Hana Křemečková: Když je matka v těžké situaci, pomůže jí cizí pohled na věc

Pod slovem modlitba si můžeme představit nejrůznější věci. Někdo osobní rozhovor s Bohem, někdo společnou modlitbu, při které se používají předem daná slova, někdo meditaci a někdo jiný procházku v lese, při které se raduje z krás přírody. Společný je prostor vyhrazený pro Boha, respektive pro nás a Boha. V některých životních fázích se nám modlí snáze, jindy nemáme kapacitu ani na otčenáš před spaním. Mateřství a péče a maličké děti velký prostor a energii na modlitbu neposkytují. Ani v kostele se člověk příliš nesoustředí, když má zajistit, aby děti pláčem nebo smíchem nerušily ostatní. Mladá maminka Hana Křemečková nejenže našla čas na modlitbu, ale své modlitby zapsala a ráda by je nabídla ostatním maminkám. Někdy je důležité vědět, že ve stejné situaci jako se zrovna nacházím já je víc lidí, a že předkládají Bohu stejné radosti a starosti. Jak knížka modliteb vznikla?

Jste učitelka mateřské školy, máte dvě malé děti, napsala jste knížku pro maminky. Co podle vás matky na mateřské dovolené, a obecně matky malých dětí, nejvíc potřebují?

Myslím si, že nejvíce potřebují uznání a podporu a to jak praktickou, tak slovní.

Maminky totiž často dělají neviditelnou práci, která samozřejmě důsledky má, jen nejsou obvykle bezprostředně poté vidět. Je to běh na dlouhou trať. Myslím si tedy, že ženy potřebují cítit, že je jejich nasazení a snaha uznávaná.

Pak by bylo nejlepší napsat knihu pro tatínky, maminky maminek a paní učitelky, ale nevím, jestli by to pomohlo. :-) Co pro sebe mohou udělat matky samy?

Myslím, že moc pomáhá, když maminky samy sobě dopřejí nějakou radost, která je nakopne a dobije. Myslím tím třeba chvilku klidu s knížkou, oblíbenou písničku nebo střelnou modlitbu. Znám maminky, které mají s manželem dohodnutou propustku v určité frekvenci. To si myslím, že může mamince moc pomoct, když už ale má děti, které bez ní vydrží; tím myslím, když třeba nemá kojené miminko.

Odpočatá maminka je totiž potom mnohem milejší na všechny kolem sebe a mám zkušenost, že moje naladění přímo ovlivňuje celou domácnost. A rozhodně nechci, aby mě mé děti vnímaly jako stále podrážděnou, unavenou. Musím si já sama umět říct stop.

Můj čas, na který se dá relativně spolehnout, je neděle. Pokud se v neděli naskytne chvíle, že mi usnou obě děti zároveň, zásadně nepracuji, ale dělám něco, co mě baví, protože je neděle.

Když máte možnost odejít sama z domu, kam vyrazíte?

Já momentálně tuto možnost nemám, protože mám osmiměsíční miminko, takže kromě toho, že kojím, bych byla i nesvá.

Dovedu si ale v budoucnu představit se zašít do nějaké kavárny s knížkou nebo na pokec s kamarádkou. A taky mě pořád láká znovu se účastnit večerů chval, ale to je prozatím sci-fi.

Když má maminka možnost, že by byl někdo jiný s dětmi, je také důležité si dovolit udělat čas pro sebe. Vždycky totiž maminku čeká nějaká práce, která je potřeba udělat a je také často snazší požádat někoho o pomoc s dětmi, když má nějaký „relevantní“ důvod. Jsem ale přesvědčena, že pokud má maminka dávat tolik energie, tolik lásky svým dětem, manželovi a rodině, musí ji mít kde brát.

Vy jste pro maminky napsala knížku modliteb. Pamatuju si, jak těžké je si najít čas na modlitbu, když je člověk v celodenním zápřahu s malými dětmi. Sama jsem se tehdy označovala za odborníka na střelné modlitby, přičemž ta nejčastější byla „Prosím, ať je nezabiju!“ ve více významech těch slov. :-) Jak jste našla sílu se nejen modlit, ale slova modliteb i zapsat?

Předcházel tomu dlouhý proces, ve kterém jsem si postupně uvědomovala, že jsem toho od Boha opravdu hodně dostala - vyrostla jsem ve fungující křesťanské rodině, mám ochotného manžela, kamarády, se kterými se můžu bavit o Bohu, a skvělé kněze, kteří svědčí nejen svým životem. Teď máme dvě krásné děti a celý život před sebou.

Hodně jsem toho dostala a proto se ode mne hodně očekává. A proto se já snažím posílat dál tu lásku, kterou jsem dostala a dostávám, ačkoliv rozhodně není dokonalá. 

Když se na to podívám těmahle očima, není pro mě vůbec obtížné modlitby napsat černé na bílém, protože vím, komu jsem uvěřila, a vím, proč to dělám.

Jak vznikl nápad vydat modlitby jako knížku?

Napadlo mě, že může maminkám pomoci pohled na stejnou situaci od jiné osoby, která je ve stejné roli.

Mně osobně pomáhalo, když jsem se utápěla v nějaké těžké situaci a někdo mi na ni podal jiný pohled. Většinou jsem ji pak dokázala vzít víc s nadhledem.

Taky si myslím, že když je maminka po celém dni tak psychicky vyčerpaná, že nezvládá formulovat myšlenky, může se modlit podle předlohy a nechat se inspirovat nebo propojit psanou modlitbu s vlastními myšlenkami.  

Předpokládám, že napřed jste modlitby poskytla svým kamarádkám? Jaké byly reakce?

Jelikož jsem celkem mladá maminka, moje dlouholeté  kamarádky jsou většinou bezdětné. Ale ano, některé z modliteb četly moje kamarádky s dětmi i bez nich a z jejich reakcí jsem měla radost, protože byly opravdu pozitivní a každá jedna taková recenze mě utvrzovala v tom, že by bylo opravdu přínosné modlitby vydat.

Vy sama máte oblíbenou nějakou knížku modliteb, kterou napsal někdo jiný?

Ano, během mládežnických let jsem se ráda modlila z knihy Milované princezně, ta mě opravdu chytala za srdce, a dále jsem se ráda modlívala a modlívám i teď z knihy Moniky Vejmělkové Modlím se za svého milého. Tato kniha existuje i v opačném verzi Modlím se za svou milou od jejího manžela Jakuba Vejmělky.

Když se mi narodilo první dítě, mrzelo mě, že nemohu jet na žádná duchovní cvičení, a zorganizovala jsem je sama právě pro kojící matky. Několik let jsme se pak jednou měsíčně scházely a zvaly si inspirativní osobnosti, aby pro nás připravily duchovní program. S třetím dítětem mi, bohužel, došly síly. :-) Myslíte, že matky malých dětí potřebují podobná setkání? A že je lepší se setkávat mezi sebou, nebo je lepší dítě někomu svěřit a odjet na normální duchovní cvičení? 

Řekla bych, že obě varianty mají svá pozitiva, obecně bych ale dala přednost setkávání s ženami ve stejné životní fázi.

U duchovních cvičení s lidmi v různých rolích a životních situacích je fajn, že člověk vykoukne trochu z té bubliny a může poznat životy, názory, postoje lidí z úplně jiné perspektivy.

Když se spolu setkávají maminky, tak spolu mohou řešit témata, která jsou pro ně aktuální, mají často stejné starosti, stejné (podobné) potřeby, mohou se navzájem mnohem lépe pochopit.

Ve vašem okolí se matky s malými dětmi na faře scházejí? Pokud ne, uvažujete o tom, že byste nějakou takovou skupinu vytvořila?

Tady je asi na místě říct, že jsme se nedávno stěhovali, takže se v nové farnosti zatím oťukáváme, ale mám informaci, že je snaha i tady u nás formovat skupinku maminek. Tak se těším. A pokud by to vyšumělo, zkusím to iniciovat já. Záleží mi totiž na tom. Dobré a hluboké vztahy jsou Božím záměrem, troufám si říct.

Se starším dítětem už si asi čtete. Jaké křesťanské knížky se vám osvědčily?

Dcera má dva roky, takže ji stále nejvíce zajímají leporela a obrazové knihy. Ale i v těchto provedeních je na trhu výběr křesťanských knih, kupříkladu Dětský misálek. Nejvíc se nám ale paradoxně osvědčily vodní omalovánky s tématy Noemova archa a tuším Ježíšovy zázraky - a u nich si o tom povídáme. Úspěch má také samolepková knížka o Vánocích. 

Zdá se mi, že u knížek pro tento věk hrají hlavní roli ilustrace, které dítě zaujmou a o kterých si potom  můžeme povídat.

Děti je lepší držet od televize dál, ale někdy to není snadné. Sledujete televizi Noe? Máte pocit, že je tam dost pořadů pro mládež, matky a malé děti? Jaký program vám tam chybí a ocenila byste ho? 

Přiznám se, že Noe téměř nesledujeme, takže ani nemám přehled. Opravdu se snažím děti držet od televize dál. Není to tak, že by naše děti nevěděly, co je to televize, ale přes den ji pouštím až v případě, že nastává pro mě psychicky náročná situace a cítím, že bych mohla udělat nebo říct něco, čeho bych později litovala. Proto si pomůžu televizí; ta mi dopřeje trochu času, abych vše vstřebala a trochu se uklidnila.

Peníze na vydání knížky vybíráte na internetu. Knížku je tak možné si koupit předem v elektronické nebo papírové verzi, někomu ji darovat nebo si k ní pořídit nějaký dárek - a nebo prostě jen trochu přispět pro radost ostatních. Co byste vzkázala lidem, kteří náš rozhovor dočetli až sem?

Prostředí, kterým se obklopujete vás nutně formuje, ať chcete nebo ne. Vy jste těmi, kdo určuje co budete číst,  o co se budete zajímat, koho budete (ná)sledovat, ať už na sociálních sítích či v reálném životě a tak dále. Proto přemýšlejte nad tím, kam investujete svůj čas, pozornost a peníze. Je to důležité.

Přeji vám, ať dokážete být co nejlepším parťákem Bohu, protože on jím je.

Držím palce, ať to s knížkou dobře dopadne. Kdo by chtěl vydání knížky podpořit, má možnost do 12. července, tedy ještě cca týden.