Dny otevřených ateliérů: Útočiště

Může být umělec křesťan? Nebo křesťan umělec? Nejsou náhodou umělci jen nějací bohémové, kteří nedělají nic zas tak záslužného a zbožného? Jak vůbec souvisí umění a křesťanství? Takové otázky jsem položila pěti uměleckým duším, které spoluvytváří komunitu Momenty Arte, a které se sešly v kavárně, aby připravily Den otevřených dveří jejich ateliéru “Útočiště”. Než stačily servírky přinést jídlo a nápoje, stihly se Vendy, Helenka, Marki, Leonka a Verča spontánně pomodlit nešpory.

Než se pustíme do povídání o umění a křesťanství a o vašich přípravách na Dny otevřených ateliérů, řekněte našim čtenářům něco o sobě. Třeba oblíbenou barvu, když už se budeme bavit o umění, jakému umění se věnujete a jaké obdivujete? 🙂 

Verča: Zdravím všechny čtenáře a děkuji za pozvání k hovoru. Mám ráda bílou barvu, nese v sobě určitou metaforu. Vybavuji si, jak jsem jednou tvořila takovou papírovou káču a každý pruh jsem vybarvila jinou pastelkou. Když se poté káča roztočila, proměnila se v jednolitou bílou barvu. To bylo něco úžasného! Spatřila jsem v tom paralelu s naší lidskou rozmanitostí, která tvoří jedno společenství. Co se tvorby týče, tíhnu k sakrální malbě, přírodním tématům a audiovizuálnímu vyjádření. Blízká mi je však i poezie, divadlo. V umění je pro mne důležitá autentičnost. Oslovují mne témata, která se dotýkají nitra a mají potenciál zanechat stopu, co nás vnitřně zušlechtí, promění, vytříbí, dovede na hlubinu.

Leonka: To je dobrá otázka, protože já žádnou specificky oblíbenou barvu nemám. :) Poslední roky tíhnu k takovým přírodním odstínům, myslím, že se to odráží jak na mé tvorbě, tak na mém šatníku. V umění se věnuju ilustraci a malbě, fotce, taky píšu a tvořím šperky. Obdivuju to nejkrásnější umění světa - přírodu!

Helenka: Nejsem si jistá, zda se mohu nazývat umělcem, nejsem určitě žádný profesionál. Dříve jsem se věnovala především psaní, divadlu a hře na klavír, později jsem více začala zkoušet i další formy tvorby a cokoli, u čeho můžu být kreativní a dopřát si duševní detox. Obdivuju všechny druhy umění a talenty umělců, líbí se mi, když umění ke mně mluví, má hloubku, vyjadřuje v metaforách třeba nejrůznější sociální problémy, nebojí se být nekonvenční, hraje si se slovy, s barvami, tóny… 

A barvu mám ráda například tmavší žlutou.

Marki: U mě se ty oblíbené barvy mění... Vždycky jsem říkala fialovou, ale teď dost vyhledávám mátovou nebo cokoliv perleťového. Dlouhodobě se věnuju divadlu a tanci, mám ráda i jakékoliv tvoření a experimentování s různými formami. Obdivuju, když někdo umí zpívat dvojhlasy, nakreslit věrný portrét, nebo když někdo dokáže z několika jednoduchých věcí vytvořit něco hlubokého a krásného. 

Jak pro vás souvisí umění a křesťanství? Jde to proti sobě? Nebo naopak? Jak to vnímáte?

Leonka: Určitě nejde proti sobě. Přece všechno krásné, co tady na zemi máme, je od Boha. A umění je jedna z nejkrásnějších forem krásy. Umění JE vlastně krása. Samozřejmě ďábel se rád vrtá i do oblasti umění, proto možná mnozí vnímají umění jako něco světského. V dnešní době je umění hodně sexistické (tak jako i jiné oblasti), samotnou mě to někdy šokuje, když vejdu do galerií. Také umělci jsou občas takoví „bohémští lidé“, jak bylo hezky řečeno. :) Je důležité se i v umění držet Pravdy, aby člověk nesešel z cesty. Proto jsem svoji tvorbu zaměřila hlavně na křesťanství, aby sloužila správně. Vždyť mnozí úžasní umělci tvořili převážně sakrální tvorbu - viz Sixtinská kaple od Michelangela. Věřím, že Bůh dává dar umění, aby umělci světu přinesli kus krásy nebe tady na zem.

Verča: Umění a křesťanství vnímám jako spojené nádoby. Největším umělcem je samotný Bůh, který nás zve do této tvůrčí činnosti, neboť Tvůrce zatoužil tvořit tvůrce. To je skutečně velkorysé pozvání a obrovský dar. Smíme tak vyprávět skrze umění o lidských touhách, které v sobě máme hluboce zakořeněné a vedou nás k podstatě. Vzniká tak niterný most mezi autorem a divákem, v němž se otevírá komunikace na úrovni srdce. A právě v tomto prostoru, který je okem neviditelný, mohou vznikat proměny srdcí, které jsou posléze jako poklady vsazeny do lidských životů.

Helenka: Nikdy by mě nenapadlo umění a křesťanství oddělovat a vnímat je jako něco nesourodého. Uměním promlouvá naše duše, vyjadřuje hloubku, krásu a zároveň opravdovost světa, kterou do něj Bůh vložil.  

Dny otevřených ateliérů se pořádají po celém světě. V České republice je většinou tato akce pořádána krajským městem. Je to víkend, pro jižní Moravu letos konkrétně 30. září - 1. říjen, kdy se otevírají mnohé ateliéry. Umělci se mohou do akce zapojit a zpřístupnit tak na jeden víkend místo, kde po celý rok vznikají jejich umělecká díla. Kdokoli tak může nahlédnout do světa umění a dívat se tvůrcům přímo pod ruce. Jedním takovým uměleckým ateliérem, který se letos už podruhé zapojuje do této výzvy, je Útočiště. Co pro vás každou znamená Útočiště?

Vendy: Já bych si přála, aby to bylo místo tvořené lidmi. Komunita. A konkrétně je to dům v Dolních Loučkách, který postupně přetváříme. Jednou bude nahoře na půdě ateliér, tam je dost prostoru a velké krovy. Dole bude kavárna a venku nádvoříčko. V budoucnu by tady mohly být křesťanské konference.

Leonka: Já jsem se k Útočišti dostala vlastně úplnou Boží náhodou. Mám to k němu docela daleko, asi dvě hodiny cesty, ale miluju to tam. Vendy je moje kamarádka a když se mi o Útočišti zmínila, úplně mě to zahřálo u srdce. Místo v tichu přírody, rekonstrukce starého domu, komunita umělců, společné ateliéry… to je jako z mého snu. Proto jsem se víc a víc zapojovala a asi by mě nenapadlo, že jednou budu i vystavovat svá díla a podílet se až tak. Mám z toho radost. Útočiště je pro mě takové bezpečné místo.

Helenka: Místo, které jsem znala už dávno před tím, než tam Útočiště začalo vznikat, místo klidu obklopené přírodou v blízkosti té, ve které jsem vyrůstala. Jsem ráda, že jsem mohla být při úplných začátcích nápadu využít toto místo pro společenství, kde se budou moci lidé setkávat a nacházet odpočinek od všedních dní, kde budou moci tvořit a zažívat přijetí. Baví mě být součástí akcí, které tam probíhají, ať už to je „Recyklace um>měním", víkendovky pro děti, pracovní víkendy nebo právě „Dny otevřených ateliérů“, protože tam vždy vzniká skvělá komunita lidí, prohlubují se přátelství a máte pocit, že se na chvíli zastavil čas. Jsem moc ráda, že můžu vidět toto místo se proměňovat a růst a nemůžu se dočkat, co všechno ještě čeká Útočiště do budoucna.  

Marki: Pro mě je Útočiště takový zázrak, který mi Bůh přivedl do cesty. Přijímající prostor plný inspirativních lidí, kreativity a neomezených možností. 

A teď otázka na Vendy, která za to všechno může: Jak Útočiště vzniklo?

Možná někteří už ten příběh znáte… Já jsem se tak procházela po louce a bylo to období, kdy jsem nevěděla, co mám dělat. A bylo to tak, že jsem si tehdy v Bibli nalistovala verš na rok „Ptejte se na stezky věčnosti a vaše duše naleznou klid“. A já jsem v té době vůbec nevěděla, co mám dělat. Pracovala jsem už tehdy ve školce, ale pořád jsem si říkala, že to není to, co bych si byla jistá, že je moje povolání, a že v tom budu naplněná. A jak jsem se tak procházela, tak jsem měla silnou myšlenku „kup dům za pět let“. A já že „Tak jo!“ A před dvěma a půl lety jsem si psala svoje sny do dream booku a kreslila jsem si tam a dělala jsem si koláž. No a v časopise Prostor jsem nalistovala obrázek takového starého pána a u něho byla bublina se slovy „Tady máš dům“. Tak jsem si ho vystřihla a nalepila.

Potom jsem měla na srdci tento dům a taťka řekl, že než bysme to vyklidili, tak by to bylo třeba deset let. Když si to představíte, to bylo celé zaskládané. A my jsme to vyklidili a já jsem pak ptala dědečka, jestli by mi ten dům dal a já jsem se hrozně bála, že se bude zlobit, co to mám za blbé nápady. A on řekl: „Jo, klidně!“ Pak jsme měli spolu takový večer a já jsem ho poprosila, jestli mi požehná. On si stoupl, dal mi ruce nad hlavu a požehnal mi.

A na závěr se zeptám, na co všechno se můžou těšit ti, kdo přijedou na DOA na Útočišti? A jaký tam bude mít úkol každá z vás?

Leonka: Můžou se těšit na různorodé umělce a umělecká odvětví, kávu a takové možná neobvyklé křesťanské prostředí. :) Já budu vystavovat svá díla a zároveň povedu umělecký workshop, ve kterém budeme spolu tvořit ilustrované leporelo. Chci povzbudit hlavně ty tzv. „neumělce“, aby přišli a nebáli se. Protože já žiju mottem, že každý v sobě toho umělce má, jen ho musí objevit!

Helenka: Budu koordinovat celý program a zajišťovat potřebné věci, včetně například pohoštění pro hosty i organizátory, abychom se tam měli dobře. :) A všichni, kdo přijdou, se mohou těšit na značnou dávku inspirace a zážitků, setkání a kreativity. 

Marki: Budu pomáhat s výzdobou a vést workshop Blackout Poetry, což je technika na pomezí přetváření tištěného textu, hraní si se slovy, tvoření poezie a hledání spojitostí tam, kde nebyly původně zamýšlené.

Papež František na konferenci s názvem „Globální estetika katolické imaginace“ vyzval umělce a spisovatele z celého světa, aby svou tvorbou i nadále vyjadřovali to, co jiní často vyjádřit nemohou. „Pokračujte ve snění,“ řekl, „buďte neklidní, spřádejte slova a vize, které nám mohou pomoci interpretovat tajemství lidského života a vést naši společnost ke kráse a univerzálnímu bratrství.“ Ta slova mne zaujala, proto přeji i já vám a všem, kdo zavítají v rámci DOA na Útočiště, „pokračujte ve snění“. 💛

Útočiště můžete sledovat zde.

Video o Útočišti shlédněte tady.

Tvorbu komunity Momenty Arte, která spoluutváří Útočiště, najdete na YouTube.

Přehled ostatních ateliérů na jižní Moravě, které se letos zapojily, najdete zde.