Hříšník. Slovo, jehož význam znají jen ti, kdo se vztahují k tomu, proti komu se lze prohřešit. K někomu, kdo stanovuje pravidla, která se mají dodržovat, ale lze je i porušit. Slovo, které může být použito ve dvou významech. Zkroušeně vyznávám, že jsem ve své snaze neúspěšný, že nedělám, co mám dělat, a dělám, co dělat nemám. Ale také vděčně vyznávám, že i jako hříšník jsem milován, že jako hříšník jsem v centru zájmu toho, kdo řekl, že zákon je pro člověka, ne člověk pro zákon.

Zdroj: Flickr

Bohužel tyhle dva pohledy málokdy dokážeme spojit. Někdo úpěnlivě sleduje každý svůj čin a hnutí mysli, bičuje se alespoň v duchu a bojí se trestu. Přeci je tu zákon a bude tu soud, na každé maličkosti záleží, pochybit je urážkou Boha. A někdo jiný si zatím bezstarostně píská a tetelí se radostí, že jeho Pán je velkorysý a přinesl mu odpuštění, takže není třeba se stresovat, stačí děkovat. Bát se a neuroticky se sledovat by bylo nevděčné nedocenění daru, který jsme dostali. Ti první s hrůzou v očích sledují ty druhé a děsí se, jak dopadnou. Vždyť je to rouhání. Ti druzí se nechápavě dívají na první – vždyť je to škoda, takhle si kazit život, darovaný k tomu, aby jím člověk protančil s písní na rtech. Jedni i druzí připouštějí, že jdou stejným směrem, že se snaží dosáhnout stejného cíle, ale v lepším případě přiznávají, že nerozumějí, v horším těm, kteří to dělají jinak, vysvětlují, že to dělají totálně blbě.

Ježíš toho za své krátké veřejné působení napovídal hodně a každý si z jeho slov může uplést bič na své protivníky. Každý se může obrnit na svých pozicích za hradbou Ježíšových doslovných výroků. Koukejte, jak ho věrně následuju! V dnešním evangeliu Ježíš mluví a jedná dost jasně. Nečeká ani na vyznání vin, ani na snahu o nápravu, nečeká na vyjádření touhy, aby do života daného člověka zasáhl; hříšníka oslovuje sám. A neoslovuje jen tak nějakého člověka s chybami, ale někoho, koho nejen všichni odsuzovali, ale ještě jím pohrdali. Pro nevěrnou ženu snad někdo mohl mít pochopení, mohla budit soucit nebo vyvolávat romantické představy. Ale celník? Zcela dobrovolně a pro finanční zisk porušoval zákony Boží i lidské. Manipuloval s penězi s císařovým portrétem, pracoval pro okupanty, odíral své soukmenovce. Nebyl to někdo, s kým lidé názorově nesouhlasili, kdo měl jiné priority či jiné způsoby. Byl to někdo, kdo dobrovolně vystoupil ze systému, kdo se zřekl společenství pro zisk. Takového člověka bylo snadné ho vyčlenit ze společnosti slušných lidí a získat tak srovnávací prvek, proti kterému na tom všichni byli ještě docela dobře. Takový člověk se vždycky hodí.

A právě na tohle dno Ježíš zamířil, když chtěl ukázat, kdo stojí v centru jeho pozornosti. Komu jsou určena jeho slova, na kom mu záleží. Nečeká, až tenhle celník vyleze na strom a dá tak najevo, že ho Ježíš zajímá. Ježíš ho osloví sám. Řekne „Pojď za mnou!“, ale vzápětí je to on, kdo vchází do Matoušova domu. Nechce ani tu bleskovou reakci, jako když povolával své učedníky, nechce, aby zkažený celník rozdal nebo alespoň opustil vše, co za svůj život nashromáždil, a vydal se s ním na nejistou cestu ode vsi ke vsi. Nechá se sám pohostit v jeho domě. To nebyla zdvořilostní záležitost nebo praktické vyřešení akutní potřeby jídla. To byl akt s mnoha důsledky, pro zbožné židy věc zcela nepřípustná. Není divu, že když o tom slyšeli Matoušovi přátelé, ti ze spodiny společnosti, protože s nikým jiným se bavit nemohl než se sobě rovnými, naplnili jeho dům. Slavný učitel a bohabojný člověk jí s celníkem! Taková příležitost se už nemusí nikdy opakovat. Z vstřícného gesta vůči jednomu hříšníkovi je najednou veřejné pohoršení. Učitel je ve společnosti lumpů a tváří se, že mu to nevadí. Skandál.

Ježíš zbožné a pravidla dodržující kritiky odpálí velmi rychle. „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.“ Co se do toho pletete, vás se to netýká. Já jsem tu kvůli těmhle, ne kvůli vám. Farizeové se museli cítit dost uražení. Ke komu jinému než k nim měl učitel mluvit? Vždyť oni by mu rádi naslouchali, jsou na jeho slova připraveni, celý život se snaží být Hospodinu blízko, tak kdo je vhodnějším doprovodem pro Ježíše? A co tím vlastně Ježíš myslí? Že založí skupinu vyvolených hříšníků? Že kdo nehřeší, není vhodný adept pro spásu? Mohlo by to znamenat, že přišel za těmi, kdo vědí, že jsou hříšní, ale Matouš přece nic takového jako pokání najevo nedal. A co když tím myslel, že oni, farizeové, jsou zdraví, tedy že jdou dobře a nepotřebují učitele? On se musí zabývat těmi zkaženými, malomocnými a hříšnými, protože ti by to bez něj nezvládli, zatímco farizeové…

Farizeům se toho určitě honilo v hlavě hodně. Což o to, nepotřebovat lékaře, to je požehnání. Jenže co Ježíš myslel tím „Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci, a ne oběť.'?“ To nezní jako potvrzení, že vše dělají dobře. Jakou oběť vlastně? Oni obětovali celníky. Obětovali je jako symbol svévolné zkázy: Koukejte, tohle je zkažený člověk. Nebuďte jako on. Radujte se, že nejste jako on. A Ježíš jde k těm obětovaným a sedne si s nimi k jednomu stolu: Nemůžete nikoho obětovat, vyhodit ze společnosti, nikomu upřít spásu. Ne, neříkám, že to dělají dobře. Ale vyčlenit je nemůžete. Moje láska sahá až na dno. Sahá až tam, kam zvěst o mně nedosáhla, kde se po mně neptají. I tam můžu dojít a posadit se ke stolu. Vy nejste v roli těch, kdo mohou někoho obětovat, upřít mu naději. Měli jste dobrý pocit, že mezi vámi a celníky je obrovský rozdíl, že vaše přestoupení jsou nepatrná proti tomu, jak hřeší tihle vyděděnci? To jste si nehezky lhali. Já je zvu na stejnou cestu. Bavím se s nimi stejně jako s vámi. Když mě nehledají, najdu si je sám. I ti, kdo si neplatili pojištění, mají lékařskou péči zdarma.

Lidé umí nehezky ublížit jiným lidem. Nejvíc ale umí ublížit sami sobě. Sami sobě dokážou bránit v cestě. Obojímu se snaží Ježíš svými slovy zabránit: Člověče, nestav se mezi mě a jiného člověka, ať je v tvých očích sebehříšnější. Bojíš se, že mě někdo svým jednáním uráží? Já se nenechám tak snadno odradit. Neodvracím se od toho, kdo hřeší. Neodsuzuj jiné a neodsuzuj sebe. Není provinění tak velké, aby mě odradilo od toho podat ti ruku. Není stav duše tak strašný, abych za tebou nepřišel a neposadil se vedle tebe, nejedl s tebou stejný chléb. Chci lásku, chci milosrdenství. Já jsem ten, který ti toto nabízí. Nabízím ti svou blízkost bez ohledu na to, co máš za sebou, v čem se právě plácáš, kam směřuješ. Není dno tak hluboké, abych tam nedošel. Nenech se od nikoho přesvědčit, že mou lásku můžeš uhasit.

 

 

10. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Oz 6, 3-6
Lásku chci, ne oběť.

Čtení z knihy proroka Ozeáše.
    Snažme se poznat Hospodina, jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť, jako jarní déšť, který zavlaží zemi. Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo?
    Vaše láska je jako ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí.
    Proto jsem je vzdělával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, má spravedlnost jako světlo vychází. Lásku chci, ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

Žl 50 (49), 1+8. 12-13. 14-15
Odp.: 23b
Odp.: Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem od východu slunce až na západ. "Nekárám tě pro tvé oběti, vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Odp.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, vždyť můj je svět se vším, co ho plní! Copak požívám maso z býků či pij i kozlí krev?
Odp.
Přinášej Bohu oběť chvály a plň Nejvyššímu své sliby! Pak mě vzývej ve dni soužení, vysvobodím tě, a budeš mě chválit."
Odp.

2. ČTENÍ Řím 4, 18-25
Čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
    Ačkoli Abrahám už neměl naději, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: 'Tolik bude tvého potomstva!' A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné - vždyť mu bylo skoro sto let - a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že ( Bůh ) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. A proto 'mu to bylo uznáno za spravedlnost'.
    Ale v Písmě to není řečeno jen kvůli němu, že mu to bylo uznáno', nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.

EVANGELIUM Mt 9, 9-13
Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
    Když Ježíš šel (ze svého města) , uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním.
    Když byl Ježíš u stolu v (jeho) domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?"
    On to zaslechl a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci a ne oběť.' Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky."