Vyšší odborná škola Jabok slaví třicet let své existence. Slaví různými způsoby od prosince loňského roku a koncert ve prospěch Jaboku je naplánován na podzim, takže to vyjde vlastně na celý rok. Po důstojném slavnostním setkání v emauzském klášteře před měsícem se tento pátek uskutečnilo méně formální setkání v prostorách školy. Byli jsme u toho a můžeme říci, že to byl skvělý večírek. V průběhu odpoledne studentka Jaboku Jolana Staňková nejen točila příspěvky na naše sociální sítě, ale také se ptala bývalých i současných vyučujících na jejich pohled na školu, která stále vzkvétá.

Program se konal v celé budově školy, ve studentském klubu Vzducholoď, v aule i na dvoře a v tělocvičně. V té bylo možno chvíli nechat pod dozorem své ratolesti, aby měli bývalí studenti možnost si v klidu popovídat. Už to ukazuje, že na Jaboku se na potřeby lidí, pro které se něco chystá, prostě myslí. Program začal mší slouženou na dvoře pod stromy. Někomu by možná přišla trochu moc neformální, ale takoví lidé na Jaboku asi nestudují, takže všichni vypadali, že sdílí pocit, že slaví úspěšnou třicetiletou existenci školy s Pánem, který ji celou dobu provází svým požehnáním. Následoval přípitek a krájení dortu, koncert učitelů školy a pak už se střídaly kapely: Trefa do černého, Koza na útesu, Wóďa, Red torch, Mc Praguematic a Z dílny Hefaistovy. Paralelně bylo možné navštívit několik výstav, jít si povídat do čajovny, prohlížet si fotografie z historie Jaboku či promítání filmů, malovat obraz nebo se zapsat na časovou osu Jaboku. V aule a na dvorku bylo k dispozici občerstvení připravené zaměstnanci školy – utopenci a nakládaný hermelín byly ve verzi normální a pro drsňáky (zase projev empatie a snaha o uspokojení potřeb 😉). Jediné, na co se při přípravě zapomnělo, bylo, že ne všechny matky donesou své dítě spořádaně v šátku nebo nosítku, a na dvorku se na chvíli nakumulovalo tolik kočárků, že začalo být obtížné projít dál. To se však vzápětí vyřešilo, kočárkům bylo vyhrazeno jiné místo, kde nepřekážely, a davy mohly vesele proudit sem a tam. Rodinná atmosféra Jaboku ve všech významech toho slova.

Kromě zvolání „To jsem ráda, žes přijela!“ se ozývalo i „Ty máš taky něco společného s Jabokem?“ a lidé se zdravili, vítali, vzpomínali, vyprávěli si a plánovali. Atmosféra byla velmi příjemná.

Jolana Staňková nejen zajišťovala program pro děti v tělocvičně, ale na naši prosbu i točila videa na sociální sítě a obíhala vyučující s mikrofonem. A co jí lidé, díky nimž je Jabok Jabokem, odpověděli?

Zakladatelé:

doc. Mireia Ryšková, vyučující na Katedře biblických věd KTF UK

Čím je Jabok jako škola jiná než ostatní?

Naše teze v době, kdy jsme školu zakládali, byla, že chceme vybudovat něco, co je víc než škola, to znamená místo, kde jdou lidé za nějakým cílem, který je jim společný. Samozřejmě musí mít společné kvality školy a musí to být dobrá škola, ale pro život nestačí, aby měl člověk jen dobré vzdělání, musí mít taky něco navíc, a to byl náš cíl, a doufám, že se to naplnilo.

doc. PhDr. Libora Ovečka, Th. D., administrátor farnosti v Dolních Počernicích a vyučující na Katedře systematické a pastorální teologie KTF UK

S jakou myšlenkou jste školu zakládali?

To je složitá a dlouhá věc. Bylo to v roce 1990, kdy se ta myšlenka zrodila. Důvodů k založení bylo několik; jeden z nich byl, že v našem školství, respektive v tom československém, neexistovala škola tohoto zaměření, tedy škola věnující se sociální oblasti a teologii. Zároveň salesiáni tenkrát neměli lidi pro svoje poslání, tak to byla druhá myšlenka, a pak byla ještě myšlenka, že je prostě potřeba učit teologii a sociální pedagogiku.

Bylo potřeba, aby školu financoval stát, protože salesiánská provincie ji nebyla schopna financovat. My jsme chtěli školu zřídit jako bakalářské studium, problém byl ovšem v tom, že to tehdy zákon neumožňoval. Z pohledu státu to byla soukromá škola, protože jejím zřizovatelem byla salesiánská provincie a nikoliv stát. Kdybychom tuto školu zřizovali jako státní, tak by ji musel schválit parlament a byli bychom podřízeni státnímu vedení, a to jsme nechtěli, protože to měla být církevní škola. Jediná možnost tedy byla, zřídit ji jako vyšší odbornou školu s perspektivou, že až to půjde, tak ji chceme přebudovat na vysokoškolské studium s bakalářským zakončením.

