Ať už se o pedagogiku zajímáme proto, že nás živí nebo možná živit bude, nebo proto, že jsme zkoumali, co naši učitelé dělají špatně, panuje mezi námi shoda, že pokyny vyučujícího by měly být jednoznačné, neměly by si navzájem odporovat, mělo by být jasné, co a podle jakých kritérií je hodnoceno. Z tohoto pohledu nám někdy nezbývá než povzdechnutí, že buď něco naprosto zásadně nechápeme, nebo je Hospodin špatný učitel.

Zdroj: Flickr

A my bychom přitom tak rádi měli věci nalajnované a jasné, aby se nikdo nemohl hádat, jestli jedná dobře, nebo špatně. Chtěli bychom mít knihu hříchů udělanou jako atlas určování rostlin: Má to takový nebo onaký stonek? Má to takové nebo jiné listy? Postupně se člověk prolistuje k osvobozujícímu zvolání: Tahle kytka to je! U lidského chování bychom to potřebovali mít podobně. Dělal (jsem) to z jakých příčin? Jak to působilo na ostatní? Co bylo důsledkem? Samozřejmě různé takové návody máme, ale vždycky můžeme říct „Ale vždyť…!“ Na rozdíl od květu, který je buď žlutý nebo červený, naše jednání jde posuzovat z tolika úhlů, že je žádná kniha neobsáhne. Hrdinové biblických příběhů nejsou Mirkové Dušínové. Překvapivě snadno se s nimi můžeme ztotožnit. Jsou koktaví, zbabělí, mají plnou pusu výmluv, pro slávu, majetek nebo sex riskují nejen svá království, ale i vztah s Hospodinem, s kterým jsou si jinak velmi blízcí. Podléhají chvilkovým touhám, nevěří tomu, co jim Pán světa jednoznačně říká, budují zadní vrátka. Na smlouvy kašlou, své bližní podvádějí. A to nejen ti starozákonní, u kterých bychom si mohli říct, že se z jejich příběhů máme poučit. Žádné morální skvosty nejsou ani imaginární postavy z Ježíšových vyprávění.

Když na poli nebo v lese uvidíme lidi s podivnými pípajícími smetáky, máme jasno. Detektoráři, postrach archeologů. Co neukradnou, u toho alespoň znemožní využití odborníky. Každý nález by měli hlásit, ale to dělají málokdy. Kromě radosti z úspěchu je pohání i touha po zisku. Co na tom, že porušují zákon. A Ježíš nám podobného hledače pokladů dává za příklad! Našel něco cenného na poli, které mu nepatřilo, a neodevzdal to majiteli pole, nález zatajil a pole koupil. Kdyby poklad patřil nálezci, nezdržoval by se přece s koupí. Takže někdo nepoctivý si přisvojil něco cenného a je nám dáván za vzor! Copak je nebeské království něco, co mohu druhému ukrást? Kam se dostaneme buď já, nebo on, a když mu ho dokážu vyfouknout, zvítězím?

V druhém příkladu s koupí perly sice nejde o podvod, ale stále náš hrdina zřejmě ví víc, než druhý, ví, že se mu vyplatí prodat svou sbírku perel a koupit tuhle jednu. Prodejce si z nějakého důvodu onu jednu jedinou vzácnou perlu nechce ponechat. Většinou je zdůrazňováno, jak ti dva milovníci vzácných předmětů šli a prodali to, co dosud považovali za cenné, aby získali to jediné, na čem skutečně záleží. Ano, toužíte po hezkém oblečení, diskotékách a předmanželském sexu, nabádají katechetové svěřené ovečky, ale toho všeho se musíte vzdát, pokud chcete mít hezký vztah s Pánem Ježíšem! (Většinou to říkají hůř.) Obojí najednou mít nemůžete, jedno vylučuje druhé. Do jednoho života se vejdou buď plytké zábavy, nebo důležité hodnoty. Tak se podle toho chovejte!

