Máte všechny knížky Marka Orko Váchy přečtené? Hodilo by se vám zase chvíli mít co dávat kamarádům k narozeninám a pod stromeček? Tak ještě trochu trpělivosti, ale prý už se cosi chystá. A my jsme dostali možnost přinést vám pár ukázek z chystané knížky. Ale jestli chcete dál koukat do mobilu a všechno důležité zase o den odložit, tak to možná nečtěte. Třeba by vás pak něco mohlo nutit vstát a třeba i začít něco dělat. ;-)

Zdroj: Flickr

Ano, žít je druhem umění a život je umělecké dílo! A život sám, je něco opojnějšího, něco důležitějšího? Život je umělecké dílo, stejně jako symfonie, jako architektura chrámu, jako obraz. Život sám, vše, co řekneme, každé slovo, vše, co učiníme, každý čin je symfonií, architekturou, obrazem, uměleckým dílem. Nic z našich životů není ztraceno. Každé slovo, které vyslovím, každý čin, každý malý dobrý skutek je drobným tahem štětce na obrovském bílém plátně. Nejedná se o nic menšího, než až se poslední den mého života otočím a ohlédnu se, aby výsledné plátno bylo dokonalé, aby bylo co nejkrásnější. Protože „žít“ je druhem umění, je tomu třeba se naučit, jako je třeba se naučit hrát na klavír. Pro Aristotela je etika nejpraktičtější ze všech věd, etika učí, jak žít. Je nějaké umění důležitější než umění naučit se vlastní život? Etika nikdy nebyla jen popisná věda, ve smyslu, že by se student musel naučit zpaměti jména filosofů a základní myšlenky příslušných filosofií. Etika má změnit studentův život. Vždyť pokud studium etiky neučiní Tvůj život lepším, bylo by marné, k ničemu, stejně jako by byla k ničemu medicína, která by nedokázala uzdravit pacienta[1].

Sebegeniálnější klavírista se musí mnoho a mnoho let učit, musí denně cvičit, musí svůj talent rozvíjet, až dosáhne mistrovství a pak i velmi složitou skladbu zahraje z listu, bez přípravy. Takto máme cvičit svůj život. Život je třeba se naučit, jako je třeba se naučit hrát na klavír. My o tom takto většinou nepřemýšlíme, byli jsme sem vrženi a obvykle jsme zavaleni tisícero denních úkolů. Zastav se člověče, udělej dva kroky zpátky, vydechni, a podívej se na vlastní život jako na nahozenou notovou osnovu, jako na dílo, ve kterém jsi skladatelem i klavíristou zároveň. Nejlepším klavírním improvizátorům se někdy dávají jen čtyři tóny, na které mají zaimprovizovat, to  je pro mě obrazem lidského života. Máme každý nějaké neměnné věci, rok a město narození, stát a danosti od rodičů. Sám jsem se narodil za hluboké totality, na zasněženém okraji Sibiře, v Brně. Mohl jsem se narodit v New Yorku. Nebo naopak jinde, kde by to bylo horší. Z toho je třeba napsat a zahrát symfonii. Jako nejlepší klavíristi, denně cvičit, znovu a znovu. Nepovedl se ti den? Zítra bude lepší.

Není to jen otázka informací, znalostí, je to otázka cviku. Pokud se Ti jednou stane, že se neovládneš a v místě Tvého života, kde by měl být klid, bude výbuch vzteku, dej si pozor, až se do podobného místa dostaneš příště. Jak klavírista, když se dostane do obtížného místa. Jak horolezec, který trénuje dané místo stěny znovu a znovu. Modli se za sebe a za ostatní, ať jsou krásní a svatí, je to totéž. Ať máme v sobě všichni žízeň touhy. Učíš se tím, že danou činnost děláš opakovaně, znovu a znovu. Znovu a znovu cvičíš na klavír, znovu a znovu opakuješ taneční krok, znovu a znovu trénuješ odraz v atletice. Aristotelés:

„Neboť máme-li se něčemu naučit, co máme konat, naučíme se tomu tím, že to konáme, například ten, kdo staví, stává se stavitelem, a ten, kdo hraje na kitharu, stává se kitharistou. Tak i spravedlivým jednáním stáváme se spravedlivými, uměřeným pak uměřenými a statečným statečnými.“[2]

Znovu a znovu se učíš se ovládat, znovu a znovu se učíš jednat spravedlivě, znovu a znovu se učíš být štědrý, znovu a znovu se učíš říct pravdu ve správné chvíli a nelhat nikdy.

Tedy jestli si od mládí vlče či skaut zvyká říkat pravdu, sebeovládat se a být laskavý, chránit přírodu a cenné výtvory lidské, není to zanedbatelné.

„Tudíž nemálo na tom záleží, zvyká-li si člověk hned od mládí jednat tak, nebo onak, velmi mnoho, ba všechno.“[3]

Nemálo na tom záleží, velmi mnoho, ba všechno. Abys dosáhl dokonalosti dobrého života, je třeba se nejenom naučit něco o etice a o činění dobrých rozhodnutí, je třeba ještě cvik, pozornost k detailu, dovednosti, aby člověk jednal v průběhu života dobře. Podobně jako lékař potřebuje nejen znalosti, nýbrž i dovednosti, které musí znovu a znovu cvičit, tak i člověk musí znovu a znovu cvičit, aby získal či aby si udržel potřebné dovednosti. Život je umělecké dílo, člověk je k němu v pozici malíře. Musí být pozorný k detailu, musí o něm přemýšlet, musí se jej znovu a znovu učit. Znovu a znovu jdu do práce. Znovu a znovu jdu do supermarketu. Znovu a znovu jdu do kostela, znovu a znovu se snažím těch pár desítek minut být s Bohem v plné pozornosti. Přeji si, aby výsledný obraz byl podoben amazonské džungli, aby byl plný a velký a barevný. Think big!

Pokud tohle říká Aristotelés, čím silněji rezonuje stejná myšlenka evangelii! Křesťanská morálka nebyla a není naukou o hříchu (budu o tom psát dále), je naukou o tom, jak být šťastný, avšak jak být opravdu šťastným Božím štěstím. Je naukou o tom, co udělat, když ráno otevřeš oči, co udělat, aby se daný den povedl. Desatero Tě omezuje jen tak, jako omezuje rampa raketu přichystanou na start.

Křesťanství udělá jednu výbornou věc. Chytne člověka za límec, vytáhne ho nahoru a řekne, že jeho život je důležitý, že není malých rolí, že život každého má nekonečnou hodnotu, tedy i tvůj, že v tom střetu armád dobra se zlem jsi ty ten jazýček na vahách, na tobě záleží osudy lidstva. Máš rozum, člověče, tak se snaž, studuj a uč se a udělej svět radostnějším místem, nauč se žít, neboť nic není důležitějšího a život je umělecké dílo!

Morálka znamená pochopit, že každý nezištný dobrý skutek není dějem z tohoto světa[4]. Pokud někde uvidíš nezištný dobrý skutek, měl by ti běhat mráz po zádech. Co jsi viděl, není z tohoto vesmíru, myslím z tohoto světa biologické evoluce, je vesmírným úkazem podivuhodnějším, než je neutronová hvězda.. Nepatří do sféry eubakterií, archeí ani eukaryí. Patří do sféry svobody, připomíná, že nejbližším žijícím příbuzným člověka není šimpanz, nýbrž anděl. Každý drobný dobrý skutek je věčný, je dotekem Boha, dotekem Lásky, každý dobrý skutek přibližuje svět k bodu omega, ke Kristu.

[1] Devetter, R.J., (2016) Practical Decision making in Health Care Ethics. Cases, Concepts, and the Virtue of Prudence. 4th ed. Georgetown University Press. Washington, DC. p.34

[2] Aristotelés (2021) Etika Níkomachova. přel. Antonín Kříž. nakl. Petr Rezek. Praha. str. 46

[3] tamtéž. 1103b22-25

[4] Journet, Ch., (2022) Zlo. Teologický esej. přel. Oldřich Selucký. 2. vydání. Krystal OP. Praha. str. 40

 

Text Marka Orko Váchy pochází z připravované knížky, která by měla vyjít v příštím roce.