Snad každý chceme být pro někoho jedinečný, chceme, aby si nás někdo vybral, miloval nás, staral se o nás, cítil se za nás odpovědný a byl na nás hrdý. Rodiče, partner, ale klidně i v určitém smyslu šéf v práci - přece si zasloužíme výsadní postavení. Někdy je ale přemíra pozornosti nepříjemná. Něco se od nás čeká, nároky jsou velké a můžeme mít pocit, že výhody plynoucí z přízně to nevyváží. A někdy být vyvolený znamená hlavně ty nároky - a výhody nejsou tak zřetelné. V Šumaři na střeše se ptá Tovje Hospodina značně výmluvně: „Já vím, že jsme vyvolený národ, ale nemohl by sis někdy, alespoň na chvilku, vyvolit někoho jiného?“

Zdroj: Flickr

Obraz vinice, obehnané zdí, která poskytuje bezpečí, o kterou se někdo stará a těší se na její plody, jak se o ní mluví v dnešním prvním čtení, je krásný a hřeje u srdce. Obraz hospodáře, který vinici, když nesplnila očekávání, rozboří a odepře jí déšť, je strašný. Proč by to měl dělat? Copak čekal, že v té zkáze plody ponese? Není to zbytečná námaha, pokud už svou snahu vzdal? Proč ji nemohl jen opustit, proč ji musel tak trestat?

Dnešní evangelium se k tomuto obrazu vrací, ale tím, kdo nesplnil očekávání, nejsou vinné keře, ale správcové, kteří se měli o vinici starat a hospodáři odvádět část zisku. Nepíše se nic o tom, že by vinice nenesla plody. Teoreticky by to mohl být důvod, proč správci služebníky, kteří si přijeli pro výtěžek vinice, zbili, případně zabili – nechtěli, aby se přišlo na to, že se o vinici nestarali dobře a ta zplaněla. Jenže to by posléze nezabili syna majitele v naději, že jim vinice zůstane ve vlastnictví. Copak by stáli o neplodnou vinici? Takže ve vinici tentokrát problém nejspíš nebyl, očekávání nenaplnili jen správcové. Pak je ovšem překvapivý Ježíšův závěr, že království Boží bude odňato celému národu a bude dáno národu jinému, který ponese lepší ovoce. Copak může stromek vinné révy za to, že se o něj stará chamtivec a násilník? Proč by měl být trestán za chyby někoho jiného? Pokud si Ježíš vyřizoval účty s určitou skupinou učitelů, nemohl se na ně prostě zřítit chrám nebo na ně nemohl Ježíš seslat malomocenství?

Obvyklý výklad praví, že izraelský národ Ježíše neuznal za mesiáše, a proto mu byla odebrána zaslíbení a dána zbytku světa. Jenže co by se tedy stalo, kdyby židé Ježíše přijali? Kdyby někdo z velekněží řekl „Ten chlap mluví rozumně, proti Římanům očividně nic neplánuje, toho si obhájíme.“? Znamenalo by to, že by zůstal jeden vyvolený národ a zbytek světa by byl jen jeho kulisou?  Nebo by později přišel nějaký prorok a řekl: „Vždycky budete první, ale vezměte do party i ten zbytek.“?

Čas od času je slyšet zoufalý nesouhlas, když někdo začne číst poprvé Bibli jako knížku a dostane se k vyvražďování národů na rozkaz Hospodinův. Jak je možné někomu žehnat tím, že zahubím jiného? Jak k tomu ty národy přijdou, ptají se lidé, kteří neslyšeli výklad v kostele dřív, než vzali do ruky knihu. Občas se ale ptají i ti, kdo ho slyšeli. Citlivé srdce moderního člověka nechce něco takového číst ani jako příběh. Dobrý Bůh má svou dobrotu projevovat jinak než vyvražďováním národů, které ho nemohly ctít, protože se jim nedal poznat.

A jak mohli židé, kterým bylo po staletí sousedy hledajícími záminku předhazováno, že zabili Pána Ježíše, za to, že Ježíš a jeho evangelium nenalezli obecné přijetí? Když chtěl Hospodin vyhladit Sodomu, stačilo by mu deset spravedlivých, aby to neudělal. Kolem Ježíše bylo dvanáct apoštolů a zástupy dalších následovníků. Proč to nestačilo? Proč by měl být národ potrestán za to, že se někdo bál problémů? Někdo, kdo se opravdu snažil plnit celým životem Boží vůli, snažil se, aby tak jednal i celý národ, jen něco správně nepochopil? Otázky, na které se těžko hledá odpověď – a když se najde, příště nemusí stačit.

Někdy se cítíme být vyvolení, vnímáme Boží péči o nás a jsme si jisti, že se to na našich životech projevuje. Jindy máme pocit, že se od nás Hospodin odvrátil, že jsme vydáni na milost a nemilost krutému světu, a nechápeme, jaký je smysl těchto těžkých zkoušek. Židovské i křesťanské společenství dokazují, že i v dobách nepřízně dokázala vydávat dobré plody a předat dalším generacím tu zvěst, která jim byla svěřena. V dobách obecné nepřízně byli jednotlivci, kteří se cítili být přijati, a v dobách klidných a požehnaných byli jednotlivci, kteří se cítili ztracení. Hledat, kdo a čím co způsobil, poskytne vždy jen krátkodobou odpověď pouze pro někoho. Průpovídky, že „koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje“, mohou stejně utěšit, jako přivést k zoufalství. Někdo umí žít jen v dobrých podmínkách a jiný začíná fungovat až pod tlakem. Naší nadějí může být, že i když Bible mluví o národech jako nositelích vůle a zodpovědnosti a Hospodin v ní trestá národ za činy jedince, kterému sám zatvrdil srdce, ta hlavní zvěst je v Hospodinových pokynech pro nás, v pokynech, jak pečovat o vdovy a sirotky, v právech pro místní i pro cizince. V konkrétních přikázáních nás nevede ani k pýše, ani k zahanbení, ale k zodpovědnosti. Já jsem zodpovědný za tebe, ty jsi zodpovědný za mne. Tam, kde mezi námi vznikne láskyplný vztah, je s námi Bůh. O Boží přízni nesvědčí to, že máme teplou postel za dveřmi vlastního bytu, jako nesvědčí o jeho zavržení, když ji nemáme. To, co nám Hospodin dává, pokud o to prosíme, a co nás může provést dobami dobrými i zlými, je pokoj srdce. Pokoj, který vzniká, když víme, že jsme pro lidi kolem sebe udělali vše, co jsme mohli. Pokoj, který nás uchrání - a který sami máme chránit - před strachem, že za činy své nebo někoho druhého zasloužíme trest, že naši správci nebo naši svěřenci něco podstatného nepochopili, že je všechno špatně a naše hradby padají k zemi. Strach je špatný rádce. My jsme v první řadě odpovědni za náš vztah s Hospodinem a ničím, co se děje okolo, bychom si ho neměli nechat pokazit.

 

 

27. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 5,1-7
Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Zazpívám ( píseň ) svého přítele, píseň svého miláčka o jeho vinici. Vinici měl můj přítel na úrodném svahu.
    Okopal ji, očistil od kamení, osázel ji ušlechtilou révou. Uprostřed postavil věž, i lis v ní vyhloubil: čekal, že ponese hrozny, ona však plodila pláňata.
    Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma, judští mužové, suďte mezi mnou a mou vinicí!
    Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem? Když jsem čekal, že ponese hrozny, proč přinesla plané plody?
    Ted' vám ukážu, co udělám své vinici: odstraním její plot, že bude pastviskem, rozbořím její zeď, že ji rozšlapou. Udělám z ní pustinu, nebude ořezána ani okopána, vzroste v trní a hloží. Mrakům dám příkaz, aby ji neskropily deštěm.
    Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele, Judovci - jeho milou sazenicí.
    Čekal spravedlnost, a hle - nepravost, (čekal) právo, a hle - bezpráví!


ŽI 80 (79), 9+12. 13-14. 15-18. 19-20 Odp.: Iz 5, 7a
Odp.: Dům Izraele je vinicí Páně.

Révu z Egypta jsi přenesl, Bože, vyhnals pohany a zasadils ji. Vyhnala své ratolesti až k moři a své úponky až k Řece.
Odp.
Proč jsi dal strhnout její ohradu? Všichni ji obírají, kdo chodí kolem. Pustoší ji kanec z lesa a polní zvěř ji spásá.
Odp.
Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! Ochraňuj, co tvá pravice zasadila, výhonek, který sis vypěstoval!
Odp.
Už od tebe neustoupíme, zachovej nás naživu, a budeme velebit tvé jméno. Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.
Odp.

2. ČTENÍ Flp 4,6-9
Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři!
    O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.
    Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

EVANGELIUM Mt 21,33-43
Vinici pronajme jiným vinařům.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Ježíš řekl velekněžím a starším lidu:
    "Poslyšte toto podobenství: Byl jeden hospodář a ten vysázel vinici. Obehnal ji plotem, vykopal v ní jámu pro lis a vystavěl strážní věž, pronajal ji vinařům a vydal se na cesty. Když se přiblížilo vinobraní, poslal k vinařům své služebníky vyzvednout z ní výtěžek. Ale vinaři jeho služebníky popadli, jednoho zbili, druhého zabili, třetího ukamenovali. (Hospodář) poslal tedy jiné služebníky, ještě ve větším počtu než poprvé, ale naložili s nimi zrovna tak.
    Naposled k nim poslal svého syna; myslel si: 'Na mého syna budou mít ohled.'
    Když však vinaři uviděli syna, řekli si mezi sebou: 'To je dědic. Pojďte, zabijme ho, a jeho dědictví bude naše!' A popadli ho, vyhnali ven z vinice a zabili. Až pak přijde pán té vinice, co asi s těmi vinaři udělá?"
    Odpověděli mu: "Krutě ty zlosyny zahubí a svou vinici pronajme jiným vinařům, kteří mu budou ve svůj čas odvádět výtěžek."
    Ježíš jim řekl: "Nečetli jste nikdy v Písmě: 'Kámen, který stavitelé odvrhli, stal se kvádrem nárožním. Učinil to Pán a v našich očích je to podivuhodné?' Proto vám říkám: Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce."