„Co by za to daly děti v Africe,“ je pověstná věta českých maminek a babiček, které se snaží donutit děti sníst jídlo, které jim nechutná. „Tak jim to dovez, já to nechci!“ bručí leckteré dítě. To ovšem není tak snadné, a tak dohady nad plným talířem pokračují. Děti, které by si rády daly špenát, koprovku, vařené hovězí nebo cokoli, nad čím jiní ohrnují nos, skutečně existují. A i když to naše uvařené jídlo jim dovézt nedokážeme, najdou se lidé, kteří je nakrmit chtějí – a třeba kvůli tomu založí celosvětovou organizaci. Ta nesbírá nedojedené talíře, ale peníze, které se přeci jen na místo určení dostávají snáz. A získává je třeba pomocí benefičních koncertů. Jeden z nich se konal v Brně a podpořit měl organizaci Mary's meals. Za Signály tam vyrazila Marie Vosáhlová.

Už při první chvíli, kdy jsem se dozvěděla o benefičním koncertu Tomáše Kluse a Police Symphony Orchestra, toužila jsem být součástí toho večera. Tomáše Kluse poslouchám dlouhou dobu a na jeho sociálních sítích sleduji i jeho postoje k otázkám víry a duchovního života. Klasická hudba je také jeden z mých oblíbených žánrů, které si pouštím při různých příležitostech, aby pozvedla prožívané chvíle. Proto kombinace interpretů byla opravdu perfektní, a to i díky tomu, že celý ten večer měl mnohem větší přesah než samotný koncert.

Mary's meals je organizace, která vznikla roku 2002. Je to nezisková organizace, která se zabývá programy školního stravování v převážně rozvojových zemích. Pomoc jednotlivým školám je podmíněna aktivním zapojením místní komunity. Průzkumy ukazují zvýšení počtu zápisů do škol, zlepšení docházky, větší soustředěnost žáků během výuky a zlepšení jejich tělesného a psychického zdraví. Jejím závazkem je použít maximálně 7 % na fundraising (shromažďování dalších peněz) a zbylých 93 % na charitativní účely. Česká pobočka vznikla v březnu 2018, kancelář spolku se nachází v Brně. Mary’s meals každý den zajišťuje jídlo přibližně pro 2 429 182 dětí.

Po pár úvodních písních a přivítání diváků televize Noe přišel na pódium samotný zakladatel celé organizace Magnus MacFarlane-Barrow. Jeho příchod byl doprovázen velmi skromným výrazem. Díky místu v první řadě jsem mohla pozorovat každé gesto, mimiku, a všechny slova vnímat opravdu intenzivně. To, co říkal, bylo protkáno láskou. Nebyly to žádné naléhavé věty, které by svým vyzněním vyvolávaly v člověku pocit viny. Nebyly tam ani výroky, u kterých by měl člověk pocit, že je slyšel už tisíckrát. Z každého gesta, pohledu, slova bylo cítit, že z něj mluví zkušenost. Že se setkal s realitou opravdové nouze, kdy dětem chybí základní potřeby jako je jídlo a vzdělání. Viděl, jak díky naplnění těchto základních potřeb mají tyto děti možnost opravdu prožít život, nejen přežít. Dobře to vystihují slova jednoho z dětí „Kdyby nebylo Mary's meals, myslím, že bych už nežil. Teď můžu pracovat a uživit svou rodinu.“ Magnus zakončil tento svůj krátký vstup díky a slovy, že to, že jsme se sešli na tomto místě je, jako bychom společně říkali „Na každém dítěti záleží.“

Poté pokračovalo vystoupení Police Symphony Orchestra. Zazněly známé písně jako Mercy od Duffy nebo Interstellar od Hanse Zimmera. Po mnoha písních ve skvělém provedení následoval okamžik, kdy na pódium přišel také Tomáš Klus. Čišela z něj radost a plno energie, oblekem nevyčníval z orchestrového vyznění celého večera, avšak bosé nohy mu ponechávaly osobitost. I on přidal několik slov k tématu celého večera. Začal poděkováním Police Symphony Orchestra, protože právě oni ho pozvali do této spolupráce. Myslím, že pro mnoho lidí byla jedna z nejsilnějších písní večera píseň Napojen od Tomáše Kluse. Ten ještě předtím, než ji začal zpívat, mluvil o tom, jak každý z nás je jedinečný. Každý v tomto sále je jedinečný a není další nikdo stejný jako on. Ve chvilce ticha, kdy doznívala tato myšlenka, si jako by každý dovolil tato slova nechat chvíli působit v sobě a opravdu si uvědomit jejich hloubku. A právě v návaznosti na tato slova se zamyslet i nad všemi těmi dětmi, které jsou stejně jedinečné. Tomáš Klus zakončil celou tuto myšlenku slovy, ať žijeme spolu, vnímáme se navzájem a jsme na sebe napojeni. Tím směřujeme k vyššímu dobru.

Na celém koncertu pro mne bylo silné, že člověk cítil jakousi specifickou atmosféru, když se lidé spojí kvůli tomu, že chtějí dělat dobrou věc. Ano, mnozí možná přišli pouze kvůli samotným interpretům, ale to nic nemění na faktu, že ti to dělali kvůli pomoci druhým. Byl to okamžik, kdy umění zhmotňovalo lásku k druhým lidem. A toto spojení v sobě neslo cosi zázračného. Každá píseň se zdála být ještě více jedinečná, protože byla spojena nejen se mnou jako divákem a mým hezkým zážitkem, ale také s mnoha dětmi, kterým to dává naději na nový život.

Za Signály na koncert vyrazila a zprávu o tom napsala Marie Vosáhlová.