Někdy člověk otevře Bibli a řekne si: „Jaj, to je tak aktuální! To tak skvěle mluví do dnešních dní!“ Pak si uvědomíme, že jsou věci, které řeší každá generace a jsou prostě obecně platné. Možná jen někdy korespondují s aktuálními titulky v novinách víc než jindy. Ježíšova slova o lidech, kteří se staví do role učitelů, ale svádějí druhé z cesty, patří mezi ně. Těžko se stane, že by nám neležel v žaludku někdo, na koho se ta slova dají vztáhnout. A, přiznejme si, nezáleží moc na tom, co učí, stačí, že s ním nesouhlasíme.

Zdroj: Flickr

Chudáci učitelé Zákona a farizeové. Ježíš na nich nenechá nit suchou. Hlavně ti farizeové mají smůlu – takové zajímavé jméno mají, to si říká o to, aby zlidovělo a dostalo se do slovní zásoby dalších jazyků. „Zachovávejte, co řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte!“ Teoreticky to zvládají, ale praxe jim moc nejde. A přitom se tváří, že nemají problém. Takže pokrytci. Farizeus - ten, kdo se tváří jako svatý, ale není. Měl všechno, co potřeboval, ale neuměl s tím pracovat. Něco nepochopil. Co ti učitelé a farizeové dělali tak blbě, když očividně věděli vše potřebné a snahu také měli? 

Ježíš jim vyčítá, že po druhých chtějí víc než sami po sobě. Možná nejde o víc úkolů, než sami plní, ale o to, že pro ostatní jsou tyto úkoly těžší. To, co jednomu nedělá problém, je pro druhého těžké břemeno, které ho připraví o všechnu sílu. Třeba zřeknutí se masa ve vybrané dny. Pokud někdo maso nerad (a ve školní jídelně zvracel, když ho nutili ho jíst), pro toho je vyhlášený půst od masa úlevou. Bude se vařit něco bezmasého a on bude moci jíst to, co ostatní, ne pouze přílohu se salátem. Pro člověka, který má maso rád, to tak snadné nebude. A někdo, kdo má fyzicky namáhavou práci, možná pocítí, že se mu síly neobnovují tak rychle, když je k večeři jen krupicová kaše. Účast na nedělní bohoslužbě je jiná pro člověka, který je rád mezi lidmi, rád zpívá a je ranní ptáče, a jiná pro někoho, kdo nesnáší větší množství lidí v uzavřeném prostoru, špatně slyší a má bolavé klouby, takže má na výběr sedět a cítit si hloupě, nebo si klekat a vstávat a trpět u toho. Takže když někdo staví na odiv, že on tedy opravdu nevynechá jedinou neděli, může to druhého zranit – on by také rád, kdyby měl stejné podmínky. Občas ale nenajde sílu ani fyzickou, ani psychickou. A ten, koho účast na bohoslužbách nic nestála, ho teď staví do role hříšníka.

Víme, jaká konkrétní pravidla z Bible vyvodila církev. Tedy z převážné většiny moudří muži v církvi. Ti, kteří se cítili být k tomuto úkolu povoláni. Které to táhlo víc tam než jinam. Možná by byl zajímavý experiment dát Písmo přečíst lidem, kteří ho neznají a neznají ani křesťany. Lidem, kteří se nacházejí v nejrůznějších životních situacích. Jaká pravidla pro život by tam našly malé děti? Jaká unavené maminky? Jaká těžce pracující muži? Jaká lidé osamělí, jaká lidé žijící ve velkých rodinách? Co by přišlo důležité stařenkám na konci života? Shodli by se, nebo by každý pochopil zapsaná slova trochu jinak? Objevili by tam to, co považují za typické pro křesťany ti, kdo je znají, tedy zákaz předmanželského sexu, nedělní bohoslužby, celibát pro faráře a povinnou zpověď? Nebo by jejich seznam pravidel byl úplně jiný? My už víme, k čemu máme dojít, ale zkusit se občas oprostit od toho, co nás učili, a číst Písmo s otevřeností k tomu, co nás přitom napadne, může přinést minimálně témata k přemýšlení.

Zpátky k chudákům farizeům. Hodně se snaží a chtějí být pokládáni za vzor. Milují, když je lidé považují za mistry, za učitele. Ježíš to komentuje výzvou, ať jeho následovníci nikomu mistře ani učiteli neříkají. A přidává zákaz používání slova otec. Ano, je jen jeden Mistr, Učitel a Otec. Ale jak si to Ježíš představuje? Jak máme říkat člověku, který nás zplodil? Jak tomu, který nás učí číst a psát? Jak tomu, který nás učí něco jiného, v čem sám vyniká? To je hezké, že jsme všichni bratři, ale jen s tím si nevystačíme. I ti komunisté říkali „soudruhu učiteli“ a ne jen „soudruhu“. Přece Ježíš nechtěl, aby děti neznaly své otce a aby nikdo nikoho nic neučil. Takový sociální experiment snad nevymyslel ani největší pedagogický šílenec. Také, přiznejme si, tato jednoznačná Ježíšova slova nikdy nikdo nezkusil zavést v obecnou platnost, a to některá pravidla, která bez zaváhání dodržujeme, takhle jednoznačně v Písmu nenajdeme. Bohužel, argument, že Ježíš myslel Mistry a Učitele a Otce duchovní, nám nepomůže. Právě duchovní autority tak s klidem nazýváme. 

„Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“ Učit druhého nemůže být špatné, vždyť Ježíš sám vysílá své učedníky učit. Je ovšem rozdíl učit a poučovat. Je rozdíl, jestli učím, abych naučil, nebo abych ukázal, že já mám na to druhé učit. „Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem.“ Je snadné ta slova přeházet. „Myslíš si něco jiného než já a učíš ostatní? Tedy se povyšuješ a špatně dopadneš!“ „Poslušně opakuješ, co říkám? Dostane se ti odměny.“ Nejsme si úplně jistí, jak to Ježíš myslel, ale můžeme přísahat, koho tím myslel. Zatímco člověku, s jehož názory souzníme, budeme bez ostychu říkat nejen Otče, ale i Mistře a Učiteli, a nebude nám připadat povýšený, i kdyby kynul z nejvyšší stavby světa, člověku, jehož názory jsou nám protivné, vyčteme i to, že někam dojel autem. Měl jet přece autobusem, jako ti nejchudší z nás, ne? Kde na to bere? Křesťan má všechny peníze rozdat a chodit pěšky!

Před těmi, kdo nakládají na druhé nesmyslná břemena, Ježíš varuje. Varuje před těmi, kdo si vybrali svou cestu a nutí ostatní, aby šli po té samé. Možná i před těmi, kdo vědí nejlíp, kdo smí učit a kdo ne. „Vy všichni jste bratři.“ Když se jeden z Jákobových synů vyvyšoval, skončil v jámě. Ale bratři, kteří ho tam shodili, skončili hůř.

 

 

31. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Mal 1,14b-2,2b.8-10
Sešli jste z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon.

Čtení z knihy proroka Malachiáše.
    Jsem mocný král - praví Hospodin zástupů - moje jméno je hrozné mezi národy. Nyní (platí) vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neuposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu - praví Hospodin zástupů - stihnu vás kletbou.
    Vy jste sešli z cesty, jste příčinou, že mnozí nedbají o Zákon, porušili jste smlouvu s Levim - praví Hospodin zástupů. Proto i já vás uvrhnu do ponížení a potupy přede vším lidem, poněvadž jste nezachovávali mé příkazy. Při udílení rad jste nebyli nestranní. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč jsme k sobě věrolomní, a tak znesvěcujeme smlouvu našich otců?

Žl 131 (130),1.2.3

Odp.
: Opatruj, Pane, mou duši ve svém pokojil Hospodine, mé srdce se nevypíná, nevyvyšují se mé oči, neženu se za velikými věcmi, pro mě nedostižnými.
Odp.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši jako dítě na matčině klíně; jako dítě, tak je má duše ve mně.
Odp.
Doufej, Izraeli, v Hospodina, nyní i navěky.
Odp.

2. ČTENÍ 1Sol 2,7b-9.13
Nejraději bychom vám odevzdali nejen Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři!
    Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti; tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili.
    Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium.
    A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží - vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.

EVANGELIUM Mt 23,1-12
Mluví, ale nejednají.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům:
    "Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagógách, mají rádi pozdravy na ulicích a když jim lidé říkají 'Mistře'.
    Vy však si nedávejte říkat 'mistr', jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno 'otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat 'učitel', jenom jeden je váš Učitel - Kristus.
    Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."