Přemýšleli jste někdy o tom stát se dobrovolníkem? Příležitostí, jak se zapojit a věnovat svůj čas druhým lidem, je mnoho. Jednou z nich je nezisková organizace Česká maltézská mládež (ČMM), který se věnuje mladým handicapovaným lidem a dalším potřebným. Hlavní koordinátorka jejich aktivit Zuzana Liptáková nám představila, kde a jak pomáhají a jaké to je být u nich dobrovolníkem. Můžete s nimi totiž vyrazit i do zahraničí.

Zdroj: Archiv ČMM

Můžete našim čtenářům představit Českou maltézskou mládež? 

To, co nás v ČMM spojuje, je touha zažít hezké okamžiky, kde je nám dobře a kde nehraje roli, že někdo z nás má fyzický či mentální handicap. Mezi naše hlavní akce patří různá setkání, víkendové výlety a letní tábor, během nichž naše handicapované kamarády vytáhneme z mnohdy každodenních stereotypů a umožníme jim prožít stejná dobrodružství, jako zažívají mladí lidé bez handicapu. Mezi nejoblíbenější akce patří například víkend, kdy vyrážíme na rafty. Paradoxně zrovna tam je největší účast lidí na vozíku, což je jasným důkazem, že tito lidé chtějí překonávat bariéry. A my dobrovolníci jim v tom s radostí pomáháme. 

Kdo všechno jsou vaši klienti? 

V první řadě lidé s fyzickým a/či mentálním handicapem, kteří se cítí být mladí duchem. Skutečný věk nehraje zas až takovou roli. Dále se naši dobrovolníci zapojují i v rámci jiných projektů maltézského řádu, zejména tam, kde je to zrovna potřeba. V loňském roce jsme se tak třeba dost intenzivně zapojili na slovensko-ukrajinských hranicích při pomoci osobám prchajícím před válkou na Ukrajině. Každoročně v zimě také pomáháme s rozdáváním polévky osobám bez domova. 

Kde, v jakých městech, poskytujete své služby a mladí se tam mohou zapojit do dobrovolnictví? 

Naše organizace sídlí v Praze, ale velká část z nás je mimopražských. Nejsme tedy soustředěni v jednom regionu a na akce se sjíždíme z celé republiky. Proto se také snažíme organizovat aktivity tak, aby to měl pokaždé blízko někdo jiný. 

Co je náplní práce vašich dobrovolníků? Je to jen přímá práce s handicapovanými, nebo se lze zapojit i jinak? 

Přímá péče o naše handicapované je sice stěžejní činností, když jsme zrovna v akci, ale není to zdaleka to jediné, co dobrovolníci dělají. Vzhledem k tomu, že jsme 100% dobrovolnickou organizací, zapojuje se řada z nás i dalšími činnostmi – ať už jde o samotné organizování a přípravu akcí, fundraising, či například správu sociálních sítí a další. Vyzýváme dobrovolníky, aby si sami určili jak a do jaké míry se chtějí zapojit, protože je důležité, aby je činnost bavila a dlouhodobě naplňovala.

Zuzana Liptáková, hlavní koordinátroka aktivit České maltézské mládeže. Zdroj: Archiv ČMM

Spadáte pod České velkopřevorství Suverénního řádu maltézských rytířů. Musí být vaši dobrovolníci věřící? 

Naše činnost je postavená na zásadách katolické víry a během akcí ČMM je duchovní program důležitou součástí (mše svaté, společné modlitby atd.). Od účastníků ale nepožadujeme, aby byli věřící. Jediné, co je důležité, aby naše zásady respektovali. Obdobně je i naše pomoc nabízena všem, bez ohledu na to, zda jsou věřící či nevěřící. To mimo jiné vychází z tradice maltézského řádu a je tomu tak v maltézských organizacích po celém světě. 

Někteří mladí by se rádi stali dobrovolníky, ale nemají žádné zkušenosti s prací s handicapovanými. Zaškolíte je? 

Samozřejmě! Nově příchozí zaškolíme většinou tak, že je pozveme na jednu z akcí, kde o někoho pečují společně s dalším (již zkušeným) dobrovolníkem, anebo dostanou na starosti někoho, u koho není péče tak složitá a kdo jim v tom zaučení také pomůže. Myslíme si, že nejvíce se člověk naučí právě přímo v terénu. Kromě toho pro naše dobrovolníky organizujeme různá školení (základy pečovatelství, první pomoc atd.). 

Proč si myslíte, že je fajn být dobrovolníkem? 

Za mne osobně dává dobrovolnická činnost smysl z řady důvodů. Člověk se sice rozdává, ale hrozně moc za to získává zpět. Ať už je to osobní růst, rozšiřování obzorů, pocit smysluplně investovaných sil a v ideálním případě také přátelství na život. Z křesťanského hlediska je pomoc druhým nejen naším úkolem, ale také nejlepší příležitostí jak zažít a prožít nezištnou lásku k bližnímu. Samozřejmě vím, že někteří lidé nemají čas či sílu zapojit se do dobrovolničení, ale i to je v pořádku. Tito lidé mohou pomoci zase jinak, ať už je to modlitbou, finančním příspěvkem, nebo třeba úsměvem pro někoho, kdo to zrovna potřebuje.

Zdroj: Archiv ČMM

Několik vašich dobrovolníků bylo v Libanonu na Lebanon Campu 2022. Je to běžné, že se u vás dobrovolníci podívají do zahraničí? Kam všude můžou jet? 

Ano, tábor v Libanonu, kde dobrovolníci pečují o mentálně handicapované osoby z tamních ústavů, je pouze jednou z řady možností, jak v rámci maltézského řádu pomáhat. Vzhledem k tomu, že řád působí ve 120 zemích světa, je to trochu jako v hodně velké rodině. Naši dobrovolníci mají mnoho příležitostí vycestovat za maltézskými „příbuznými“ a my je v tom rádi podporujeme (pozn. všechny příležitosti jsou pravidelně uváděny na webu www.orderofmaltavision2050.com). Každoročně jezdíme na mezinárodní letní tábor „Malta Camp“, který v tomto roce bude v Belgii. Kromě toho se letos hodně těšíme na premiéru, kdy několik z nás vyrazí na pěší pouť do Santiaga de Compostela – samozřejmě i s vozíčkáři! 

Česká maltézská mládež pořádá spoustu aktivit. Kterou považujete za tu nejdobrodružnější? 

Nejdobrodružnější? To je asi již zmiňovaná vodácká akce „Společně na vodu“, ale ze všeho nejradši mám asi letní tábor. Ten se uskuteční již počtvrté a již teď se těším na tu neuvěřitelnou dávku endorfinů, kterou týdenní pobyt v úžasné partě lidí přináší.

A máte vy osobně nějakého klienta, který vám utkvěl v paměti?

Každý z našich kamarádů má za sebou silný příběh, který by byl hoden zmínky. Pokud bych měla jmenovat konkrétně, velmi silné mi přijdou například velmi podobné dva příběhy chlapce a dívky, kteří se (nezávisle na sobě) narodili s dost těžkým fyzickým handicapem a jejich biologičtí rodiče je dali do dětských domovů. I přes tento krutý úděl byli oba tito kamarádi adoptováni a vyrostli v milujících rodinách. Oba kamarádi nyní žijí aktivní a naplněné životy. Říkám si, že když existují lidé, jako jsou adoptivní rodiče těchto našich kamarádů, nemůže nikdo nikdy tvrdit, že tento svět je špatný. A v těch příbězích bych mohla pokračovat...