Pěstovat doma kvásek byla nedávno velká móda. Možná ještě existuje mapa hospodyněk, které doma kvásek mají a na které se lze obrátit, když si chcete upéct pečivo z „opravdového kvásku“. Pak začali kvásek prodávat v supermarketu a o kváskové mapě se na facebooku přestalo tolik mluvit. Každopádně princip byl v tom, že i když mnoho hospodyněk svůj kvásek umořilo hladem, průvanem nebo jinak, stále bylo dost těch, kterým kvásek přebýval a rády se o něj rozdělily. Stačil kousek těsta z předchozího pečení, trocha mouky a dobré podmínky a bylo dost kvásku do pečiva i na rozdávání.

Zdroj: Flickr

Ježíš asi nepomáhal jen tatínkovi se dřevem, ale sledoval i svou matku, jak peče. Nebo možná chodil za kamarádem, jehož otec byl pekař, vzhledem k množství mouky, které uvádí ve svém podobenství. Stačí k němu přidat trochu kvásku a napečete sto padesát chlebů. Nepotřebujete mít štoudev kvasu – stačí ho maličko, příslušné množství mouky a dobré podmínky. Kvásek to zvládne, mouka ho nezadusí.

Křesťanů je tak málo, slyšíme bědování ze všech stran. Nikdo je nebere vážně. Kostely jsou prázdné, i ti, kdo se ke křesťanství hlásí, si žijí podle sebe, a zastání mezi politiky taky nemáme. Kdo se o církev postará? Kdo zajistí platy duchovních a prosadí, aby stát nepřijímal zákony, které jsou v rozporu s učením církve? A taky desátky by se měly platit a je rozdíl, jestli deset procent svého příjmu dá sto lidí nebo tisíc lidí. No dobře, přesně takhle to snad nikdo neřekl. Snad jsou motivy bohulibější – chceme přece zvěstovat evangelium, tu dobrou zprávu o lásce Boha k člověku. Měli bychom se snažit, aby každý měl možnost ji slyšet, a to pokud možno pro sebe přijatelnou formou. Chtělo by to tedy komunitní centra a televizní pořady v hlavním vysílacím čase a mládežnické akce v ulicích velkých měst.

Uklidněte se, říká Ježíš. Tohle je docela slušně vymyšlený projekt. Stačí se snažit ho nepokazit. Nic proti komunitním centrům a festivalům, ale zvládneme to v případě potřeby i bez nich. Na nasycení města není potřeba bazén kvasu, natož rozvod trubkami do každé kuchyně, odkud kvas poteče. Není třeba zákon o správnosti kvašení. Je potřeba tu trochu kvasu, co máme, nezkazit. Prokvašení už se děje samo, potichu, takřka ho nejde okem sledovat. Odejdete od poloprázdné mísy a když se vrátíte, máte hromadu těsta. Nemusíte nic dělat, jen musíte mít kvásek kvalitní. Ten potřebuje péči. Kvásek nemůžete zavřít do sklenice a schovat ho navždy do almary nebo lednice, aby vám zůstal nepošpiněný kontaktem s neprokvašenou moukou. Musíte do něj přidávat novou mouku a odebírat z něj. Má to svoje pravidla. Můžete ho mít nekonečně dlouho, ale musí stále dostávat novou potravu a stále se z něj musí kousky brát. Bez přístupu k neprokvašené mouce vám zahyne.

V dnešním prvním podobenství mluvil Ježíš o obilí a plevelu. Obilí na poli by bez přítomnosti plevele nestrádalo, ale podle všeho se s přítomností plevele prostě počítá. Ježíš si nedělá iluze ani nemá nereálné sny. Neříká: Aby to tady k něčemu vypadalo, abyste přinesli království Boží na zem, vyrvěte všechno, co nevypadá jako dokonalé obilí s nadějí na vysokou úrodu. Neříká, že aby obilí mohlo růst a nezplanělo, je třeba všechen plevel z pole odstranit. Absence plevelu na poli by nevadila, plevel není neprokvašená mouka k zachování kvasu potřebná, ale zároveň Ježíš nevyjadřuje strach, že obilí při kontaktu s plevelem zajde. Prostě spolu budou růst až do žní, a pak se o oddělení postará někdo jiný. „Při sbírání plevele byste mohli vytrhat i pšenici.“ Dokud není čas sklizně, nepoznáte, co je co. A i kdybyste to poznali, kořínky jsou propletené, budete rvát plevel a v ruce vám zůstanou i obilná stébla. Pšenice to zvládne i s koukolem. Nebojte se o ni.

Z výchozího stavu nejde usuzovat na výsledek. Maličké hořčičné semeno vyroste ve veliký keř. Když si řeknete „To je tak malé, co z něj může vyrůst? Rozséváním takových smítek se nebudeme zdržovat, sáhněte pro něco pořádného,“ tak se budete muset obejít bez hořčice. Velká semena hořčice neexistují. Buď uvěříte, že v těch malých je potenciál vyrůst a přinést úrodu, nebo si budete muset dát párek s kečupem. Jenže ona ta rajčatová semínka nejsou o moc větší, takže ani ten kečup byste neměli. Jestli chcete výsledek, důvěra v potenciál každého jednoho malinkého semínka je nutná.

Nebeské království má tu výhodu, že je nebeské. Má dobrého vládce, který se o něj postará. Není třeba se bát. Ať se cítíte rozsévačem, zrnem, služebníkem, kvasem nebo tím, kdo kvas do mouky přidává, stačí dělat to něco málo, co máte za úkol. Panika, že je něco moc malé, slabé nebo ohrožené, není na místě. Je to součást plánu a plán je dobrý.

K tomu, aby každý člověk získal možnost uslyšet a přijmout evangelium, nejsou potřeba pochody ani velkolepé poutě. Je potřeba člověk, který vystrčí nos z kostela, nebude se bát světa a připustí, že pokud on nepřijme svět, těžko svět přijme to, co mu chce jeho prostřednictvím Bůh dát. Člověk, který věří, že se ve světě neztratí, protože je to dobře vymyšleno. Člověk, který umí světu dávat, ale umí i od světa přijímat. Ten člověk můžu být já.

 

 

16. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Mdr 12,13.16–19
Po hříchu dáváš příležitost k lítostí.

Čtení z knihy Moudrosti.
    Kromě tebe není boha, který by se o všechno staral, nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě.
    Neboť tvá moc je základ spravedlnosti a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému. Vždyť sílu ukazuješ jen tomu, kdo nevěří v tvou svrchovanou moc, a trestáš vzdor těch, kdo ji znají.
    Ty však, který vládneš silou, v mírnosti soudíš a nás vedeš se vší šetrností, neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v ruce. Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid, že spravedlivý musí být lidumilný.
Svým synům poskytuješ radostnou naději, že po hříchu dáváš příležitost k lítosti.

Žl 86(85),5–6.9–10.15–16a Odp.: 5a
Odp.: Tys, Pane, dobrý a shovívavý.

Tys, Pane, dobrý a shovívavý, nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, všimni si hlasu mé snažné prosby.
Odp.
Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, budou se ti klanět, Pane, a velebit tvé jméno. Protože tys veliký a činíš divy, ty jediný jsi Bůh.
Odp.
Ty, Pane, jsi Bůh milosrdný a milostivý, váhavý k hněvu, svrchovaně laskavý a věrný. Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 8,26–27
Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
    Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a (Bůh), který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

EVANGELIUM Mt 13,24–43
Nechte obojí spolu růst až do žní.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Ježíš předložil zástupům toto podobenství:
    „Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel.
    Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: »Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?« On jim odpověděl: »To udělal nepřítel.« A služebníci mu řekli: »Máme jít a sesbírat ho?« On však. řekl: »Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní, a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromážděte do mé stodoly.«“
    Předložil jim další podobenství:
    „Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všechna semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“
    Pověděl jim jiné podobenství:
    „Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: »Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.«
    Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl:
    „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové toho Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé.
    Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království všechny svůdce a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce.
    Kdo má uši, slyš!“