Copak budou dávat letos o Vánocích za filmy? Snad mezi ty přeslazené pohádky pro mrňata zařadí i nějaký pořádný film, třeba nějaký apokalyptický. S plným břichem a miskou cukroví na klíně se člověk rád trochu zabojí. Je samozřejmě žádoucí, aby příběh skončil nadějeplně, i kdyby to měl být jen zelený lístek rašící ze spálené země. Chceme se bát, ale také se chceme spolehnout, že lidstvo – tedy ani my – nikde nezmizíme. Chceme záruky od režisérů… i od Hospodina.

Zdroj: Flickr

Mezi školáky jde najít dvě skupiny extrémistů. Jedni jsou šprti. Úkoly píší v den, kdy jsou zadané, průběžně se učí, takže termíny písemek nepotřebují sledovat, ale stejně to dělají, aby se ujistili, že opravdu vědí vše a nejlépe něco navíc, co do testu snaživě připíšou a ostatní pak ve srovnání s nimi vypadají ještě víc nepřipravení. Druhou skupinou jsou propadlíci, nebo ti, kteří na hraně propadnutí setrvale balancují. Úkoly nepíší, protože si někde našli, že škola smí domácí úkoly zadávat jen jako dobrovolné, a jejich nevypracování nesmí hodnotit. Učí se až večer před písemkou, a někdy až před opravným termínem, protože pětka a trojka dělají průměr čtyři, a to k postupu do dalšího ročníku stačí. Učitelé už ani nepočítají, že při zkoušení dorazí k tabuli, a když vyslovují jejich jméno, jsou připraveni napsat jim rovnou pětku. „Proč by mě vyhazovali, vždyť na mě berou dotace,“ brání se takový žák vzpurně, když nad jeho počínáním někdo lomí rukama. „Stačí mi papír, že jsem tím prolezl, a co budu potřebovat, to mě naučí život.“

Ve škole víme, kdy přijde „poslední den“, tedy den, kdy se uzavírá klasifikace. Učitelé opravdu nestojí o propadlíky, a tak se s nimi většinou dá domluvit na opravných testech a zkoušeních, aby člověku ty čtyřky nakonec vyšly. Hospodin na nás ovšem žádné dotace nebere a nemusí se zodpovídat ani řediteli, ani rodičům. O posledním dnu, o dnu, který všechno rozhodne, mluví, ale jeho termín přesně nestanovuje. Popis toho, co bude konci předcházet, umožnil v dějinách už mnoha skupinám lidí domnívat se, že konec už je zde. A to víme jen o těch, které toto přesvědčení vedlo k hodně viditelným, a ne vždy logickým činům. O tisících těch, které taková úvaha vedla k tiché modlitbě a kajícnosti, nic nevíme. Každý den se někdo na světě ptá: „Přijde to zítra? Vždyť to, co se kolem mě děje, přesně sedí na popis z Písma.“ Možná cítí úlevu, možná obrovský strach. Žil tak, jak to po něm Hospodin žádal? Udělal to, co měl udělat? Nepřehlédl člověka, který pro něj měl představovat Krista? Litoval dost toho, co udělal špatně, a byl dost vděčný za dary, které dostal?

Na „poslední den“ můžeme myslet pořád nebo občas nebo ho úplně vytěsnit. Můžeme ho chápat nejrůznějším způsobem. Těžko můžeme tvrdit, že nic takového nenastane. Na to se o něm v Bibli mluví trochu moc jednoznačně. Nějaký zásadní okamžik v našem příběhu bude. To, jak na něj budeme připraveni, bude mít vliv na to, co s námi bude dál. I kdyby to měl být jen pocit hanby, který nás polije ve chvíli, kdy si uvědomíme, co vše je nám odpuštěno. Pubertální postoj „Kdo hodně hřeší, tomu je hodně odpuštěno, takže hurá do dalšího dobrodružství“ většina lidí časem opustí a přikloní se k tomu, že nedovoleně spoléhat na Boží milosrdenství není dobrý nápad. Snad k tomu přispívá zkušenost s lidmi, kterým také jednoho dne dojde trpělivost, pokud nevidí spolupráci na druhé straně. A především fakt, že při takovém postoji - pokud jsme k sobě upřímní -, sami ze sebe moc dobrý pocit nemáme.

Otázka je, proč pán v dnešního podobenství rozdává úkoly a plnou moc a někam odjíždí. Slov, která vyjadřují Hospodinovu lásku k lidem, je v Písmu mnohem víc než těch o soudu. Kam tedy Pán spěchá? Musíme se s tím smířit? Nemůžeme místo zaškrtávání v seznamu úkolů skočit ke dveřím a říct „Nejezdi!“? A pokud musí odjet, nemůžeme si alespoň každý den zavolat? Třeba z jeho hlasu poznáme, že už se chystá na návrat.

Konec světa s hořícími domy a padajícími meteority, na který se tak rádi díváme v kině, pravděpodobně nezažijeme. Chvíle, kdy máme pocit, že Pán světa odjel a vypnul si telefon, známe naopak všichni. Dojem, že v našem nitru není tak docela dobře utřený prach, aby bylo vhodné přijímat návštěvu, pravděpodobně také. Na tom, jestli víc záleží na umytých oknech nebo vypraném prádle, se nemusíme shodnout. Nějakou aktivitu bychom ale vyvinout měli, i když možná máme někdy chuť to udělat, jak jsme zvyklí, totiž mávnout nad tím rukou, zamknout a jít na pivo.

 

 

Liturgické texty na 3.12.2023

1. neděle adventní

1. ČTENÍ Iz 63, 16b-17. 19b; 64, 2b-7
Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Ty, Hospodine, jsi náš otec, "náš vykupitel" je tvoje dávné jméno. Proč jsi nám dal, Hospodine, zbloudit z tvých cest, srdci dal ztvrdnout, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory.
    Sestoupil jsi, a před tvou tváří se rozplynuly hory.
    Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by Bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Zastáváš se těch, kdo jednají spravedlivě, kdo pamatují na tvé cesty.
    Hle, ty ses rozhněval, protože jsme hřešili, odedávna jsme žili nevěrně. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas.
    A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme - ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

Žl 80 (79), 2ac+3b. 15-16. 18-19 Odp.: 4
Odp.: Bože, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spasení.

Slyš, Izraelův pastýři, skvěj se září, ty, který trůníš nad cheruby, probuď svou sílu a přijď nás zachránit!
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Ať je tvá ruka nad mužem po tvé pravici, nad člověkem, kterého sis vychoval. Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 1, 3-9
Čekáme, až přijde náš Pán Ježíš Kristus.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.
    Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání. Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

EVANGELIUM Mk 13, 33-37
Bděte: nevíte, kdy při jde pán domu. Slova svatého evangelia podle Marka.
Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci, a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer, nebo o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte.
    Co říkám vám, říkám všem: Bděte!"