Ne, že by učitelé náboženství neměli pravdu. Neradi to slyšíme, neradi se leccčeho zříkáme, ale smysl je zřejmý. Jenže co s tím, že ti za příklad dávaní muži jsou sami ziskuchtiví a vůči ostatním nepřející? Jak to, že ten jeden vysloveně porušuje zákon a někoho okrádá? Copak Pán Ježíš nemohl vymyslet příklad, který by tak nekulhal? Je v nebi omezený počet sedadel a chce se říct, že když se budeme snažit, vejdeme se, zatímco támhle nestoudná Markéta, co v kostele nebyla, ani nepamatuju, bude mít smůlu? Je království nebeské jen pro ty, kteří ho umí ocenit a najít?

To rybky z třetího příkladu nic nehledají. Není tam přístav, kam by měly doplout pěkně seřazené za svými vůdci, kteří rozhodli, kdo je užitečná ryba a kdo havěť, vhodná leda ke spálení. Není třeba nic hledat a ani dokazovat, že jsem splnil podmínky. Všechna žoužel si pokojně pluje v moři, bez ohledu na svou vůli je vylovena a podle pravidel, která ji přesahují, rozdělena na ty dobré a na ty zlé.

Jak jde tohle dohromady se vší láskou a vstřícností, s pokyny, že máme k Bohu všechny přivést? Pokud jsme někoho nepřesvědčili, na čem v tomto životě záleží, není to spíš naše než jeho vina? Neměli by být potrestáni spíš ti, kteří znali cenu pokladu a nevykřičeli ji do světa? Kteří nepřivedli na pole všechny a neřekli „Podívejte, z tohoto bohatství můžeme být všichni bez problémů živi, radujte se!“? Co po nás Ježíš pomocí těchto příběhů žádá?

Nemáme snadný návod, nevíme, podle jakých pravidel se vstupuje do Božího království. Víme, že Bůh k nám mluví pomocí příběhů lidí, kteří nebyli dokonalí. Většinou to byli spíš pěkní výlupci. Pozitivnější postavy mají alespoň špatný původ, aby bylo jasné, že nejsou z papundeklu. Člověk, kterého vnímáme jako zloděje, našel to, na čem záleží. Bezskrupulózní obchodník není kárán. Ryby, které se o nic nesnaží, jsou vyloveny a uznány za dostatečně kvalitní. Žádná příručka nám nevysvětlí, proč tihle ano a jiní ne. Jak jsme slyšeli v prvním čtení, nikdo z nás nedostal tak moudré a shovívavé srdce jako Šalamoun, aby uměl rozlišovat dobré a zlé. Ovšem i on ho dostal až poté, co o ně prosil. Jako král Šalamoun nejsme a nebudeme, to nám Písmo říká jasně. Zdržovat se nám nepříslušejících soudů a s pokorou si na kolenou připomínat, že naše srdce dobré a zlé spolehlivě nerozezná, dost pomůže. Zatím jsme všichni mořská žoužel, a třídit bude někdo jiný.

 

 

17. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ 1 Král 3,5.7–12
Přál sis chápat právo.

Čtení z první knihy Královské.
    Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“
    Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvodil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“
    Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“

Žl 119(118),57+72.76–77.127–128.129–130 Odp.: 97a
Odp.: Jak miluji tvůj zákon, Hospodine!

Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, že budu střežit tvá slova. Lepší je pro mě zákon tvých úst než tisíce ve zlatě a stříbře.
Odp.
Ať je mi útěchou tvé milosrdenství, jak jsi slíbil svému služebníku. Ať se mi dostane tvého slitování, abych byl živ, neboť tvůj zákon je mé potěšení.
Odp.
Proto miluji tvé předpisy více než zlato, než ryzí zlato. Proto jsem si vyvolil všechna tvá nařízení, nenávidím každou falešnou cestu.
Odp.
Podivuhodná jsou tvá přikázání, proto je zachovává má duše. Výklad tvých slov osvěcuje, poučuje prosté lidi.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 8,28–30
Předurčil nás, abychom byli ve shodě s obrazem jeho Syna.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
    Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které napřed poznal, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

EVANGELIUM Mt 13,44–52
Prodá všechno, co má, a to pole koupí.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl zástupům:
    „Nebeské království je podobné pokladu, ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí.
    Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
    Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, rybáři ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
    Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“
    A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“