Se začátkem školního roku se vracejí obavy, jaké učitele my nebo naše děti vyfasují, jestli s nimi bude řeč a jaké budou mít požadavky. Někteří ještě zastávají tradiční přístup, kdy jsou studenti hodnoceni podle toho, jak doslova dokáží odpapouškovat text z učebnice nebo zápis diktovaný učitelkou. Jen pozvolna se prosazuje oceňování vlastních postupů a schopnosti obhájit si svůj postoj. Přitom mimo školu si celkem ceníme těch, kteří mají věci promyšlené a jen neopakují po ostatních. Alespoň v některých oblastech.

Zdroj: Flickr

Ježíš se učedníků ptá, za koho je pokládán, a svou otázku rozdělí. Napřed se zeptá, za koho ho pokládají ostatní. Učedníci tedy odpovídají nikoli za sebe, ale za druhé. „Za Jana Křtitele, za Eliáše, za Jeremiáše, za nějakého jiného z proroků.“ Pak se Ježíš zeptá, za koho ho pokládají oni. Neodpovídají postupně, odpoví Petr, tehdy ještě Šimon, který se do všeho hrne po hlavě a má občas pocit, že ví věci líp než Ježíš. „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.“ A Ježíš mu neřekne ani „To je skvělé, že jsi na to přišel!“, ani „Správně jsi celý život v synagoze poslouchal a vyvodil správné závěry.“ Ježíš ho pochválí za to, že odpověděl, co mu zjevil Bůh. Pochválí ho za něco, co možná Petr ani nemohl nějak zvlášť ovlivnit, co mu bylo vnuknuto. Tělo a krev, tedy on sám, na to podle Ježíše nepřišel. Petr dostal pochvalu za to, že správně opakoval, že se nebránil vyslovit něco, co nebylo z jeho hlavy, že se urputně nesnažil vymyslet něco sám, aby to bylo jeho vlastní, od srdce. Zopakoval, co mu řekl Hospodin. Jestli mu bylo zřejmé, co říká, jestli věděl, co to znamená v dění, jehož byli právě součástí, nevíme. Zopakoval to správně, a to stačí.

Co víme je, že tím zjevením a vyslovením správné odpovědi a pochvalou to neskončilo. Ježíš veřejně prohlašuje, že svou církev svěřuje do rukou Šimonovi. V tuto chvíli se Šimon stává Petrem. Dostává nové jméno a dozvídá se, že na něm bude stát církev. Kupodivu se neptá, co to znamená. Asi nevěděl, jak moc by všem příslušníkům církve po dalších dva tisíce let pomohlo, kdyby se zeptal „Co tím myslíš? Jak konkrétně se to má projevovat?“ Proč nechtěl vědět, co jsou to klíče od nebeského království a v jakých případech je má používat? A proč mu to neřekl sám od sebe Ježíš? Copak nevěděl, že kvůli nejasnému vymezení možností následovnictví a pravomocí těchto následovníků budou umírat lidé? 

Novopečený Petr se nezeptal. Dostal moc, dostal zodpovědnost. Bohužel mi asi nedošlo, jaká nebezpečí z toho poplynou pro všechny, kteří budou chtít jít v jeho stopách. Moc je omamná. Jako v té školní třídě, kde paní učitelka pověří jedničkáře Vašíčka, aby pět minut dohlédl na třídu. Do té chvíle snesitelný Vašíček se často najednou změní. „Já jsem dostal úkol, tak tu bude pořádek! Tebe nahlásím a tebe taky!“ Osmileté děti nemívají schopnost přivést třicet spolužáků ke klidu svým pedagogickým nadáním. A tak si užívají svěřenou autoritu. Jsem skoro jako paní učitelka, vždyť sedím na její židli!

Paní učitelka možná stojí o pořádek a ticho. Ježíš obvykle nevyžaduje dodržování kázně, ale projev touhy. Touhy po uzdravení, po odpuštění, po osobním slovu. Těžko si představit, že by své následovníky vysílal vymáhat řád víc než léčit a utěšovat. Opakovaně připomíná zodpovědnost jedněch za druhé.

„Co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“ Velká moc, velká zodpovědnost. Jde upřít pozornost na jedno, nebo na druhé. Je možno upřít pozornost na druhé, nebo na sebe. Já, tady a teď, rozhoduji, co bude svázáno a co bude rozvázáno v nebi. Já mám tu moc. Chovejte se - vy - tak, abych vám mohl nebeské království odemknout. Nebo: Já mám tu zodpovědnost. Co mohu - já - udělat pro to, aby mohli všichni do nebeského království vejít? Když ve svém srdci dokážu umístit druhého do Boží dlaně, snad uvěří i on, že v ní spočívá. 

Mám zodpovědnost. Nepotkal jsem dnes někoho, koho si v nebeském království neumím představit? Co mě zaujalo víc - to, co to vypovídá o něm, nebo co to vypovídá o mně? Žít život druhého nemohu, mohu a musím žít ten svůj. Nemohu změnit jeho chování, ale mohu mu dát naději, když sám uvěřím, že Bůh dokáže přijmout i jeho.

Zodpovědnost a moc. Máme možnost volby.

 

 

21. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 22, 19-23
Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Toto praví Hospodin Šebnovi, správci královského paláce: "Vyženu tě z tvého místa, z tvého úřadu tě svrhnu.
    Pak povolám svého služebníka Eljakima, syna Chilkijáhova, obléknu mu tvou řízu, přepášu ho tvým pásem; tvou moc mu předám do ruky. Bude otcem obyvatelstvu Jeruzaléma a Judovu domu.
    Na jeho rameno položím klíč od Davidova domu, když otevře, nikdo nezavře, když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na pevné místo, pro svůj rod zaslouží čestné křeslo." 

Žl 138 (137), 1-2a. 2bc+3. 6+8bc Odp.: 8bc
Odp.: Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, žes vyslyšel slova mých úst. Budu ti hrát před anděly, vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Odp.
Slavit budu tvé jméno pro tvou dobrotu a tvou věrnost. Když jsem volal, vyslyšels mě, v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Odp.
Jistě, vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, dílo svých rukou neopouštěj!
Odp.

2. ČTENÍ Řím 11, 33-36
Od něho, skrze něho a pro něho je všecko.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
    Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť 'kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?' Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen.

EVANGELIUM Mt 16, 13-20
Ty jsi Petr; tobě dám klíče od nebeského království.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: "Za koho lidé pokládají Syna člověka?"
    Odpověděli: "Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků."
    Řekl jim: "A za koho mě pokládáte vy?"
    Šimon Petr odpověděl: "Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha." Ježíš mu na to řekl: "Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr - Skála - a na-té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi."
    Potom důtklivě přikázal učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš.