„Uč se, nebo skončíš jako bezdomovec.“ Na vratkých nohou stojící tvrzení, u kterého spoléháme na to, že dítě netuší, jak se lidé stávají bezdomovci. Žít bez domova je ale dost nepříjemná představa, aby stálo za to jí někoho motivovat k činnosti. Všechno je lepší než nevědět, kde večer usnu, než být na dešti a v zimě, nemít bezpečné místo, kde se mohu schovat a které mohu ráno opustit s jistotou, že se večer budu moci zase vrátit.

Zdroj: Flickr

Mít své „doma“ je žádoucí. Chceme někam patřit a cítit se tam v bezpečí. Položit si někam knížku a druhý den ji tam najít. Mít postel v suchu a teple. V ledničce jídlo, které máme rádi. Svůj oblíbený hrneček na čaj. Když někam přijdeme a řekneme „Cítím se tu jako doma,“ je to největší pochvala, kterou tomu místu můžeme složit.

Fyzické bezpečí a pohodlí je důležité, ale ne nejdůležitější. Domov s námi většinou tvoří nějací další lidé. Když jsme na táboře, pochopitelně myslíme na pohodlnou postel a teplou sprchu a splachovací záchod s dveřmi, které jdou zamknout, ale stýská se nám spíš po rodičích, sourozencích a domácích mazlíčcích. Po těch, s kterými můžeme sedět u stolu a jíst jídlo, které pro nás uvařili, které můžeme beze slova obejmout, když je nám ouvej, a kterým nemusíme nic vysvětlovat. Mít lidi, kteří s námi nejsou proto, jací jsme, co jsme dokázali a co jim přinášíme, kteří jdou životem vedle nás, protože k sobě prostě patříme a pracujeme na tom, aby nám spolu bylo dobře, je pro většinu lidí nutnost.

Když jsme malí, máme domov u svých rodičů. Narodíme se do něj a přirozeně v něm vyrůstáme – domov je byt nebo dům a v něm maminka, tatínek, sourozenci. Když jsme dospělí, můžeme zase nabídnout svůj domov svým rodičům, pokud to potřebují. Většina lidí chce být na konci života ne tam, kde je profesionální pomoc, ale raději tam, kde se cítí doma, mezi svými. Vzájemnost je důležitější než sebelepší servis.

Když mluvíme o Bohu, vyskytuje se tam domov ve dvou podobách. Jednak naše srdce má být domovem pro Hospodina. Má být čisté, vhodné pro přebývání Stvořitele. Zároveň my máme domov u Hospodina. V určitém smyslu už teď a v určitém k němu dosud směřujeme. Nyní jsme na cestě a cílem je spočinutí v domě, který pro nás Bůh připravil. Občas se někdo dívá na naše pozemské přebývání s despektem, jako na nutné zlo, které je třeba překonat, aby se člověk dostal tam, kam patří a kde mu teprve bude dobře. Hospodin ale nepřišel k hotovému světu a neřekl „Chudáčci malí, vy se tady v potu tváře bez naděje lopotíte, tak já vám pomůžu, a když splníte body jedna, dva, tři až deset, tak vám to lopotění vynahradím a pak vám bude dobře a odpočinete si.“ Hospodin stvořil nebesa i zemi, a to zároveň. Země nedává smysl bez nebe a nebe nedává smysl bez země. Putujeme a učíme se, v čem je krása domova, abychom ji uměli ocenit. Učíme se ji vytvářet, protože nebe není instantní štěstí, které v okamžiku smrti zalijeme horkou vodou. Hospodin není rozhodčí soutěže ani nezúčastněný správce ubytovny pro bezdomovce: ty máš padesát korun a nula promile v krvi, tak můžeš dovnitř, z tebe to táhne, tak padej. Hospodin je Otec, jehož domov spoluvytváříme my, jeho děti. Když klopýtáme někam pryč v domnění, že víme nejlépe, co je pro nás dobré, je sám. Ohřívá nám na plotně polévku a připravuje náplast na puchýře, protože ví, že je budeme potřebovat. Touží po našem příchodu jako máma touží po návratu dítěte, které se zdrželo cestou ze školy.

Přijmout za svého boha Hospodina, toho, který sám sebe představuje jako trojčlennou domácnost a od počátku nás zve k účasti na svém rodinném životě, a přisoudit mu vlastnosti božstev bez lásky a bez vztahů, přináší do našeho světa zbytečnou bolest. Nejsme bezdomovci, a to ani tehdy, když se špatně učíme a děláme ledasjaké pošetilosti. Nikdo nás nemůže donutit žít doma, ale nikdo nám také náš domov nemůže vzít – ne, pokud neztratíme klíč, ne, pokud nezapomeneme, jak snadné je se vrátit. Nemusíme si v tomto světě připadat jako bezdomovci a nemusíme se bát o svůj zítřek. Každou neděli, každý den nás Bůh zve, abychom si připomněli, kde jsme doma, kde se můžeme cítit v bezpečí, kde můžeme čerpat svou sílu a kde můžeme najdeme to důležité, co potřebujeme k životu. Nemusí se chvět ani naše srdce strachem, ani naše těla zimou. Máme domov. Každý den nás tam čeká večeře pro naši posilu. Stačí otevřít dveře a vstoupit. Stačí věřit, že klíčem je láska.

 

 

5. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 6,1-7
Vyvolili sedm mužů plných Ducha svatého.

Čtení ze Skutků apoštolů.
V těch dnech, když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct (apoštolů) proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: "Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova."
   Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce. Boží slovo se šířilo stále více a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Také velké množství kněží poslechlo a přijalo víru.

Žl 33(32),1-2.4-5.18-19 Odp.: 22a
Odp.: Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství. nebo: Aleluja.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. Citerou oslavujte Hospodina, hrajte mu na desetistrunné harfě.
Odp.
Neboť Hospodinovo slovo je správné, spolehlivé je celé jeho dílo. Miluje spravedlnost a právo, země je plná Hospodinovy milosti.
Odp.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, nad těmi, kdo doufají v jeho milost, aby jejich duše vyrval ze smrti, aby jim život zachoval za hladu.
Odp.

2. ČTENÍ 1Pt 2,4-9
Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Petra. Milovaní! Přistupujte k Pánu, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmě o tom stojí: 'Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.' Vám tedy, protože věříte, přináší čest, ale těm, kdo nevěří, je to 'kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá'. Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

EVANGELIUM Jan 14,1-12
Já jsem cesta, pravda a život.

Slova svatého evangelia podle Jana.
      Ježíš řekl svým učedníkům: "Ať se vaše srdce nechvěje! Věřte v Boha, věřte i ve mne. V domě mého Otce je mnoho příbytků. Kdyby nebylo, řekl bych vám to. Odcházím vám připravit místo. A když odejdu a připravím vám místo, zase přijdu a vezmu si vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. Cestu, kam já jdu, znáte."
      Tomáš mu řekl: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak můžeme znát cestu?"
      Ježíš mu odpověděl: "Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho už znáte a viděli jste ho:" Filip mu řekl: "Pane, ukaž nám Otce - a to nám stačí." Ježíš mu odpověděl: "Filipe, tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Kdo viděl mne, viděl Otce. Jak můžeš říci: 'Ukaž nám Otce'? Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která k vám mluvím, nemluvím sám ze sebe; to Otec, který ve mně přebývá, koná své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně. Když nevěříte, věřte aspoň pro ty skutky.
      Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i ten bude konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat,protože já odcházím k Otci."