Mnozí už vyrazili na Světové dny mládeže. Někdo letadlem, někdo s předstihem autem, aby po cestě stihl poznat krásy Evropy. Na podobný výlet vyrazila s kamarádkami i Pešu. Už nám svoji skupinu představila. Dnes a v následujících dvou týdnech nám občas pošle zprávu, co všechno po cestě do Portugalska i na místě zažívají. První díl vyprávění je zde.


16. 7. 2023, první den

Povedlo se nám úspěšně nalodit všechny účastnice roadtripu. V plánu bylo hned první večer dojet do Švýcarska, což se nám po osmi hodinách jízdy podařilo. Cestu jsme si zpestřily návštěvou malebného rakouského města Saltzburku, rodného města W. A. Mozarta. Musím říct, že město, ač turistické, působilo velmi klidnou a příjemnou atmosférou. Umístěno je v údolí mezi vysokými skalami. Prakticky uvnitř jedné skály a pod ní je zbudováno parkoviště přímo v centru, které je ideální na obědovou zastávku.
Bylo úžasné pozorovat změnu krajiny, když jsme přejely hranice Rakouska a Švýcarska. Všechny čtyři jsme byly při prvním pohledu na hory a kouzelné švýcarské domečky nadšené jak malé děti . Pomocí aplikace Park4nigh jsme si našly první místo na přespání – na kraji male vesničky Ftan, podle níž dostalo jméno i naše auto.
Švýcarsko nás na první pohled dostalo. Z lidí tady máme pocit důvěry a bezpečí a první noc usínáme fascinovány přírodou, obklopeny horami.
Pokud někdy budete cestovat do Švýcarska podobně jako my, je potřeba vědět několik zásadních věcí. 
- Roaming zde nefunguje jako v EU, protože Švýcarsko není v EU, což je v tomto ohledu dost na nic. Je potřeba s tím počítat a všechno si zjistit dostatečně dopředu, protože jinak budete žebrat o heslo na wi-fi v předražených kavárnách jako my. 
- Důležité je si dopředu naplánovat místa, která chcete vidět, a parkovací spoty právě pomocí aplikace Park4night, která funguje pouze online. My máme v mapách.cz staženou mapu Švýcarska, do níž zadáváme předem vyhledané spoty a řídíme se jimi. 
- Při první wi-fi příležitosti si nezapomeňte zjistit počasí, protože jinak budete odkázáni na své mrakologické schopnosti, které vám stejně budou k ničemu, pokud jste např. obklopeni mlhou.

17. 7.,  Švýcarsko, země tří tváří

Švýcarsko sousedí s Německem, Rakouskem, Itálií, Francií a Lichtenštejnskem. Od toho se odvíjí jazyky, kterými se zde mluví. Oficiálně se domluvíte německy, francouzsky i italsky. Každá část Švýcarska, podle toho, u jakého státu jste nejblíže, vám ukáže svou specifickou tvář.  
První noc jsme strávily v chladnější části kousek od Rakouska mezi horami a o pár hodin později jsme se dostaly k hranicím s Itálií, kde najednou všechno působilo úplně jinak. Horko, léto, touha po moři. My jsme ale namísto moře našly něco daleko lepšího, řeku Verzasca.
V řece se dalo plavat, voda byla průzračná, místy hluboká, místy i nebepečná, proudy mírně nepředvídatelné. Našly jsme si zde soukromé místečko na pořádnou koupel, vyhřívaly se na kameni po vzoru ještěrek a povedlo se nám nenechat se unést rozvernými proudy řeky. Shodly jsme se, že to bylo jedno z nejhezčích míst, které jsme kdy viděly. Kam se hrabe moře!
Další tvář, kterou nám Švýcarsko ukázalo o pár chvil později, byl Gotthardský průsmyk, místo, které je ve výšce 2 100 m n. m.. My jsme sem přijely okolo půl deváté večer a ubytovaly se o kousek níž vedle několika málo karavanů. Ráno jsme viděly nádherné skály okolo, průzračný horský potůček, několik větrných mlýnů a cinkající kravské zvonce opodál. Večer předtím byla mlha, foukal vítr a esteticky byla temná atmosféra z Pána prstenů, při níž jsme pociťovaly skoro až povinnost pustit si do pozadí píseň Misty mountains, která dokonale vystihuje to, o čem jde jen stěží psát. Opět se skláním před krásami této Bohem požehnané země.

18. 7., Oeschinensee, ledovcové jezero

Poslední velkou plánovanou zastávkou bylo ledovcové jezero, o němž instagram pěje chvály. Po dvou dnech sezení v autě jsme se rozhodly pro výšlap k němu a stálo to za to. Plavat v jezeře, do nějž voda stéká přímo z ledovce, který se tyčí opodál, je zážitek k nezaplacení.

Doposud vše probíhalo hladce, ale jak to tak bývá, všechno se v jednu chvíli pokazí – ta chvíle přišla večer, kdy jsme opouštěly parkoviště pod jezerem a chtěly se přemístit na co nejbližší Park4night spot. Vedlo nás to však k jakési přepážce, u níž jsme zjistily, že je to vjezd ke speciálnímu vlaku, převozníkovi, který převáží auta skrz naskrz horami. Cesta však byla placená a my jsme se rozhodly zvolit jinou, nicméně jsme v tuto chvíli už neměly vyhledaný přespávací spot, nastala tedy několikahodinová krize hledání místa na přespání, do toho přišly hromy blesky z nebe a strach o pana Ftana, naše auto, na něž jsme nyní velmi hrdé, že to zvládlo a z krize nás vyvezlo. Byla to velká zkouška naší spolupráce a nyní slavnostně prohlašuji, že jdeme spát.

Příště se ozvu z Francie!

Autorkou textu je Anna Pešu Pešlová, fotky poskytla autorka.