„Že se Pána Boha nebojíš!“ ve smyslu „Tohle se nesmí dělat! Za to tě Pán Bůh potrestá! Přijdeš do pekla!“ vám vaše babička už nejspíš neřekne, ale jí to její babička pravděpodobně říkala. Strach jako motivace k dobrému jednání. Člověk se bojí zubaře, u kterého trpí pár desítek minut a je to prevence bolesti mnohem větší, tím méně se mu chce riskovat věčný pláč a skřípění zubů. To si radši odřeknu nezávazné vztahy a k sousedovi na hrušky taky nepolezu, nestojí mi to za tmu nebo oslňující světlo od ohňů nebo co že to vlastně na hříšníky po smrti čeká.

Zdroj: Flickr

Vždyť se to zpívá i v dnešním žalmu: „Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.“ Je to tedy trochu zvláštní, protože že by strach způsoboval pocit blaženosti, to se nám nezdá. Ale asi lepší trochu mrazení v zádech teď než to mučeníčko potom. Nepříjemný pocit za živa je zřejmě blaho proti tomu, co čeká ty, kdo se teď nebojí.

Bázeň a strach ovšem není totéž. Obzvlášť bázeň ve spojení s Hospodinem. Vzpomeneme si, jak jsme se cítili, když jsme měli jít prvně do velkého divadla nebo když jsme se měli setkat s někým význačným, koho jsme dosud osobně neznali? Trochu se nám chvěla kolena, ale zároveň jsme se těšili. Výstižnější slovo by bylo asi respekt, případně úcta. Uvědomuju si, že to, co mě čeká, je velké, přesahuje mě to, ale zároveň vím, že to je pro mě pozitivní, přínosné. Nerad bych to pokazil a přitom vím, že to nemám tak docela v rukou.

Bát se Hospodina neznamená mít strach. Právě proto, že se Adam s Evou Hospodina nebáli, měli z něj později strach a schovávali se před ním. Kdyby ho respektovali a měli úctu k jeho pravidlům, nemuseli by mít hrůzu ze setkání s ním. Bázeň nevede člověka k útěku, ale naopak budí radost a vděčnost z blízkosti. I žalm vysvětluje slovo „bát se“ jako „kráčet po Hospodinových cestách“. Adam a Jonáš měli strach a utíkali. Abraham nebo Mojžíš také nebyli neohrožení hrdinové a leckdy se jim asi nespalo dobře při pomyšlení na úkoly, které jim Hospodin dával, ale věřili, že má smysl ho poslechnout. Respektovali jeho svrchovanost.

V dnešním evangeliu dává pán úkoly třem služebníkům. Následující děj je ovšem nevyrovnaný. Čekali bychom, že se každý služebník zachová jinak, nebo že se zachovají všichni stejně, ale vlivem okolností to jinak dopadne. Chybí nám příběh služebníka, který se se svěřenými penězi (a že to nebylo málo peněz, sám by si tolik nikdy nenašetřil) pustil do podnikání, ale měl smůlu a přišel o vše. Chybí nám služebník marnotratný, který, jakmile za pánem zapadnou dveře, vyrazí do heren a hospod a veškeré bohatství promarní za své radovánky. Nemluví se o člověku, který se celou dobu usilovně dřel, ale povedlo se mu získat jen o něco víc, než kolik dostal, možná i trochu prodělal. S takovými muži bychom se dokázali lépe ztotožnit. Nejsme dost pyšní, abychom si mysleli, že všechny dary měníme na dvojnásobek, ale zase že bychom nedělali vůbec nic?

Musíme pracovat s tím, co máme – jak u svých obdarování, tak v textech Písma. A tak tu máme dva úspěšné podnikatele, kteří se nebáli riskovat s tím, co jim bylo svěřeno, a byli velmi úspěšní. A jednoho, kterého ochromil strach a své hřivny zakopal. Dostali jsme mnohé jako jednotlivci i jako církev. I když každý jednotlivě můžeme mít pocit, že víme, co po nás Hospodin chce, v celku se na tom neshodneme. A v tu chvíli se zdá být Pán daleko, nerozsoudí nás. Máme najít ideální stav a ten pečlivě chránit? Máme se bezstarostně vrhnout do světa a rozhazovat, nedbat na hlas z dálky, že perly se sviním neházejí? Máme každé svěřené slovo rozmnožit na tisíce, které ho vysvětlují?

Možná je důvod, proč v příběhu chybí služebníci, které o svěřený kapitál přišli. Ti odvážní ho rozmnožili, ti ustrašení ho nevyužili. Další scénáře chybí, protože není možné, aby se dary od pána – tedy Pána – ztratily. Lidé, kteří se jich chopí s radostnou vděčností, s nimi dokáží veliké věci. Kdo se nechá ochromit strachem, ten vnímá Pána jako tvrdého, pečlivě hlídá, co je Pánovo a co už ne, a bojí se mu předložit něco navíc. Za věrné jsou označeni nikoli ustrašení konzervátoři stávajícího, ale ti, kdo riskují, aby umožnili zisk. Blíž nejen k Hospodinu, ale k i jeho stvoření nás vede bázeň a úcta; ty pomáhají vytvářet plodné vztahy. To, co nám může pokazit naši sebelepší snahu, je strach. Strach nikdy nemůže být správným motivem pro konání dobrých věcí - protože strach ochromuje, strach nám brání být tvůrčí, brání nám vykročit a nabízet. Strach nám umožní leda konzervovat a chránit, nikoli sdílet a nechat vzkvétat.

 

 

33. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Př 31,10-13.19-20.30-31
Pracuje radostnou rukou.

Čtení z knihy Přísloví.
    Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu, po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou.
    Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi. Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.

Žl 128 (127), 1-2.3.4-5 Odp.: 1a
Odp.: Blaze každému, kdo se bojí Hospodina.

Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře.
Odp.
Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu.
Odp.
Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života.
Odp.

2. ČTENÍ 1Sol 5,1-6
Aby vás den Páně nepřekvapil jako zloděj.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci.
    Až budou lidé říkat: "Je pokoj a bezpečí", tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci jim uniknout. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a dne, noc ani tma nemá nad vámi právo!
    Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

EVANGELIUM Mt 25,14-30
Málo jsi spravoval věrně, pojď se radovat se svým pánem.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Jeden člověk se chystal na cesty: zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval. Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, podnikavě jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi jámu a peníze svého pána ukryl.
    Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování. Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: 'Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle - dalších pět jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: 'Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle - další dvě jsem vydělal.' Pán mu řekl: 'Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.'
    Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: 'Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.'
    Pán mu odpověděl: 'Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků, a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno, a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů."