„Ty jsi tak pošetilá!“ můžeme říct kamarádce, která tvrdí, že její přítel sice aktuálně dost pije, ale slíbil, že určitě přestane, takže je všechno v pořádku. Pošetilý je ten, kdo jejímu drahému na to pití bude půjčovat v přesvědčení, že určitě dostane vše zpátky. Pošetilý je i člověk, který se vydá do vysokých hor v polobotkách a bez svačiny, protože vyběhnout támhle na kopec a zpátky, to přece zvládne za odpoledne, a vysměje se velké ceduli s varováním horské služby a pravidly pobytu v horách.

Zdroj: Flickr

Když Ježíš vypráví příběh o deseti pannách, které se vypravily do svatebního průvodu, rovnou pět z nich označí za moudré a pět za pošetilé. K tomu, abychom je tak označili sami, nám v podobenství něco chybí. Za pošetilého označujeme člověka, který má dost informací, ale bere je na lehkou váhu. Pošetilý člověk je člověk lehkovážný – to, co by měl považovat za podstatné, vážné, to zlehčuje. Kdyby tedy na začátku příběhu svatební koordinátor zval mladé dívky za družičky a kladl jim na srdce, že je třeba přijít včas, ale zároveň počítat s prostoji, a hodí se přinést si deku a dost oleje do zásoby, a pět družiček by řeklo „To je ale strachů, vždyť je teplo a moje lampička má dost velkou kapacitu, já s sebou žádné krámy navíc tahat nebudu,“ chápali bychom, proč jsou označeny za pošetilé. My ale o jejich motivaci nic nevíme. Mohly být roztržité a olej zapomenout doma, přestože měly dobrou vůli si ho přinést. Mohly být důvěřivé a spoléhat se na to, že ženich přijde brzy. Minimálně někteří z nás můžeme mít pro těch pět nešťastných družiček pochopení. Také často nemáme to, co máme mít – a že jsme se pětkrát vraceli od dveří a přihazovali do batohu to či ono na tom nic nemění. Vždycky nám něco chybí.

Dnešní žalm, kdyby se vyměnil adresát slov, by v klidu obstál jako milostná píseň. Dokonce dost odvážná milostná píseň. Po objektu lásky žízní duše a prahne tělo. I v noci na lůžku nemůže autor myslet na nikoho jiného. Touží ho spatřit, hledá ho. Ona to je milostná píseň. Jen adresátem není nějaký chlapec nebo dívka, ale samotný Pán světa. Pro žalmistu není nic důležitějšího než Hospodin, netouží po ničem než po setkání s ním. My máme většinou častěji podobnou zkušenost s pozemskými láskami než s láskou k Bohu. A pokud mezi námi je někdo, kdo to vnímá podobně jako žalmista, nemluví o tom veřejně – alespoň nepředpokládám, že tyto řádky čte nějaký kazatel amerického ražení. S touhou po někom ale zkušenost většinou máme. Myslíme na toho člověka a těšíme se na setkání. A podle své povahy se na to setkání buď snažíme pečlivě připravit, nebo spěcháme a nic neřešíme - podobně jako družičky z dnešního podobenství. Spěchaly uvítat ženicha a posloužit mu, jak velel obyčej. Možná je hnal obdiv k ženichovi, možná se především těšily na svatební hostinu, na kterou byly díky své službě zvány. (Proč my vlastně chodíme do kostela, nelžeme a přispíváme na charitativní sbírky? Z lásky k tomu, kdo miluje lidi, z touhy prožít věčnost v radosti, nebo především ze strachu, že zůstaneme před zavřenými dveřmi?)  Družičky dělaly, co uměly. Jen to polovině z nich nevyšlo.

Nevíme, co by se stalo, kdyby se prozíravé družičky s těmi neprozíravými rozdělily. Nevíme, jak by reagoval ženich, kdyby tam ty nepřipravené stály bez hořících lamp a zkusily mu na počest zazpívat nebo zatančit. Víme, že je nezachránilo, když se svou situaci pokusily vyřešit cestou ke kupcům. Sice získaly to, co potřebovaly, ale propásly důležitý okamžik. Ten, s kým se měly setkat, prošel a dveře se zavřely.

Komentáře se neshodují, co v našem životě má představovat olej, který ubývá a nejde se o něj rozdělit. Nevíme, jestli jde něčím nahradit. Zcela jednoznačně ale z příběhu zaznívá, jak nebezpečné je odvrátit zrak a začít víc řešit to, co jsme dostali za úkol, než to, proč jsme to jako svůj úkol přijali. To podstatné je setkání. Jak velký problém bude, když ve chvíli setkání nebudeme správně disponováni, s jistotou nevíme. Podle dnešního textu ovšem dost riskujeme, jestliže budeme věnovat větší pozornost své připravenosti než radosti z nadcházejícího setkání.

 

 

Liturgické texty na 12.11.2023

32. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Mdr 6,12-16
Moudrost se dává nalézt těmi, kdo ji hledají.

Čtení z knihy Moudrosti.
    Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.
    Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří.
    Myslet totiž na ni je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.
    Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Žl 63 (62), 2.3-4.5-6.7-8 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo, jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě. Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Kdykoli na tebe vzpomenu na svém lůžku, v nočních hodinách budu na tebe myslet. Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám.
Odp.

2. ČTENÍ 1Sol 4,13-18
S Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnulí ve spojení s ním.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
    Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, věříme také, že s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví.
    Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří do té chvíle zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.

EVANGELIUM Mt 25,1-13
Ženich je tady! Jděte mu naproti!

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
    Uprostřed noci se strhl křik: 'Ženich je tady! Jděte mu naproti!' Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: 'Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.' Ale prozíravé odpověděly: 'Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.'
    Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: 'Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: 'Amen, pravím vám: Neznám vás.'
    Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu."