Jestli jsi Bůh, zařiď, ať dostanu v práci přidáno!

 Když dojde na při četbě evangelia k místu, kde Ježíš kráčí po vodě, pokaždé se mi vybaví historka, tuším o Janu XXIII., kterého malíř požádal, aby svůj právě dokončený portrét podepsal. Papež kromě podpisu připsal zkratku Mt 14, 27. Malíř běžel natěšený domů, aby si našel, co se na tom místě Bible říká, a byl poněkud zklamaný, když zjistil, že tam stojí „To jsem já, nebojte se!“

Už od dob Starého zákona nezkouší jen Bůh lidi, ale i lidé Boha. Je to opravdu ten nejsilnější Bůh? Stojí zato stát na jeho straně? Plní, co slíbí? Dokáže udělat to, co po něm požádáme? Nemůže nám to někdo jiný dát také a za lepších podmínek? Není na tom v zásadě nic špatného – děláme to tak vždycky, když se chceme moci na někoho spolehnout. Když s někým plánujeme začít chodit nebo třeba vést skautský oddíl, také se do toho nevrhneme, aniž bychom dotyčného lépe poznali. Sledujeme, jak se zachová na výletě, když nám ujede vlak, jak zvládá rozhovor s našimi přáteli, jestli s ním není nuda o víkendu na chalupě, když celou dobu prší. Od Boha očekáváme, že nám bude pomáhat. Je nasnadě zaujmout postoj, že Boží moc poznáme podle toho, že se nám dobře daří. Přece chodíme do kostela, dodržujeme přikázání, pravidelně se modlíme, tak by se měl ukázat a požehnat nám. Nepotřebujeme čtyři manželky a stáda dobytka jako praotcové, stačilo by nám, aby si šéf všiml, jak nám jde práce od ruky a trochu nám zvedl výplatu, aby na dovolené nepršelo a děti aby neměly problémy ve škole.

Jenže ouha, jakmile se to stane, zahřeje nás u srdce… nikoli to, jak je na nás Hospodin laskavý, ale jak šikovní jsme, že jsme úspěšní v práci, umíme vybrat správné místo a čas k rekreaci a jak ty děti po nás zdědily jen ty nejlepší vlastnosti. Když se nám daří, z Pána světa se stává kulturní doplněk, svědčící pouze o naší serióznosti.

Když učedníci vidí přicházet rozbouřeným mořem postavu, mají pochopitelně strach. Ježíš je svým hlasem uklidňuje. A Petr žádá důkaz. „Pokud jsi to ty, dokaž to tak, že mi dáš schopnost také chodit po vodě!“ Ježíš na požadavek přistoupí. Jenže ne vše, co si vysníme jako důkaz, nám jako důkaz stačí. Když nevěřím, že má Ježíš moc mě udržet na hladině, začnu se topit. Někdy je strach silnější než důkazy a naše kolena se podlomí. A tak se Petr topí a už nežádá důkaz Ježíšovy síly, ale prosí, aby ho Ježíš zachránil. Najednou pro sebe nechce něco velkolepého, nadstandardní požehnání jako důkaz speciální přízně, potřebuje docela základní záchranu. A když mu Ježíš zachová to, co původně vůbec nebylo v ohrožení, kdyby Petr nechtěl dostat něco navíc, najednou jemu ani těm, kteří to viděli, nedělá problém uznat Ježíše za Božího syna.

Abychom někoho poznali jako svého zachránce, musíme uznat, že potřebujeme záchranu. Může mít nejrůznější podoby, a ne každá záchrana musí mít svědky. Mnozí zažijí podobnou situaci pouze ve svém nitru a nikdy se s tím nikomu nesvěří. Někdo musí připravit kvůli své závislosti rodinu o veškerý majetek, aby uznal, že si sám opravdu nepomůže, a připustil, že nějaký spasitel existuje.

Nemá to s námi Hospodin lehké. Testujeme ho a vymýšlíme si úkoly, které by měl splnit, pokud s ním máme být zadobře. A když nám naše přání splní, zapomínáme na něj. A někdy nás zkouší on a nabízí nám pomocnou ruku, ale my si jí nevšimneme. Připomínat jiným, když jim je ouvej, že jejich situace může být šancí vylepšit svůj vztah s Pánem, se musí velice opatrně. Co je krásné, když na to přijdeme sami, může být velmi nepříjemné, pokud nám to někdo nešetrně otlouká o hlavu. Pravda ovšem je, že když nám jde o krk, máme možnost se obrátit tam, odkud pomoc může přijít. Sami sobě to můžeme připomínat bez obav. I z nejhlubšího dna můžeme volat a Bůh nás uslyší. Můžeme se nezalknout pocity křivdy a přijmout pomoc. A z bezpečí lodě, s přáteli po boku a v objetí Zachránce vzpomínat na to, jak nám bylo zle, ale stačilo přijmout nabízenou ruku.

19. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ 1 Král 19, 9a. 11-13a
Postav se na hoře před Hospodinem!

Čtení z první knihy Královské.
    Když přišel Eliáš ( k Boží hoře Chorebu ), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo.
    Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem! "
    Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně. 

Žl 85 (84), 9ab+10, 11-12. 13-14 Odp.: 8a
Odp.: Pane, ukaž nám své milosrdenství!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: jistě mluví o pokoj i pro svůj lid a pro své svaté. Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.
Odp.
Milosrdenství a věrnost se potkají, políbí se spravedlnost a pokoj. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.
Odp.
Hospodin též popřeje dobro a naše země vydá plody Spravedlnost bude ho předcházet a spása mu půjde v patách.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 9, 1-5
Přál bych si, abych já sám byl proklet pro své bratry.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
    Mluvím pravdu - vždyť jsem Kristův - nelžu, a totéž mi dosvědčuje i svědomí osvícené Duchem svatým: velký zármutek a neustálou bolest nosím v srdci. Přál bych si totiž, abych já sám byl proklet, od Krista vzdálen, pro své bratry, s kterými jsem tělesně spřízněn.
    Vždyť jsou to Izraelité, byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus - Bůh, který je nade všecko: bud veleben navěky! Amen.

EVANGELIUM Mt 14, 22-33
Rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě!

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Když ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám.
    Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho ( učedníci ) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet.
    Ježíš však na ně hned promluvil: "Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!"
    Petr mu odpověděl: "Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě."
    A on řekl: "Pojď!"
    Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: "Pane, zachraň mě!"
    Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: "Malověrný, proč jsi pochyboval?" Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: "Jsi opravdu Boží syn."