„Sorry, zítra opravdu nemůžu, mám děsnej stres v práci, chápeš,“ slyšíme všude okolo a sami to často říkáme. „Teď to nejde, doma je spousta práce, umýt okna a učit se s dětma, Víťa už zase donesl trojku.“ Volíme si priority a něco se nám do našeho programu nevejde. Kafe nebo pivo s kamarády, výlet se spřátelenou rodinou, návštěva tetičky, pomoc bývalému spolužákovi s rekonstrukcí koupelny, telefonát se smutnou kolegyní… Máme rozum a umíme ho používat. Den má dvacet čtyři hodin a naše síly jsou omezené. Musíme si zvolit, co se pokusíme stihnout a o co se ani snažit nebudeme.

Zdroj: Flickr

Král chystá svatbu svého syna. Být přítomen takovému okamžiku je prestižní záležitost. Nejenže se člověk určitě dobře nají a zatančí si, ale potvrdí svou společenskou pozici, ostatní důležití lidé ho uvidí, budou ho brát vážně, možná se tam seznámí s někým, kdo mu bude moci být později nápomocen… A to nemluvíme o všech drbech, které se tam bude možno dozvědět. Být pozván na svatbu králova syna je čest. Odmítnout pozvání je opovážlivé.

Přesto pozvaní odmítnou přijít. Vzhledem k dalšímu dění je možné, že král neměl v zemi všeobecnou podporu a lidé nechtěli riskovat jednoznačné přihlášení se k němu. Možná očekávali, že by z toho mohli mít problémy, snad by to pohněvalo někoho jiného, kdo byl ve hře, snad někoho, kdo nebyl pozván. Každopádně vyhodnotili, že bude lepší pozvání odmítnout.

Král pošle své posly s pozvánkou podruhé. I nyní se najdou lidé, kteří na svatbu odmítnou přijít. Mají pro to rozumné důvody. Mají svou práci a nesou velkou odpovědnost. Pozvaní na královskou svatbu nejsou podomní prodejci nebo drobní rolníci. Pokud se omlouvají pracovními povinnostmi, asi jde o velké obchody a důležitou práci na poli, kterou je třeba zkontrolovat, a jestliže říkají, že jim pracovní povinnosti účast na svatební hostině neumožňují, lze si představit, že jim něco objektivně brání přijít.

Další pozvaní dají přímo najevo, o si o pozvání myslí. Nejsou žádní královi přátelé a chtějí, aby to bylo všem jasné. Posly zmučí a zabijí. Zřejmě chtějí na někoho udělat dojem, protože jinak by stačilo poslům nepopřát sluchu. Tihle pozvaní si dávají záležet, aby se hostitel i všichni ostatní dozvěděli, že s tímhle králem nejsou přátelé. Že jsou spíš nepřátelé. Pokud ovšem čekali, že jim někdo zatleská a jejich jednoznačné vyjádření ocení, přepočítali se. Jestli někdo tleskal, Ježíšovi to nestálo za zmínku. Zato dodal, co se s nimi stalo: král je pomocí své armády smetl z povrchu zemského.

Synova svatba je připravena a původně plánovaní hosté se dělí na zaneprázdněné a mrtvé. Svatební hostina bez hostů by ovšem byla smutná. A tak král vysílá další posly a zve ty, které původně pozvat neplánoval. Už nevybírá, jestli jsou to ti nejdůležitější lidé z národa, jestli si pozvání zasloužili nebo jestli se mají jak odvděčit. Pozváni jsou všichni, dobří i zlí. Pozváni ano, ale překvapivě ne vítáni. Ti, kteří nepochopili, kým a kam jsou zváni, vítáni nejsou. Možná bylo pozvání nečekané, možná přišlo prvně v životě a dotyční neměli správné vybavení. Většina ale stihla správně zareagovat. Snad si umyli tvář a nohy, snad se převlékli do čistých šatů, snad jen připnuli myrtu na to, co na sobě měli. Někdo si tu práci nedal. Dával najevo, že si ji dát nechce. Ostatní to zvládli, on ne. Neříká se, proč nevypadal jako svatebčan. Ani on sám nepodá vysvětlení. Je někde, kde být neplánoval, pozvání sice neodmítl, ale ani se nechová jako host. Stačí chvíle, a když si ho všimne král, dotyčný je najednou venku a končí stejně jako ti, kteří povraždili posly.

Co z toho plyne pro nás? Že nás může překvapit smrt nepřipravené a že z toho pro nás může vzejít něco nepříjemného, takže máme vstávat i usínat s myšlenkou na svůj konec, protože sice nevíme kdy, ale můžeme si být naprosto jisti, že tohle pozvání jednou přijde? Nebo, když se mluví o svatbě a ne o soudu, že máme chodit do kostela a věnovat dění tam alespoň trochu pozornosti, neúčastnit se jen proto, že se to tak dělá, neodsedět si to, abychom splnili povinnost? Pod biblickou svatební oslavou je možné si v našich životech představit leccos. Podstatné je, že je to něco, kam nás zve panovník. Říká nám, že naše účast je na místě, že dává smysl. My ovšem máme své životy, své plány, své priority. Snadno tak dojdeme k závěru, že oslava může proběhnout bez nás, vždyť bychom leda ujedli z hostiny, vlastně mohou být rádi, když se omluvíme. A jestli se necháme přesvědčit, dáváme najevo, že víme, že naše povinnosti jsou jinde, že bychom zrovna teď měli dělat to či ono, co je objektivně důležité. Nikdo za nás nerozhodne, co je v danou chvíli to podstatné, zda se máme raději věnovat rodině, práci, nebo přátelům, zda máme zodpovědně studovat, nebo jestli někde pomáhat jako dobrovolníci, zda noční telefonát s někým, kdo má trable, je nezodpovědnost, nebo to může být záchrana života. Víme ovšem, že když už se rozhodneme pozvání k nějakému setkání přijmout, máme ho přijmout zcela, být opravdu s tím, kdo sedí proti nám. Vždyť Bůh je v každém z nás, v každém setkání s druhým člověkem nás zve k setkání se sebou, se svým Synem. Nejen kratičká chvíle v neděli dopoledne má být radostnou oslavou setkání s Králem, má jí být každé naše setkání – skutečně každé, protože král zve přece dobré i zlé. Nechovat se při hostině jako na svatbě proto, že někteří svatebčané si pozvání rozhodně nezaslouží, není slušné a vůči hostiteli je to urážlivé. Jsme svatební hosté, a ti musí zachovat dekorum, i kdyby jim někdo zvracel na boty. Na vyhazování za dveře těch, kdo nerespektují pravidla, má hostitel svoje lidi. A tak je na nás, zda se necháme strhnout svými povinnostmi nebo strachem, aby nás někdo nepokládal za pošetilé, když se chováme s úctou k nehodným, nebo jestli dokážeme-li vnímat v druhých hosty pozvané k oslavě bez ohledu na to, za jak moc špatné je považujeme a jak moc nám záleží na tom, aby všichni věděli, že mezi ně nepatříme. 

 

 

28. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 25,6-l0a
Hospodin vystrojí hostinu a setře slzy z každé tváře.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína.
    Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme na celé zemi hanbu svého lidu, neboť Hospodin to pravil.
    V ten čas se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře."

Žl 23 (22), 1-3a. 3b-4. 5-8 Odp.: 6cd
Odp.: Smím přebývat v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ Flp 4,12-14.19-20
Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři!
    Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení.
    A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat. Bohu, našemu Otci, bud' sláva na věčné věky! Amen.

EVANGELIUM Mt 22,1-14
Pozvěte na svatbu, koho najdete.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Ježíš mluvil k velekněžím a starším lidu v podobenstvích:
    "Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal služebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtěli přijít.
    Poslal znovu jiné služebníky se vzkazem: 'Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraženi, všechno je připraveno, pojďte na svatbu!' Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho služebníky, ztýrali je a zabili.
    Krále to rozhněvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. Potom řekl svým služebníkům: 'Svatební hostina je sice připravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jděte proto na rozcestí a pozvěte na svatbu, koho najdete.' Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které našli, zlé i dobré, takže svatební síň byla plná hostí.
    Když vstoupil král podívat se na hosty, uviděl tam člověka, který neměl na sobě svatební šaty. Řekl mu: 'Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?' On se nezmohl na slovo. Tu řekl král sloužícím: 'Svažte mu ruce i nohy a vyhoďte ho ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'
    Mnoho je totiž povolaných, ale málo vyvolených."