Těch, co neměli strach, jsou plné hřbitovy. Nemít vůbec strach se nevyplácí. Nechat se strachem zotročit ale také není žádná výhra. Třeba se pak s ostatními kolegy mačkáte v zamčené místnosti a je vám jedno, jaké pozitivní zprávy kdo donesl – naprosto jistě víte, že nechcete umřít na kříži a rozhodně ne tenhle týden. Nebo o dva tisíce let později vás žere strach, jak ono to je s tím odpuštěním hříchů… Co když bude nějaké detailní zúčtování… To by byl průšvih! A srdce se vám hrůzou zastaví.

Zdroj: Flickr

Když vám popraví šéfa, tak se moc uvolněně necítíte, to je jasné. Zvlášť když se zdá, že je snaha zamezit šíření jeho názorů mezi lidmi. Ježíšovi učedníci se báli. Zamkli se a… kdo ví, na co vlastně čekali. Na zprávu, že pronásledování skončilo? Jak dlouho chtěli být zavření, zavření spolu a zároveň každý sám se svým strachem? O čem si mysleli, že by je mohlo vyvést ven zpátky mezi lidi? Zavřené dveře měly zabránit zlým lidem, aby vešli dovnitř a ublížili jim. Dobrému Bohu ovšem ve vstupu zabránit nemohly. Ježíš najednou stojí uprostřed těch hromádek neštěstí a utěšuje je: „Pokoj vám.“ Upokojte se, uklidněte se. Já jsem přece přišel kvůli vám, tak výsledkem mého působení nemůže být vaše záhuba. Nepřišel jsem kvůli žádnému teoretickému velikému cíli, pro který byste se měli obětovat. Cílem mého úsilí jste vy. Copak si myslíte, že jsem žil a zemřel zbytečně? Že to, že jsem vstal, nemá žádný význam? Jestliže jsem já, Boží syn, přišel kvůli vám, kdo by vám mohl ublížit? Otec mě k vám poslal, tak to přeci musí mít nějaký důsledek. Přece se nebudete bát lidí. To důležité je v Božích rukou. Možná se obáváte o něco, co není tak zásadní. Možná máte strach, protože za vítězství nebo prohru považujete něco, co je tak jako tak dočasné. To podstatné, co jsem vám dal, to, co přetrvá, to vám lidé vzít nemohou. A to, co jsem vám dosud dal, není všechno: Nyní přijměte Ducha svatého.

Zvláštní chvíle pro takový dar. Když se my chystáme na přijetí nějaké svátosti, dost dlouho se připravujeme. Učíme se, co to znamená, snažíme se uklidit sami v sobě, nakonec chystáme slavnost, na kterou se všichni těší. Kdybychom cítili pochyby a strach, řeknou nám, ať ještě chvíli počkáme, že asi nejsme připravení, že by to nedávalo smysl. Ježíš přináší největší možný dar lidem, kteří se zbaběle schovali a zamkli. Nevypadají nijak připraveni na takovou situaci. Nic si nemohli rozmyslet, nejsou klidní a vyrovnaní a nejsou ani plní radostného očekávání. Vytřeštěně zírají na Ježíše a možná jim běží hlavou, co by se stalo, kdyby teď ty zamčené dveře vyrazila židovská nebo římská hlídka. Být chyceni s odsouzeným zločincem, navíc zločincem už jednou popraveným… Duchu svatému takový zmatek v lidském srdci očividně v příchodu nebrání. Jako Ježíše nezastaví dveře, Ducha svatého nezastaví naše nepřipravenost. Pšššt, upokojte se, srovnejte si své priority a věřte, že jste v dobrých rukou.

Se strachem, byť namačkáni v jedné místnosti, jsme každý sám. Co mi udělají? Budou mě bičovat? Nesnesu záděru na prstu, jak snesu tohle? Mají pravdu ty obrazy, co ukazují peklo plné ohňů? Tuhle na mě vystříkl z pánve horký olej a ty tři puchýře na ruce mi bohatě stačily. Copak se můžu smažit věčně? Co mám udělat, aby se moje provinění smazala? Vždyť v tom strachu z trestu jsem tak nervózní, že už jsem zase byl na někoho hnusný, a to je určitě další hřích. Jak z tohohle kolotoče vystoupit? Kde je brzda, kde se dá vyznat, že hřešit nechci a že to prostě jenom naprosto nezvládám?

