresy.

Co zajímavého si objevila ty?

Já jsem začala zkoumat, jak na internet a sociální sítě pohlíží hlavy katolické církve. Na začátku jsem podrobila analýze vzkazy, které papežové každoročně připravují k Mezinárodnímu dni sdělovacích prostředků. Změny v názvosloví i v postojích k různým aspektům komunikace jsou od roku 1997, kdy se znovu spustily internetové stránky vatican.va, viditelné na první pohled. Mě ale během výzkumu začaly zajímat méně viditelné změny, které si čtenář uvědomí až po hluboké analýze textu.

Jaké změny to byly? 

Než se dostanu k objevům, které jsem v textech nalezla, musím říct, že jsem byla překvapená, jak moc se snažily a snaží hlavy katolické církve podpořit aktivity v mediálním prostředí. S jakou energií nabádal například Benedikt XVI. ke vstupu do nového virtuálního světa a jak důkladně papež František pracuje na osidlování „nového kontinentu”. Aktivita současného papeže na sociální síti X (Twitter) od jeho nástupu v roce 2013 stále roste a stal se jedním z nejsledovanějších politických lídrů na Zemi. Jeho myšlenky už nečtou jen katolíci nebo křesťané, ale i široká populace bez určité spirituality. S těmito jevy se pojí i mé nálezy.

Když jsem pročítala texty vzkazů, překvapilo mne, jak moc se objevují imperativy „muset” a „mělo by se”. Do roku 2008 se tyto slova vyskytují v textech mnohokrát. Vlastně to na mne při pročítání působilo dost negativně. A tak jsem se zaměřila na výskyt těchto imperativů od roku 1998 až do dneška a zjistila jsem absolutně překvapující věc. Zatímco na začátku tisíciletí se imperativy objevují velice často, s nástupem sociálních sítí slovo „muset” ubývá. A to tak, že v posledních třech letech se z textů vzkazů ke dni sdělovacích prostředků úplně vytrácí. (Jedna výjimka se objevila v letošním vzkaze, kde se píše o nutnosti ukončení války na Ukrajině a papež použije opět „musíme”.)

Další objev se tak trochu pojí s použitím imperativů. Stále jsme u vzkazů týkajících se médií. Po detailnější analýze jsem si uvědomila, že zatímco Jan Pavel II. oslovuje své čtenáře formou: „Řekněte jim, aby něco udělali,” Benedikt XVI. používá častěji: „Vy něco udělejte” a František: „Pojďme něco udělat.” Těžiště oslovení se tedy posouvá od zájmena ONI u Jana Pavla II. přes VY u Benedikta k MY u Františka. To je obrovská změna, kterou si čtenář neuvědomí, když si jednou za rok přečte vzkaz o mediální komunikaci. Když ale texty vzkazů zanalyzujeme dohromady, zjistíme, že vedle různých postojů ke komunikaci se zásadně mění způsob komunikace. 

Je Františkovo „MY” viditelné i v dalších textech?

To je přesně ta otázka, která mne napadla poté, co jsem dokončila analýzu vzkazů k Světovému dni sdělovacích prostředků. Než se k ní ale dostanu, je třeba říct, že jsem spočítala nejčastěji používaná slova ve vzkazech týkajících se médií a hádej, které slovo nejčastěji v textech použil František? Nepočítám předložky a spojky. 

Řekla bych, že to bude ono „MY”.

Ano – slovo MY. U předchozích papežů to byla slova „komunikace” a „média”. Takže se nemůžeš divit, že jsem se s o to větší vervou vrhla do průzkumu všech veřejných textů, pod kterými jsou podepsaní papežové, a to ve stejném období – od roku 1998. Musím říct, že to bylo dost napínavé. Tentokrát se nejednalo o desítky, ale o tisíce textů. Všechny jsou dohledatelné na stránkách vatican.va. První, co jsem pomocí softwaru udělala, byla samozřejmě analýza počtu zájmen.  

A na co jsi přišla?

Mezi tím, co u Jana Pavla II. jsou poměry zájmen MY – VY – ONI téměř vyrovnané – každá skupina je zastoupena třetinou, u Benedikta se začínají dít změny. Zájmeno MY výrazně posílí. U Františka pak zájmeno MY přesahuje výrazně polovinu všech zájmen. Zájmena VY a ONI jsou v naprosté menšině. 

