Věřící člověk je ten, který ví, že je hříšný. Lidé, kteří se nepodřizují Zákonu, mají problémy, pochybnosti, nedaří se jim, jsou nespokojení, dopouštějí se omylů… člověk pod Zákonem je prostě hříšník. Co je správné, do velké míry ví. Jen je pro něj dost obtížné to dělat. A tak to nezvládá, lituje, svá nezvládnutí vyznává, raduje se z odpuštění a vyráží dál, aby zase klopýtl a zase prosil o odpuštění. Ateista povytahuje obočí a kouše ret a myslí si něco o duševním zdraví a vnitřní dospělosti. Člověk věřící si zakrývá tvář a prosí a děkuje a doufá, že poslední vrstva moučníku jeho života bude ta děkovná. Prý je to důležité.

Zdroj: Bradi Barth, pinterest.com

Nikdy se nepředpokládalo, že by lidé zvládali všechna Bohem předložená pravidla splnit. Nepředpokládali to oni, ale nepředpokládal to podle všeho ani zákonodárce sám. Nikdy nebyl vztah s Hospodinem nastaven tak, že kdo dosáhne určitého počtu bodů, patří do party, a komu se nedaří plnit zákony, ten musí jít z kola ven. Dějiny Božího lidu jsou plné příběhů lidí, kteří neklopýtali decentně o malé kamínky na správné cestě, ale spíš si pořádně rozbíjeli hubu na útěku z místa, na které byli posláni. Vorali ty nejzásadnější věci. Někdy vypadali, že nic nechápou, někdy, že se snaží věci dělat naopak, než jak znějí pokyny shůry. Píše se o nich mnohem víc než o těch, kteří se celý život poctivě snažili nic nepokazit, dodržet všechno, a ještě dbát na to, aby zákony dodržovali i ostatní. Naopak, když se mluví o takových pilných a spolehlivých lidech, nebývají chváleni. Co je to za podivného zákonodárce, který lidem dá seznam pravidel a pak projevuje lásku těm, kteří ta pravidla porušují?

I Ježíš v dnešním čtení Nikodémovi říká, že nebyl poslán, aby svět soudil, ale aby skrze něj byl svět spasen. Hospodin je zákonodárce, který lidem nepřipomíná sazebník trestů, ale možnost vykoupení. Pravidla platí, nejsou bezcenná a formální. Na jejich dodržování záleží. Ale záleží na nich kvůli tomuto světu, kvůli našemu životu zde. Vždyť jsou sestavena pro lidi, pro zákonodárcem milované lidi tak, aby je chránila před problémy, pochybnostmi a omyly. Jsou sestavena tak, aby mezi lidmi umožňovala funkční vztahy. Dodržovat Boží zákony znamená omezit možná zranění ostatních na minimum. Nedodržovat pravidla vede k větší svobodě jen zdánlivě. Vyzkoušeli to za nás mnozí, ale většina z nás to musí stejně vyzkoušet sama za sebe. Někdo na to přijde celkem brzy, když ještě o mnoho nejde, někdo až ve chvíli, kdy už po zbytek života hasí požáry, které způsobil.

Tak nadějně to zní, když Ježíš říká, že nepřišel svět soudit, ale spasit. Slovo odsouzení se ale hned vrací: Kdo v Syna Božího věří, je zachráněn, kdo nevěří, je odsouzen. Ach, to snad raději plnit ten modrý život, ten jde nějak objektivně měřit. Ale věřit v? Co to znamená? Že uznávám, že Ježíš existuje? Že v mezích svých mentálních možností připouštím, že Ježíš je Synem Božím, nebo dokonce součástí vztahů v Boží Trojici? Znamená to, že věřím, že Boží láska je tak velká, že Bůh sestoupí mezi své vlastní dílo a prožije život tak, jak ho prožívají ti, kdo byli stvořeni? A jak poznám, že tomuhle věřím dost na to, abych se vyhnul soudu? A co když občas pochybuju, co když mě přepadá tíseň, že to nechápu? Můžu v někoho věřit, a přitom vůbec nerozumět tomu, jak to s ním bylo, jen znát poučky z katechismu a nemít důvod s nimi nesouhlasit?

Všichni jsme hříšníci, o tom nebývá pochyb. Hříšníky, o kterých se mluví s respektem a jsou dáváni za vzor, spojuje jedno: nenechali si svými chybami pokazit vztah se zákonodárcem. Vlastní chyby je nevedly k zpochybňování pravidel ani k vypovězení smlouvy s Hospodinem. Hřešili, ale nepřestali věřit. Nepřestali věřit Bohu. Nepřestali mu věřit lásku a dobré úmysly, které s nimi má. I když občas mlátili hlavou do zdi a skrývali tvář, neodvrátili se úplně. Zůstali tak blízko, aby mohli být obejmuti. Odsoudit nás nemůže porušení zákonů, odsoudit se můžeme jen popřením vztahu. Věřit v Krista znamená věřit, že pro Boha je vztah víc než cokoli jiného. Věřit v Krista znamená věřit, že i já jsem dítětem Božím – se vším, co z toho plyne.

 

 

Slavnost Nejsvětější Trojice

1. ČTENÍ Ex 34,4b-6.8-9
Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
    Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
   Tu sestoupil Hospodin v oblaku, (Mojžíš) se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom (Hospodin) prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!" Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."

Dan 3,52.53.54.55.56
Odp.: Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců.

Odp.
chvályhodný a svrchovaně velebený navěky. Požehnané je tvé slavné svaté jméno a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky. Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky. Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech.
Odp.
a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky. Požehnaný jsi ty na klenbě nebes.
Odp.
a velebený a plný slávy navěky.

2. ČTENÍ 2Kor 13,11-13
Milost Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh; dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
   Pozdravte se vespolek křesťanským políbením. Pozdravují vás všichni věřící. Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

EVANGELIUM Jan 3,16-18
Bůh poslal svého Syna, aby svět byl skrze něho spasen.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl Nikodémovi:
    "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.