Před dvěma měsíci jsem vám v článku o Brnu, které už není, slíbila, že se podíváme na Svitavu a Svitavský náhon. A právě o tom druhém vám dnes chci povídat - respektive o Svitavském náhonu a říčce Ponávce - řece, která v Brně už neexistuje. Takže nasadit broďáky a jdeme na to!

Ponávka nebo Svitava? Odpověď se dozvíte v článku. Nebo taky možná nedozvíte. 

Ponávka není žádný veletok. Pramení někde pod Vranovem (nebo nad, některé toky se prostě tak nějak objeví) a teče k Lelekovicím a pak přes Řečkovice do Králova Pole. Když pojedete vlakem, koukněte pod násep, to je ten ošklivý kousek vody, co vede podél trati. I když je to spíš takový potůček, je na ní pár rybníků (a bývalo ještě o hodně víc). Až ke krpolskému nádraží je všechno v pořádku. 

Komplikovat se to začne právě tam, v místě, kde dřív býval Kartouzský rybník (nečekaně patřící nedalekému klášteru). Dřív se tu totiž Ponávka vydávala směrem do města, k Lužánkám a dále přes Cejl až ke Křenové, kde se vlévala do Svitavského náhonu. Kolem Lužánek se ale začaly v 19. století formovat první rezidenční čtvrtě a vodní tok byl (jak tomu bývá) překážkou. Takže se začalo vesele zatrubňovat a po čase zůstala jen část protékající městským parkem Lužánky. I ta nakonec musela ustoupit - hlavně proto, že smrděla a líhla se v ní kdejaká krvesajná havěť. Ten oku lahodící vodní prvek v parku sice kopíruje trasu říčky, ale byl vybudován až v tomto miléniu. 

Zatrubňování Ponávky v oblasti Cejlu.

Tady by člověka napadlo, že zatrubnění ještě neznamená zánik toku, je to v intravilánu docela běžná záležitost. Jenže Ponávka už pod městem neteče vůbec. Dokonce se už ani nevlévá do Svitavského náhonu. V době dešťů se totiž štola, kterou byla říčka vedena, naplňovala přes kapacitu a občas to někde vyteklo. Do štoly totiž byly svedené všechny menší městské potůčky. Například ve čtyřicátých letech bylo během povodní na ulici Příkop půl metru vody, všechna se vylila ze štoly. V roce 1993 tak byla pod Lesnou proražena štola C1, která svádí všechny vody Ponávky do Svitavy, konkrétně do Cacovického náhonu. Můžeme být rádi, že to stihli před rokem 1997, nedokážu si představit, co by v centru udělala vylitá řeka. Štola ale pod Brnem pochopitelně zůstala a pořád svádí menší toky, jinak ale Ponávka přes město už neteče.

Že Ponávka pořád městem protéká? V Komárově? A je hezky zrekultivovaná?

No, to poslední je pravda.

Tady se totiž dostáváme k pojmenovávací patálii, která zamotá hlavu každému. 

A taky konečně došlo na slibovaný Svitavský náhon. 

Náhon, potok, rameno nebo dokonce hlavní tok - nebo možná všechno dohromady. Z hlavního toku Svitavy se odděluje u velkého Alberta na Tkalcovské a pak protéká továrními areály směrem k jihu. Mezi Tkalcovskou a Mlýnskou je z velké části zatrubněný, občas na vás vykoukne nějaký mostek nebo kousek vody, dál na Komárov už je venku a bohužel nevypadá úplně žůžově, sem tam lednička, sem tam kočárek - stoka, řekli byste. Až v oblasti bývalých škrobáren je tok nově zrekultivovaný a moc mu to sluší. Vlévá se do Svratky v oblasti Jeneweinovy - to je mimochodem původní místo soutoku Svitavy a Svratky (jednoho ze soutoků, na jihu to bylo s vodou docela divoké). Tenhle soutok je od toho stávajícího vzdálený čtyři kilometry, ale posouvání soutoků se budeme věnovat až ve článku o Svitavě jako takové. 

Starší část rekultivace „Staré Ponávky“, tedy Svitavského náhonu, v areálu bývalých škrobáren.

Svitavský náhon je jediná součást Svitavy, která je ve své trase absolutně netknutá. Jak se to povedlo, a proč voda nezmizela úplně, to těžko říct. Na rozdíl od matičky Svitavy tomuhle kousku hvězdy přály - a díky tomu je první soutok těch dvou řek pořád na Jeneweinově, ne až kdesi v Modřicích. 

A teď pojďme k tomu jménu - Stará Ponávka se používá jaksi zažitě, ostatně i já to napsala ve své bakalářce. Jenže když jsem se pak začala rýpat v tématice podrobněji, ejhle - Ponávka to být jaksi nemůže. Podívejme se na to historicky:

Náhon vytéká ze Svitavy, později se do něj vlévá Ponávka, později Svratecký náhon a šup, je zpátky ve Svitavě. Dejme tedy tomu, že to nejdřív je Svitavský náhon, po soutoku Ponávka (pomineme, že Ponávka byla mnohem méně vydatná co do průtoku), potom Svratecký náhon (tady zase na plné čáře vítězí vody Svratky) a co se vlastně vrací zpět do Svitavy, to těžko říct. Možná by to mohla být Ponávka. Kdyby ovšem už třicet let netekla štolou C1 do Svitavy v Cacovicích. To je chaos, co? 

Ale nebojte, za Starou Ponávku vám nikdo hlavu neutrhne. Ostatně, ať si tomu říkáte třeba Vltava, hlavně když se k tomu bude město chovat slušně. V Brně se k vodě jako k docela důležitému prvku intravilánu zatím pořád moc hezky chovat neumíme. A teď prosím pěkně nemluvím o Svratce a slavné náplavce. Protože Svratka, ta to měla dobře rozdaný od začátku. 

Pokud by vás tahle říčně-brněnsko-hystericko-historická věc zajímala, v těchhle dvou článcích jsem se rozepsala trochu víc i s mapami a tak. A pokud byste rádi viděli další, poněkud nepřístupná místa, kudy říčka protékala, mrkněte na Druhé Brno

A do té slavné štoly C1 taky vlezli. 

A kdyby vás proměny Brna hodně zajímaly, půjčte si v knihovně knížku od Karla Kuči Brno - vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Je to tam hezky všechno postupně.

A jestli chcete vidět, jak moc se naše město změnilo za dvě stě let, nebojte se prolínat zde.

A já zkusím příště vymyslet něco míň brnocentrického. :-)