Jaké mohou být důvody takových změn?

Běžný politický PR specialista ti vysvětlí, že používání slova MY v předvolebních kampaních je účelový prostředek, který pomáhá posluchačům ukotvit myšlenky v sounáležitosti s komunitou. Samozřejmě se s touto myšlenkou velice často pracuje, ať už úspěšně či nikoliv. Dalších hypotéz, proč se „tajný” život zájmen tak proměňuje, je celá řada. V katolickém prostředí rezonuje téma synodality a synodálního procesu, který právě probíhá. Zde myšlenka společného „MY” má určitě velice důležité místo.

Mě vedle toho zaujala ještě teorie profesora Pennebakera, který zanalyzoval tisíce textů na internetu během útoků na obchodní centrum 11. září 2001. Tehdy ještě nebyly sociální sítě, jak je známe dnes, ale existovaly už tisíce blogů, kde autoři okamžitě reagovali na situaci kolem sebe. Během několika hodin po útoku se stala jedna věc…

Tak teď mě dost napínáš, co se stalo?

Místo zájmena JÁ, které ustoupilo, se objevilo slovo MY. Stalo se to během několika hodin v tisících textech napříč celými Spojenými státy. 

A co z toho ten profesor vyvozuje? 

Nejen z tohoto příkladu dokládá, že zájmeno MY se spontánně objevuje ve chvílích, kdy prožíváme krizi. 

Krizí v poslední době výrazně přibývá. Může to být spojitá nádoba i v našem případě?

Podívala jsem se samozřejmě i na slovo „krize” v papežských textech a ano, slovo krize se „množí” stejně jako zájmeno MY. A navíc se význam slova krize v textech papežů proměňuje, a to dost zásadně. Počet použití zájmena MY od roku 2017 kontinuálně roste. Do toho přibývají krize, které se nás bezprostředně týkají, ať už to je pandemická krize, válečná krize, ekologická krize, ekonomická krize. Korelace je viditelná.

A jak papežové ke krizi v textech přistupují?

Ta proměna je pro mne ze všeho nejzajímavější. Když se podíváme na různé texty, v kterých papežové píší o krizi, zjistíme, že Jan Pavel II. mluví o krizi jako o něčem, co se musí překonat a je třeba se toho zbavit. Benedikt XVI. vidí v krizi výzvu a připomíná, že krize je proces, který nás může posílit. František tuto myšlenku ze začátku přejímá, ale v průběhu pandemie k ní přidává úplně nový rozměr.

Už mezi Janem Pavlem II. a Benediktem XVI. se chápání krize dost proměnilo. Jak František chápe význam krize? 

František začíná krizi chápat nejen jako pozitivní jev, ale dokonce vyzývá: „Nechejme se Ježíšem uvrhnout do krize”. To je obrat o 180 stupňů, jak se říká. Jan Pavel II. chtěl krizi překonat – František ji chápe jako nutný krok v našem životě. 

Jsou situace, které se v médiích nazývají krizemi, ale hlavy katolické církve je tak nechápou. To je zajímavá disproporce, kterou mě láká prozkoumat. Baví mne zkoumat, co se děje pod povrchem věcí. To, co se děje v textech papežů, samozřejmě není práce tří mužů. Musíme si uvědomit, že kdyby papežové psali všechno sami, nedělali by pravděpodobně nic jiného. Museli by totiž průměrně napsat každý den jeden text včetně těch mnohastránkových. Na komunikaci své agendy mají celé týmy. Přesto se v souhrnu textů projevují zajímavé společné rysy. Když jsme s kolegou Jaroslavem Francem v roce 2021 představovali náš první výzkum Dariu Viganovi, mediálnímu poradci papeže ve Vatikánu, a řekli jsme mu, že z textů zmizel imperativ „muset”, odpověděl, že je to skvělé a že řekne poradci, který texty zpracovává, aby tuto linii udržel i nadále. S napětím jsem si četla v lednu roku 2022, na svátek svatého Františka Saleského, kdy každoročně vzkaz vychází, text a … „muset” tam zase nebylo. Vím, že naše návštěva ve Vatikánu to asi neovlivnila. Ale i tak mě to zahřálo.  

Všechny grafy pocházejí z archivu Veroniky Müllerové.