Když nejde o život, jde o h… Možná jste si to říkali poslední měsíc o zkouškovém, možná si to budete říkat za pár dní při náročném cyklistickém výletě. Přece vás nerozhodí opakování zkoušky nebo stržený puchýř! Dnešní evangelium ovšem přitvrzuje: I když jde o život, pořád nejde o to hlavní. Na životě vlastně moc nezáleží. No, to už se nám tak moc nezdá.

Zdroj: Flickr

Od někoho, kdo je ochoten kvůli ostatním umřít na kříži, to vlastně není tak nečekaný požadavek – nebát se těch, kdo chtějí zahubit tělo, a bát se těch, kteří chtějí zahubit duši. Jasně, o duši tu jde. To je ta naše část, která má vztah s Bohem. Tělo je vlastně taková výuková pomůcka – máme pár desítek let na to, naučit se opravdu milovat, a máme pro to vytvořené skvělé školní hřiště jménem svět. Taky si neschováváme písanky z první třídy, když se naučíme psát, tak proč by nám mělo záležet na těle, až budeme umět žít krásný vztah lásky s Bohem a ostatními lidmi…

Jenže nám na těle docela záleží. Když nás bolí, pokazí nám to i ty pracně budované vztahy. Když se dobře vyspíme, najíme, jde nám i tolerance a odpuštění mnohem lépe. A Ježíš nad našimi těly také nemává rukou; říká, že Bůh má spočítány všechny vlasy na našich hlavách. Říká, že bez Božího vědomí nezemře jediný vrabec. A že my máme větší cenu než všichni vrabci.

Bohužel neříká, že nás Bůh plánuje ochránit. Jen to, že Bůh ví, co se nám děje. Zní to nadějně… a někdy naopak strašlivě krutě. Kdyby nás Bůh do světa jen tak vykopl a pak už to nechal na nás, tak nám nezbyde, než se s tím smířit. Jenže co to znamená, že on moc dobře ví, co se nám děje? Že je mu to jedno, když nás něco bolí, ať už vlivem nemoci nebo jednání jiného člověka? Je to součást naší „výuky“ v tomto světě? Jenže co ti, co prostě umřou? Jak je jejich smrt něco naučí, když přijde rychle, nečekaně? Když jsou moc malí, aby si z toho mohli něco vzít? To se na tu bolest Bůh prostě dívá, eviduje ji… a nepomůže nám?

Myslíme na to, když sledujeme historické dokumenty, když slyšíme o aktuálních událostech ve světě, když posloucháme starosti svých blízkých, když se nám nebo našim nejbližším děje něco zlého. Co to znamená, Bože, že máš spočtené všechny vlasy na naší hlavě? Proč je počítáš, když se pak jen díváš? Když nezasáhneš, když přicházíme nejen o vlasy? Proč necháváš lidi trpět, když o jejich bolesti moc dobře víš?

Ne každá bolest přece vede ke zlepšení vztahu s Bohem, to ví on lépe než my. A že se myslí jen utrpení pro Krista, nikoli rakovina nebo zlá kolegyně v práci? Ježíš v souvislosti s naší cenou a utrpením, kterému se nemáme vyhýbat, mluví o nutnosti veřejně hlásat, co nám bylo zjeveno, a nezapírat svého Učitele. Žít poctivým křesťanským životem není záležitost na hodinu týdně. Je to práce na dvacet čtyři hodin denně, sedm dní týdnu. Ráno při vstávání, v práci i večer v autobuse. Při komunikaci s prodavačkou, při placení daní, při pracovní poradě. Náš vztah s Bohem se má projevit, když relaxujeme u facebooku, stejně jako když finišujeme pracovní projekt. Není potřeba stát před tribunálem, který se nás ptá, kdo je naším Bohem. Stačí otevírat ústa při pozdravu – a můžeme nechat Boha promlouvat s námi nebo si na něj ani nevzpomenout. Je z našeho komentáře na facebooku nějak poznat, co je cílem našeho života? Nebo by nikoho ani nenapadlo, že se snažíme naučit milovat Stvořitele i jeho stvoření?

Častěji se nad tím, co říkáme, zamyslíme, když jde o názory. Něco by správný křesťan tvrdit měl, a něco ne. Někdo si z toho udělá image a stane se velkým bojovníkem za pravdu. Někdo trpí, protože si sice myslí, že ví, co jsou správné názory, ale nemá odvahu je hájit - někdo před lidmi mimo církev a někdo před lidmi z církve, pokud se s nim i zrovna názorově neshodne. Mnohem méně často přemýšlíme, jestli to, co říkáme, je projevem vztahu s Bohem, když si jen tak povídáme, když váháme, jestli vstoupit do nějaké situace, nebo zda se nás netýká. 

Někdy je takové rozhodování nepříjemné. Někdy jsou nepříjemné důsledky. A pocit, že Bůh nás jen sleduje a počítá, ale nezasáhne, jen nakonec rozhodne podle toho, co viděl, také není nic moc. Jenže když takhle přemýšlíme, jsme těmi, kdo se jen z dálky dívají, my sami. Posuzujeme Boha podle zapsaných slov. Jestliže jsou pro nás věty z Bible pouhá teorie, nedávají smysl. Učit se milovat není úkol, který nám dal cizí přísný bůh. Je to pozvánka od Otce: Buďme spolu. Buďme spolu nejlépe, jak to jde. Vztahy nikdy nejsou bez bolesti. Na obecné otázky po smyslu utrpení nejde dostat uspokojivou odpověď. Vlasy vypadávají, děti a matky umírají, a pro pár slov jde přijít o přátele a společenské postavení. Pokud máme pocit, že se Bůh jen z dálky dívá, zapomněli jsme, že on se bolesti nebojí. Nechce po nás nic, co by nebyl ochoten sám podstoupit. Podstoupil to právě proto, aby nám dokázal, že mu nejsme lhostejní, že není daleko a nesoudí nás podle darů přinesených do chrámu. Naše bolest je jeho bolestí. Prý se tomu říká láska.

 

 

12. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Jer 20, 10-13
Vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů.

Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
Jeremiáš řekl:
    Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: "Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!"
    I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: "Snad se dá svést a zmocníme se ho a pomstíme se na něm!"
    Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník; proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou. Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou; bude to věčná hanba, nezapomene se na ni.
    Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého, který vidíš ledví i srdce, kéž uzřím tvou pomstu nad nimi, neboť tobě jsem svěřil svou při. Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina, že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

Žl 69 (68), 8-10. 14+17. 33-35 Odp.: 14c
Odp.: Vyslyš mě, Bože, ve své veliké lásce!

Pro tebe, Bože, jsem snášel potupu, pohana pokryla mou tvář. Svým bratrům stal jsem se cizincem, synům své matky neznámým. Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Odp.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha! Neboť Hospodin slyší chudáky, nepohrdá svými vězni. Nechť ho chválí nebe a země, moře a vše, co se v nich hýbe.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 5, 12-15
S Božím darem není tomu tak, jak to bylo s proviněním.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
    Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili . . . Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem - jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít.
    Ale s Božím darem není tomu tak, jak to bylo s provině ním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista.

EVANGELIUM Mt 10, 26-33
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým apoštolům:
    "Nebojte se lidí. Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech!
    A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo - duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci.
    Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi."