Málokterý řád je vnímán tak rozmanitě jako jezuité. Rozhodně je proč jejich dílo obdivovat, ale celou dobu je provází také nepochopení a nepřátelství okolí. Dokonce byl jejich řád papežem zrušen - ale definitivní rozhodnutí se ukázalo asi tak trvalé, jako věčné časy se Sovětským svazem, a jezuité, kteří zákaz přečkali v nekatolických zemích, se zase vrátili do svých škol a dalších míst působnosti. Tento týden, 23. září, budou čeští jezuité slavit čtyři sta let existence České provincie Tovaryšstva Ježíšova. Co za tu dobu stihli a co dělají teď - třeba v rámci VKH - nám řekl P. Petr Havlíček SJ.

Zdroj: Misionář Karel Slavíček: Český jezuita na dvoře čínského císaře | Lidé a Země (lideazeme.cz)

V těchto dnech si připomínáme čtyřsté výročí založení České provincie Tovaryšstva Ježíšova. Pro české jezuity je to důvod k oslavě, ale mnoho Čechů ještě nepřekonalo komunisty propagovaný pohled na tento řád, a i literaturu nijak nemilující lidé umí odříkat slova Karla Havlíčka Borovského: „Českých knížek hubitelé lítí: / plesnivina, moli, jezoviti.“ Ovlivňuje tenhle postoj některých Čechů dnešní jezuity, nebo jsou to uzavřené a nepotkávající se bubliny?

Domnívám se, že to už je dávno uzavřená kapitola. Asi záleží na generaci, se kterou se člověk potká, ale mladším lidem, myslím, ta říkanka K. H. Borovského už dnes nic moc neříká. Pro většinu lidí jsme spíš neviditelní, už i proto, že nenosíme hábit :-) anebo že nás v Česku není nějak extra moc - jsme nejmenší jezuitská provincie na světě. Jestli je nějaký jezuita dnes skutečně vidět, tak je to papež František. Ale hodně Čechů stejně asi neví, že patří k našemu řádu. 

Jestli nás české jezuity něco ovlivňuje, tak je to spíš vědomí, že nepatříme ke vlivovým skupinám ani v české společnosti ani v české církvi.

Podle toho, co se moje děti učí ve škole, bych na tu uzavřenou kapitolu příliš nespoléhala. Učebnice se za třicet let změnily jen co do formátu a počtu barevných obrázků. A televize se s osvětou také nepřetrhne. Ale nechme si naději a pusťme se do osvěty. Co jezuity před čtyřmi sty lety do Čech přivedlo a jak byli přijati?

První jezuité přišli do Čech už mnohem dřív - ještě za života sv. Ignáce v roce 1556. Takže si nepřipomínáme 400 let od jejich příchodu, ale od vzniku provincie, tedy organizačního osamostatnění od rakouské provincie, pod kterou do roku 1623 jezuité v českých zemích spadali.

Když v roce 1556 jezuité přišli do Prahy, bylo jich dvanáct jako apoštolů a většinou byli z německy hovořících zemí, z Belgie a Nizozemí. Zároveň se ale v tu samou domu už v Římě připravovali na návrat do země první mladí čeští jezuité. Do Čech přišli s podporou panovníka císaře Ferdinanda I. a pražské kapituly, aby posílili katolickou menšinu v zemi. Z počátku je mnozí považovali za nevítané vetřelce - přišli do země s nekatolickou většinou obyvatel. Hned ale začali vyučovat a jejich škola (dnešní Klementinum) rostla, takže do ní posílali své syny i nekatolíci. Brzy byly založeny jezuitské komunity (koleje) i v další městech, jako třeba Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Chomutov, Olomouc, Brno.

V roce 1623 při vzniku české provincie už tu měli jezuité dvanáct řeholních domů a 275 členů. To už byla jiná společenský situace, bylo po bitvě na Bílé Hoře a po popravě organizátorů stavovského povstání, začínala státem řízená rekatolizace. Byla také třicetiletá válka. Přesto právě v té době vzniká nejvíce dalších jezuitských kolejí, takže skoro v každém důležitém městě v jednotlivých krajích měli jezuité své působiště, tzn. kostel a školu.

Ve známé scéně ze Života Briana se praví, že Římané nám nedali nic, kromě… Kdybychom takhle chtěli zhodnotit jezuity, co jsou ty hlavní zářezy, které udělali do české kultury, vzdělanosti a náboženského života? Co jim nemůže upřít ani nejzavilejší antikatolík?

V barokní době je to hlavně rozvoj a udržení chodu stabilní sítě školství - v podstatě 150 let stálo vzdělávání chlapců v našich zemích na jezuitech, v době před zavedením povinné školní docházky. Dále rozvíjeli literaturu, psanou latinsky i česky - některé jména jezuitských spisovatelů znají všichni: Balbín jako historik a zeměpisec, nebo Bridel jako básník. K tomu můžeme přidat katolický překlad bible do češtiny - tzv. Bibli svatováclavskou. Nebo rozvoj divadla, které bývalo součástí výuky latiny na jejich školách.

Pak jsou tu významné osobnosti českých jezuitů v zámořských misích, kteří zasáhli do dalších oborů: Jiří Kamel byl lékárník a botanik, který jako první uceleně popsal rostliny na Filipínách, po něm jsou nazvány kamélie; Samuel Fritz určil ve své době poprvé pramen Amazonky; Karel Slavíček působil jako astronom na dvoře čínského císaře.

Za připomenutí ale stojí také jezuité ve 20. století. Jejich gymnázia v Praze-Bubenči a na Velehradě prošli jako žáci pozdější významné osobnosti, např. herec Radovan Lukavský, biskup Karel Otčenášek, teologové Oto Mádr, Josef Zvěřina a Karel Vrána. Nejvýraznější osobností mezi českými jezuity byl tehdy kazatel a novinář Adolf Kajpr (1902-1959), ve druhé polovině 20. století pak teolog Tomáš Špidlík (1919-2010).

Co nabízejí jezuité dnes? Zmínil jste, že jste nejmenší provincie na světě, ale na to je o jezuitech - alespoň v církevním prostředí - slyšet docela dost. Tradičně se věnujete hlavně mládeži, že? Kde všude a jakým způsobem?

Po pravdě řečeno nemají jezuité nějaké zaměření na konkrétní oblast nebo skupinu lidí. Jako řád nemáme žádnou specializaci. Podle našich řádových pravidel  máme prostě „usilovat o spásu duší“ - tedy pomáhat lidem růst ve vztahu s Bohem. Dřív to často bylo skrze školství, dnes mnohem více třeba dáváním duchovních cvičení. Ale také v sociálním apoštolátě, v podpoře ekumenického a mezináboženského dialogu, atd.

Před několika lety si náš řád stanovil čtyři oblasti, kterým chce dávat nejvíce přednost - 1) dávání duchovních cvičení, 2) práce s chudými a vyloučenými, 3) doprovázení mladých, 4) péče o společný domov (ekologie).

U nás v Česku se snažíme věnovat hlavně dvěma z těchto preferencí - exerciciím a vysokoškolské pastoraci. V Praze, Brně a v Olomouci doprovázíme aktivity Vysokoškolského katolického hnutí, poskytujeme jim duchovní i materiální zázemí u našich kostelů. Na daném místě je vždycky jeden z jezuitů určen jako kněz pro vysokoškoláky a je zapojen do místní rady VKH. V Praze k tomu ještě přistupuje spolupráce s akademickou farností u Salvátora.

Pro dávání exercicií jsme dříve provozovali dva exerciční domy v Českém Těšíně a v Kolíně, které jsme z různých důvodu opustili. S kolínským exercičním domem, který změnil provozovatele, ale jezuité z Prahy dále spolupracují.

Vedle toho máme ještě další oblasti působení - běžnou pastoraci v našich kostelích, práci na poutních místech na Hostýně a na Velehradě, vydávání knih v nakladatelství Refugium. V Děčíně je křesťanská základní škola Nativity, jejímiž jsme zřizovatelé. Někteří spolubratři působí v zahraničí, například ve Vatikánské observatoři nebo ve VatikanNews (dříve Vatikánský rozhlas).

Na stránkách českých jezuitů jesuit.cz je v sekci vtipů i ten začínající otázkou, co neví ani čert. Odpověď: Zaprvé: kde berou žebravé řády peníze. Zadruhé: kolik je ženských řádů a kongregací. A zatřetí: co chystají jezuité? Vy víte, co chystají jezuité? :-) Na které akce nebo dlouhodobé v následujícím roce můžete mladé lidi pozvat?

Nevím, co neví čert, ale vím, co ví Facebook. Tak třeba v Praze od čtvrtka 21. září vždy jednou za dva týdny se bude scházet společenství rozjímavé modlitby s Písmem. Jmenuje se „Emauzy“ a je určené všem, kdo mají zájem si o modlitbě nejen číst, ale skutečně se modlit. V Olomouci je možné se přihlásit do kurzu „Samuel“, který má formu celoročního doprovázení při rozlišování své životní cesty. Na kurzu doprovází jeden jezuita a dvě řeholní sestry. Hlavní aktivity jednotlivých VKH na podzim a zimu se teprve chystají, ale již brzy budou zveřejněny se začátkem akademického roku - takže sledujte jejich facebookové stránky a datum tzv. zahajovaček, tedy studentských mší na zahájení akademického roku v Praze, Brně a Olomouci.

Na otázky odpovídal P. Petr Havlíček SJ, dříve působící v akademických farnostech v Praze a Olomouci; nyní vykonává službu socia provincie a je odpovědným redaktorem bulletinu Jezuité.