Bývalí zaměstnanci

P. Mgr. Josef Glogar, SDB, bývalý školní kaplan, nyní farní vikář v Sebranicích

Jak vzpomínáte na Jabok?

V superlativech, bylo tady skvělé. Zrovna jsem koukal tady na tu pergolu, která se postavila v době, kdy jsem tu byl, chodíval jsem si tam sedávat po večerech a přemýšlet. Bylo tady krásně. Je to tady víc než škola, je to takové společenství a stále zde potkávám známé pedagogy a tak.

Proč jste odešel?

Došlo k reorganizaci a já už jsem měl potom místo jinde. Jsem salesián, takže jdu tam, kam mě pošlou. Nastal čas.

Pro lidi, co si nedokážou představit, jakou funkci zastává kaplan ve škole: co jste musel plnit?

Kromě duchovní služby jsem fungoval ještě na koleji, měl jsem na starosti studenty. Chodil jsem tam, povídali jsme si. Nikdy jsem neučil, pobýval jsem mezi nimi, občas jsme chodili ven. Byl jsem tu pro ně. Měl jsem je rád.

Vyučující:

Dr. Ing. Ladislav Heryán, Th.D., SDB, vyučující na Katedře filosofie a teologie a zároveň školní kaplan

Čím je tato škola jiná než ostatní?

Já myslím, že je jiný náš učitelský sbor, který tvoří převážně křesťané z různých církví a vytváří to takovou krásnou atmosféru. Nedokážu posoudit, čím je jiná, ostatní školy jsem moc nezažil, ale zažil jsem různá pracoviště a tady na tomto pracovišti není taková ta rivalita, kde jedni šlapou po druhých, aby se vydrali výš, tady máme všichni stejně málo, mně tak přijde. (smích) A tak je to vlastně taková dobrá atmosféra.

Co máte na Jaboku nejraději?

Tu atmosféru, kterou jsem právě popsal. My jsme jednu dobu měli takový slogan, Jabok je víc než škola, a to víc než škola, to vyjadřovalo komunitní aspekt celého projektu Jabok, a to se mi na tom nejvíc líbí.

Co vám osobně přijde na studiu na Jaboku nejzajímavější?

Mně přijde originální spojení sociální práce a speciální pedagogiky s teologickými předměty, což je jedinečné a ojedinělé, že se díváme na potenciálního klienta jinak než normální, respektive ostatní školy. Zažil jsem to ve vězení, kde pracuju; máme tam paní, jednu naši absolventku, která za mnou přišla a požádala mě o jednu službu pro našeho klienta, a bylo to strašně důležité, a to by podle mne absolvent jiné sociální školy neudělal. A z jiného pohledu, kdy jsem pracoval v nízkoprahovému klubu, kam přicházeli studenti z různých škol na praxi a všichni se divili tomu, jak ti naši studenti mají při péči osobní přístup.

Co je a bylo úspěchem Jaboku?

Myslím si, že za těch třicet let je Jabok taková značka kvality, že vždy, když v těch zařízeních slyší, že je někdo absolvent Jaboku, a vezmou ho, tak vědí, že se nezklamou.

Kdo jsou salesiáni a jak se jejich přítomnost dotýká chodu školy?

Salesiáni jsou řeholní kongregace, kterou založil svatý Jan Bosco v 19. století, a která se věnuje mládeži. Naše škola vznikla v salesiánském prostředí, je zřizovaná salesiánskou provincií a řada salesiánů tady učí. Takže to jakýmsi způsobem ovlivňuje charakter školy. Náš zakladatel don Bosco říkal, že každé jeho dílo se má vyznačovat takovými čtyřmi charakteristikami, že má být zároveň hřištěm, školou, kostelem a domovem. To si myslím, že splňujeme.

Ing. Iveta Kaňková, vedoucí Katedry jazyků

Čím je tato škola jiná než ostatní?

Svým rozměrem, svojí atmosférou a udržováním tradice polorodinné komunity nebo společenství.

Co máte na Jaboku nejraději?

Studenty, kteří mají nádherné rozjasněné obličeje, ve kterých je vepsáno ještě málo špatných zkušeností, a přicházejí s úžasnými a neotřelými nápady, a bojí se méně než my zkušení.

Co by vám osobně přijde na studiu na Jaboku nejzajímavější?

Nejzajímavější je nekonzervativní spojení všech možných odborných disciplín, včetně těch spirituálně zaměřených, těch kreativních i těch praktických, protože takový je život.

Co je a bylo úspěchem Jaboku?

Úspěchem, krom všech těch zmíněných věcí, je kvalitní výuka. Myslím si, že studenti jsou dobře připraveni, snažíme se to držet a nesnižovat.

Kdo jsou salesiáni a jak se jejich přítomnost dotýká chodu školy?

Salesiáni jsou naši kolegové, přátelé a jsou to ti, kteří do té školy přináší něco, co jiné školy nemají.

Kolik let už na léto škole učíte a kam z vašeho pohledu škola směřuje?

Jsem tu od roku 2006, sedmnáct let. Řekla bych, že se škola posouvá k větší profesionalitě. V srovnatelnosti s jinými školami jsme byli schopni obstát vždycky, je to srovnatelné i s jinými evropskými školami. Posunulo se to k profesionalitě, což je jenom dobře, ale ten rodinný duch se neztrácí, což je taky dobře.

Ing. Bc. Ivana Adámková, vyučující na katedře jazyků a koordinátor praxí v cizině

Čím je tato škola jiná než ostatní?

Liší se předměty, které se tady učí, protože jsou to nejen ty sociální a teologické předměty, ale taky biblistika a ostatní, a to si myslím, že je na málokterých školách taková směska. Pak tady jsou kolegové, a nemůžu říct ani o jednom, že by mi byl nesympatický, nebo že by mě něčím rozčiloval, což je neuvěřitelné, na žádném pracovišti jsem se s tím předtím nesetkala. Učím čtrnáct let, a předtím jsem byla stavařka. Byla jsem v různých kolektivech, ten je tady neuvěřitelný. Dále jsou tady studenti, kteří jsou dospělí, jsou samostatní, což je pro nás učitelé dobré, a zároveň jsou to studenti, kteří vědí, že si jako sociální pracovníci a sociální pedagogové moc nevydělají, ale přesto do toho jdou. Myslím si, že je to jiná sorta studentů, než co jsou na právech, na ekonomce, a je to prostě znát. Řekla bych, že jsou duševně někde jinde než jejich vrstevníci, alespoň většinou; nechci generalizovat.

Co máte na Jaboku nejraději?

To všechno, co jsem řekla.

Co by vám osobně přijde na studiu na Jaboku nejzajímavější?

Vystudovala jsem evangelickou fakultu tady na Jaboku. Pro mě byly nejzajímavější přednášky Ládi Heryána, biblistika, obecně sociální práce, bavily mě metody sociální práce, to byla pro mě novinka.

Co je a bylo úspěchem Jaboku?

Jeho absolventi, většinou. Z velké části jsou vřele přijímáni na pracovištích.

Proč jste si tenkrát vybrala Jabok?

Protože tu byla právě ta teologie. Většina studentů sem jde kvůli sociální práci a teologii berou jako nutné zlo, a já si to vybrala kvůli tomu. To jsem ocenila, dále taky filosofii, kterou jsem nikdy neměla, protože jsem chodila do školy za totality, kde jsem měla jen vědecký komunismus. Takže klasickou filosofii jsem objevovala až tady díky profesionalitě vyučujících a jejich schopnosti to předat; jsou tady dobří učitelé.

Studenti:

Anonymní studentka

Co ti škola zatím dala?

Spánkový deficit. (smích) Dalo mi takový to směřování, při kterém jsem si uvědomila, co bych chtěla v životě dělat.

Nejlepší zážitek odtud?

Asi seznamovák.

Marta, studentka 2. ročníku denního studia

Co ti škola zatím dala?

Možnosti.

Nejlepší zážitek odtud?

Seznamovák a lyžák, a volný den tam, to bylo super.

Kdo z profesorů je ti nejbližší a proč?

Profesor Michal Pařízek, je to inspirativní člověk, kterému jde o studenty. Je lidský a jedná s lidmi lidsky. A pak taky naše učitelka angličtiny, ta mi přijde taky fajn. V průběhu dvou let mě naučila víc, než na základce a na střední.

Který předmět tě nejvíc baví?

Kupodivu ta angličtina, protože Adámková to umí vysvětlit, podat a ty testy mi přijdou lehčí, a není to na to kolik toho víš, ale jak to používat. Po angličtině s ní bych se ani nemusela bát vycestovat do zahraničí.

Elisabeth, studentka 2. ročníku denního studia

Co vám zatím škola dala?

Kamarády, nové informace a povědomí o nových věcech.

Kristýna studentka 2. ročníku denního studia

Kdo z profesorů je ti nejbližší a proč?

Profesor Michal Pařízek, on je hrozně zajímavý a umí zaujmout a je to hrozně skvělý pedagog, který umí vtáhnout studenta do svojí bubliny a díky tomu víte, co vypráví. Umí to povědět s entusiasmem, že to toho člověka začne zajímat.

Který předmět tě baví nejvíc?

Sociální práce s vybranými cílovými skupinami.

Wóďa, bývalý student, organizátor, hudebník, spoluautor seznamovacího pokojíčku

Čím je tato škola jiná, než ty ostatní?

Asi úplně vším. Já jsem tedy moc jinech škol nezažil, a nemám tolik srovnání, ale nemám pocit, že by to tu fungovalo úplně stejně jako na ostatních školách. Trávím tady čas i patnáct let potom, co jsem sem přestal chodit, a to něco znamená.

Co zde máš nejraději?

Lidi, i ty co učí, i ty co studují, to společenství tady mi vždycky přišlo nejcennější.

Co ti přišlo na studiu na Jaboku nejzajímavější?

Asi praxe, byly hodně komplexní, dost jsem si z toho odnesl. Poznal jsem přitom spolužáky trošku jinak než jenom v lavicích. To společenství mělo velký význam. A ty praktické zkušenosti byly devízou toho, co se tady děje.

Autorem fotografií je Adam Novák.