Na přelomu října a listopadu jsme s kamarádkou vyrazily na otočku do Kodaně. Jedná se o krásné město, ze kterého se navíc velmi snadno a rychle dostanete do švédského Malmö. Jelikož mám ráda severské země, tuhle návštěvu jsem si nemohla nechat ujít. Pokud hledáte inspiraci na rychlý výlet, zde je.
Odlétaly jsme v šest ráno z Prahy a zhruba za hodinu a půl jsme byly v Kodani. Na letišti jsme si ze stojanů vzaly mapy, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože v nich byly vyznačeny různé zajímavosti a díky tomu jsme objevily spoustu míst, na které bychom jinak nenarazily. V mapě navíc byly vyznačeny linky hromadné dopravy, což nám značně usnadnilo pohyb po městě.
Ubytované jsme byly poblíž stanice Nørreport, kam jelo z letiště přímé metro, takže jsme nemusely nikde složitě přesedat. Ubytování v centru za rozumnou cenu bylo sice vykoupeno nutností šlapat každý den do pátého patra, protože v domě nebyl výtah, ale stálo to za to. Bydlely jsme asi dvacet minut pěšky od centra, což by bylo super, kdyby nám většina dovolené nepropršela, kvůli čemuž jsme stejně poměrně často jezdily metrem. Kodaňské metro je velmi prostorné a čisté a na rozdíl od toho pražského jsem se tu cítila opravdu bezpečně a neměla pocit, že mě na každém rohu bude chtít někdo okrást. Zdejší vlaky jsou navíc samořídící, takže když sedíte úplně vepředu soupravy, máte pocit, že metro sami řídíte.
V sobotu jsme po brzkém vstávání a letu neměly příliš energie na prozkoumávání města, takže jsme se jen prošly v okolí našeho ubytování a navštívily botanickou zahradu Botanisk Have poblíž Nørreportu. Jelikož byl víkend, byla plná lidí navzdory ne úplně hezkému počasí. V Kodani se brzy stmívalo, takže jsme už v sedm večer měly pocit, že je hluboká noc, a šly jsme brzy spát, abychom byly připravené na následující dny.
Prozkoumávání Kodaně jsme zahájily v neděli, když jsme vyrazily na mši do kodaňské katedrály Panny Marie (Vor Frue Kirche). Můj předpoklad, že když je to katedrála a ještě k tomu katedrála Panny Marie, tak bude katolická, se ukázal jako mylný v okamžiku, kdy se u oltáře objevila farářka. A tak jsme se omylem zúčastnily luteránské bohoslužby. Katedrála je ovšem nádherná, i když naše gotické katedrály nepřipomíná ani zdaleka. Byla totiž zničena za napoleonských válek a znovu postavena v neoklasicistním stylu. Zdobí ji socha Ježíše a apoštolů od Bertela Thorvaldsena.
Nedělní plány nám překazil vytrvalý déšť a chladné počasí, takže jsme improvizovaly. Když jsme skrčené pod deštníky narazily na královskou gardu, která pochodovala k paláci na polední výměnu stráží, vydaly jsme se za ní. K paláci jsme dorazily celé mokré a byly svědkem toho, že se kvůli pochodující gardě nezastavuje doprava, ale vojáci čekají na přechodu na zelenou.
Z výměny palácové stráže jsem nebyla příliš nadšená a nebylo to jen ošklivým počasím a promoklým oblečením. Pokud je zrovna v paláci královna, výměnu doprovází ještě kapela, a v takové situaci se musí jednat o zajímavý zážitek. Královna ale byla pryč, takže výměna stráží byla taková nemastná, neslaná. Jelikož jsem viděla výměnu palácové stráže ve Stockholmu, kde mají kapelu každý den, Kodaň pro mě byla docela zklamání.
V obavách, abychom zbytek dovolené nepromarodily, jsme se vrátily na ubytování, zapnuly topení na maximum a začaly se sušit. V tu chvíli samozřejmě jako naschvál přestalo pršet.
Poblíž našeho ubytování se nacházela krytá tržnice Torvehallerne, která byla naším častým cílem za účelem ochutnávání dánské kuchyně. Zamilovaly jsme si smørrebrød, což jsou vlastně obložené chlebíčky. Šunku a vlašák jako v česku nečekejte. Tady dávají na chlebíčky sekanou, ryby nebo krevety.
Původně jsme měly v plánu v pondělí navštívit královský palác, ale podobně jako u nás jsou i v Kodani památky v pondělky zavřené, takže naše kroky místo toho vedly do Dánského národního akvária (Den Blå Planet). Akvárium bylo plné dětí, protože ve švédsku zrovna začaly podzimní prázdniny a z jihu Švédska je to do Kodaně opravdu kousek. Pohladily jsme si rejnoky, sáhly na mořskou hvězdici a kraba. Nejvíc nás ovšem uchvátilo obrovské akvárium se žraloky, želvami a rejnoky.
Z akvária jsme nezamířily přímo na metro, ale vydaly se podél pobřeží. Došly jsme do lázní (na koupaliště) Kastrup Søbad, kde se několik otužilců koupalo. Procházka pak pokračovala na pláž Amager Strandpark, která obzvlášť v létě musí být skvělým místem na koupání. Nás tam přivítal akorát studený vítr, ale za to tam byl klid a žádné davy.
Jelikož nám návštěva akvária zabrala méně času, než jsme předpokládaly, vyrazily jsme za sochou malé mořské víly, abychom využily celodenní jízdenku na metro a hezké počasí. Cestou tam jsme prošly pevnost Kastellet. Socha malé mořské víly je poměrně malá a v bezprostřední blízkosti pobřeží a permanentně obležená lidmi. Pokud máte smůlu, že sem navíc přijdete ve chvíli, kdy tu autobus vyhodí turisty, narváno tu bude ještě mnohem víc a na fotku si budete muset chvíli počkat. Je to ale jedna z věcí typických pro Kodaň, takže by byla škoda ji nenavštívit.
Jelikož jsme potřebovaly dohnat skluz způsobený nedělním deštěm, pokračovaly jsme ke kanálu Nyhavn, podél kterého se nachází ony slavné barevné domky typické pro Kodaň. Celé místo svým charakterem připomíná pražskou náplavku – spousta drahých restaurací a lidí.
Pondělí jsme zakončily na hřbitově Assistens Kirkegård ve čtvrti Nørrebro, kde je pohřbený Hans Christian Andersen, jehož nenápadný hrob jsme minuly a musely se k němu vracet. Kromě něj jsou na hřbitově pohřbení další slavní Dánové, ale my jsme z nich znaly už jen filozofa a teologa Sørena Kierkegaarda.
V úterý jsme zamířily do královského paláce Amalienborg. Zpřístupněné je pouze jedno křídlo a návštěvníci tu v prvním patře prochází jakýmsi skleněným tunelem, který vede skrz místnosti, a v druhém patře mají možnost vidět vystavená umělecká díla. Koupily jsme si společnou vstupenku pro návštěvu královského paláce a paláce Rosenborg Slot, který nás svou rozlohou a vybavením nadchl přece jen víc. V Rosenborgu jsme tak měly možnost vidět i královskou pokladnici, korunovační klenoty a další zajímavosti. Navíc jsme v Rosenborgu dostaly průvodce a jednotlivé místnosti tu byly očíslované, takže jsme si mohly přečíst, kde se nacházíme a co zajímavého zde je.
Jelikož v úterý opět pršelo, popojely jsme si metrem ke Kostelu našeho Spasitele (Vor Frelsers Kirke). Zajímavostí této stavby je vnější točité schodiště, které se vine podél hlavní věže. Z výšky 90 metrů je možné prohlédnout si Kodaň, ale kvůli špatnému počasí byla věž zavřená a kostel prázdný.
Den jsme zakončily cestou na hlavní nádraží, kde jsme si chtěly koupit lístky na vlak do švédského Malmö. Nabízené lístky na vlak na internetu se nám zdály podezřele předražené a nerady bychom narazily na nějakou turistickou past, proto jsme se rozhodly udělat to tak, jak by to udělali místní. Statečně jsme se popraly s automatem a získaly lístky jen proto, abychom vzápětí zjistily, že se nám jako nástupní stanice nevytiskl Nørreport, ale Kastrup/København City. Nezbývalo nám nic jiného než se vydat najít lidské zaměstnance a poprosit o radu, protože dvě zpáteční jízdenky nás stály dvanáct set celkem. Na přepážce jsme se dozvěděly, že máme lístky v pořádku, protože kodaňská hromadná doprava nefunguje na zastávky, ale na zóny. Zastávka, ze které jsme chtěly jet do Malmö, se nacházela v zóně Kastrup/København City. Do Malmö ale kromě vlaku jezdí i Flixbus a časově a finančně to vychází na stejno. My jsme akorát neměly koupené jízdenky dopředu, a tak už byly autobusy v rozumné časy vyprodané. Pokud se tedy nechcete trápit s kupováním jízdenek na vlak, můžete si je přes internet koupit na Flixbus.
Středeční cesta do Malmö začala půl hodinovým hledáním nástupiště a správného vlaku. Když jsme se konečně usadily a vyrazily, dojely jsme jednu zastávku na hlavní nádraží a ve vagónu se objevil průvodčí s dlouhým monologem v dánštině. Naštěstí tu všichni umí anglicky, takže nám ochotně přeložil, co se stalo. Porouchal se vlak a musíme si přestoupit na další. Kde najdeme další vlak jsme se nedozvěděly, a po tom, co jsme oběhly celé nádraží, jsme skončily na nástupišti, kde jsme o chvilku dřív vystoupily z porouchaného vlaku. Cesta do Malmö tak úspěšně mohla pokračovat.
Přejely jsme Öresundský most a dorazily do Švédska. V Malmö jsme se vyrazily podívat do pevnosti Malmöhus, ve které se nachází muzeum. Výstavu moderního umění jsme příliš ocenit nedokázaly, ale výstava o zdejší historii nás nadchla o poznání víc. Pokračovaly jsme procházkou v parku, který pevnost obklopuje, a pak vyrazily na náměstí a do kostela svatého Petra. Spoustu času jsme také věnovaly obíhání obchodů se suvenýry, protože jsem si odtud chtěla odvést hrnek se skřítky mumínky do sbírky. Neuspěla jsem.
Ačkoliv se jedná o třetí největší švédské město, Malmö příliš neoplývá historickými památkami a na každém kroku je tu patrný jeho průmyslový charakter. V přístavu jsme si aspoň vyfotily maják a ze supermarketu na nádraží jsem si odvážela batoh plný mých oblíbených švédských sušenek Kex a čokolády Marabou.
Ve čtvrtek nám přálo počasí, a tak jsme si udělaly klidnou procházku po místech, která jsme viděly v dešti v předchozí dny. Centrum Kodaně není příliš velké a dá se projít opravdu během chvilky. Daly jsme ještě jednu šanci výměně palácové stráže, ale královna byla pořád pryč, takže kapela nehrála. Znovu jsme si užily kanál Nyhavn a odtud přešly po mostě do městské části Christianshavn, kde se nachází čtvrť Christiania.
Christiania je alternativní svobodné území v Kodani a nedoporučuje se tam fotit, protože to místní považují za přestupek. Jen co jsme sem vstoupily, měly jsme pocit, že jsme se ocitly v jiném světě. Krásné kodaňské budovy vystřídaly rozpadlé domky a ledabyle stlučené boudy. Původně vojenský objekt kdysi zabrali squateři a squat je asi slovo, které zdejší prostředí vystihuje nejlépe. Pokusy o vyklizení této oblasti se setkaly s neúspěchem a jelikož je to oblíbený turistický cíl, Christiania pořád existuje. Všechno tu je zdobené graffiti a dalšími pokusy o umění a na barelech otočených dnem vzhůru se tu prodává tráva. Dokonce nám místní mladíci nabízeli slevu. Nechtěly jsme. Narazily jsme tu i na něco jako kavárnu, ale neměla jsem odvahu tady cokoliv konzumovat. Popravdě jsem byla nejspokojenější, když jsme odtud zmizely a vrátily se do civilizované části Kodaně.
Pátek pak byl ve znamení čekání na letadlo, které nám letělo až večer, ale město jsme měly prochozené a nechtělo se nám tahat kufry po památkách, takže jsme uklidily Airbnb a odjely na letiště, kde jsme si čekání na letadlo zkrátily kávou a punčovou rolkou. Brzký příjezd na letiště se ukázal jako dobrý nápad, protože bylo v pátek večer plné lidí a ve frontě na security check jsme strávily skoro hodinu. Celé to završila nutnost sundat si boty, protože jsem pípala v rámu, ale pak už nám nic nebránilo vyrazit domů.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.