Když máme děti, přemýšlíme, jak jim dát najevo svou lásku a zároveň je nerozmazlit. Máme chuť všechno nepříjemné vyřešit za ně. Když je něco trápí, rádi bychom vzali jejich problémy na sebe. Měli místo nich teplotu nebo zlomenou nohu, aby jim nic nebránilo dělat, co je baví. Když se pohádají s kamarádem, chtěli bychom z nich sejmout jejich smutek. Málokdy to jde a tam, kde to jde, se mnohdy ukáže, že taková ochrana nebyla k dobrému.

Zdroj: Flickr

V literatuře ovšem nacházíme příběhy lidí, kteří se pro někoho obětovali, a obdivujeme je. Dotyčný se zřekne toho, po čem toužil, aby někdo jiný mohl být šťastný. Někdy se vzdá i svého života, aby měl šanci přežít druhý. Hrdinové příběhů, které označíme za frajery. Když se v beletrii někdo za někoho obětuje, většinou tím příběh vrcholí. Nedozvíme se, co bylo dál. Kladný hrdina umírá, odchází do ústraní nebo opouští toho, koho miluje, a ten, pro kterého to udělal, odchází do budoucnosti zalité sluncem. Nedozvíme se, jak se s tím ten, který se něčeho zřekl, vyrovnal. Zda to, pokud přežil, se stoickým klidem snášel, nebo jestli zahořkl. Nezjistíme, jestli se ten, kdo dostal nezasloužený dar, si toho byl plně vědom, zda cítil vděčnost, zda se to snažil vynahradit svou laskavostí vůči ostatním.

O Ježíši říkáme, že je to nás spasitel. Zachránce. Trpěl, abychom my trpět nemuseli. Zaplatil za naše hříchy, abychom za ně nemuseli platit my. Jenže nám ještě nikdo nevystavil účet, neviděli jsme konečnou sumu, takže nás stojí určité úsilí připustit, že jsme toho asi zvorali hodně a že bychom asi zůstali dlužni. Informace, že za nás je dluh předem vyrovnán, je ovšem srozumitelná a činí nám radost. Já to platit nemusím! Takové větě porozumí každý. Jsem svobodný, nemusím se tím trápit, nemusím trpět, všechno to za mě smáznul Ježíš.

Když chtěl Petr láskyplně Ježíšovi rozmluvit, aby utrpení podstupoval, Ježíš se na něj dost tvrdě obořil. Nazval ho satanem, který ho pokouší. Petr myslí jen na pozemské blaho, nevidí věci tak, jak je vidí Hospodin. Být v pohodě, bez strachu a bolesti, to není konečný cíl. Je to prima, pokud takový den zažíváme. Ale obětovat tomu smysl svého života, za to klidné spokojené dny nestojí. Ježíš nebyl jen Bůh, byl i člověk, a být s přáteli, jíst s nimi a povídat si a pomáhat nemocným a vidět jejich radost, mu určitě přinášelo potěšení. Kdyby ne, nebyl by tak docela člověkem. Ježíš si moc dobře uvědomoval, co ztratí, a tak neřekl Petrovi klidným hlasem „Nerozumíš tomu, tohle je můj úkol,“ ale označil ho za pokušitele. Ježíše muselo hodně bolet vědomí, že už mu s jeho blízkými nezbývá moc času, že ho čeká potupa a fyzická bolest, že jeho život, jak jej zná, skončí. Byl člověk a cítil jako člověk. A i když se teď na Petra obořil, do poslední chvíle bude Otci připomínat, že touhle cestou jít nechce, že není masochista ani románový hrdina, že se na smrt nedokáže těšit a kdyby mohl umřít za mnoho let stářím v kruhu rodiny, byl by moc rád. Ježíš se do utrpení nehrnul, i když znal jeho smysl a mohlo by mu dělat radost, jaký dar tím přinese nekonečnému zástupu lidských bytostí. Ani toto vědomí jeho strach a bolest nezahnalo. Člověk nechce trpět, a Ježíš člověkem byl.

Tak rádi bychom v Ježíši viděli maminku, která pro nás udělá první poslední. Pomůže nám s domácím úkolem, uvaří nám večeři a připraví nám oblečení na ráno. A když rozbijeme sousedům okno, dojde tam, usmíří sousedku a vše zaplatí. A nám koupí k narozeninám nový míč a předá nám ho jen s lehkým napomenutím, ať si příště dáváme pozor. Ježíš za nás zaplatil, tak už můžeme být bez starostí a dělat, co je nám příjemné. Jenže biblický text nekončí Ježíšovým odmítnutím Petrovy péče: Pochop, že já musím trpět, abyste vy nemuseli. Ježíš neuklidňuje své přátele, že to dělá pro ně a oni se mohou vděčně oddávat radosti. Ježíš je vyzývá, aby udělali to, co on. Aby zapřeli sami sebe, své touhy, vše, na čem jim záleží, a šli za ním, do nebezpečí, do nezajištěnosti, do rizika bolesti a strádání a možná i do fyzické smrti.

Ježíš svým milovaným připomíná, že kdo se stará o sebe, své dobré pocity, své potřeby a o své bezpečí, přijde o všechno. Kdo tohle všechno obětuje, má šanci získat mnohem víc. Duše je víc než tělo. Tělo zůstane zde, prach v prachu. Duše může zakusit to, co si teď nedokážete představit – pokud si ji zachováte čistou. Pokud ji neproměníte za aktuální potěšení, za klidné dny a zábavné večery.

Máme tendenci lidi, které milujeme, chránit a zařizovat to tak, aby byli šťastní a spokojení. Ježíš nás také miluje, a dokázal to dostatečně. Přesto neříká „Víte co, někam se schovejte, já to odtrpím, není třeba, abyste riskovali také.“ Neříká „Já budu trpět, abyste vy nepocítili bolest. Zaplatím za vaše provinění, abyste se tím nemuseli zabývat a mohli jednat tak, jak je vám milé.“ Říká „Zapři sám sebe a vezmi na sebe svůj kříž.“

Ne, Ježíš neříká, že je nutné trpět a že nikdo, kdo nebude přibit na kříž, reálně nebo pomyslně, nezachrání svou duši. Říká, že když se soustředíme na své pozemské blaho, něco zásadního nám uniká. Říká, že vyhýbáním se bolesti si nezajistíme štěstí. A ukazuje nám, že milovat někoho po nejzazší mez neznamená, že dotyčného musíme uchránit před vším náročným. I do dnešních dnů zaznívá jeho nemoderní sdělení, že není důležité být sám sebou, hledat se a realizovat se, ale být ochoten se sám sebe – a svých nejbližších – vzdát. (Nebo je naopak neopouštět, i když nás naše city táhnou jinam.) Říká, že jde o víc než o naši dnešní spokojenost.

 

 

22. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Jer 20, 7-9
Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
    Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést; byl jsi silnější než já a přemohls mě! Celý den jsem na posměch, všichni se mi vysmívají: Kdykoli mluvím, musím křičet, ohlašovat násilí a zpustošení; Hospodinovo slovo se mi stalo pohanou a posměchem po celý den.
    Řekl jsem si: "Nebudu se již o něho starat, nebudu již mluvit jeho jménem."
    Tu se ( Hospodinovo slovo ) stalo v mém nitru hořícím ohněm, zavřeným v mých kostech; snažil jsem se ho snést, ale nebylo to možné.

Žl 63 (62), 2. 3-4. 5-6. 8-9 Odp.: 2b
Odp.: Má duše po tobě žízní, Pane, můj Bože!

Bože, ty jsi můj Bůh, snažně tě hledám, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země.
Odp.
Tak toužím tě spatřit ve svatyni, abych viděl tvou moc a slávu. Vždyť tvá milost je lepší než život, mé rty tě budou chválit.
Odp.
Tak tě budu velebit ve svém životě, v tvém jménu povznesu své dlaně k modlitbě Má duše se bude sytit jak tukem a morkem, plesajícími rty zajásají ústa.
Odp.
Neboť stal ses mým pomocníkem a ve stínu tvých křídel jásám. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 12, 1-2
Přinášejte sami sebe v oběť živou.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
    Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: Přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.

EVANGELIUM Mt 16, 21-27
Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Ježíš začal svým učedníkům naznačovat, že bude muset jít do Jeruzaléma, mnoho trpět od starších, velekněží a učitelů Zákona, že bude zabit, a třetího dne že bude vzkříšen.
    Petr si ho vzal stranou a začal mu to rozmlouvat: "Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!"
    On se však obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z očí, satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské! "
    Tehdy řekl Ježíš svým učedníkům: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě. Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši ?
    Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly, a tehdy odplatí každému podle jeho jednání."