Jde tu o mě, nebo o NĚJ?

„Můžete mě poslouchat? Já vím, jak se to má dělat, takže stačí, když se zařídíte podle toho, co vám řeknu.“ Někteří lidé jsou přesvědčeni, že bez nich svět nebude fungovat, jak má. Ostatní jsou zaslepení, málo informovaní, nešikovní, spoutaní vlastními špatnými vlastnostmi. Naštěstí Bůh poslal je, vyvolené muže (a občas i ženy), kteří všem ukážou tu jedinou správnou cestu. Pokud je tedy všichni za vyvolené uznají a budou je poslouchat.

V dnešních textech zaznívají slova muže a ženy. Napřed ženy. Vyvolené ženy, která o svém vyvolení ví. Jak by také nevěděla, napřed jí to přišel osobně oznámit anděl a teď už jí bývá po ránu trochu nevolno. S jejím sebepojetím to ovšem nic neudělalo: pořád se považuje za služebnici, za zcela nepatrnou služebnici, Hospodina za mocného a věci, které skrze ni Hospodin působí, za veliké. Pravda, když mluví se svou příbuznou, předvídá, že lidem přijde její role velkolepá a že neupadne v zapomenutí. Ona ale zůstává stranou a vzdává díky tomu, kdo se s láskou a milosrdenstvím obrací k lidem.

A pak muž. Stojí zabalený do kožešin na břehu řeky a máčí lidi do vody. Židé z Jeruzaléma za ním vyšlou kněze a levity. Copak ti vysílaní nebyli také židé? Dávalo by nám to smysl naopak, že kněží vyslali pár židů z Jeruzaléma. Nebo se chce naznačit, že mezi lidmi v Jeruzalémě byl kvůli Janovu počínání rozruch, který donutil kněze a levity jít zjistit, o co tu jde?

Výslech, který na břehu řeky následuje, trochu připomíná rozhovor banditů se Samem Hawkensem, jen s opačným znaménkem. Místo neustále opakovaného „Jó,“ Jan na všechno odpovídá „Ne.“

„Kdo jsi?“ „Ne (jsem)…“ „Co jsi? Eliáš?“ „Ne.“ „Jsi ten prorok?“ „Ne.“

Teprve po tom, co vymezil, kdo není, je ochoten mluvit o tom, co je. Hlas volajícího na poušti. Ne ten volající. Jen jeho hlas. Ne tělo, ne osoba, jen poselství. Když o chvíli později mluví o Mesiáši, zase se nedefinuje jako jeho posel nebo služebník. Zase jen řekne, co není: není hoden mu ani rozvázat řemínek u boty. Prostě: o mně nemluvte. Mluvte o tom, co říkám, hledejte toho, o kom mluvím. Jako bych tu nebyl.

Jan budil pozornost. Měl co říct. Dostal to za úkol od samotného Hospodina. A lidé se ho ptali, kam si ho mají zařadit. O tom, zda Jan bojoval s pokušením si svou roli užívat, nic nevíme. Byl to ovšem člověk. Pokud zdůrazňujeme lidské vlastnosti u Ježíše, není důvod se domnívat, že Jan byl lidských starostí ušetřen. Byl to chlap, který pro svůj úkol hodně obětoval. Opustil rodinu, postel a střechu nad hlavou. Maminku, která by mu uvařila teplou večeři. Stál po kolena ve vodě. Leda tak možnost legálně lidem nadávat a snažit se je přesvědčit, že mají žít lépe než dosud, mu mohla přinést trochu uspokojení. Nikdo by se nemohl divit, kdyby využil situace a odpověděl „Nejsem TEN prorok, ale dost významný prorok jsem.“ „Já jsem ten, koho seslal Hospodin, a aktuálně tu nikdo důležitější nemluví.“ Neříkal by nic, co by nebyla pravda. Jenže to neřekl.

Známe lidi, kteří si myslí, že jsou vyvolení, že je posílá Bůh, aby konečně lidem ukázali, co se po nich chce. Říkají důležité věci. Záleží jim na tom nejpodstatnějším, na Bohu a lidské cestě k němu. Známe ty, kdo pokušení neodolali, kdo se nevidí jako méně než služebníci (protože služebník by řemínky rozvazovat směl), ale jako proroci. Mluví a ukazují a tepou. Užívají si to. Vědí, že jsou chytří, vědí, že jsou vzdělaní, vědí, že jsou vtipní. A/nebo vědí, že mají ve společnosti roli, která je s napomínáním a s ukazováním cesty spojená. Nejsou jen hlasem, nejsou poslem, který odkazuje. Jsou to oni, kdo strhávají pozornost.

Buď patříme k jejich fanklubu – i Jan měl své obdivovatele, kteří byli odhodláni vážit cestu a snést jeho nevlídnou mluvu a nechat se zmáčet, protože věřili, že podstoupit to od Jana má smysl – nebo nás tím štvou. Můžeme Jana obdivovat, že tomuto pokušení odolal. Můžeme se pohoršovat nad těmi, kdo pokušení odolat neumějí. Nebo se můžeme zamyslet, zda k tomu sami nemáme tendenci, soustředit se víc na svou roli než na to, co máme ostatním přinést. Zda se na ni nesoustředíme u jiných, a neptáme se „Kdo jsi“, místo „Co mi říkáš?“ Zda neposloucháme víc ty s významnou rolí než komparsisty, i když mají také co říci. Jestli po zjištění, že někdo není TEN mesiáš, neodmítneme to, co nám nabízí, přestože je to také důležité. Pro lidi, kteří stáli na břehu Jordánu, to nebyl JEN křest vodou. Bylo to, co měli přijmout právě teď.

3. neděle adventní

1. ČTENÍ Iz 61, 1-2a. 10-11
Radostí jásám v Hospodinu.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
   Duch Pána, ( duch ) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto.
   Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.

Lk 1, 46-48a. 48b-50. 53-54 Odp.: Iz 61, l0b
Odp.: Můj duch jásá v mém Bohu!

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení,
Odp.
že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí.
Odp.
Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Sol 5, 16-24
Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři!
   Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte ( Bohu ). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši.
   Nezhášejte oheň Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.
   Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

EVANGELIUM Jan 1, 6-8. 19-28
Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte.

Slova svatého evangelia podle Jana.
   Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o tom světle.
   A toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem."
   "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne."
   Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?"
   Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš."
   Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?"
   Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.