Jsme smířeni s tím, že se po nás něco chce. Aktivita, dodržování pravidel, práce na sobě. Někdy jsme na to hrdí, někdy hledáme důvody, proč se to zrovna nás zrovna teď netýká. Když už ale něco děláme, je nám jasné, že si za to zasloužíme odměnu.

Zdroj: Flickr

Na jednu stranu si opakujeme, že v křesťanství jde především o vztah – primárně mezi námi a Bohem, ale také o vztahy mezi námi a ostatními lidmi, na druhou stranu se pořád odněkud vynořují obrazy nebe a pekla, odměny a trestu. Marně se snažíme pár větami kamarádům vysvětlit, že do kostela nejdeme proto, že se bojíme, abychom se nesmažili v pekle, a že nemocnou babičku nenavštěvujeme proto, abychom se dostali do nebe. Nějak je tenhle kšeftařský přístup v lidech zakořeněný. A pak přistihneme sami sebe, že když děláme něco záslužného, co se nám zrovna moc dělat nechce a stojí nás to dost úsilí, někde v hloubi nás hřeje u srdce, že tohle přece Pán Bůh ocenit musí a náš pobyt v nebi bude o něco rajštější než těch, kteří se tolik nepřekonávají.

Dělníci z dnešního podobenství nečekali, že od pána vinice dostanou něco zadarmo. Byli připraveni pracovat a stačilo jim za to dostat mzdu potřebnou na živobytí jednoho dne. Vyrazili už ráno, aby si mohli celý den odpracovat a mzdu si zasloužili. S pánem se domluvili a podle domluvy pracovali. Pán vyrazil na tržiště, kde se dělníci najímali, během dne ještě mnohokrát a pokaždé tam někoho našel a domluvil se s ním na práci. Proč nenajal všechny dělníky hned ráno, zda tam tito později najatí muži celý den čekali, nebo jestli se snažili najít práci jinde a na tržiště dorazili až později, Bible neříká. Snad jsou možné všechny scénáře a není důležité, proč k pozdnímu oslovení došlo – zda byla vina na straně dělníka, že nebyl tam, kde by ho pán oslovit mohl, nebo zda to byla vůle pána, že najímal dělníky postupně. Víme jen to, že dělníkům najatým ráno přišlo, že jejich den byl náročnější než den těch, kdo přišli na vinici pracovat až večer. Jestli to tak ale bylo skutečně, netušíme – dost dobře mohla být práce na vinici spojená s jídlem, možností si utrhnout trochu ovoce a rozhodně dobrým pocitem z toho, že něco smysluplného dělám a domů přinesu plat. Oproti tomu dělníci bez práce možná seděli ve výhni na dlažbě, bez jídla a pití, a především ve stresu z toho, že dnes rodině nepřinesou vůbec nic. Pracující dělníci ovšem měli jasno – těžší to mají oni.

Když přišel čas vyplácet mzdu, mohl je pán nechat seřadit tak, jak na vinici přišli, a všichni by spokojeně odešli domů. Jenže tohle není příběh ze života, ale podobenství. A tak pán svého správce pověří, ať dělníky seřadí obráceně, a první vyplatí ty, kteří pracovali pouhou hodinu. A ať to udělá hezky veřejně. (Ti, kdo někdy podepisovali, že o výši svého platu nebudou s nikým mluvit, teď možná otáčejí oči v sloup.) Muži, kteří se na vinici skoro neohřáli a možná doufali, že dostanou dva hrozny, aby nešli domů s prázdnou, nebo trochu starého chleba, nebo nějaký drobný peníz, museli být nadšení. Jejich strach, že děti zůstanou o hladu, že promarnili den, byl zbytečný. Všichni se najedí dosyta. Dělníci, kteří pracovali půl dne, možná zadoufali, že dostanou o něco víc, možná se nestihli rozkoukat a za denár byli vděční. Ti šťastlivci, kteří byli ráno vybráni jako první a nebáli se o sebe a své rodiny ani chvilku, protože celý den dělali něco smysluplného, za co měli slíbenu mzdu, měli čas si vše uvědomit. A probudila se v nich naděje, že když se platí za hodinu za dvě denár, oni musí, bez ohledu na původní domluvu, dostat víc. Jinak by to přeci nebylo spravedlivé. Oni se tolik nadřeli, zatímco tihle se flákali kdoví kde. A když dostali jen tolik, kolik se domluvili, pocítili velkou frustraci. Tos nás mohl taky najmout na hodinu! Mohli jsme si taky válet šunky! My tu v potu tváře pracovali pro tebe, a ty to neoceníš! Najednou je zapomenuto, že pracovali proto, aby nakrmili rodinu, a peníze k tomu potřebné dostali. Pro pána vinice udělali několikanásobně víc než ostatní, a měli by tedy dostat několikanásobně větší odměnu.

Pán ovšem nevypadá, že počítá, kolik kdo otrhal, prořezal nebo zalil. Chce dát každému, kdo přijal jeho pozvání (někdy poměrně neurvalé pozvání), tolik, kolik potřebuje. Tolik, aby i se svou rodinou přežil dnešní den. Pro pána pracuje možná správce. Dělníci pracují pro sebe, pro své přežití. A počítají, kolik udělali oni a kolik ten druhý a jak vysoká by měla být odměna. A stresuje je to.

Kdo pracuje pro pána, pro vinici, aby vzkvétala a plodila, ten počítat nemusí. Ví, že ho pán o hladu nenechá. Je na vinici doma a může jíst z jejích plodů. Zapomenout na lidskou spravedlnost a radovat se z té Hospodinovy ovšem stojí úsilí. Někde to v nás pořád hlodá: vždyť já se tak snažím, a támhleten… Nestačí pracovat na vinici, i na sobě máme práce víc než dost.

 

 

25. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 55, 6-9
Mě myšlenky nejsou myšlenky vaše.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať změní své smýšlení;
ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští.
Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému - praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho chování, mé myšlení od myšlení vašeho. 

Žl 145 ( 144 ), 2-3. 8-9. 17-18 Odp.: 18a
Odp.: Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají.

Každý den tě, Bože, budu velebit a chválit tvé jméno po všechny věky. Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevýstižná.
Odp.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách a svatý ve všech svých činech. Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, všem, kdo ho vzývají upřímně.
Odp.

ČTENÍ Flp 1, 20c-24. 27a
Pro mě život je Kristus.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Filipanům.
Bratři !
    Budu moci oslavit na sobě Krista, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit.
    Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem - a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě na živu.
    Jen se chovejte tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu.

EVANGELIUM Mt 20,1-16a
Závidíš, že jsem dobrý?

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství:
    "Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak.
    Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici!'
    Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru.
    Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: 'Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: 'Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat; co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?' "