„Ty seš křesťan, jo? To jsou ty, jak nesměj s nikým spát a musej chodit v neděli do kostela, že jo? A musíš mluvit slušně? A pomáhat babičkám nosit těžký tašky? A to tě baví?“ Zajímalo by mě, kolikrát musel každý křesťan absolvovat podobný výslech ve verzi od mateřské školky po kancelář nebo hospodu. Křesťan je ten, kdo je svázaný pravidly. To ví každý.

Zdroj: Flickr

Často uroním slzu při sledování starých filmů, kde si sice lidé už uvědomovali, že nemají víru – a netrápilo je to –, ale ještě věděli, čemu nevěří. Znali základní učení, znali praxi, jen je to nezasáhlo do srdce. Společnost jako taková se ale ještě ke křesťanským hodnotám hlásila, a tak ti lidé žili sice jako nevěřící, ale ještě v docela křesťanském světě.

Já tohle nezažila; o některých spolužácích ze základní školy jsem zjistila až po letech, že byli z věřících rodin. Na základce se k tomu hlásit nechtěli, byl to zbytečný zdroj problémů. O náboženství se nemluvilo a pokud, tak jen posměšně, s předsudky. Důvod, proč nejít v neděli dopoledne hrát fotbal, se tedy našel někde jinde. I dospělí, kterým program nikdo neřídí, raději nevysvětlují, proč v neděli dopoledne nemají čas nebo proč na Velký pátek skutečně nemohou přijít na sousedskou grilovačku. Prostě se to nehodí, sorry. Kdo má nervy na to vysvětlovat, proč dobrovolně dodržuje dva tisíce let stará pravidla. (Vysvětlovat sousedům, že některá pravidla jsou starší a některá mladší, o to by se pokusil jen masochista.) A riskovat, že odpovědí bude něco tak oduševnělého jako „Jeden steak pánbůh nevidí, ne?“ nebo „Tak se z toho v neděli vyzpovídáš a bude.“ – to je lepší trochu mlžit a ušetřit si tik v oku.

Křesťan je pro svět ten, kdo se nechá dobrovolně omezovat. Když se začne uvažovat tímhle směrem, přestane být křesťan příslušníkem skupiny, která stavěla katedrály a školy, a přiblíží se muslimům uřezávajícím hlavy. Poslouchá pravidla od někoho, kdo ani není. V pátek si nedá párek v rohlíku. Kde tohle skončí?

Dnešní doba omezování člověka neuznává. Povoleno má být vše a vždy. Když zažít trochu nepohodlí, tak přes agenturu za hodně peněz, aby bylo zřejmé, že je to kvalitní luxusní nepohodlí. Když se omezit v jídle, tak pod názvem nějaké módní diety, nejlépe s hodně exotickými a na přípravu náročnými surovinami. To je v pohodě, to dává smysl. Odepřít si nějakou potravinu, protože podle teorie x obsahuje moc složky y, to je pochopitelné. Nejíst maso v pátek nebo čtyřicet dní před Velikonocemi, protože před dvěma tisíci lety někdo umřel, to je tmářství.

Není lehké vysvětlit, proč to není zdaleka takový problém. Proč věrnost nemusí být větším břemenem než promiskuita. Že na návštěvu kostela se jde těšit víc než na pivo s kamarádem, nebo minimálně stejně, protože to je podobně radostný druh setkání – i když to vypadá, že jen vstáváme a klekáme a u toho zpíváme nějaké totálně nemoderní písničky.

Před několika dny mi facebook (díky, milá K. S.) ukázal citát rabína Jonathana Sackse:

Židé byli a stále jsou Bohem intoxikovaní lidé. Neboť poznání Boha v judaismu není forma teologie; je to forma lásky. To je přesně to, co hebrejské slovo „poznat“ znamená. Platón zastával názor, že milujeme to, co je krásné. Judaismus zastává něco jemně, ale přece významně odlišného: co milujeme, se stává krásným. Krása netvoří lásku. Láska tvoří krásu.

Ježíš říká „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.“ To neznamená: Jestliže mě milujete, tak tu oběť přinesete. To znamená: Jestliže mě milujete, tak vám bude dělat radost tak jednat. Jestliže budete náš vztah žít jako vztah lásky, tak vše, co je s ním spojené, vám bude vyvolávat úsměv na tváři. Ranní nedělní vstávání, mluvení pravdy, přiznání se ke mně… Jestli vás tyhle věci tíží, pojďte na to kafe, pojďte pracovat na našem vztahu, protože být křesťanem neznamená to vydřít, odtrpět si omezení. Dokazovat mi lásku tím, že trpíte, je nepochopení.

Když umírali mučedníci, nehartusili „Vidíš, co kvůli tobě podstupuju!“, ale chválili Boha. Pokud se nám při dodržování přikázání kroutí palce u nohou, je na čase vzít to z jiného konce. Nechat se Bohem Otcem, Synem nebo Duchem svatým, podle toho, s kterou podobou Boží se nám lépe mluví nebo mlčí, pozvat na rande. Napřed ho lépe poznat. Protože začínat jinak než láskou by byla škoda.

 


 

6. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 8,5-8.14-17
Vložili na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Filip přišel do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.
    Když se apoštolové v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali k nim Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby dostali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, byli jen pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce, a oni přijali Ducha svatého.

Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20 Odp.: 1
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země! nebo: Aleluja.

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 3,15-18
Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra.
Milovaní!
    Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení - chce-li to tak Bůh - za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.
    Vždyť i Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život.

EVANGELIUM Jan 14,15-21
Budu prosít Otce, a dá vám jiného Pomocníka.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Ježíš řekl svým učedníkům: "Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Pomocníka, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
    Nenechám vás sirotky. Zase k vám přijdu. Ještě krátký čas, a svět mě už neuvidí, ale vy mě zas uvidíte; protože já jsem živ a také vy budete živi. V onen den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně jako já ve vás. Kdo má moje přikázání a je zachovává, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec, a také já ho budu milovat a dám se mu poznat."