Strach zaslepuje. Vedle nás je podobně roztřesená existence se stejnými obavami. Já odsekl tobě a ty mně. Necítil jsem k tobě nic pozitivního, když jsi mi říkal tu nepříjemnou zprávu. A co teprve k tomu člověku, co mi zasedl poslední volné místo v autobuse. Já se chtěl po cestě modlit, ale takhle jsem byl plný hněvu, že se zase budu půl hodiny kymácet v zatáčkách. Co potřeboval ten člověk na sedačce, nevidíme. Jsme sami. Jsme sami i v kostele. Tam se přece sluší přijít slušně oblečení. Jak to, že tamhle ta rodina chodí v teniskách a sportovních tričkách? A tihle by pořád něco organizovali a tváří se, že bychom se toho snad měli účastnit. Přece křesťan je ten, kdo jde v neděli do kostela, hezky umytý a v čisté košili. Pro jiného je křesťan ten, kdo dobrovolničí. Pro jiného ten, co nevynechá žádnou modlitební akci v okruhu deseti kilometrů. A někdo má pocit, že prostě stačí se usmívat na toho, s kým mluví.

Dostali jsme rozličné dary. Nadání na různé věci, citlivost vůči různým věcem. Každý jsme užitečný v něčem jiném. Tak, abychom se doplňovali, aby svět byl pestrý a navzájem jsme pokryli vše, co potřebujeme. Ducha jsme ale dostali jen jednoho. Nejsme tu každý sám za sebe, jsme tu společně. Ta rozličná obdarování slouží celku. Když na výzvu „Přijměte,“ odpovíme kladně, když zatřeseme svým srdcem a seskládáme v něm věci tak, aby v něm Duch našel místo, můžeme druhým porozumět. Můžeme začít rozumět jejich řeči a sami jí mluvit. Člověk vedle nás nebude jednat nepochopitelně, jen vyšel z jiného místa a po cestě zažívá něco jiného než my. Budeme-li se na něj dívat očima protknutýma Láskou, nezůstane pro nás cizincem. Nebude v nás budit strach svou jinakostí. Je na cestě ke stejnému cíli jako my.

Se svými hříchy jsme každý sám. Bojíme se, že nás za naše pochybení stihne trest. Sami ze sebe své hříchy sejmout nemůžeme, ale můžeme odpustit hříchy jiným. Odpouštějme ne proto, aby bylo odpuštěno nám, ale proto, že rozumíme druhému člověku, že rozumíme jeho bolesti, jeho touhám a jeho radostem. Dokud jsme obtíženi špatným svědomím, dokud nás svírá strach, jsme sami a máme tendenci vidět druhé jako zpupné a bezostyšné. Pokud přestaneme řešit sebe a podíváme-li se na lidi kolem sebe s láskou, s darovanou Láskou, uvidíme stejné obavy, jaké sužují nás. Hledáš útěchu? Asi ji hledá i ten druhý, tak útěchu přinášej. Bojíš se, že ti nebude odpuštěno? Stejný strach svírá tvého souseda, tak odpouštěj. Chceš slyšet ujištění? Pochybuje i tvůj bratr, tak ho ujisti o Boží lásce. A možná potřebuje něco jiného, něco co neznáš - když mu budeš naslouchat, zjistíš, co to je. Výzva „Přijměte Ducha svatého“ platí pořád. Přes tisíce let a není třeba čekat na svátek vyznačený v kalendáři. Ježíšův hlas nikdy neumlkl. Stačí setřepat věci ve svém srdci a říct „Jo, tohle chci. Pomoz mi rozumět lidem, pomoz mi mluvit jazykem, kterému člověk naproti mně rozumí, pomoz mi přinášet pokoj. Pomoz mi vytvářet jednotu.“

 

 

Slavnost Seslání Ducha Svatého

1. ČTENÍ Sk 2,1-11
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamitě, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34 Odp.: srv. 30

Odp.
.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ 1Kor 12,3b-7.12-13
My všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři !
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

EVANGELIUM Jan 20,19-23
Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás: Přijměte Ducha svatého.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."